Stejne jako v predeslych letech se v krasnem prostredi narodniho parku Sumava uskutecnil workshop makrofotografie, ktery porada Fotoinstitut.cz.

Cely workshop probihal v okoli Kasperskych Hor a ucastnici meli moznost poznat nejen krasy zdejsiho mesta, ale predevsim okolni prirodu, ktera v techto dnech zarila barvami. Pocasi nam pralo, dalo by se rici, ze jsme meli z pekla stesti, protoze jediny dest, ktery nas zastihl byl v dobe, kdy jsme byli na obede.

V patek vecer jsme se venovali teoreticke priprave a promitani fotografii z mych cest za sestinohymi a osminohymi tvory. V sobotu rano jsme se vydali na jednu ze zdejsich luk a ukazali jsme si jakym zpusobem fotografuji, jake pouzivam pomucky a jak mit spravne nastaveny fotoaparat. To uz se nekolik zkusenejsich fotografu vydalo prozkoumavat travni porosty, zda tu neni nejaky zajimavy hmyz. Hmyzu byla samozrejme spousta a stacilo se jen pozorne divat. Po obede jsme se sli podivat na vzdalenejsi paseku, kde se nam i v minulosti podarilo najit radu zajimavych tvoru. To jiz ucastnici zkouseli fotografovat sami. Vecer nasledoval obvykly vyber fotografii pro tisk a debaty nad porizenymi snimky. V nedeli rano jsme jeli na kvetnatou horskou louku plnou kvetin. Rostly zde nejen vstavace, ale i ruzne hvozdiky, jestrabniky apod. Na rozkvetlych hlozich se krmili nejruznejsi motyli a vsude poletovala spousta hmyzu. Ranni rosa dodavala fotografiim charakteristicky vzhled.

Chtel bych podekovat vsem ucastnikum za prijemne straveny vikend a verim, ze se s nekterymi v budoucnu opet potkame.

Ukazky fotografii

Jan Hamza

Gabriel Gabris

Jitka Prochazkova

Blanka Svobodova

Jana Kocourova

Vzdy jsem obdivoval socialni hmyz a predevsim mravence. Kdykoli jsem narazil na kolonii mravencu, dokazal jsem dlouhe minuty pozorovat jejich neuveritelne koordinovane pocinani. Kazdy mravenec ma v kolonii sve jasne dane misto, sve vlastni "povolani" a ukoly, ktere dokonale plni. Pri peclivem pozorovani deni v kolonii muzete videt spoustu zajimavych situaci, ktere jsou pred zraky "obycejnych" lidi casto skryty. V mravenistich vsak neziji jen mravenci, ale i rada drobnych bezobratlych zivocichu, kteri vyuzivaji pohostinnosti mravencu. Temto zivocichum, kteri sdileji svuj zivotni prostor s mravenci, se rika myrmekofilove. Vztahy mezi myrmekofily a mravenci jsou dlouha leta predmetem studia mnoha vedcu i amateru a patri k tomu nejbizarnejsimu co je mozne v prirode pozorovat.

Kralovna mravence Lasius fuliginosus pripravena vyletnout z hnizda a zalozit novou kolonii.

Na strome, kde tito mravenci hnizdi, je vzdy cily ruch. Z obrazku je dobre patrne, proc se tento druh jmenuje mravenec cernoleskly.

Velmi zajimave bylo pozorovat, jak nektere delnice "tahaji" mlade samecky s sebou po mravencich stezkach. Pozoroval jsem nejkolik desitek jedincu, kteri v kusadlech drzeli letave samecky.

Samci mravencu cernolesklych cekaji na odlet.

Okridleny samec a delnice s plnym zadeckem. Prave tyto delnice ochotne nakrmi hladove mravence uvnitr kolonie.

V minulem tydnu jsem stravil nekolik dni s fotografem z Japonska (Takashi Komatsu), ktery patri mezi spicku ve svem oboru. Jiz radu let se venuje studiu vztahu mezi mravenci a jinymi zastupci bezobratlych. Do Ceske republiky priletel fotografovat zastupce nasich myrmekofilu, kterych u nas ziji desitky druhu. I presto, ze nejvhodnejsim terminem pro pozorovani myrmekofilu je casne jaro, podarilo se nam najit a vyfotografovat radu zajimavych a vzacnych druhu. Asi nejvice pozornosti Takashi venoval myrmekofilnim cvrckum, kteri ziji ve spolecnosti nekolika druhu nasich mravencu. Z Ceske republiky je znam jediny druh myrmekofilniho cvrcka a to cvrcik mravenci (Myrmecophilus acervorum). To zda je opravdu jediny ukazi az dalsi studia.

Jiz radu let chodim sbirat a pozorovat hmyz ke kolonii mravence cernoleskleho (Lasius fuliginosus), ktera je ve starem dutem dubu, a samozrejme i tam jsem kolegu z Japonska musel vzit. Vydrzeli jsme desitky minut u jedineho stromu a sledovali deni v okoli kolonie. Nahoda tomu chtela, ze v den nasi prvni navstevy se mravenci rojili a tak jsme mohli pozorovat jejich svatebni lety. Diky zvysenemu pohybu na kmeni dubu jsme objevili jednoho cvrcika pobihat mimo hnizdo, primo po kmeni mezi roztouzenymi mravenci. Cvrcikove jsou neuveritelne rychli tvorove, kteri se snazi ihned ukryt a tak neni vubec snadne je vyfotografovat. Pokud pozorujete cvrcika mezi mravenci, jako by pro ne neexistoval. Mravenci na nej temer nereaguji a venuji se svym cinnostem. Za posledni roky jsem cvrciky myrmekofilni objevil nekolikrat a dokonce u nekolika druhu mravencu. Nejcasteji je nachazim v hnizdech mravencu Formica fusca a mravencu rodu Myrmica. V letosni roce jsem je vsak objevil v hnizdech mravencu Lasius brunneus, L. niger a dokonce v kolonii mravencu rodu Tetramorium.

Cvrcik mravenci v hnizde mravence Lasiu fuliginosus.

Cvrcik mravenci v hnizde mravence Lasius brunneus.

Nejen cvrciky jsme pozorovali na starem dubu. Velmi zajimavym a hojnym druhem je lesknacek Amphotis marginata, ktery ma k mravencum cernolesklym specialni vztah. Zije uvnitr nebo v blizkosti mravenci kolonie a nechava se mravenci krmit. Brouk stimuluje pohyby svych tykadel mravence k tomu, aby jej nakrmil. Pokud ma delnice mravence dost potravy, ochotne brouka nakrmi. Pozorovat toto chovani neni obtizne, staci se vydat v nocnich hodinach ke kolonii, kde se lesknacci vyskytuji a hledat brouky ukryte pod listy, kurou, kaminky apod. Pak staci jen cekat az brouk vykoukne a "prinuti" mravence jej nakrmit. Na druhou stranu je neuveritelne obtizne toto chovani vyfotografovat a tak je to jeden z mych soucasnych ukolu. Dalsi zajimavou vlastnosti lesknacka je jeho schopnost se pevne pritisknout k zemi v pripade ohrozeni. Ostatni hmyz a ani mravenci nejsou schopni jej dobre uchopit a prave diky teto dovednosti dokaze bez ujmy prezit i v okoli tak "nehostinneho" prostredi jako je mravenci kolonie.

Lesknacek se dokaze velmi pevne prichytit k podkladu a tak se brani pripadnym utokum mravencu. Pohled dovnitre mraveniste, kde jsou tyto situace velmi dobre ukryty.

Mravenec se pokousi brouka "odlepit" od zeme.

Mravenci brouky obcas i doprovazeji na cestaach kolem mraveniste.

Ne vzdy to ma brouk jednoduche a tak jsem casto pozoroval mravence jak si do hnizda odnaseji mrtvolky lesknacku.

Mravenec uklizi mrtveho lesknacka.

V kolonii mravencu cernolesklych zije cela rada dalsich myrmekofilnich brouku. Jsou to predevsim drabcici rodu Pella. V kolonii ve starem dubu ziji druhy Pella humeralis, P. laticollis, P. funesta, P. lugens a P. cognata. Vsechny tyto druhy lovi mravence cernoleskle, ale i jine mensi druhy hmyzu. Nekolikrat jsem pozoroval jak drabcici rodu Pella hodovali na potrave, kterou mravencum "ukradli". Nejcasteji to byly ruzne stinky a mnohonozky. Stejne jako cvrcikove, jsou i tito drabcici neuveritelne rychli. Rychlost jim umoznuje uniknout pred mravenci a na druhe strane jim dava vyhodu pri jejich lovu.

Dalsim druhem drabcika, ktery je v koloniich mravencu cernolesklych hojny, je Oxypoda vittata. Tento druh neni predator. Bleskurychle pobiha mezi mravenci, casto i uvnitr hnizda, a hleda zbytky mravenci potravy. Plni tak ulohu jakeho si popelare. Pokud na brouka narazi mravenec, brouk mravence zasahne davkou chemicke latky, kterou vylouci ze zadecku. Mravenec je na par chvilek ochromen a to staci drabcikovi k uteku. Drabcikova potrava je tak draze vykoupena neustalym stresem a uteky pred mravenci.

Jiz radu let se venuji hmyzu, ktery zije ve spolecnosti mravencu. Nejvetsi pozornost jsem vzdy venoval broukum, kteri patri mezi nejcastejsi obyvatele mravenist. Je vsak cela rada dalsich bezobratlych, casto velmi pozoruhodnych, kteri ziji v mravenistich nebo jejich bezprostredni blizkosti.

Pravdepodobne samicka druhu Thyreosthenius biovatus z hnizda mravence Formica polyctena.

Pred nekolika dny jsem navstivil okraj boroveho lesa, kde je nekolik hnizd mravence Formica polyctena. V minulosti jsem zde potvrdil vyskyt nekolika zajimavych druhu myrmekofilnich brouku a tak jsem si rekl, ze bych se mohl podivat i po jinych bezobratlych. Nejvice mne zajimali paraziticti lumci, kteri rozvaznym letem nekolik centimetru nad hnizdem, hledaji vhodneho hostitele pro sve larvy. Pri pozorovani hnizda a nekolika lumku celedi Braconidae jsem si vsiml drobneho svetleho pavouka, ktery bleskurychle probihal mezi mravenci. V prvni chvili jsem si rikal, ze je to nejaky nestastnik, ktery se dostal na hnizdo omylem. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz misto uprku mimo hnizdo zamiril nebojacne do utrob mraveniste. V literature jsem jiz nekolikrat cetl o pavoucich zijicich ve spolecnosti mravencu, ale zatim jsem se s nimi nesetkal. Duvodem asi bude, ze jsem je vlastne ani nehledal. Vyse zmineny pavouk vbehl do mraveniste v nejvyssim bode hnizda a to v miste s nejvetsim poctem mravencu. Proto jsem se rozhodl, ze se pokusim pavouka najit. Opatrne jsem odkryl jemnou drt na vrcholu mraveniste a uvidel zmet hrubsich vetvicek, ktere jsou v mravenistich mravencu rodu Formica caste. Prave do tohoto mista vbehnul zmineny pavouk. Chvili jsem pozoroval pobihajici mravence a nakonec jsem se rozhodl vzit hrst techto vetsich vetvicek a prohlednout je. K memu velkemu prekvapeni jsem v ni objevil nejen jednoho, ale hned tri drobne pavoucky. Pavouci se pohybovali velmi hbite a pokud se dostali do kontaktu s mravencem, svuj pohyb dokazali jeste zrychlit. Ihned jsem je premistil do male epruvety abych mel cas si je v klidu prohlednout. Prvi pohled lupou mi dal jasny dukaz, ze se bude jednat o nektereho zastupce celedi plachetnatek (Linyphiidae). Tvar samice nebyl nijak zvlastni. Kdyz jsem se vsak podival na samce, byly u nej viditelne dva napadne vyrustky v predni casti hlavohrudi. Podobne vyrustky roztodivnych tvaru jsou charakteristicke predevsim pro pavucenky. Sdilel jsem proto fotografie obou pohlavi na socialnich sitich a netrvalo dlouho nez mi odbornici potvrdili, ze se jedna o myrmekofilni druh pavucenka dvouhlava (Thyreosthenius biovatus). Docetl jsem se , ze by se melo jednat o pomerne vzacneho pavouka. Jeho relativni vzacnost je vsak spise zpusobena skrytym zpusobem zivota. Byl jsem povzbuzen nalezem a rekl jsem si, ze se podivam i do jinych hnizd, zda se tam tito pavouci take nevyskytuji. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem je nalezl temer ve vsech hnizdech, ktera jsem objevil.

Samecek pavucenky dvouhlave (Thyreosthenius biovatus).

Jiz vice vybarveny exemplar druhu Thyreosthenius biovatus.

V mravenisti jsem pozoroval nejen tyto drobne pavouky, ale i velmi drobne chvostoskoky. Muzete jej videt vpravo od pavouka.

Dosud nedospely samecek pavucenky dvouhlave.

U nasich mravencu ziji i dalsi druhy pavouku a tak verim, ze se mi je podari v budoucnu take objevit. Dle prvnich pokusu vsak budou mnohem vzacnejsi nez bizarni a pomerne hojna pavucenka dvouhlava.

I presto, ze vetsina z nas pohlizi na msice spise s despektem, mohou byt pro makro fotografa velmi vhodnym objektem zajmu. Msice muzeme najit temer vsude a tak se staci jen pozorne divat a ponorit se do taju jejich zivota.

Msice patri do pocetneho radu Hemiptera (polokridli). V soucasne dobe je znamo asi 80 tisic druhu patricich do tohoto radu a da se predpokladat, ze pocet druhu bude mnohem vyssi. Spolecne s nimi patri mezi polokridle napriklad i plostice a krisi, kteri byli v minulosti razeni do samostatnych radu. Nejmensi druhy polokridlych dorustaji velikosti jen kolem 1 mm, naopak nejvetsi velkosti 15 cm. Pokud se zamerime pouze na msice, je znamo asi 3000 druhu msic z nichz asi 850 zije ve stredni Evrope. Je to tedy pomerne pocetna skupina bezobratlych a myslim, ze vetsinu z Vas by vubec nenapadlo kolik druhu msice kolem nas vlastne zije.

Zrozeni nove generace msic.

Prostreny stul pro milovniky msic.

Msice muzeme najit na cele rade rostlin ze kterych vysavaji rostlinne stavy. Jako fotograf jsem se msicim vzdy aspon okrajove venoval. V minulosti jsem travil dlouhe chvile pozorovanim jejich symbiotickych vztahu s mravenci. Mravenci maji ke msicim velmi blizko a jak dobre vite, rada druhu je vyuziva jako velmi dobry zdroj potravy. Nikoli vsak msice samotne, ale jejich sladke vykaly, kterym si trochu nadnesene rika medovice. A vzhledem k tomu, ze je medovice pro mravence velmi dulezitym zdrojem cukru, a navic jim velmi chutna, mravenci si msice velmi urputne brani.

Obavanymi lovci msic jsou larvy zlatoocek.

K uchopeni msice pouziva larva zlatoocky sva dlouha savlovita kusadla.

Dospela zlatoocka skvrnita (Chrysopa perla) patra po msicich.

Jiz mnoho let jezdim fotografovat do okoli Zatce, kde navstevuji predevsim stepni strane severne od obce Stroupec. Prirodni pamatka Stroupec je jedno z nejlepsim mist v nasem kraji, kde muzete potkat uzasne bezobratle zivocichy. O vikendu jsem se rozhodl, ze se na Stroupec pojedu podivat a zkusim nejake msice najit. Tentokrat mne nezajimaly kolonie msic, ktere hlidaji mravenci, ale naopak kolonie bez mravenciho dozoru. A prave u takovych kolonii jsem ocekaval nejake parazity. K tomu, aby clovek mohl objevit nejake parazity je potreba trocha trpelivosti a dobre oci, protoze se vesmes jedna o velmi drobne tvory, kteri travi v kolonii msic jen nezbytne nutnou dobu. Nestaci take skupinky msic rychle prohlednout, ale je potreba se na ne nekolik minut pozorne divat a vsimat si podezrelych zivocichu v jejich blizkosti. A koho vlastne hledame? Msice maji spoustu nepratel mezi nez patri larvy a imaga slunecek a zlatoocek, dale nejruznejsi paraziticke vosicky a mouchy apod.

I presto, ze nepuvodni slunecko vychodni (Harmonia axyridis)je u nas povazovano za nevitaneho pristehovalce, dokaze sporadat velke mnozstvi msic.

Svetlejsi msice na leve strane je jiz parazitovany jedinec. Pravdepodobnym vinikem je nektera z parazitickych vosicek.

Dalsim nepritelem msic jsou larvy slunecek.

Napadna larva pestrenky je dalsim predatorem msic.

Asi nejcasteji muzete v blizkosti kolonie msic objevit larvy a dospele jedince zlatoocek a slunecek. Msice jsou pomala zvirata a tak neni problem pro zlatoocky a slunecka si vybrat to nejlepsi sousto a primo v kolonii msic si na nem pochutnat. Pozoroval jsem larvu zlatoocky, ktera si vybirala mensi neokridlene msice a behem necele hodiny jich sporadala peknych par kousku. Msice jsou vlastne prostrenym stolem pro spoustu predatoru z rad bezobratlych.

Mne vsak mnohem vice zajimali parazite, drobni tvorove, kteri nakladou do msice sve vajicko, vylihla larva postupne msici sporada zevnitr, zakukli se v ni a nakonec ji opusti ve forme dospeleho jedince. Jednim z nejhojnejsich druhu je paraziticka vosicka msicomar Aphidius ervi, ktera patri do celedi lumcikovitych (Braconidae). Tento druh se pouziva i jako biologicka zbran v boji proti msicim ve sklenicich a zahradach. Narazit na msicomara v prirode neni tezke. Pozoroval jsem nekolik jedincu na listech, ktere byly pokryte msicemi. Vosicky se velmi obratne pohybovaly mezi msicemi a vybiraly si vhodnou obet. Jakmile si ji vybraly, ohnuly pod sebe svuj zadecek, vystrcily kladelko a opatrne ulozily sve vajicko do nebohe msice. Vyvoj od vajicka po dospelce trva dle teploty okolniho prostredi od ctrnacti do dvaceti dni.

Vsiml jsem si, ze vosicka kladla vajicka do msic ruznych velikosti. Vynechavala jen msice s kridly.

Takto dokaze msicomar naklast vajicka do stovek msic.

Msicomar pouziva ke kladeni vajicek svuj pohyblivy zadecek, ktery vystrci smerem dopredu a ma tak dobry vyhled na to kam sva vajicka umistuje.

Kdyz jsem pozoroval msicomary v akci, vsiml jsem si neuveritelne maleho tvora, ktery se velmi rychle pohyboval mezi msicemi. Az kdyz jsem se podival do hledacku fotoaparatu a objektiv jsem mel nastaven na zvetseni 5:1, uvidel jsem velmi zajimavou drobnou vosicku s napadne zbarvenyma ocima. Prvni snimky a jejich kontrola na displeji fotoaparatu odhalily o jakeho tvora slo. Drobna paraziticka vosicka je zastupce rodu Aphelinus, pravdepodobne druh A. albipodus. Predstavu o jeji velikosti si udelate tehdy, kdyz si ji porovnate s velikosti msic. Pozorovat ji bylo velice zajimave. Velmi cile pobihala mezi msicemi a s chirurgickou presnosti kladla vajicka do zadecku msic. Jakmile vystrcila kladelko, ohrnula koncovou cast kridel smerem nahoru a kladeni mohlo zacit. Kladeni vajicek neprobihalo prilis rychle a tak bylo pomerne dost casu na zachyceni tohoto zajimaveho okamziku. Vyvoj teto drobne vosicky trva asi 14 dni a v prubehu zivota dokaze jedna samicka naklast vajicka do nekolika stovek msic. I tento druh muze velmi ucinne pomoci v boji proti msicim.

Vhodne msice si vosicka vybira pomoci tykadel. Jaka msice je ta nejvhodnejsi? To vi asi jen samotna vosicka.

Dalsi kontrola vhodnych obeti. Vosicka se msic dotyka nejen tykadly, ale nekdy na ne i lehce vyleze.

Paraziticka vosicka si peclive vybira svou obet.

Vosicka si vybrala skupinku msic a ceka na prihodny okamzik pro nakladeni vajicek.

Vosicka zabodne kladelko do mcice a pri tom ohrne zadni cast kridel.

V prubehu asi trihodinoveho fotografovani jsem videl na listech se msicemi slunecka sedmitecna, dospele zlatoocky a take velmi zajimave larvy much pestrenek. Jak je videt, neni obtizne najit a pozorovat tyto boje na zivot a na smrt, kdy smrti jednoho zivocicha zacina zivot druheho.

Uplynul rok a ja jsem se spolecne s rodinou opet vypravil do Julskych Alp ve Slovinsku. Toto jizni vapencove pohori patri k nejkrasnejsim mistum, ktera muzete na uzemi Evropy navstivit. Huste lesy, neuveritelne ciste reky a vlidni lide delaji z teto casti Slovinska velmi atraktivni destinaci.

Reka Belca

Samozrejme slo predevsim o rodinnou dovolenou a tak jsem se sberu a fotografovani brouku venoval predevsim ve chvilich volna, nebo v podvecer, kdy rodina jiz oddychovala v prijemnem prostredi penzionu. Nedaleko naseho penzionu tekla reka Belca. Koryto je prirozene meandrujici a na rade mist tvori rozsahle sterkopiskove naplaveniny. A na jednu z nich jsem se hned vypravil. Jednalo se o pomerne velke sterkoviste nedaleko obce Belca. Jiz minuly rok jsem zde sbiral radu velmi zajimavych druhu, avsak nejak jsem opomnel poridit obrazovou dokumentaci. Vzhledem k tomu, ze se zde letos vyskytovalo velmi bohate a zajimave spektrum brouku, rozhodl jsem se nektere z nich vyfotografovat. Ukol to byl pomerne obtizny, protoze se jednalo vesmes o druhy velmi rychle, ktere se ihned schovavaji pod kameny a drobny sterk a chtel jsem poridit fotografie v jejich prirozenem prostredi.

Pardosa wagleri - Na nekolika mistech velmi hojny slidak, ktery pobihal kolem vetsich kamenu a v mistech se zbytky listi.

Zorochros sp. - Tento kovarik byl na teto lokalite nejvzacnejsi. Vyskytoval se na mistech s drobnym sterkem.

Zorochros sp.

Nejpocetneji zde byli zastoupeni strevlici a drabcici. Celkem se mi podarilo najit 17 druhu drabciku a 10 druhu strevlicku. Jednalo se vetsinou o druhy, ktere se na nasem uzemi vyskytuji vzacne, nebo vubec. Krome drabciku a strevliku se zde vyskytovalo i nekolik druhu kovariku rodu Zorochros.

Bembidion varicolor varicolor

Nebria picicornis

Asaphidion sp. - Vzacne jsem ve sterkopisku nachazel strevlicky rodu Asaphidion.

Platydomene distictiventris

Philonthus caerulescens

Geodromicus plagiatus

Stenus guttula - U nas vzacnejsi druh, ktery obyva puvodni piscite brehy rek.

Deleaster dichrous - Tento napadny drabcik se vyskytoval pod vetsimi kameny. Pod nekterymi bylo najednou i nekolik jedincu.

Paederidus ruficollis

Paederidus ruficollis - Na fotografii je dobre videt jak se samecek zakusuje do samicky.

Paederidus ruficollis - Pareni probihalo i na velkych kamenech a bylo mozne pozorovat i nekolik paru najednou.

Paederidus ruficollis - Nekolik minut jsem pozoroval pareni techto drabciku ve sterkopisku na brehu ricky. Samecek se pri pareni zakusuje samicce do oblasti stitku a velmi pevne se ji drzi.

Neni to poprve, co venuji nektery z clanku prave msicim (Aphidae). Vetsina z Vas je zna predevsim jako skudce ruznych rostlin, ze kterych msice vysavaji rostlinne stavy. Asi ale netusite, ze u nas zije msice, ktera drzi ve svetovem meritku prim.

Pri nedavne navsteve prirodni rezervace Buky u Vysokeho Chvojna, jsem v kolonii mravencu Lasius brunneus objevil podivneho tvora, ktereho jsem na prvni pohled nedokazal identifikovat, presneji receno jsem se s nim setkal poprve v zivote. I presto, ze to byl pro mne do te chvile tvor neznamy, a v prvni chvili jsem si rikal, ze musi byt snad z jine planety, nevahal jsem ani vterinu a ihned jsem se vrhnul po fotoaparatu. Behem par okamziku jsem take zjistil, ze se jedna o zivocicha, ktery ma blizky vztah k mravencum, a prave toto zjisteni mne privedlo na myslenku, ze se bude jednat o nejakou podivnou msici.

Neuveritelne dlouhy sosak teto msice znacne presahuje delku tela.

Vse na tomto tvorovi je opravdu podivne. Hlava pripomina vzdalene kahau nosateho.

Vetsina msic, ktere jsem pod mechem nalezl mela sosaky zanorene do bukoveho korene.

Netusim proc tento zivocich disponuje tak dlouhym sosakem. Pravdou je, ze nemusi za potravou cestovat. Staci jen zabodnout sosak nekde v okoli a je to.

Mravenci msice casto tahali za nohy, ale odtahnout je nebylo mozne diky zanorenemu sosaku.

Ale vratme se na samotny zacatek. Pri prohlizeni suchych stojicich buku jsem si vsiml husteho porostu mechu pri pate jednoho z nich. Casto se divam pod podobne mechy, protoze zde byvaji kolonie mravencu, nebo nejruznejsi brouci. Tentokrat to byla kolonie mravence Lasius brunneus. Prvni pohled do kolonie, a mou pozornost upoutal nejaky podivny a pomerne vyhlizejici velky tvor, ktereho jsem dosud nevidel. Mravenci zbesile pobihali po tom, co jsem jim narusil soukromi, a onen neznamy tvor se jen nemotorne tocil na miste. Podival jsem se tedy blize a spatril jsem baculateho, svetle zbarveneho tvora s neuveritelne dlouhym ustnim ustrojim, resp. chobotem (proboscis). Tento chobot byl tak dlouhy, ze jej tvor mel stoceny pod telem a dosahoval daleko za nej. Ihned mne vsak napadla myslenka, jak to asi bude vypadat, kdyz jej bude pouzivat. Prece nebude mit ten chobot natazeny az nekam za roh. Netrvalo dlouho a jednoho takoveho tvora jsem objevil. Byl ukryt pod kouskem mechu a jeho neuveritelne dlouhy chobot byl natazen daleko pred nej. Obcas kolem prebehl nejaky mravenec, a v nasi terminologii bych rekl, ze o chobot normalne zakopnul. Jiny mravenec se pokousel tvora odtahnout do bezpeci, ale diky zabodnutemu chobotu se mu to nedarilo. Pohled na tyto tvory byl neuveritelny. Male skupinky techto zvirat se krcily v pritmi hnizda a mravenci kolem nich stale rozrusene pobihali.

Takto vypada mala tovarna na zpracovani rostlinnych stav. Vlevo sosak, telo premeni tekutinu a na konci vyleze sladka medovice.

Msice neustale saji rostlinne stavy a premenuji je v medovici.

A o kom to tady stale pisi? Onen tajemny tvor je msice nosalka dubova (Stomaphis quercus). Tento druh zije nejcasteji pri patach stromu, kde se vyskytuji kolonie mravencu druhu Lasius fuliginosus nebo L. brunneus. V palearkticke oblasti je dosud znamo asi 25 zastupcu tohoto rodu. Nejcasteji se udajne vyskytuje v koloniich mravencu pri patach dubu a briz, ale jak videt i buku. A co je na teto msici tak vyjimecne? Je to samozrejme jeji neuveritelne dlouhe saci ustroji, ktere muze byt 2x delsi nez samotne telo msice a take velikost, diky niz jde o nejvetsi msici na svete. Nektere exemplare dorustaji velikosti i pres 1 cm. Takove velikosti vsak dorustaji pouze samicky, samecci jsou mnohem mensi.

Vice Vam ale jiste prozradi prilozene fotografie. Bylo to pro mne velmi zajimave setkani a prekvapeni, ze mame u nas dalsiho tvora, ktery drzi svetovy primat.

Diky medovici jsou msice pro mravence velmi dulezite, a ti se je snazili ihned odtahnout do bezpeci.

Mravenec druu Lasius brunneus se stara o jednu dospelou samicku.

Staci jeste kousek a medovice bude objevena.

Nekdy se na msici vyhrnulo hned nekolik mravencu najednou a snazili se msici odtahnout. Asi tusite, proc jim to moc neslo.

Lehka hysterie zaplavila v poslednich tydnech okresy Chomutov a Most. Duvodem je obava z udajne velmi nebezpecneho pavouka, ktery zapricinuje ochrnuti a kdo vi co jeste. A prave tato hysterie, nebo mozna lepe receno medialni tlak, ktery vytvareji novinari svymi casto nadsazenymi reportazemi a clanky, mne primela sepsat clanek o tomto zajimavem pavoukovi.

Zaprednice jedovata (Cheiracanthium punctorium)

Zaprednice jedovata je pomerne velky a napadny pavouk, ktery svou velikosti budi pozornost. Samice dorustaji velikosti 10 - 15 mm a patri tak mezi nejvetsi druh zaprednic ve stredni Evrope. Samci jsou o neco mensi a dorustaji velikosti 7,5 - 12 mm. V obou pripadech se jedna o delku tela, brano bez koncetin. Samicky jsou zbarvene mene vyrazne, prevlada u nich zelenave zbarveni zadecku, ktere se ke konci zivota meni az v bezovohnede. Sameckove maji zadecek zluty s napadnym tmavym podelnym pruhem. Velmi napadne jsou vsak u obou pohlavi zbarvena klepitka a hlavohrud, ktera jsou vyrazne oranzova az cervena. Pouze konec klepitek (chelicer) je cerny. V prirode se s dospelymi pavouky muzeme setkat od zacatku cervence do prelomu rijna a listopadu. S mladaty se muzete setkat jiz od kvetna. Zaprednice jedovate si delaji pomerne velky zamotek na rade travin, nejcasteji na trtine krovistni (Calamagrostis epigejos), ale i na dalsich druzich jako je ovsik nebo lipnice. Ja jsem objevil nekolik zamotku dokonce mezi listy rakosu, nikoli tedy v kvetenstvi.

Typicky biotop na okraji pole, kde muzete najit zamotky zaprednic.

Okraj pole s porosty trtiny krovistni, kterou zaprednice hojne vyuzivaji pro sva obydli.

Typicky kokon v kvetenstvi trtiny. V druhe polovine srpna jsem nachazel radu kokonu opustenych. Ve zbylych byly samice s kokony. Opustene kokony patrily pravdepodobne samcum, kteri se vydali hledat samicky.

Zamotek ve ktere jsem objevil jednu ze samic, ktera se starala o kokon.

Vsichni jedinci, ktere mi lide donesli, nebo mi poslali fotografie, byli samci. Jednalo se o samce, kteri se pravdepodobne vydavali hledat dospele samice a pri svych toulkach casto zabloudili do nejake zahrady, nebo dokonce rodinneho domku. Objevit tyto pavouky v prirode vyzaduje urcite znalosti. Vetsinu zivota travi ve svych zamotcich a opousti je predevsim samci, kteri se vydavaji hledat samicky. Zaprednice zamotky vyuzivaji k odpocinku, k rozmnozovani, ke kladeni vajicek i jako misto, kde se staraji o mladata v prvnich dnech jejich zivota.

Odkud zaprednice prisla?

V mediich se objevila zprava, ze se u nas objevil novy druh pavouka, ktery je velmi jedovaty a jde vlastne o nejjedovatejsiho pavouka zijiciho u nas. Pravdou ale je, ze tu zaprednice jedovata zila jiz drive, byla vsak velmi vzacna. Presneji receno prvni overeny udaj pochazi z roku 1991, kdy byla nalezena u Hrabanova v blizkosti Lyse nad Labem. Od te doby byla potvrzena na nekolika dalsich mistech. V soucasne dobe obyva temer celou jizni Moravu, najdeme ji v Polabi, kolem Litomeric a v letosnim roce zazivame expanzi zde u nas v severozapadnich Cechach. Priciny sireni tohoto druhu mohou byt ruzne. Casto se hovori o globalnim oteplovani, ktere umoznuje druhum osidlovat nove, v minulosti nevhodne oblasti. Duvodem vsak muze byt i zmena hospodareni, kdy zaprednice dnes najdou mnohem vice vhodnych stanovist. Zaprednice jedovate patri mezi teplomilne pavouky a obyvaji predevsim teplejsi oblasti. Severozapadni Cechy nepatri mezi nejteplejsi oblasti, ale v roce 2013 zde byla velmi mirna zima, ktera mohla take rozsireni zaprednice pomoci.
To, ze se pavouk v severozapadnich Cechach v letosnim roce opravdu znacne rozsiril, tomu napovidaji jak informace od lidi, tak ma vlastni pozorovani. Lide mi prinaseli jak zive exemplare, tak jsem dostaval emailem fotografie na kterych byl druh dobre rozpoznatelny. V soucasne chvili se zaprednice vyskytuji v okoli Mostu a Chomutova. Mnohem casteji se s nimi setkame v okoli mensich vesnic, ktere sousedi s loukami, suchymi stranemi, okraji poli apod. Do dnesniho dne mam informace o vyskytu zaprednic napriklad v okoli Strupcic, Vrskmane, Otvic, Udlic, Drouzkovic a Cernic. Rozsireni druhu bude ale jiste mnohem vetsi.

Nebezpecny pavouk?

V Ceske republice jsou temer vsichni pavouci jedovati. Vyjimku tvori pouze zastupci celedi pakrizakoviti (Uloboridae), kteri postradaji jedovou zlazu. Jedovati jsou tedy temer vsichni pavouci, se kterymi se u nas bezne setkate. Vyjimkou neni tedy ani zaprednice jedovata. Vetsina pavouku ma vsak tak male rozmery, resp. kratke chelicery, ktere nedokazi propichnout lidskou kuzi. Jsou samozrejme druhy, ktere to dokazi, a jejich kousnuti muze byt bolestive. Mohou to byt napriklad beznejsi druhy pavouku jako napr. pokoutnici, cedivky, nektere sestiocky apod. Ze vzacnejsich druhu mohou cloveka kousnout stepnici, nedavno na Morave potvrzeny slidak tatarsky nebo vodouch stribrity. Zaprednice jedovata je pomerne velky pavouk, ktery ma navic velmi dlouhe chelicery, ktere pomerne snadno kuzi prokousnou. Diky delce chelicer je kousnuti samozrejme bolestivejsi. Co se tyka reakce na jed, krasne jej popsali panove Kosulic, Korba a Dolansky v casopise Ziva (4/2013). Sli dokonce tak daleko, ze se jeden z autoru nechal zaprednici kousnout, aby zjistil, jak bude jeho telo reagovat. Reakce na kousnuti odpovidala informacim, ktere jsou o kousnuti zaprednici jedovatou zname, a to i presto, ze zdokumentovanych pripadu kousnuti je jen velmi malo. Reakci na kousnuti muze byt zvysena teplota, nadmerne poceni a chvilkove znecitliveni (ochrnuti) okoli mista vpichu. Nasledky kousnuti vsak vetsinou do 24 hodin zcela odezni. Jednoho z autoru kousla zaprednice pri spatne manipulaci. Okamzita bolest pri kousnuti byla mnohem intenzivnejsi nez pri bodnuti vcelou nebo vosou. Misto vpichu mu lehce oteklo a zarudlo. Jine priznaky nepozoroval a po 20 hodinach priznaky zacaly odeznivat. V te dobe misto jen lehce svedelo, prechazelo do jemneho mravenceni a svrbeni. Po 24 hodinach uz nebyla citit zadna bolest. Dalsi z autoru se nechal kousnout ze zcela vedeckych duvodu. Pro svuj pokus si vybral dospelou samici zaprednice a nechal se kousnout do predlokti. V miste kousnuti se vytvoril mohutny otok, nasledovalo zvyseni teploty a mirne poceni. Jak se otok zvetsoval, bolest se sirila do cele koncetiny, az doslo k jejimu znecitliveni. Behem dalsich 24 hodin se priznaky zmirnovaly a bolest ustoupila zhruba po 32 hodinach. Duvodem rozdilne reakce u obou autoru byla pravdepodobne skutecnost, ze u druheho autora doslo ke kousnuti dospelou samici, ktera ma mnohem vetsi mnozstvi jedu a jak je v clanku uvedeno, pavouk byl zakousnut do predlokti nekolik sekund, behem nichz se do rany dostalo vetsi mnozstvi jedu. Dalsim duvodem muze byt i rozdilna vaha obou autoru.

Samicka hrozici kusadly po tom co jsem ji natrhnul zamotek. Jakmile jsem se k pavucine priblizil, samicka po mne okamzite vyrazela.

Samicka branila svuj kokon velmi urputne. Neustale se stavela proti vsemu co se objevilo v jeji blizkosti.

Samicky jsou opravdu velke a mohou dorustat velikosti tela az 1,5 cm.

I pres vyruseni samicka stale upravovala kokon s vajicky.

Samicka sedici pod kokonem a neustale ukazujici sva obrovska kusadla.

Samicka si zacala ihned opravovat zamotek. Muzete si vsimnout maleho zadecku, ktery je zpusoben nedostatkem potravy. Samice v tomto obdobi veskery cas venuje peci o kokon. Nasledne bude pecovat i o vylihla mladata.

Samecek zaprednice, ktery si udelal hnizdo mezi velkymi listy. Nekolik podobnych hnizd jsem nasel na brehu rybnika nedaleko Cernic.

Jedna se tedy o pavouka, ktery dokaze bolestive kousnout. U zdraveho cloveka zpusobuje lokalni otok, nebo docasne znecitliveni okoli vpichu. Samozrejme u citlivejsich osob, muze byt reakce odlisna, stejne jako je tomu po bodnuti vcelou, nebo vosou. Hysterie vyvolana medii vsak neni na miste a vzhledem k relativni vzacnosti a take ke skrytemu zpusobu zivota, kdy vetsinou muzete pouze v cervenci a v srpnu objevit samce, kteri hledaji samicky, se neni potreba tohoto druhu obavat.

Jiz ponekolikate si muzete prohlednout me fotografie. Tentokrat jsem dostal nabidku vystavovat makrofotografie v Litvinove, presneji receno v aule Scholy Humanitas. Vystava potrva od 10.9. do 14.11.2014. Vernisaz probehne 10.9.2014 od 18:00 hodin a vsichni jste srdecne zvani.

Vystaveny budou velkoformatove fotografie 90 x 60 cm a 60 x 40 cm. Na vsech muzete videt zastupce hmyzi rise z ruznych koutu sveta. Vetsina vsak pochazi ze severnich Cech, kde take nejcasteji fotim. Poprve take prezentuji fotografie porizene technikou skladane fotografie.

Stale modernejsi jsou videa, ktera byla porizena digitalnimi zrcadlovkami. Kvalita zaznamu si casto prilis nezada s modernimi digitalnimi kamerami a tak si asi kazdy z nas obcas neco natoci. Ja se vubec necitim byt kameramanem, ale pri svych toulkach prirodou jsem se rozhodl, ze Vam nektera mista a zivocichy na nich zijici predstavim.

Prvnim pokusem je video z prirodni pamatky Kokrhac, kam jezdim za pavoukovci.

Byt brzy rano v probouzejici se prirode je jeden z nejuzasnejsich zazitku, ktery muzete zazit. Casto vyrazim na lokality jeste pred rozednenim a vychod slunce si opravdu uzivam a to i presto, ze mym cilem neni vychod slunce samotny, ale zivocichove, kteri po chladne noci nehybne posedavaji na rostlinstvu a netrpelive cekaji na prvni slunecni paprsky. Prave tento cas je pro fotografa nejvhodnejsi, protoze se muze priblizit ke tvorum, kteri ve dne chvilku neposedi. Bonusem navic pak mohou byt drobne kapicky rosy, ktere jsou temer na vsem zivem i nezivem.

Ranni fotografovani je skvely zpusob jak se dostat bliz k nejruznejsim bezobratlym zivocichum, na druhe strane je pomerne obtizny a vyzaduje urcitou pripravu a pomucky. Hlavnim nepritelem, ktery Vam muze ranni fotografovani zneprijemnit, nebo uplne znemoznit, je vitr. Asi neni obtizne zjistit pohledem ven, zda fouka vitr ci nikoli. Casto vsak vyjizdim na vzdalenejsi mista, kde muze byt situace zcela odlisna. Proto vyuzivam nekolik internetovych serveru, ktere nabizeji aktualni informace nejen o pocasi, ale i o sile a smeru vetru v danem miste. Nejvice vyuzivam informaci na www.yr.no a take na lokalnim www.slunecno.cz. U nas v Chomutove je dni bez vetru velmi malo a tak pokud zjistim, ze se v porostu osik pred nasim domem nepohne ani listek, vyrazim do terenu.

Dalsim nepritelem je teplota. Pokud neni teplota dostatecne nizka, hmyz je stale aktivni a tak se fotografovani stava narocnejsim, casto zcela nemoznym. A jaka teplota je nejvhodnejsi, resp. pri jake teplote vetsina hmyzu nehybne sedi? Odpoved neni az tak snadna. Da se vsak rici, ze idealni je teplota pod 10°C, cim nizsi tim lepsi. Nektere druhy jsou vsak schopny reagovat na vnejsi podnety i pri techto teplotach a tak je nutne pri fotografovani postupovat velmi opatrne.

Tentokrat jsem se vypravil do Krusnych hor k malemu rybnicku, ktery je napajen vodou z nedalekeho raseliniste. Prave k tomuto rybnicku jezdim i s ucastniky fotografickych workshopu. Zarijova a rijnova rana jsou zde velmi chladna a cely rybnik je velmi casto zahalen do mlzneho oparu. Ve vychazejicim slunci vsude zari kapicky rosy a z nedalekych lesu je slyset zpev probouzejicich se ptaku. Zvolil jsem si misto, kde jsem si polozil fotograficke vybaveni a zacal jsem propatravat nejblizsi okoli. I na konci zari je zde stale co fotografovat. Na rostlinach rostoucich ve vode sedi nejruznejsi mouchy, nocujici sidelka, chrostici a pavouci. V prostech kolem vody muzete narazit na ruzne brouky, plostice, pakomary, pavouky, motyly apod. Dulezite je pozorne se divat a hledat vhodne objekty. Pokud se vypravite takto brzo rano fotografovat, mejte na pameti, ze Vam ve fotograficke vybave nesmi chybet stativ, makro sanky, odrazky a samozrejme dalkova spoust. Da se samozrejme pouzit i blesk, coz take casto delam, ale pak je nutne mit kvalitni difuzer, ktery dokaze eliminovat nezadouci odlesky. Pokud byste si chteli sami vyzkouset ranni fotografovani, staci se prihlasit na nektery z mych kurzu.

Krome fotografii jsem se pokusil opet vytvorit kratke video, opet pouze s pouzitim Windows media playeru, ktery samozrejme umi jen zakladni upravy a prechody snimku nejsou idealni. Myslim si vsak, ze video Vam mnohem lepe priblizi tu magickou ranni atmosferu. Pro vyssi rozliseni si video muzete spustit primo na www.youtube.com.

Snovatky (Embioptera) jsou velmi malou skupinou bezobratlych zivocichu, kteri se vyskytuji predevsim v tropickych a subtropickych oblastech. V Evrope se s nimi setkame vzacne v jeji jizni casti, kde ziji ve Stredomori a kolem Cerneho more. Ve svete je znamo kolem 200 druhu. Dosahuji velikosti od 4 do 20 milimetru.

Pred mnoha lety jsem v jednom z poradu BBS videl maleho tvora, ktery se hbite pohyboval v chodbickach z hedvabi. Byl neuveritelny... Ihned po tom co jsem porad videl, jsem si pral tohoto zahadneho tvora spatrit. Podarilo se mi to az letos v prubehu cesty po Indii. To, ze jsem konecne objevil ono zahadne zviratko bylo jasne ihned. Drobne telo podobne male krtonozce a umeni tvorit hedvabne vlakno bylo jasnym dukazem - byla to snovatka. A proc jsou snovatky tak zajimave? Jsou to jedini tvorove na nasi planete, kteri tvori hedvabne vlakno pomoci prednich koncetin. Presneji receno na prednich chodidlech maji zlazy, ktere produkuji hedvabi. Z tohoto vlakna si buduji male ploche chodbicky v lesni hrabance, pod kameny, nebo pod kurou. Sve chodbicky temer nikdy neopousteji a jako potrava jim slouzi ruzne rostliny nebo kvety.

Vzpominam na foceni snovatky v jednom z indickych parku. Pozoroval jsem ji jak leze pri pate velkeho kamene. Aby mi neutekla "nahnal" jsem si ji na ruku. V te chvili mne jiz pozoroval starsi Ind, ktery nevahal prijit bliz a zeptat se co to na te zemi provadim. Kdyz jsem mu vysvetloval, ze fotim maleho tvora, ktery mi pobiha po ruce, uplne se zhrozil a se slovy "no to je strasny, vzdyt vam to zvire ublizi" nekam odbehl. Venoval jsem se foceni dal. Za par minut se pan vratil i s celou rodinou, ktere mne ukazoval jako priklad sebeobetovani a hazardu, protoze brat do ruky podobne tvory je preci strasne nebezpecne. Deti se ode mne odtahovaly, manzelka sledovala onoho 1,5 cm velkeho tvora na me ruce z uctive vzdalenosti. Snazil jsem se jim vysvetlit, ze tento maly tvor neni nebezpecny a myslim si, ze se mi to snad i podarilo. Chvili mne jeste pozorovali jak snovatku fotim, ptali se proc mam takove slozite zarizeni a nakonec spokojene odesli. Po ceste to vsak rekli dalsim lidem a tak se u mne vystridalo dalsich par zvedavcu. Podobnych pribehu jsem v Indii zazil nekolik. Na kazdem kroku bylo znat, ze jsem v zemi, ktera ma v soucasne dobe vice nez 1,2 miliardy lidi.

Jiz pred odletem jsem obdivoval ruznorodost a krasu mravencu, kteri ziji v Indii. Samozrejme pouze z fotografii v literature nebo z internetovych stranek. V soucasne dobe je v Indii znamo 96 rodu mravencu s vice nez 740 druhy. Kazdym rokem se vsak na uzemi Indie objevuji nove a nove druhy. Bylo mi jasne, ze pri ceste do Indie urcite nejake potkam. Na druhe strane bylo jasne, ze diky castym pobytum ve mestech a pobytu v narodnim parku, kde nebylo mozne opoustet vozy s pruvodcem, budu mit moznost spatrit jen nektere beznejsi druhy. Nakonec se mi podarilo objevit vice nez 10 druhu velmi zajimavych mravencu, ktere jsem samozrejme i vyfotografoval. Mel jsem dokonce stesti, ze jsem nektere druhy mravencu fotografoval ve spolecnosti krisu, cervcu nebo msic.

Nehru park

Kdyz jsem zjistil v jakem hotelu budeme v Novem Dilli bydlet, ihned jsem se dival po okoli, zda neuvidim nejaky park, nebo zahradu. Jakmile jsem se vsak podival na mapu, bylo jasne, ze to do velkeho parku budu mit "jen" pres silnici. Mozna si rikate, proc mam ty uvozovky u slova jen. Dilli je obrovske mesto s vice nez dvanacti miliony lidi. V nekterych mistech byl takovy provoz, ze nebylo temer mozne prejit silnici. A prave pred nasim hotelem byla jedna z tech nejrusnejsich, a hned dvouproudova. Kdyz jsem se pokousel silnici prejit v prubehu dne, trvalo mi to nekdy i nekolik minut. Rada, ze se proste musim do silnice vrhnout, ze si me ridici vsimnou a nechaji mne proklickovat, moc nepomohla. Neustale troubeni, nedodrzovani nam znamych pravidel a povaha zdejsich lidi mi rikaly radeji pockej. Kdyz uz jsem se tedy dostal na druhou stranu, mohl jsem si uzivat krasne upraveneho a cisteho parku. I kdyz jako milovnik prirody, bych klidne ocenil vice neupravene travniky a nejaky ten ker ci hromadu kameni. I presto jsem stravil v Nehru parku nekolik prijemnych chvil.

Camponotus compressus

Camponotus sp.

Tapinoma melanocephalum

Pojdme se tedy podivat na ktere druhy mravencu jsem nakonec narazil. Temer v celem parku byli hojni mravenci druhu Camponotus compressus. Sva hnizda si budovali pri patach stromu a vzdy je prozradila hromadka rostlinnych zbytku primo u vchodu do hnizda. Dalsim pomerne castym druhem mravence byli drobni zluti mravenci Tapinoma melanocephalum, kteri meli sva hnizda v zemi, nebo v suchych kmenech stromu. Diky velmi malym rozmerum nebylo snadne je objevit. Obcas jsem vsak narazil na jejich stezku na nekterem z parkovych stromu. A prave pri fotografovani techto velmi drobnych mravencu (velikost tela cca 2 mm) jsem si posteskl, ze s sebou nemam systemovy blesk, ktery pracuje pri vyssich rychlostech zaverky (High speed sync). Mravenci byli tak neuveritelne rychli, ze nebylo snadne je zachytit ostre. Proto jsem si pomohl drobnymi triky jako napriklad odstranenim pachove stopy. Kdyz mravenec dorazi k mistu, kde konci pachova stopa, zastavi se a pokousi se ji najit. V te chvili ma fotograf par vterin na to, aby mravence v klidu zameril.

Solenopsis geminata

Solenopsis geminata

Solenopsis geminata

Solenopsis geminata

Solenopsis geminata

Solenopsis geminata

Vzacne jsem se v parku setkaval s mravenci rodu Messor a s druhem Cataglyphis longipedem. K jednomu z hnizd mravencu rodu Messor vedla v trave viditelna stezka bez vegetace. Mravenci po ni prinaseli do hnizda ruzne kousky rostlin, semena apod. Na jednom starem fikovniku posvatnem jsem objevil velmi cile mravence s napadnymi bilymi chloupky po tele. S temito mravenci jsem se setkal jeste nekolikrat a predevsim v parcich byli pomerne hojni. Tito drobni, avsak diky bilym chloupkum napadni mravenci patrili k druhu Paratrechina longicornis. Nalezy dalsich mravencich druhu byly spise nahodne a jednalo se o jednotlive exemplare. Vyjimkou bylo nekolik kolonii mravencu druhu Solenopsis geminata, ktere jsem objevil pod kameny. Tito drobni mravenci byli velmi utocni a vzdy jsem pri jejich fotografovani obdrzel nekolik desitek zihadel po kterych mi zustavaly male cervene tecky. Pri pohledu na mravence jsem si vsiml i drobnych roztocu na hlavach nekolika z nich. Pri posledni navsteve jsem na jednom keri objevil nekolik delnic velmi zajimaveho a napadne chlupateho mravence druhu Meranoplus bicolor.

Trichomyrmex sp.

Trichomyrmex sp.

Paratrechina longicornis

Paratrechina longicornis

Tesil jsem se i na nejake tvarove napadne druhy, ktere se mi nakonec podarilo objevit az v Asamu, kde jsme byli ubytovani nedaleko hranic NP Kaziranga. V prubehu dvou dni jsem pozoroval nocni zivot na stromech a rostlinach v okoli nasi lodzie. Zahrada byla doslova plna napadnych zlutych mravencu druhu Oecophylla smaragdina. V prvni chvili u mne zavladlo nadseni z nove objeveneho druhu mravence, ale hned v zapeti jsem si polozil otazku, zda tu vubec budou i jini mravenci. V prubehu celeho dne tito mravenci nosili stovky ulovenych brouku, pavouku, housenek nebo dokonce tela mravencu vlastniho druhu. K temto mravencum se jeste vratim v samostatnem clanku. Nyni zminim dalsi mravenci druhy, ktere se mi podarilo objevit. Mezi nejzajimavejsi patril druh Cataulacus taprobanae jehoz delnice jsem pozoroval na listech rostlin kolem zdi. Tito mravenci byli zajimavi tim, ze se pri vyruseni nesnazili ukryt, ale delali "mrtve brouky". Kdyz jsem se k nekteremu priblizil s fotoaparatem, ubehl centimetr a strnul. Fotografovani tak bylo pomerne snadne a vysledne fotografie daji vyniknout jeho napadne vrascitemu telu. S nejzajimavejsim druhem jsem se setkal primo v narodnim parku, kde nas na chvilku nechal pruvodce vystoupit z auta. Na jednom z listu jsem uvidel mravence s napadnymi trny. Patril k rodu Polyrhachis. I tento mravenec nebyl nikterak aktivni a i presto, ze bylo velmi teple pocasi s teplotami kolem triceti stupnu, nechal se bez problemu vyfotografovat.

Tetraponera rufonigra

Tetraponera rufonigra

Pheidole sp.

Fauna indickych mravencu je neuveritelne bohata a ruznoroda. Chtelo by to jen byt dele v nejakem puvodnim lese. Tak treba se mi to podari nekdy v budoucnu a opet se s Vami podelim o sve zazitky a fotografie.

Cataulacus taprobanae

Polyrhachis sp.

Meranoplus bicolor

Volba fotoaparatu je asi tim nejzavaznejsim rozhodnutim a samozrejme neni vubec snadne rici, ktery typ je ten nejlepsi. Zalezi na spouste faktoru, ktere vyber fotoaparatu ovlivnuji. Jednim ze zakladnich je vyse financnich prostredku, ktere jsme ochotni za fotografickou techniku utratit. Proto je hned na zacatku dobre se zamyslet jakou cestou se chceme dat, zda si fotit jen pro zabavu, nebo si fotografovanim vydelavat. Dalsi veci nad kterou se musite zamyslet je, zda budete chtit fotografie prezentovat predevsim na monitoru sveho pocitace, tabletu, mobilu nebo na papire, resp. na papire vetsiho formatu (A2 a vice). Nejsem urcite specialista na techniku te, ci one znacky, ale pokusim se Vam aspon teoreticky pomoci pri vyberu, a to podle mych dosavadnich zkusenosti. Proto zde nehledejte nejakou recenzi techniky, spise muj vlastni pohled na to, zda si mate poridit kompaktni fotoaparat, nebo zrcadlovku. Samozrejme vse vzhledem k makrofotografii.

Pogonognathellus sp.

Pokud neuvazujete o tom, ze byste se fotografovanim zivili a ze jde pouze o prilezitostny konicek, bude Vam stacit nektery z kompaktnich digitalnich fotoaparatu bez vymennych objektivu. Na trhu je jich nepreberne mnozstvi a cela rada z nich se hodi i pro makrofotografii. Je jen potreba, aby mel kompaktni fotoaparat funkci makro, nejcasteji oznacovane symbolem kyticky.
Casto je vsak v parametrech kompaktniho fotoaparatu udavana jen nejkratsi zaostrovaci vzdalenost, ktera o dosazenem zvetseni nic nerika. Pokud budete shanet kompaktni fotoaparat neni prilis dulezite znat nejkratsi zaostrovaci vzdalenost, ktera je casto v souvislosti s makrem zminovana. Uvedomte si, ze fotit napriklad z 1 cm makro je temer nemozne, aspon co se moznosti kvalitniho osvetleni tyce. Zkuste se naopak dopatrat k hodnote zvetseni, ktere fotoaparat ma. Bohuzel se tuto hodnotu z prilozenych informaci casto vubec nedozvite a budete se po ni muset shanet u prodejce, nebo primo u vyrobce. Pokud fotoaparat nedisponuje makro rezimem je mozne si dokoupit nekterou z makro predsadek, nebo jeji pomoci stavajici makro vylepsit. I s kompaktnim fotoaparatem se daji poridit velmi kvalitni makro fotografie, ktere se obcas jen stezi odlisi od fotografii ze zrcadlovky. Zalezi samozrejme na sikovnosti fotografa a take na jeho kreativite. Dobrou volbou jsou dle mne napr. kompaktni fotoaparaty CANON PowerShot G15 nebo novejsi model G16, Panasonic Lumix DMC-LX7 nebo Nikon Coolpix P600. Samozrejme to nejsou jedine modely, vyber skutecne zalezi pouze na Vas. Poradit by Vam meli prodejci v obchodech, nebo muzete zkusit ruzne blogy o makrofotografii, kde se jiste nejakeho konkretniho modelu dopatrate.

Gibbaranea sp.

Pokud se vsak rozhodnete, ze investujete do koupe digitalni zrcadlovky (DSLR) je dobre si uvedomit nekolik zakladnich veci. Jak se jednou pustite do fotografovani se zrcadlovkou cekaji Vas dalsi a dalsi vydaje se kterymi musite chte nechte pocitat. Koupi zrcadlovky nic nekonci, ba naopak. Je potreba zvolit spravny objektiv (viz. clanek Volba makroobjektivu). Vyhodou zrcadlovek jsou kvalitni obrazove vlastnosti, rychlost, moznost vymeny objektivu (dnes jiz mozne i u nekterych kompaktnich fotoaparatu), nejruznejsi nastaveni a specialni funkce. Nevyhodou byva naopak cena, rozmer a vaha. Za nevyhodu muzeme take povazovat nutnost vymeny objektivu, kdy pro ruzne druhy fotografie je potreba odlisny objektiv a z toho plynouci dalsi vydaje. Rada lidi se snazi usetrit predevsim na objektivu...a to je velka chyba. Kdyz uz investujete do digitalni zrcadlovky meli byste investovat i do kvalitniho objektivu, ktery vytvori s telem fotoaparatu rovnocennou dvojici. Radeji si pockejte, nasetrte si nejake penize a poridte si kvalitnejsi objektiv. Neni nic horsiho nez videt kvalitni zrcadlovku a na ni nasazeny obycejny "setovy" objektiv s oduvodnenim, ze jste dali mraky penez za telo a nemate na kvalitni objektiv. K cemu si pak porizovat zrcadlovku, kdyz jeji kvalitni cip budete bombardovat obrazem z mene kvalitniho objektivu.

Larva v lesni hrabance

Hodne se v souvislosti s makrofotografii hovori o velikosti cipu, resp. o plnem formatu. Mezi lidmi obcas slysim nazor, ze se plnoformatova zrcadlovka (tzv. Fullframe) s velikosti cipu srovnatelnou s velikosti konofilmoveho policka pro makrofotografii nehodi, protoze diky ni prijdete o zvetseni. Coz je uplny nesmysl a jde jen o to dobre pochopit princip fotoaparatu. Pokud si poridite makro objektiv s ohniskovou vzdalenosti 100 mm a nasadite jej na DSLR zrcadlovku s cipem o velikosti napr. 22,3 x 14.9 mm jevi se Vam obraz vice priblizeny a rada lidi hovori o tom, ze maji vetsi ohniskovou vzdalenost objektivu. To je vsak nesmysl, protoze pokud mate objektiv s ohniskovou vzdalenosti 100 mm, bude jeho ohniskova vzdalenost vzdy 100 mm. To, ze se obraz jevi jako vice priblizeny je tim, ze diky mensi velikosti cipu dojde k vyrezu mensi plochy obrazu, ktery objektivem prochazi. Naopak u zrcadlovky s cipem o velikosti kinofilmoveho policka (36 x 24 mm) dojde k vyrezu vetsi casti obrazu a obraz se tak jevi mene priblizeny, resp. mene zvetseny.

Listovnik Philodromus cf. dispar

A jak si vybrat tu spravnou zrcadlovku? Na tuto otazku neexistuje jednoznacna odpoved. Hned prvni problem nastane pri vyberu znacky. Kazdy se drzi sve urcite znacky a tak je vyber velmi subjektivni. Zjednodusene se da rici, ze si pro makrofotografii muzeme vybrat jakoukoli zrcadlovku a pak si jen zvolit jak velky financni obnos jste za ni ochotni zaplatit. Zrcadlovka by mela splnovat nekolik zakladnich pozadavku a to predevsim kvalitni obrazove vlastnosti (cip), rychlost a presnost AF, moznost voleb specialnich funkci, predsklopeni zrcatka, zivy nahled (Live view), moznost pripojeni dalkove spouste, sanky pro pripojeni externiho blesku atd. Jak vidite, to jsou vlastnosti vetsiny zrcadlovek, ktere na nasem trhu muzete najit. Temer vubec jsem pri vyberu noveho fotoaparatu naopak neresil rychlost sekvencniho snimani, resp. kolik snimku za vterinu fotoaparat zvladne. U makrofotografie jsem sekvencni snimani nikdy nepouzil. Ale neznamena, ze co nedelam ja, nemuzete delat ani Vy. Samozrejme pokud budete fotit i ptaky, nebo savce, rychlost snimani pro Vas bude dulezitejsi. Vyhodou je samozrejme take velky displej a velky hledacek.

A co je dle mne pri vyberu fotoaparatu nejdulezitejsi:

- aktualni pouzitelna vyse financnich prostredku (bohuzel plati vetsinou cim drazsi, tim lepsi)
- vybiral bych z overenych a nejvice pouzivanych znacek (Canon, Nikon)
- mit jasno k jakemu ucelu budu porizene fotografie pouzivat (nahledy na monitoru, vystavy
fotografii, vlastni poteseni apod.) - zde si polozte otazku: potrebuji vubec zrcadlovku?
- budu jej pouzivat i ve zhorsenych podminkach? (napr. v mokru, vlhku apod.)
- chci mit moznost si vybrat z siroke nabidky prislusenstvi (makro blesky, makro predsadky,
mezikrouzky, redukcni krouzky, dalkove spouste atd.)
- budu hodne cestovat a nechci tahat nic tezkeho, jen si pro sebe dokumentuji - staci mi
kompakt!?
- fotim jen obcas a pro vlastni poteseni - staci mi kompakt!?

Mnoho tydnu pred cestou do Malajsie jsem planoval co vse bych rad videl a jake zajimave situace bych rad vyfotografoval. V tropickych oblastech je tech prilezitosti opravdu velke mnozstvi. Nekdy vsak nahoda prinese neocekavane objevy, resp. prilezitost pozorovat neco pozoruhodneho a v prirode jen velmi zridka se objevujiciho.

Cesta mne zavedla do terenni stanice Malajske univerzity nedaleko Kuala Lumpur, kde jsem stravil temer dva tydny v prekrasnem prostredi sekundarniho pralesa. I zde byly obrovske stromy, lesy plne zivota a neuveritelna smesice zvuku a vuni. Znacna cast entomologickych vychazek byla smerovana do nocnich hodin, kdy se denni zivocichove uchyli ke spanku a nahrazuji je tajemnejsi nocni tvorove. Nocni pohyb po pralese ma sice sva rizika, ale urcite stoji za to.

Nejcastejsim ulovkem byli drobni zastupci celedi Byrrhidae.Tito brouci jsou velmi tvrdi a tak je neuveritelne jak snadno plostice krovky probodnou.

V prubehu cele noci bylo mozne pozorovat plostice u skulin s drobnymi brouky.

Nekdy se plosticim brouka nepodarilo vytahnout z ukrytu a tak si na nem pochutnavaly soucasne.

Neni neobvykle, ze v lesich padaji stromy. V tropickych oblastech padajici stromy zabiji rocne mnoho lidi a hovori se o tom, ze jsou to castejsi priciny umrti nez po ustknuti jedovatymi hady. Pokud vsak spadne v pralese strom je velka pravdepodobnost, ze na nem objevite zajimave zivocichy, predevsim hmyz. I zde vsak musi zapracovat trochu nahoda, neb ne kazdy strom laka bezobratle stejne. Zalezi na tom jakeho stari padly strom je, resp. pred jakou dobou spadnul. Jine druhy osidluji cerstve padle stromy, jine druhy naletuji na stromy usychajici nebo jiz zcela odumrele. Nedaleko nasi stanice jsme pres lesni cestu objevili dva padle kmeny. Dle listu se jednalo o stejne druhy stromu. Velmi casto se vsak stava, ze na jednom strome je plno zivota a na druhem, zcela stejnem, nic neni. A prave tato situace nastala u onech dvou padlych kmenu. Jeden kmen byl temer bez zivota a krom pobihajicich mravencu tam nebylo vubec nic. Druhy padly kmen lezel jen asi o deset metru vyse a temer cely pobyt jsme se na nej chodili v noci divat, neb byl plny zivota a neuveritelnych situaci.

Brouk to mel rychle spocitane a nepomohl mu ani ukryt.

Nekdy se dve plostice pretahovaly o jednoho brouka. Obvykle zvitezila ta vetsi, ale i zde byly vyjimky.

Plostice mi pripominaly hosty restaurace, kteri brckem popijeji nejaky chutny mok.

Temer vse se tocilo kolem mravencu. Po vrchni strane kmene vedla mravenci stezka a da se rici, ze mravenci ovladali temer veskery zivot na klade. Kladu jsme navstevovali jiz za tmy a casto i v pozdnich nocnich hodinach. Krome mravencu se na klade hojne vyskytovaly pomerne velke cervene plostice. Ty se pohybovaly vetsinou mimo hlavni mravenci stezku. Byly to vsak specialistky na lov brouku. V prubehu naseho pobytu se mi podarilo zdokumentovat nekolik druhu brouku, ktere se plosticim nejcasteji podarilo ulovit...mozna bych pouzil radeji vyraz nabodnout. Bylo zajimave, ze se jednalo vzdy o stejne druhy brouku a predevsim u maleho kulateho broucka (pravdepodobne celed Byrrhidae) bylo pozoruhodne, ze jej byly plostice schopny na klade objevit a vytahnout jej z jeho ukrytu. Dalsim broukem, ktery na bodci plostic objevoval pomerne casto byl drobny zastupce celedi Platypodidae. Asi nejzajimavejsimi obetmi byli drobni brouci z celedi Brentidae (rod Cerobates). Po uloveni brouka se plostice presunuly vetsinou na bok klady, kde obet v poklidu vysavaly. Zajimave bylo, ze kdyz se plostice dostaly do blizkosti mravencu, ti je zcela ignorovali.

Pomerne vzacne se plosticim podarilo ulovit drobne zastupce celedi Platypodidae.

Obcas se mezi ulovenymi brouky objevili i zastupci celedi Brentidae, v tomto pripade zastupce rodu Cerobates.

Pokracovani priste...

Na padlem kmeni vsak nebyly jen plostice a jak jsem jiz napsal v predchozim clanku, temer vse se tocilo kolem mravencu. Ti se pohybovali predevsim po horni strane kmene a vse co se jim postavilo do cesty, to zlikvidovali, nebo se o to aspon pokouseli. Nez se vsak vratim k mravencum samotnym chtel bych se zminit o jednom vzacnem druhu brouka, ktereho jsme na klade pravidelne nachazeli.

Systellus mentaweicus.

Systellus mentaweicus ma napadne vyrustky na hlave a nosci.

V roce 2014 vysel v jednom odbornem casopisu clanek o vzacnem zastupci celedi Brentidae, ktery se vyskytuje v jihovychodni Asii a byl nalezen i v okoli nasi terenni stanice. Jedna se o myrmekofilniho brouka druhu Systellus mentaweicus. Stesti nam pralo a tak jsme tohoto vzacneho brouka mohli pozorovat v jeho prirozenem prostredi. Jak clanek uvadi, vetsina exemplaru tohoto druhu byla chycena do svetelnych pasti a tak se dalo predpokladat, ze brouk bude mit nocni aktivitu. Brouci se pres den pravdepodobne ukryvaji ve dreve v blizkosti mravencu a v noci sve ukryty opousteji. Jaky je presny vztah tohoto druhu k mravencum si netroufam rici. S. mentaweicus je velmi napadny druh s pohlavnim dimorfismem, kdy samec ma oproti samici napadna kusadla. Zajimavosti take je, ze ma pouze deviticlankova tykadla. Obvykly pocet tykadlovych clanku je 11.

Brouk v oblezeni mravencu. Co presne mravenci delaji neni jasne. Brouk patri mezi myrmekofilni druhy a tak by se dalo predpokladat, ze ma s mravenci pratelsky vztah.

Mravenci brouka kousali i do tykadel a nosce. Ten vsak nijak nezmatkoval a nesnazil se ani uteci.

Nekolikrat jsme brouka pozorovali primo na klade, kde byl v oblezeni mravencu. Zda mravenci brouka nekam vlaceli, ci zda jej pouze hlidali nevime. Na prvni ophled se vsak o nejaky symbioticky vztah nejednalo. Mravenci brouka tahali za koncetiny a jak muzete videt i na jedne fotografii, zakusovali se mu i do prodlouzeneho nosce. I presto se brouk nesnazil nekam uteci. Ve vyse zminenem clanku se uvadi, ze byl brouk pozorovan ve spolecnosti mravencu rodu Camponotus. Fotografovat brouka v jeho prirozenem prostredi a v oblezeni mravencu bylo uzasne. Duvodem je nejen to, ze se jedna o vzacny druh, ale podobne fotografie jsou asi jedny z prvnich, ktere byly porizeny. Samozrejme nutnou vybavou pro nocni fotografovani je nejen kvalitni fotoaparat s bleskem a difuzerem, ale take LED svetlo, ktere pomaha brouky najit a osvetlovat je v prubehu ostreni. Behem nekolika dnu jsme pozorovali asi 5 jedincu, kteri "lezli" po klade v mravenci stezce. Kolega vsak objevil malou dutinku po upadnute vetvi, odkud brouci vylezali, resp. jsme v ni brouky pravidelne nachazeli. Nocni fotografovani neni vubec snadne a jeste dnes vzpominam jak narocne bylo byt neprirozene ohnuty, nevnimat neustale ataky mravencu a predevsim to neuveritelne horko, ktere v noci bylo. Par minut v neprirozene poloze, zadrzovani dechu v prubehu fotografovani a obleceni mohlo jit rovnou do pracky, nebo mozna spise susicky. Porizene fotografie a zazitky vsak jiste stoji za to.

Nekolik exemplaru jsme objevili i u male dutiny. Brouk obcas zalezal do dreva, ale i zde na nej utocili mravenci.

Pri pozornejsim pozorovani vsak chovani mravencu nebylo prilis agresivni. Dle mne se vsak o symbioticky vztah nejednalo.

Obcas to vypadalo, ze se mravenci snazi brouka nekam odtahnout.

Pokracovani priste...

V posledni casti kratkeho vypraveni o nocnim zivote na padlem kmeni v malajskem pralese se vratim zpet k mravencum. Tentokrat se podivame primo do jejich mravenci stezky a na to, co vse se jim pripletlo do cesty.

Mravenci jsou uzasna stvoreni a i presto, ze nam mohou nektere tropicke druhy ustedrit poradny kousanec, nebo dokonce bolestive zihadlo, nikdy me neprestanou udivovat. V prubehu dvou tydnu jsem v pralese kolem terenni stanice videl desitky druhu mravencu nejruznejsich tvaru a velikosti. Od nejmensich mravencu velkych nekolik milimetru az po obry jako byl napriklad mravenec Camponotus gigas, ktery se svymi temer 3 centimetry nahani hruzu. Mravenci si ziji docela poklidnym a usporadanym zpusobem zivota, v mnoha ohledech mnohem lepe organizovanym nez ten nas lidsky. A prave ona zminena klada v kombinaci s mravenci stezkou probihajici po jeji vrchni casti mi prinesla radu zajimavych situaci, ktere jsem se pokusil zachytit na svuj fotoaparat.

Mravenci nelovili jen brouky, ale i jine zastupce hmyzi rise.

Mravenci velmi zrucne transportovali sve obeti do mraveniste.

Krom jiz zminenych plostic a vzacneho brouka Systellus mentaweicus, o kterem jsem se zminil v predchozi casti, bylo mozne na klade spatrit drobne tesariky, male strevlicky, pestrokrovecniky, dalsi zastupce celedi Brentidae a take nosatce. Rychle a hbite druhy strevlicku a pestrokrovecniku atakum mravencu bez problemu odolavaly. Na druhe strane nosatci a zastupci celedi Brentidae nejsou zadni velci rychlici a tak se stavali castym tercem utoku hladovych mravencu. Smulou pro tyto druhy bylo, ze se dostavaly do blizkosti mravenci stezky. Strevlicci a pestrokrovecnici se naopak pohybovali po spodni strane kmene, kde byl klid. Obcas se mezi nimi objevil i nejaky potemnik. Ten vsak diky tvrdym krovkam s mravenci vetsinou problemy nemel.

I presto, ze nosatci maji velmi tvrde krovky, na nektere mensi druhy si mravenci take troufli.

Zachytil jsem mravence tesne pred tim nez napadl brouka celedi Brentidae. Ten pred par vterinami pristal na kmen.

Velmi zajimave bylo, ze se na klade objevovalo vice druhu celedi Brentidae. Na prvni pohled by se zdalo, ze podobne jako Systellus, jsou i tyto druhy myrmekofilni a ze se zdrzuji v blizkosti mravencu. Jejich pritomnost zde vsak byla spise nahodna. Jednalo se vetsinou o druhy, ktere vyhledavaji poskozene nebo stare drevo. V nocnich hodinach proto letaji a hledaji vhodny strom. Pokud nektery brouk pristal na klade prilis blizko mravencu, ti se ho ihned pokusili chytit. Ponekud zabavne tedy je, ze mravenci za me vlastne delali entomologickou praci. Kdyz brouk pristal na klade, mravenci jej chytili a ja si jej pak mohl v klidu sebrat. Samozrejme jeste pred tim jsem musel odhanet jednotlive mravence, kteri urputne branili svou "tezce" ulovenou korist.

Pretahovana zacina. Mravenci ulovili dalsi druh celedi Brentidae s napadne tvarovanou hlavou.

Brouk se nijak vyrazne nebranil, i kdyz diky tomu, ze se tito brouci i v normalni situaci pohybuji velmi pomalu, neni snadne poznat co presne se deje.

Mravenci tahali brouka za vsechny casti tela, ani tykadla nezustala bez povsimnuti.

Z tohoto kratkeho vypraveni muzete videt, ze i jedina klada pres lesni cestu muze byt zajimavych fotografickym prostredim. Je vsak nutne se ke klade pravidelne vracet, protoze temer kazdy den se na ni objevuje neco noveho a co kdyz neprijdeme a na klade se zrovna odehraje nejaka zajimava situace. Fotograf musi byt trpelivy a cekat na svou prilezitost. Vetsinou je lepsi si najit vhodne misto a bedlive pozorovat okoli. Zkusene oko pak dokaze odhalit i ta nejmensi dramata, ktera nam priroda nabizi.

I presto, ze jsem fascinovan mravenci, jsou i dalsi skupiny bezobratlych zivocichu, ktere zcela jiste stoji za zminku. Jednou z nich jsou termiti, casto spojovani s mravenci a to i presto, ze to jsou dva zcela odlisne rady. Mravenci patri mezi blanokridle (Hymenoptera) a termiti maji svuj vlastni rad Isoptera.

Houbove hnizdo v jilove stene. Podobnych komurek s houbovymi zahradami je mozne nalezt na jednom miste i desitky.

Termiti jsou velmi zajimava stvoreni, ktera obyvaji planetu jiz vice nez 100 milionu let, tedy jeste davno pred tim nez se objevili obratlovci. I presto, ze telesna stavba termitu muze vzdalene pripominat mravence a nekteri lide si je stale pletou, nemaji tyto rady temer nic spolecneho. Termiti jsou blizce pribuzni svabum. Je o nich znamo, ze to jsou dokonali stavitele, kteri buduji sva termitiste s naprostou presnosti a vnitrni struktury umoznuji udrzovat temer stalou vnitrni teplotu, maji tedy jakousi klimatizaci. Termiti se zivi plodnicemi vypestovanych hub, nejruznejsi rostlinnou potravou at uz jsou to travy, drevo nebo dokonce trus bylozravcu. Zajimavosti je, ze dokazi travit celulozu. Avsak aby to dokazali, museji jim v tom pomahat ruzne bakterie, bicikovci nebo brvitky, ktere maji ve strevech. Temer vsechny druhy termitu jsou schopny pestovat houby. V termitistich se proto nachazeji tzv. houbove zahrady, ktere vypadaji jako by byly z jineho sveta. Termiti houby poziraji spolecne se spatne stravitelnou potravou a diky enzymum obsazenym v houbach, jsou schopni tuto potravu stravit.

Tito drobni a bili termiti byli nejcastejsimi obyvateli houbovych zahrad.

Microtermes sp.

Microtermes sp. Plodnice drobnych hub jsou dobre patrne.

Microtermes sp.

Vetsi delnik starajici se o zaklad houbove zahrady.

Microtermes sp.

Microtermes sp.

Drobny vojak vyzbrojeny vyrustkem na hlave ze ktereho vystrikuje proti predatorum lepkavou latku.

Na konci vyrustku muzete videt jeste ne zcela zaschlou kapicku lepive latky.

Jednoho dne jsme se vypravilina misto vzdalenenekolik kilometru od nasi stanice, kde termiti buduji pozoruhodna hnizda. V jilove stene podel lesni cesty se nachazi dokonale vytvory techto drobnych tvoru. V materialu te spravne konzistence si drobni termiti buduji kulate komurky v jejichz stredu je umistena tzv. houbova zahrada. Jedna se o nekolika podlazni dokonalou stavbu z rozkousaneho a slinami spojeneho organickeho materialu, kde termiti pestuji houby. Takovych komurek ma jedna kolonie nekolik a spojene jsou navzajem dumyslnym systemem chodeb. Podobne jako u mravencu, maji i termiti ruzne kasty, ktere se venuji konkretnim cinnostem. Velci vojaci s mohutnymi kusadly vse strezi a pri naruseni hnizda ihned vyrazeji proti utocnikum. Jejich bolestive kousnuti jsem si samozrejme nekolikrat sam nechtene vyzkousel. A i presto, ze se jedna o maleho tvora, kousnuti je diky mohutne hlave a silnym svalum opravdu citelne. Navic nekteri vojaci jsou temer 1,5 cm velci. Vojaci jinych druhu jsou vyzbrojeni zcela odlisnou zbrani. Jedna se o napadny vyrustek na hlave. Tito termiti vypadaji velmi bizarne a touzil jsem si nektere vojaky vyfotografovat. Vyrustek je vlastne vyustenim zlazy, ktera produkuje velmi lepkavou latku. Tato latka velmi rychle schne a dokaze odradit pripadne predatory, nebo mravence. Dalsi kastou jsou drobnejsi termiti delnice nebo delnici, kteri se staraji o chod hnizda. I presto, ze tato kasta ma pohlavni organy, neni schopna rozmnozovani. Duvod je velmi prozaicky, vsichni jedinci jsou sterilni. Shaneji potravu, krmi ostatni termity, uklizeji, staraji se o kralovnu, odnaseji zbytky z termitiste a samozrejme se staraji i o houbove zahradky. Casto muzete videt i mlade, jeste zcela bile jedince, kteri se jiz zapojuji do beznych cinnosti v termitisti. Posadil jsem se k jednomu z hnizd ve stene a dlouhe minuty jsem jej pozoroval. Bylo uzasne sledovat ty uplne bile drobne termity jak se obratne pohybuji ve sve zahrade a udrzuji vse ciste. Obcas jsem zahledl vojaky jak busi hlavou o steny chodbicek a tak komunikuji s ostatnimi termity. Pro fotografa byl pohled do termitiste fascinujici a vydrzel bych u nej sedet hodiny.

V hnizdech termitu se vzacne vyskytuji i termitofilni brouci.

Dosud neurceny termitofilni brouk z hnizda termitu rodu Microtermes.

Dosud neurceny termitofilni brouk.

V tropickych a subtropickych oblastech se s termity setkate velmi casto. Sva hnizda si buduji v zemi, ve dreve nebo si je stavi na stromech. Kolonie jsou velmi pocetne a v hnizdech byva casto i nekolik milionu jedincu. V Malajsii jsem termitum venoval zvysenou pozornost a to predevsim proto, ze u nich ziji nejruznejsi druhy termitofilnich bezobratlych, tedy druhu, ktere ziji s termity v symbiotickem vztahu. V rade pripadu se jedna o zastupce celedi Staphylinidae a take, coz je velmi zajimave, o zastupce listorohych brouku. Objevit v termitistich tyto zivocichy vsak neni vubec snadne a vyzaduje to notnou davku trpelivosti. Dulezite je take znat konkretni druh termita, protoze ne u vsech se termitofilni zivocichove vyskytuji. Behem 14ti dnu jsem prohledl desitky termitich hnizd, nebo jejich casti. Vysledkem je 7 termitofilnich druhu brouku.

Pokracovani priste...

V ceske republice se muzeme setkat s celou radu vyjimecnych zivocichu a rostlin. Diky poloze ve stredu Evropy se zde vyskytuji jak druhy jihoevropske tak druhy severske, jak druhy teplomilne tak druhy chladnomilne. Neni vsak mnoho druhu, ktere muzeme oznacit jako endemicke, tedy druhu ktere ziji pouze na jednom malem miste, nebo v izolovane oblasti. A prave jednim z Ceskych endemitu je drobny krasec Cylindromorphus bohemicus, ktery dostal i priznacne jmeno - valecek cesky.

Tento nenapadny a drobny krasec zije pouze na Zatecku a v Prazske kotline. V Praze se bude pravdepodobne vyskytovat na rade mensich izolovanych lokalit, to by byla spise otazka pro kolegy specialisty na celed krascoviti. Pomerne pocetne populace vsak ziji v okoli Zatce na nekolika stepnich lokalitach. Vyvoj tohoto druhu probiha na kostrave walliske (Festuca valesiaca). Ta se na rade lokalit v nejblizsim okoli Zatce vyskytuje pomerne casto a pokud jde o xerotermni nebo stepni lokalitu, muzete na ni s velkou pravdepodobnosti objevit i tohoto krasce. Brouky muzete pozorovat od pocatku kvetna asi do poloviny cervna, kdy posedavaji na zivne rostline.

Cylindromorphus bohemicus - valecek cesky - Temer vsichni krasci, ktere jsem objevil meli na zadecku pylova zrnka.

Cylindromorphus bohemicus - valecek cesky - Brouci pri fotografovani reagovali tak, ze se okamzite schovavali na opacnou stranu stebla.

Cylindromorphus bohemicus - valecek cesky - Obcas se brouci rozhodli, ze dost bylo fotografovani a slezli az na zem.

Cylindromorphus bohemicus - valecek cesky - Jak vidite, nekdy proste stebla prekazela. Zde jsem nekolik minut pozoroval par, ktere ne a ne usednout na otevrene misto bez rusivych stebel.

Cylindromorphus bohemicus - valecek cesky - Konecne fotografie s odraznou plochou. Ta doda fotografovanemu objektu plasticitu.

Cylindromorphus bohemicus - Takto sedici brouky neni snadne fotografovat diky vsudypritomnym steblum travy.

Poridit fotografie tohoto krasce v jeho prirozenem prostredi vsak neni vubec snadne. Kdyz pominu jeho male rozmery (velikost 2-4 mm), tak hlavnim duvodem je to, ze krasci sedi pomerne skryte na zivne rostline, casto uprostred drnu a pri vyruseni rychle slezaji ke korenum a tak neni mozne je vyfotografovat. Tuto jejich vlastnost jsem znal jiz z drivejsi doby a tak jsem se snazil hledat mlade rostlinky s par listy, kde bych na krasce dobre videl. Byla to opravdu detektivni prace. Desitky minut v pokleku, casto v poloze plazmo, s ocima na stopkach, kdy jsem prohlizel kazdy drn a hledal "dobre" sedici jedince, kteri by se dali vyfotografovat. A kdyz uz jsem nejakeho objevil a priblizil k nemu svuj objektiv, brouk zareagoval tak, ze se snazil ukryt na druhou stranu stebla, coz samozrejme znemoznovalo jeho fotografovani. Zacal jsem pouzivat ruzne triky jako napr. ruku natazenou dopredu a simulujici pohyb z druhe strany. Vysledkem melo byt to, ze by se krasec presunul na druhou stranu smerem k memu objektivu. Teorie byla jedna vec, ale ta praxe. Proto jsem se obrnil trpelivosti a asi po hodine jsem slavil uspech s prvnimi fotografiemi. Abych fotografie jeste vylepsil, pouzil jsem malou bilou odrazku. No v prvni chvili se to zdalo jako vyborny napad. Ale asi si dokazete predstavit jak bude pusobit na placheho brouka i mala bila plocha. Opet par minut boje, skryvani, nahaneni a nakonec vytouzena fotografie s odraznou plochou.

Na stejne lokalite zije i dalsi krasec rodu Cylindromorphus a to druh C. bifrons. I tento druh se vyskytuje na kostrave walliske a i on se vyskytuje predevsim na Zatecku a v okoli Prahy. Oproti druhu C. bohemicus je mnohem stihlejsi a tak pokud mate oba druhy vedle sebe, neni problem je odlisit. V prirode je to trosku obtiznejsi a je potreba mit oba druhy "nakoukane". I u tohoto druhu jsem musel absolvovat vsechny peripetie spojene s fotografovanim. Navic diky velmi stihlemu telu se byl krasec schopen zcela schovat na druhe strane stebla.

Cylindromorphus bifrons

Cylindromorphus bifrons

Cylindromorphus bifrons

Nekdo by mohl namitat, ze takova mala nudle, ktera neni skoro videt neni zajimava. Ale naopak. Tito drobni krasci jsou uzasni a uzivam si kazdou sezonu, kdy je mohu pozorovat v jejich prirozenem prostredi na stepich v okoli Zatce.

Pred nekolika dny se mi postestilo spatrit pareni skakavek druhu Evarcha falcata. Nahoda tomu chtela, ze jsem je objevil prave v nejlepsim, tedy ve chvili, kdy samecek vyprazdnoval do samicky obsah sveho vacku na jednom z makadel. Ano, zde neprobiha oplodneni "normalni" cestou, ale velmi zajimavym a netradicnim zpusobem.

Obvykly zpusob oplodneni probiha tak, ze jsou samci spermije predany z pohlavniho organu samecka do pohlavniho organu samicky. U pavouku to vsak probiha velmi netradicne. K predani spermatu dochazi pomoci samcich makadel, resp. bulbu umistenych na poslednich clancich makadel. Jeste pred tim nez se samecek setka se samickou, "precerpa" sperma z pohlavniho organu do vacku v bulbech. Ve chvili, kdy pavouk objevi samicku, pouzije sva makadla a vacek vyprazdni do pohlavniho organu samicky. Asi si umite predstavit, ze dostat makadla v predni casti tela samecka k pohlavnimu organu samicky v bazalni casti zadecku neni uplne snadne. Samecek je nucen na samicku "vylezt" obracene, jak je dobre patrne z prilozenych fotografii. Takto se samecek dlouhe chvile "vozi" na samicce a postupne vyprazdnuje obsah svych vacku.

Tato serie fotografii dokumentuje jak komplikovane je pareni pro samecky, ale nejen pro ne.

Evarcha falcata

Evarcha falcata - Zde je videt ona krkolomna pozice ve ktere se samicka a samecek nachazeji.

Evarcha falcata - Aby se samecek dostal k pohlavnimu organu samicky, musi zadecek samicky temer otocit.

Evarcha falcata

Evarcha falcata - Obcas jsem si rikal, zda samicka nema az prilis zakryty vyhled.

Evarcha falcata

Evarcha falcata

Evarcha falcata - Vacek na makadlech samce je opravdu napadny.

Evarcha falcata - Ten podivny nafoukly predmet pod hlavou samecka je onen vacek na makadlech, kterym pumpuje sperma do samicky.

Evarcha falcata

Jiz mnoho let premyslim nad tim, zda mam na sve entomologicke vypravy tahat tezkou fotografickou vybavu, nebo to risknout a poridit si nejaky kompaktni fotoaparat, ktery mi umozni obstojne dokumentovat bezobratle, rostliny nebo lokality. Po dlouhych dnech rozmysleni jsem si nakonec vybral kompakt Canon Powershot G16. Cilem tohoto clanku neni nejaka dlouha a zevrubna recenze, ale me postrehy a duvody proc jsem si vybral prave tento model.

Proc prave Canon G16?
Odpoved je v mem pripade pomerne jednoducha. Mel jsem nekolik podminek, ktere jsem od sveho noveho kompaktu pozadoval. Jednou z nich byla moznost pripojit externi blesk pres klasicke sanky, resp. abych mel moznost pouzit napriklad TTL synchronizacni kabel pro pripojeni blesku mimo samotne telo fotoaparatu. Proto jsem ihned zamiril do vod znacky CANON, kterou jiz dlouha leta pouzivam a v mem prislusenstvi je i systemovy blesk. Dalsi podminkou bylo, aby mel kompakt manualni rezim ostreni a co nejlepsi kvalitu vystupnich snimku. Naopak jsem neresil ohnisko fotoaparatu, presneji receno mi stacilo nejdelsi ohnisko kolem 100 mm. Samozrejme jsem chtel, aby mel fotoaparat makro rezim od 1 cm, i kdyz zde je potreba davat pozor, protoze, ne vzdy to tak skutecne je a to i presto, ze to vyrobce u fotoaparatu uvadi. Dalsi podminkou byla svetelnost, kterou jsem chtel mit co nejnizsi a pokud mozno konstantni v celem rozsahu ohnisek. Nechtel jsem take kompakt, kteremu trci dopredu objektiv, ale maly fotoaparat, ktery pohodlne strcim do kapsy u kalhot. A dival jsem se i na cenu, ktera nesmela prekrocit 11 tisic korun. Jak vidite z vyse uvedenych podminek, volba byla pomerne snadna, ale i presto jsem vyberem stravil peknych par dni.

Nektere dulezite technicke udaje
Rozliseni: 12,1 Mpx
Typ snimace: CMOS
Obrazovy procesor: DIGIC VI
Rozliseni fotografii: 1200x1200, 1600x1064, 1600x1200, 1920x1080, 2112x2112, 2816x1584, 2816x1880, 2816x2112, 2992x2992, 4000x2248, 4000x2664, 4000x3000, 640x360, 640x424, 640x480.
Velikost snimace: 7,44 x 5,58 mm.
Opticky zoo: 5x
Digitalni zoom: 4x
Ohniskova vzdalenost (eqv. 35 mm): 28 - 140 mm.
Svetelnost objektivu: 1,8 - 2,8 (28 - 140 mm)
Opticky stabilizator: ANO
Minimalni zaostrovaci vzdalenost: 5 cm
Makro rezim: od 1 cm
Manualni ostreni: ANO
ISO: 80 - 12800
Rychlost serioveho snimani: 12 sn./s
Typ hledacku: opticky
Zivy nahled: ANO
Vestaveny blesk: ANO
Typ pametoveho media: SD / SDHC / SDXC
Formaty souboru: JPEG, MPEG-4, RAW
Video: Full HD (1920 x 1080)
Zoom pri videu: ANO
Snimkovaci frekvence videa: 60 sn./s
WIFI: ANO
Hmotnost: 356 g
Rozmery: 109 x 76 x 40.

CANON Powershot G16

CANON Powershot G16 - Velmi ocenuji sanky na blesk a otocne kolecko pro rychlou korekci expozice.

CANON Powershot G16 - Vsechna tlacitka a informace jsou snadno pristupne.

Rychle a snadne ovladani.
Kdyz jsem si vybiral novy kompakt, chtel jsem, abych mohl menit nastaveny dulezitych funkci rychle a bez toho, aniz bych musel otvirat slozita menu apod. A jake to vlastne jsou ty dulezite funkce? Rychla zmena z automatickeho rezimu na manualni. Rychle nastaveni hodnoty ISO a predevsim moznost rychle korekce expozice. Velmi dulezitou funkci, kterou jsem u sveho noveho kompaktniho fotoaparatu pozadoval, byla moznost rychle zmeny pozice ostriciho ramecku. Jak vidite, podminek jsem mel docela dost a duvodem bylo to, ze jsem chtel mit moznost co nejvice ovlivnit vyslednou fotografii tak, aby se co nejvice podobala te ze zrcadlovky. Samozrejme nejsem naivni a vim, ze porovnavat makro fotografie ze zrcadlovky a kompaktu neni uplne mozne, ale pokud si clovek uvedomi, ze ma kompakt a ze ma sva urcita omezeni, tak muze dosahnout velmi dobrych vysledku. Zde bych mel mozna jeste napsat, ze fotim vyhradne pres nahled na displeji, nikoli tedy pres hledacek, ktery je diky svym rozmerum a vlastnostem temer nepouzitelny.

Kvalita obrazu
Hned na zacatek musim napsat, ze si musite uvedomit, ze jde o kompaktni fotoaparat a nikoli o zrcadlovku a tak na nej take pohlizet. Pokud vsak dodrzite urcita pravidla a dokazete z nej vymacknout to nejlepsi, vysledky nejsou vubec spatne, nekdy dokonce az velmi prekvapive. Canon Powershot G16 ma makro rezim od jednoho centimetru. Vyuzit jej vsak neni snadne, protoze pri tak male vzdalenosti od fotografovaneho objektu je obtizne jej spravne nasvitit. Ja pouzivam makro rezim spise od 2 a vice centimetru. Vyuzivam take zoomu, kdy pro mene citelne pozadi zvetsuji ohniskovou vzdalenost. V tomto pripade vyuzivam manualniho ostreni a vzdy se snazim fotoaparat dostat na hranice jeho moznosti. Tehdy se vsak musite pripravit na to, ze vysledny obraz neni dokonaly. Pri vetsim zvetseni je dobre patrna neostrost v rozich snimku. Cim vetsi je zvetseni, tim je vyraznejsi a zabira vetsi prostor. Pokud tedy budete chtit fotit pri velkem zvetseni, musite se pripravit na to, ze budete moci vyuzit asi jen 60 - 70 % snimku. I to je vsak pri rozliseni 4000x2664px docela slusne.

Co se tyka kresby tak ta je velmi dobra. Na snimcich je samozrejme patrna chromaticka aberace, kterou lze pomerne slusne odstranit v editorech. Je vsak jedna vec, ktera mne velmi prekvapila a to je kvalita, resp. vystup z raw formatu, ktery tento fotoaparat nabizi. Nemam fotoaparat prilis dlouho, ale doposud se mi nepodarilo konvertovat raw tak, aby byl vysledek lepsi nez jpeg. Konverzi dojde ke zhorseni kvality obrazu a tak mohu s cistym svedomim rici, ze do formatu raw fotte jen vyjimecne.
Velmi slusne jsou vystupy pri vyssim ISO. Nize se muzete podivat na fotografie porizene pri ISO 80 az 800. Samozrejme zde zalezi na exponovani snimku a take na motivu, ktery fotografujete. V mem pripade jde spis o ukazku toho, jak se ztraci postupne kresba. Podobne to vsak plati i u zrcadlovek, i zde spatnou expozici muze snimek pri nizsich ISO sumet, a to i u velmi kvalitnich fotoaparatu, ktere nemaji jinak s ISO problem.

Macro 1 cm - Na snimku je dobre patrna neostrost v rozich. Velikost neostre plochy je zavisla na zvetseni, cim vetsi zvetseni, tim vetsi plocha. ISO 80, cas 1/13 s, clona f4.0.

Macro se zoomem ze 3 cm - I zde je neostrost v rozich patrna. ISO 80, cas 1/20 s, clona f4.0

Bez uprav - Vyrez ze snimku pri normalnim rezimu a ostrici vzdalenosti asi 25 cm. ISO 80, cas 1/40 s, clona f4.0. Pro testovani jsem pouzil original znamky z roku 1979.

Bez uprav - Vyrez ze stejneho snimku, avsak z jineho mista fotografie.

ISO - Je videt jak se ztraci ostrost snimku, jde o vyrez bez uprav ze stejneho mista fotografie pri ruznem ISO. Vyssi ISO jsem nezkousel, neb vyssi nepouzivam.

Postup jak fotim?
Uvedu zde konkretni priklad toho, jak jsem dospel k vysledne fotografii a proc? Popisu Vam postup, ktery jsem pouzil pri fotografovani dlouhososky rodu Bombylius. Byl slunecny den a na louku svitilo slunce. Na jednom z kvetu jsem uvidel sedet jiz zminenou dlouhososku. Fotoaparat jsem si nastavil na rezim A, tedy na volbu priority clony a zvolil jsem hodnotu f3.5. Dale jsem si zvolil manualni rezim ostreni a vzhledem k tomu, ze jsem mel v umyslu celou scenu zastinit, abych predesel nezadoucim prepalum na bilem kvetu a mohl jsem dobre exponovat samotnou dlouhososku, zvysil jsem ISO na hodnotu 200. Zvolil jsem makro rezim a zacal se pomalu priblizovat k mouse a to tak, abych celou scenu pomalu zastinil. Daval jsem pozor, aby byla scena opravdu dobre zastinena a v trave za mouchou nebyly zadne rusive prvky. Videl jsem tam malou vetvicku topolu, ktera by fotografii pokazila a ta jsem ji opatrne odstranil. Jemnym zoomem jsem zmenil ohnisko na 72 mm a rucnim merenim doostril na minimalni zaostrovaci vzdalenost. V tomto pripade to byly 3 cm. Dobrou pomuckou je, ze pri manualnim rezimu je v horni casti displeje informace o tom z jake minimalni vzdalenosti muzete fotografovat. Nyni jsem doostreni provadel uz jen posunem fotoaparatu a snimek jsem exponoval namacknutim spouste. Slo tedy o fotografii z ruky bez pouziti stativu. Vysledna hodnota casu byla 1/400 s coz zarucovalo ostrost snimku.

Hodnoceni
A co rici na zaver? Jako entomolog, ktery travi vetsinu casu sberem a studiem bezobratlych jsem shanel nejaky maly fotoaparat do kapsy. Po nekolika mesicich pouzivani mohu zodpoveden prohlasit, ze jsem zvolil dobre. Canon Powershot G16 ma vyborne svetelne vlastnosti, kvalitni obrazovy vystup, rychle ostreni, dlouhou vydrz baterie, kvalitni Full HD video a slusny makro rezim. Avsak jednu vec bych tomuto fotoaparatu vytknul. Velmi u nej postradam otocny displej a opravdu netusim, proc na nej zde vyrobce zapomnel.

Ukazky fotografii

Makro rostlin - ISO 80, cas 1/100 s, clona f2.2. Powershot G16 velmi dobre slouzi k dokumentovani rostlin. Diky sve svetelnosti jej muzete pouzit i v lese ve stinu.

Vstavac nachovy (Orchis purpurea) - ISO 200, cas 1/400 s, clona f2.5

Vstavac nachovy (Orchis purpurea) - ISO 200, cas 1/125 s, clona f3.5. Oproti klasicke zrcadlovce je pozadi vice citelne, v pripade dokumentarnich fotografii to vsak vubec nevadi.

Hlemyzd - ISO 200, cas 1/200 s, clona f5.0

Stepnik rudy (Eresus kollari) - ISO 125, cas 1/25 s, clona f3.5. I pri pomerne dlouhem case je vysledny snimek ostry.

Stepnik rudy (Eresus kollari) - ISO 125, cas 1/1250 s, clona f3.5. I presto, ze se jedna o pavouka, ktery je velky jen asi 8 mm, vysledek je velmi dobry.

Dlouhozobka rodu Bobylius - ISO 200, cas 1/400 s, clona f3.5

Dlouhozobka rodu Bobylius - ISO 200, cas 1/320 s, clona f4.5

Panolis flamae - sosnokaz borovy - ISO 250, cas 1/1250 s, clona f3.2.

Strevlik vrascity (Carabus intricatus) - ISO 200, cas 1/50 s, clona f2.5

Hrib - ISO 125, cas 1/40, clona 2.5