V zari probehl posledni fotograficky workshop zamereny na makrofotografii a je na case cely rok kratce zhodnotit a nastinit plany na roky nasledujici.

V roce 2015 probehlo celkem 5 vikendovych workshopu zamerenych na makrofotografii, kterych se zucastnilo celkem 27 fotografu. Stejne jako v predchozich letech se do Chomutova sjeli fotografove ze vsech koutu republiky a dokonce i ze Slovenska. Mezi ucastniky byli vetsinou amatersti fotografove, kteri berou fotografovani a pobyt v prirode jako prijemny relax. Bylo velmi prijemne videt i zoology, botaniky nebo vedecke pracovniky, kteri zase ocenili me entomologicke znalosti. Byl jsem velmi potesen, ze se dvou kurzu zucastnil i jeden z nasich prednich fotografu zive prirody Petr Bambousek (www.sulasula.com). Jeho ucast byla pro mne velmi inspirativni a i presto, ze tu byl jen jako ucastnik, byl ochoten i poradit a pomoci, za coz mu patri velke diky.

Mensimu zajmu se tesil jen workshop pro zacatecniky, ktery jiz v dalsich letech vypisovat nebudu. Naopak standardne velky zajem je o workshop foceni vodnich zivocichu a vazek. Poprve jsem letos usporadal kurz na kterem jsme se cely vikend venovali pavoukovcum a take kurz skladane fotografie. V prubehu kurzu jsme navstivili zajimava mista v okoli Chomutova, a nevahali jsme vyrazit i na vzdalenejsi mista, kde se vyskytuji zajimave a casto vzacne druhy rostlin a zivosichu.

V roce 2016 bych rad zachoval workshop na vodni zivocichy, resp. vazky, pavoukovce, kurz pro pokorcile a take skladanou fotografii. Terminy novych kurzu budou zverejneny v nejblizsi dobe. V soucasne chvili se rozhoduji zda usporadam pro milovniky makrofotografie, ale nejen te, tydenni kurz v Alpach. Navstivili bychom prekrasna mista Julskych Alp a fotografovali bychom nejen bezobratle, ale i vzacne vysokohorske rostliny apod.

Chtel bych vsem ucastnikum podekovat a verim, ze se s nekterymi z nich opet setkam a to bud na nekterem z mych kurzu, nebo na nejake akci, prednasce ci primo v terenu.

Momentky a fotografie z kurzu

WS 2015 - V prubehu workshopu jsme navstivili napriklad i tento uzasny horsky rybnik nedaleko Chomutova. Je zde mozne fotografovat nekolik druhu vazek a dalsich zajimavych vodnich zivocichu. Foto: Pavel Krasensky

WS 2015 - Foto: Petr Bambousek

WS 2015 - Nekteri ucastnici prijeli opravdu uzasne pripraveni a nebyla nouze ani o specialni pomucky a ruzne vychytavky. Foto: Petr Bambousek

WS 2015 - Poprve se letos uskutecnil workshop zamereny na pvoukovce. Nekdy bylo potreba si sednout a ponorit se do travy. Odmenou byl napriklad pohled na vzacneho stepnika rudeho. Foto: Pavel Krasensky

WS 2015 - A kdyz se nasla chvilka a sikovny fotograf, staval se objektem nejen hmyz, ale i samotna krajina. Foto: Petr Bambousek

WS 2015 - Na kurzech nebyla nouze ani o skakavky. Diky velmi malym rozmerum a rychlemu pohybu vsak neni snadne je fotografovat. Foto: Karel Brychta

WS 2015 - Nekolikrat jsme v prubehu kurzu vyrazili fotografovat ve velmi casnych rannich hodinach. Nebylo pak problem nektere zivocichy v klidu fotografovat. Foto: Petr Libal

WS 2015 - Kdyz jsme brzo rano vyrazeli fotografovat do okoli rybniku, nebyl problem objevit sedici vazky cele pokryte drobnymi kapickami. Foto: Martina Chvalova

WS 2015 - V rannim svetle dostavaji fotografie zcela jiny charakter. Proto vsichni ucastnici velmi ochotne vstavali a uzivali si vychod slunce. Foto: Martina Chvalova

Velmi castou otazkou, kterou dostavam predevsim od amaterskych fotografu, je jakym levnejsim zpusobem dosahnout velkeho zvetseni. Moznosti je samozrejme cela rada, ale tentokrat se podivam trochu blize pouze na jednu z nich. Rec bude o specialni makro cocce Raynox DCR-250.

O cockach Raynox je v souvislosti s makrofotografii slyset pomerne malo, a to i presto, ze predevsim v zahranici se cocky od tohoto vyrobce pomerne casto pouzivaji a sam jsem se o tom presvedcil na me nedavne ceste do Malajsie, kdy je pouzivali vsichni moji japonsti kolegove. Samozrejme duvody neznam, ale sam ze zkusenosti mohu rici, ze jsem pred mnoha lety cetl clanky, kde byla kvalita techto cocek trochu zpochybnovana, resp. se psalo o rade optickych vad a viditelnem zhorseni kvality vysledneho obrazu. Nebylo ani snadne u nas tyto cocky sehnat, jak o tom psaly i nektere ceske weby.

Pred nejakou dobou jsem si tedy poridil cocku Raynox DCR-250. Duvod byl pomerne jednoduchy, posoudit ji a pripadne ji doporucit fotografum, kteri se zajimaji o makrofotografii a hledaji "levnejsi" zpusob jak dosahnout vyssiho zvetseni. Proto zde budu prezentovat pouze me postrehy tykajici se predevsim samotneho fotografovani. Hned na uvod musim napsat, ze se nejedna o nejake druhorade cocky, ale o pomerne kvalitni cocky slozene z nekolika optickych clenu. Vyrobce nabizi nekolik druhu techto specialnich cocek a rozdeluje je podle poctu dioptrii. Zvolit si tak muzete cocky od 4 do 32 dioptrii. Pro sve ucely jsem si vybral cocku Raynox DCR-250 SUPER MACRO, ktera nabizi 8 dioptrii. Mozna by bylo dobre zminit, ze dioptrie je vlastne jednotka opticke mohutnosti, kdy zvysujici se hodnota dioptrie snizuje ohniskovou vzdalenost cocky. Napriklad, cocka s 5 dioptriemi ma ohniskovou vzdalenost 0,2 m. Vyrobce uvadi u kazde cocky take hodnotu zaostrovaci vzdalenosti pri zaostreni objektivu na nekonecno, tedy maximalni vzdalenost na kterou je mozne pri pouziti cocky zaostrit. Tato hodnota je pomerne zajimava a zde jsou jeji hodnoty u nabizenych typu cocek: Raynox DCR-150 (4,8 dioptrie) - 210 mm, Raynox DCR-520 (8 dioptrii) - 109 mm, Raynox MSN-202 (25 dioptrii) - 32 mm a Raynox MSN-505 (32 dioptrii) - 18,5 mm.

Velmi dulezitou informaci je, ze makro cocky Raynox jsou ucinnejsi predevsim v kombinaci s objektivy s delsimi ohnisky. Pri pouziti objektivu s ohniskem 14-45 mm muze byt patrna vinetace, a to predevsim u plnoformatovych zrcadlovek a ani zvetseni neni nijak vyrazne. Vyrobce uvadi rozsah pouzitelnych ohnisek mezi 45 - 200 mm a moznost uchyceni na objektivy s prumerem zavitu pro filtr od 52 do 67 mm. Cocku DCR-250 jsem zkousel na objektivu Canon 100/2,8 L USM IS. Pro testovaci obrazky jsem pouzival plnoformatovou zrcadlovku Canon EOS EOS 5D mark II. Nebudu se zde zabyvat rozdily mezi realnych a virtualnim zvetsenim v pripade fotoaparatu s crop faktorem, ale ukazu Vam na konkretnich pripadech vysledne fotografie tak jak "vylezou" z fotoaparatu, nebo presneji receno co muzete ocekavat od sveho objektivu a fotoaparatu, kdyz k nemu pridate cocku Raynox.

A nyni muzeme prejit jiz k praktickym ukazkam. Mym cilem bylo porovnat bezne zvetseni objektivu a zvetseni, ktereho dosahneme pri pouziti cocky Raynox. Samozrejme jsem pozornost venoval i kvalite vystupu, presneji jak dalece ovlivni cocka kvalitu vysledne fotografie.

Zvetseni

Jak jsem jiz zminil, zvetseni je zavisle na typu pouzivaneho objektivu a take zda se jedna o realne nebo prepocitane zvetseni u APS-C fotoaparatu s tzv. crop faktorem. Realne zvetseni je dane konstrukci objektivu a samozrejme se nemeni. Misto nejakeho dlouheho vypraveni Vam lepe poslouzi nasledujici fotografie, kde je narust zvetseni dobre patrny.

Canon EOS 5D mark II + Canon 100/2,8 L USM IS macro - ISO 500, clona 7.1, doba expozice 1/125s

Canon EOS 5D mark II + Canon 100/2,8 L USM IS macro + cocka Raynox DCR-250 - ISO 500, clona 7.1, doba expozice 1/125s

Canon EOS 5D mark II + Canon 100/2,8 L USM IS macro - ISO 500, clona 7.1, doba expozice 1/125s

Canon EOS 5D mark II + Canon 100/2,8 L USM IS macro + cocka Raynox DCR-250 - ISO 500, clona 7.1, doba expozice 1/125s

Kvalita obrazu

Jiz po prvnich snimcich, ktere jsem s cockou Raynox poridil, bylo jasne, ze je vystup velice slusny, ale... K vyraznemu zhorseni vsak dojde pri pouziti clony f2,8, kdy se temer ztrati veskera kresba. Cim vetsi clonove cislo tim je vystup lepsi. Nejlepsich vysledku jsem docilil pri pouziti clony v rozmezi f6,3 az f11. I presto se kresba ztraci v rozich snimku, zde vidim asi nejvetsi nedostatek. Patrna je take jemna chromaticka aberace, kterou vsak bez potizi muzete odstranit pri uprave fotografii. U kratsich ohnisek (24- 50 mm) je na snimcich patrna vinetace a to predevsim u plnoformatu. Pri jednom z workshopu jsem si vsiml, ze se na obraze objevuje stin cocky, resp. mensi prumer cocky Raynox zpusobuje kruh na fotografii. To se deje vsak pouze v pripade, kdy je cocka objektivu osvetlena protisvetlem apod. Pri pouziti slunecni clony, nebo prosteho otoceni objektivu smerem od svetla odraz zmizi.

I presto si myslim, ze jsou cocky Raynox velmi dobrou pomuckou k vyraznemu zvyseni zvetseni. Vyhodou je velmi snadna manipulace a take prizniva cena. Pokud se rozhodujete, zda si koupite napr. specialni makro objektiv CANON MP-E 65 u ktereho se cena stale drzi nekde tesne pod 30 000,- Kc a nejste profesional, myslim, ze Vam cocka Raynox poslouzi stejne dobre.

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f2.8

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f11.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f2.8

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f2.8

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f8.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f8.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f11.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS + Raynox - f11.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS - Clona f8.0

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS - f2.8

CANON EOS 5D MKII + Canon 100/2,8 USM L IS - f11.0

V kombinaci s objektivem 100/2,8 muzete fotografovat mechy, zilnatinu listu apod.

Mravenec rodu Myrmica.

Diky male DOF muzete i experimentovat s beznymi rostlinami. V tomto pripade napriklad s pampeliskou.

Pokud pouzijete vyssi clonove cislo jako v tomto pripade f10.0, vysledky jsou velmi dobre. - Pocitejte jen s tim, ze smerem k rohum se kresba zhorsuje a podle toho volte kompozici.

Pokud mate cestu do Prahy, nebo planujete nakup ve Foto Skoda, muzete vyuzit prilezitost videt nektere me fotografie na spolecne vystave poradane Galerii WWG.CZ. Vice informaci najdete na prilozenem plakatu.

Pred nekolika lety jsem resil problem, ktery z mnoha monitoru na trhu bude ten nejlepsi pro upravy fotografii. Vyber v te dobe padnul na monitor Samsung HP w2448hc, ktery mi slouzil dlouha leta. Avsak pri kazdodennim pouzivani ma samozrejme i monitor svou zivotnost, a kdyz se zacal pomalu, ale jiste "vypalovat" a cernou barvu nahrazovala predevsim po stranach seda, rozhodl jsem se, ze se poohlednu po novem.

Vzhledem k tomu, ze se radeji toulam nekde v prirode a ne v internetovych obchodech s monitory, nezbylo mi nic jineho nez se podivat na internet na doporuceni, recenze a testy. Musim rici, ze i tak nebyla volba snadna a vyber byl ciste intuitivni na zaklade mych kriterii, kterych vsak nebylo mnoho. Prvnim kriteriem bylo, aby mel monitor IPS (In-Plane Switching) panel. Tato technologie poskytuje siroky pozorovaci uhel a ma vyborne podani barev. Diky IPS technologii a podsviceni panelu LED diodami muzete i vyrazne usetrit na spotrebe energie. Dalsim kriteriem bylo rozliseni, ktere melo byt nejmene Full HD, tedy 1920 x 1080p. A v neposledni rade pozitivni hodnoceni uzivatelu, kteri monitor pouzivaji pro upravy fotografii, resp. na grafiku. Poslednim kriteriem byla samozrejme cena, presneji receno maximalni cena, kterou jsem byl ochoten za monitor utratit, coz bylo 10000,- Kc.

Priznam se, ze jsem chvilicku pomyslel i na monitor znacky EIZO. Jiz nekolikrat jsem mel moznost pracovat na monitoru EIZO ColorEdge CG277 a tak mne samozrejme zajimalo kolik bych musel do tohoto vyborneho monitoru investovat...hodne! Cena tohoto monitoru s uhloprickou 27" se pohybuje nekde kolem 55 000,- Kc, coz uz bylo trochu mimo me limity. A kdyz uz jsem byl ve vyssi cenove skupine, chtel jsem se jeste podivat na monitor, ktery se velmi casto pouziva ve spojenych statech a patri k tem nej. Je to monitor Apple Thunderbolt Display 27" a aktualne se prodava asi za 32000,- Kc.

Nakonec jsem si udelal uzsi vyber do ktereho se probojovaly tyto monitory: ASUS ProArt PA248Q3 24" (cca 11000,- Kc), ACER G257HU 25" (cca 8000,- Kc), Dell Ultrasharp U2415 24" (cca 8300,- Kc), Dell UltraSharp U2515H 25" (cca 9000,- Kc) a ASUS PB278Q 27" (cca 13600,- Kc).

A vitezem se stava.....Dell UltraSharp U2515H.

A proc prave tento monitor? Priznivy byl predevsim pomer mezi cenou a vykonem. Jde o monitor s technologii IPS a LED podsvicenim. Vyhovuje mi i pomerne velky displej (25") a take jeho QHD rozliseni 2560 x 1440p. Dalsim duvodem pro vyber tohoto monitoru je verne podani barev pri 99 % sRGB. Barvy jsou velmi prirozene a kontrastni. Na monitor se muzete divat temer z jakehokoli uhlu bez ztraty obrazu. Vyrobce uvadi pozorovaci uhly 178° svisle a 178° horizontalne. Co opravdu ocenuji je antireflexni povrch displeje. U meho predesleho monitoru jsem velmi neuvazene zvolil leskly povrch a dodnes si pamatuji, jak jsem se po case proklinal. Jiste ocenite i jeho konektivitu a graficke vstupy pro HDMI, DisplayPort, mini DisplayPort a nekoli vystupu USB 2.0, USB 3.0 a vystup pro sluchatka. Ja pouzivam pro pripojeni monitoru rozhrani HDMI, ktere slouzi k prenosu digitalniho obrazu i zvuku v jeho puvodni a nezmenene podobe. Monitor mam dele nez mesic a zatim jsem nemusel resit zadne problemy. Barvy jsou skvele a opravdu si po tech "lesklych" letech uzivam antireflexni povrch. Monitor byl velmi dobre nastaven jiz z vyroby, ale i presto jsem si lehce zmenil jas (70) a kontrast (60 ). Zkusil jsem si take tisk u sve oblibene firmy a barvy jsou presne takove jako na monitoru. Verim, ze mi bude peknych par let dobre slouzit.

Klidne misto na praci s novym monitorem...

Jiz nekolikrat jsem byl dotazovan, zda nahodou nedelam individualni fotograficke kurzy zamerene na makrofotografii. Z casovych duvodu jsem tuto aktivitu odmital, ale je cas na zmenu a tak nabizim vsem zajemcum individualni makro kurz. A co muzete od individualniho kurzu ocekavat a proc vyuzit prave ten?

WS 2015 - Foto: Petr Bambousek

Samozrejme krom vyhody, ze se budu venovat pouze Vam, nabizim i poradani kurzu ve Vasem okoli, nebo na miste, ktere si predem dohodneme. Neni tedy potreba za mnou jezdit, ale ja prijedu za Vami. Samozrejme pokud se budete chtit prijet podivat a stravit prijemny den v okoli Chomutova na mistech, ktera dobre znam, tak neni problem. Muzeme se spolecne podivat na atraktivni lokality, kde se vyskytuji zajimave druhy hmyzu apod.

A jak takovy kurz bude probihat. Meli bychom spolu stravit celkem cca 6 hodin s tim, ze zacatek kurzu si muzeme dohodnout tak jak bude potreba. Pocitam vsak, ze by mel kurz trvat od 10:00 do 16:00 hodin, samozrejme cas berte jako hrube orientacni. V prubehu kurzu se seznamite primo v terenu s technikami, ktere pouzivam, naucim Vas jak spravne nastavit fotoaparat, ktery objektiv a jak pouzivat, jak zvladnout praci s bleskem a jake pomucky je potreba mit. A jak je dobrym zvykem na mych kurzech, ukazu Vam jak a kde najit zajimave objekty pro fotografovani. Pujde predevsim o hmyz, pavoukovce a rostliny. A samozrejme budu v prubehu naseho setkani ocekavat Vase zvidave dotazy.

Zajima Vas jak takove fotografie vznikaji, jak docilit stejneho osvetleni, kde najit podobne objekty? Tak nevahejte a prihlaste se na individualni kurz.

Pokud tedy mate zajem prozit se mnou jeden fotograficky den, staci se jen ozvat a domluvit se. Jsem schopen a ochoten vyhovet Vasim pozadavkum, tak nevahejte a v pripade zajmu piste na krasensky.pavel (zavinac) volny.cz.

Cena individualniho kurzu v nejblizsim okoli Chomutova v delce 6 hodin je 1500 Kc.

V pripade, ze prijedu za Vami bude uctovana sazba 3 Kc/km.

Priklady:
Pokud prijedu napriklad do Prahy nebo Plzne, je celkova cena kurzu vcetne nakladu na dopravu 1500 Kc + 600 Kc = 2100 Kc.
V pripade kurzu napriklad na jizni Morave v okoli Brna je cena kurzu 1500 Kc + 1800 Kc = 3300 Kc.

Jiz nekolik let jsem dotazovan, zda bych neudelal fotograficky kurz makrofotografie na Morave. Preci jen je pro radu z Vas Chomutov ponekud z ruky a tak bych v letosnim roce rad usporadal kurz v okoli Mikulova.

Na jizni Moravu zajizdim velmi casto a sve cesty smeruji predevsim do okoli Breclavi a prave Mikulova. Mikulov a jeho okoli je idealnim mistem pro makrofotografy. V blizkem okoli se nachazeji stepi, stare dubove porosty, nedaleko jsou i luzni lesy atd.

Jde o historicky prvni workshop na uzemi Moravy. Bude se konat o vikendu 10. - 12.6.2016. Prave tento cas je na rostliny a bezobratle idealni. Mame sanci videt jak rohace obecne, tak tesariky obrovske nebo nosoroziky, ale i dalsi bezobratle a rostliny. Zajimavosti bude predevsim vecerni a nocni fotografovani. Soucasti kurzu bude seznameni se skladanou fotografii a take s upravou fotografii pro web, nebo tisk.

Pokud tedy mate zajem, dejte mi prosim co nejdrive vedet, abych mohl zajistit ubytovani. Maximalni pocet ucastniku je 6, minimalni pocet jsou 4.

Cena kurzu: 3500,- Kc

V cene kurzu je zahrnuto 2x ubytovani, wifi, parkovani v objektu a lektorovani. Cena nezahrnuje stravu.

Jmeno
Prijmeni
Email
Telefon
Dotazy
* Antispam

Jiz nekolik let jsem dotazovan, zda bych neudelal fotograficky kurz makrofotografie na Morave. Preci jen je pro radu z Vas Chomutov ponekud z ruky a tak bych v letosnim roce rad usporadal kurz v okoli Mikulova.

Na jizni Moravu zajizdim velmi casto a sve cesty smeruji predevsim do okoli Breclavi a prave Mikulova. Mikulov a jeho okoli je idealnim mistem pro makrofotografy. V blizkem okoli se nachazeji stepi, stare dubove porosty, nedaleko jsou i luzni lesy atd.

Jde o historicky prvni workshop na uzemi Moravy. Bude se konat o vikendu 10. - 12.6.2016. Prave tento cas je na rostliny a bezobratle idealni. Mame sanci videt jak rohace obecne, tak tesariky obrovske nebo nosoroziky, ale i dalsi bezobratle a rostliny. Zajimavosti bude predevsim vecerni a nocni fotografovani. Soucasti kurzu bude seznameni se skladanou fotografii a take s upravou fotografii pro web, nebo tisk.

Pokud tedy mate zajem, dejte mi prosim co nejdrive vedet, abych mohl zajistit ubytovani. Maximalni pocet ucastniku je 6, minimalni pocet jsou 4.

Cena kurzu: 3500,- Kc

V cene kurzu je zahrnuto 2x ubytovani, wifi, parkovani v objektu a lektorovani. Cena nezahrnuje stravu.

Jmeno
Prijmeni
Email
Telefon
Dotazy
* Antispam

Jiz mnoho let hodnotim fotografie v nejruznejsich soutezich, ale i na svych kurzech a prednaskach. Hodnoceni fotografii je velmi narocna disciplina a vysledne rozhodnuti je ciste subjektivnim pocitem, tedy kazdy ma na urcitou fotografii jiny pohled, kazdemu je blizsi neco jineho a kazdy o dane fotografii premysli jinak. Proto neni neobvykle, ze se 5 nezavisle hodnoticich porotcu, neshodne na jedne vitezne fotografii, resp. kazdy ma toho sveho favorita.

Porotce proto musi velmi casto "bojovat" s nespokojenymi ucastniky fotografickych soutezi, kteri mu vycitaji, ze prave ta jeho fotografie je ta nejlepsi, ze ji porotce sproste ignoroval atd. A prave proto, ze je hodnoceni fotografii predevsim o subjektivnich pocitech, tak jsem se rozhodl malinko si pomoci. Po prohlednuti stovek fotografii clovek uz ani nevi, ktera byla nejlepsi, proc prave ona, a nebyla tam nejaka jeste trochu lepsi...

Pokusim se Vam tedy priblizit jakym zpusobem fotografie hodnotim ja a upozornuji, ze to neni nejaka standardizovana metoda, je to proste zpusob, ktery pouzivam ja a ktery mi v uzsim hodnoceni fotografii pomaha.

Eliminace

Prvni vec, kterou pri hodnoceni snimku delam je vyrazeni slabsich snimku, ktere nedosahuji takovych kvalit, aby mohly v konkurenci uspet. Toto je asi ta nejjednodussi cast hodnoceni, protoze se v amaterskych soutezim vzdy objevi mene kvalitni snimky. Jsou to jednak snimky mene povedene, ale i snimky, ktere napriklad nesplnily zadani souteze. Takto z uzsiho hodnoceni vyloucite vyrazne mnozstvi snimku a muzete se pustit do hodnoceni tech povedenejsich. Dale eliminuji snimky u kterych si nejsem jist jejich puvodem. Tim je mineno, ze nedovedu posoudit, zda fotografie vznikla pouzitim nejake softwarove upravy, ktera zmenila snimek natolik, ze s originalem nema temer nic spolecneho. U prestiznich zahranicnich soutezi se prave proto poskytuji "syrove" fotografie, aby porota mohla hodnotit original a mela dukaz, ze nedoslo k nejakym vyraznym manipulacim s obrazem. Samozrejme mohou byt fotograficke souteze, kde jsou upravy povoleny, nebo dokonce vyzadovany a kde se hodnoti predevsim umelecky ci graficky vklad autora.

Stupnice

Mozna si rikate, ze zadna stupnice preci neexistuje...ano, mate pravdu, proto jsem si ji vytvoril. Presneji receno jsem si zvolil kriteria podle kterych fotografie hodnotim. A aby to nebylo jen formou libi nelibi, zvolil jsem si i stupnici podle ktere jednotliva kriteria hodnotim. Kazdy si muze stanovit sva vlastni, ktera jsou podle nej ta nejdulezitejsi.

Ja jsem si zvolil 5 kriterii v nichz snimkum prirazuji body od 1 do 5, tedy ta uplne nejlepsi fotografie muze ziskat celkem 25 bodu.

Hodnotici kriteria
1. Atraktivita snimku 1 - 5 bodu
2. Technicke zpracovani 1 - 5 bodu
3. Napad/kreativita 1 - 5 bodu
4. Vyuziti svetla 1 - 5 bodu
5. Osobni hodnoceni 1 - 5 bodu

1. Atraktivita snimku
Tento bod je pro me osobne velmi dulezity. Nestaci jen skvele technicky zpracovany snimek, ale ja ocekavam, ze na snimku bude i nejaka pridana hodnota, ze bude vice atraktivni. Touto hodnotou je pro mne zajimavy moment, netradicni situace, vyjimecny druh zivocicha, nebo rostliny apod. Jsou napriklad tisice fotografii much sedicich na listech, casto i velmi dobre vyfotografovanych, ale to preci dokaze skoro kazdy. U teto kategorie velmi dobre funguje takove to okamzite okouzleni fotografii a v duchu, nebo i nahlas vyslovene "wooow".

2. Technicke zpracovani snimku
Tato kategorie je pro hodnotitele ta jednodussi. Posoudit technicke zpracovani snimku je pomerne snadne a ja sam se divam predevsim na ostrost, barevnost snimku, tonalitu, pripadne viditelne stopy po retusovani atd.

3. Napad/kreativita
Toto kriterium je pro me hodnoceni velmi dulezite. Z fotografie musi byt videt, ze se autor fotografii venoval, ze premyslel nad jejim obsahem, ze se do fotografie snazil dat nejaky umelecky zamer apod. Vysoke hodnoceni v teto kategorii davam pomerne zridka, protoze vetsina fotografii je spise dokumentacnich.

4. Vyuziti svetla
Ve vsech oborech fotografie je svetlo tim nejdulezitejsim faktorem. Pokud dokazete svetla dobre vyuzit, Vase fotografie se mohou dostat z kategorie prumerny do kategorie nadprumerny. Svetlo ovlivnuje vse. Je na skodu, kdyz je ho prilis malo, nebo zase prilis moc. Dokonale zvladnuti svetla je tak pro kvalitni fotografii nezbytne. Hodnotim jakou ma snimek atmosferu, zda autor vyuzil napriklad protisvetla atd.

5. Osobni hodnoceni
Tato kategorie je jiz hodne subjektivni a tak prideluji body podle toho, zda se mi fotografie celkove libi ci nikoli. Prave tento bod jsem dal zamerne na konec, protoze muze rozhodnout pri shodnem poctu bodu. A to je prave to subjektivni hodnoceni, ktere ma kazdy z porotcu soutezi zcela odlisne.

Samozrejme by to nebylo uplne, kdybych na konkretnich pripadech neukazal na nejake konkretni pripady. Jeste nez to udelam si vzpomenu na udalost, ktera se mi stala pred par roky na jednom ze studentskych kurzu. Studenti meli fotit fotografie dle zadani profesionalniho fotografa a ten je mel vecer zhodnotit. Ja jsem dorazil az vecer a tak jsem se dostal do mistnosti ve chvili, kdy pan fotograf zacal fotky hodnotit. Po nekolika snimcich se mi zdalo, ze je na studenty prilis hodny a tak jsem to i sdelil i kolegyni, ktera ihned reagovala a poseptala mi, ze az hodnoceni skonci, mam fotky zhodnotit i ja. Studenti samozrejme muj prijezd ocekavali a tak vedeli co jsem zac. Nicmene netusili, ze jim budu hned hodnotit jejich pracne vytvorene fotografie. A jak mam ve zvyku rikat vse na rovinu, tak jsem jim sdelil muj subjektivni pohled na fotografie, tedy pouze muj osobni nazor...samozrejme jsem je na to nalezite pripravil. Asi tusite, ze hodnoceni nebylo prilis lichotive a tak pouze par fotografii zustalo bez mych vyraznych komentaru. Samozrejme jsem ke kazde fotografii rekl nazor proc se mi toto nelibi, zda bych to udelal jinak a pokud ano tak jak atd. Bylo videt zdeseni ve tvarich nejen studentu, ale predevsim ve tvari pana fotografa, ktery si mne pak vzal stranou a vysvetloval mi, ze nemohu byt tak prisny, ze deti od foceni odradim atd. Muj nazor je vsak takovy, ze pokud mate sam co nabidnout a jsou za Vami nejake hmatatelne vysledky v podobe kvalitnich fotografii, mohl by byt Vas komentar k fotografiim pro zacinajiciho fotografa prinosem...a ono to tak i dopadlo. Po prvotnim soku za mnou rano studenti chodili a dekovali, ze jsem jim rekl nedostatky jejich fotografii, ze vedi co bylo spatne a ze se mohou jeste zlepsit...a to byl presne duvod proc jsem to udelal. A vede me k tomu i ma vlastni zkusenost, kdy jsem si sve prvni fotografie nechal ohodnotit profesionalnim fotografem a hodnoceni nebylo vubec lichotive.

Prakticke ukazky
Pokusim se na par vlastnich fotografii ukazat pocty bodu, ktere bych jim pridelil. Sami si pak muzete vzit doma nejakou fotografii a zkusit si jeji hodnoceni.

1. Atraktivita snimku - 1 bod
2. Technicke zpracovani - 5 bodu
3. Napad/kreativita - 2 body
4. Vyuziti svetla - 3 body
5. Osobni hodnoceni - 3 body
celkem - 14 bodu

1. Atraktivita snimku - 5 bodu
2. Technicke zpracovani - 5 bodu
3. Napad/kreativita - 4 bodu
4. Vyuziti svetla - 3 body
5. Osobni hodnoceni - 5 bodu
celkem - 22 bodu

1. Atraktivita snimku - 5 bodu
2. Technicke zpracovani - 5 bodu
3. Napad/kreativita - 3 body
4. Vyuziti svetla - 5 bodu
5. Osobni hodnoceni - 5 bodu
celkem - 22 bodu

1. Atraktivita snimku - 5 bodu
2. Technicke zpracovani - 5 bodu
3. Napad/kreativita - 5 bodu
4. Vyuziti svetla - 5 bodu
5. Osobni hodnoceni - 5 bodu
celkem - 25 bodu

1. Atraktivita snimku - 1 bod
2. Technicke zpracovani - 5 bodu
3. Napad/kreativita - 1 bod
4. Vyuziti svetla - 5 bodu
5. Osobni hodnoceni - 4 bodu
celkem - 16 bodu

Dost casto dostavam dotazy ohledne vhodnosti ci nevhodnosti plnoformatoveho (FF) fotoaparatu pro makrofotografii. V tomto clanku se pokusim na par prikladech ukazat rozdily a z praktickeho hlediska se podivame na to, zda je ten ci onen format pro makrofotografii lepsi, horsi, nebo je to vlastne uplne jedno. Mozna to nekterym z Vas pomuze pri rozhodovani o koupi nove zrcadlovky.

Cilem tohoto clanku neni tedy kvalita obrazoveho vystupu, ale pokusim se Vam ukazat rozdily o kterych se v souvislosti s obema formaty hovori. Velmi dulezity je samozrejme pouzity objektiv a tak jsem vsechny testovaci obrazky poridil objektivem Canon MP-E65 f/2,8 1-5x macro. A nyni uz jen jakymi fotoaparaty jsem fotil. Jako zastupce digitalnich zrcadlovek s tzv. crop faktorem (APS-C) jsem pouzil Canon EOS 50D a protivnikem mu byla FF zrcadlovka Canon EOS 5D mark II.

Podivejme se nejdrive na zvetseni, resp. hloubku ostrosti. Pokud hovorime o makroobjektivu melo by byt jeho zvetseni alespon 1:1. Pokud tedy nasadime napr. objektiv Canon 100/2,8 na FF zrcadlovku Canon 5D mark II a zaostrime na nejkratsi moznou vzdalenost (13 cm od konce objektivu), tedy pouzijeme maximalni zvetseni 1:1, na snimku se zobrazi plocha o velikosti cca 24 x 36 mm. Pokud stejne misto vyfotografujeme zrcadlovkou Canon 50D, opet pri maximalnim moznem zvetseni, dojde diky mensimu cipu k oriznuti obrazu, ktery prochazi objektivem a na vyslednem snimku uvidime plochu "pouze" o velikosti cca 22 x 15 mm. Slovo pouze je v uvozovkach proto, ze samozrejme z hlediska makrofotografie se muze zdat toto zmenseni snimane plochy vyhodou, neb se obraz jevi vice zvetsen a tudiz pro makrofotografa to prinasi vlastne vyhodu. Vse je ale trosku slozitejsi. Vezmeme si modelovou situaci, kdy fotografujeme ze stejne pozice (zvetseni 1:1, minimalni ostrici vzdalenost obou objektivu je cca 13 cm od konce objektivu) stejny objekt, napriklad brouka o velikosti 1 cm. Samozrejme na vyslednych snimcich uvidime zcela jiny obraz, protoze u FF zrcadlovky je 1.6 x vetsi zorny uhel, tudiz uvidime kolem brouka vice mista. Pokud vsak obraz z FF zrcadlovky orizneme tak, abychom meli stejny obraz jako z APS-C zrcadlovky, bude hloubka ostrosti stejna. Na druhou stranu, pokud se s APS-C zrcadlovkou posuneme dal tak, abychom videli v hledacku stejny obraz jako z FF zrcadlovky, bude hloubka ostrosti u APS-C vetsi. Zde je duvodem prave ona vetsi vzdalenost od objektu, protoze s narustem vzdalenosti se zmensuje zvetseni a tim roste i hloubka ostrosti. Vsechny tyto informace a zakonitosti muzete pouzit pri fotografovani a tak vyuzivat maximalni hloubku ostrosti pro tu konkretni situaci. S hloubkou ostrosti to neni az tak jednoduche, ale da se rici, ze cim vetsi senzor tim mensi je hloubka ostrosti, to vse vsak zalezi na mnoha faktorech. Na druhou stranu je dobre rici, ze rozdily nejsou nikterak vyrazne a ja osobne jsem je nikdy prilis neresil.

Takto rozdilne vypadaji fotografie pri pouziti FF zrcadlovky a fotoaparatu s tzv. crop faktorem. Oba snimky jsou porizene pri maximalnim zvetseni objektivu, tedy pri zvetseni 1:1. Diky orezu se jevi brouk vpravo vice zvetseny.

Pokud vsak upravime kompozici u obou fotoaparatu tak, ze na vysledne fotografii vidime stejny obraz, je hloubka ostrosti u FF zrcadlovky mensi. Sipka ukazuje na misto, ktere si muzete porovnat s druhou fotografii.

Pokud vsak upravime kompozici u obou fotoaparatu tak, ze na vysledne fotografii vidime stejny obraz, je hloubka ostrosti u DSLR zrcadlovky vetsi. Sipka ukazuje na misto, ktere si muzete porovnat s druhou fotografii.

Velmi rad napriklad vyuzivam toho, ze predevsim pri dokumentarni fotografii odstupuji dal od fotografovaneho objektu, tim zmensim sice zvetseni, ale docilim vetsi hloubky ostrosti, coz je pro mne prave pri dokumentarni fotografii velmi dulezite. V praxi to znamena, ze pokud odstoupim od objektu, dojde vetsinou ke zkraceni expozicniho casu a ja nasledne zvetsim clonove cislo tak, aby cas byl stejny jako puvodne. V dobe, kdy neni zadnou raritou rozliseni senzoru pres 20 Mpx a tudiz moznost vetsich orezu, je prave tento zpusob pro zvetseni hloubky ostrosti velmi vyhodny.

Opravdovou vyhodu vsak vidim pouziti FF zrcadlovky v kombinaci s objektivem Canon MP-E 65. Kdyz jsem jeste nemel FF zrcadlovku a pouzival jsem tento objektiv a objektiv Canon 100/2,8 macro, musel jsem je stale prehazovat. Duvod byl jasny. Diky crop faktoru jsem byl schopen pouzivat objektiv MP-E 65 jen na objekty do velikosti cca 1,8 cm a to jeste pri spravne zvolene kompozici. Slo casto o hmyz, ktery mel napr. velmi dlouha tykadla a tak pokud jsem chtel fotit brouka o velikosti kolem 2 cm musel jsem zmenit objektiv, coz jak kazdy z Vas dobre zna, je obcas otrava. Pri pouziti FF zrcadlovky v kombinaci s objektivem MP-E65 jsem schopen fotit objekty az kolem 2,5 – 3 cm, coz pri mem stylu fotografovani, kdy behem dne fotografuji desitky druhu bezobratlych ruznych rozmeru, opravdu setri spoustu casu a v neposledni rade i omezuje znecisteni cipu.

Dalsi praktickym prikladem je situace, kdy jsem fotografoval brouka tak, aby byl na fotografii z FF zrcadlovky stejne velky jako na fotografii z APS-C zrcadlovky. Nastavil jsem na obou fotoaparatech stejne hodnoty: ISO 100, clona 8.0, rezim Av (priorita clony) a bodove mereni. Expozicni hodnoty se vsak na obou fotoaparatech lisily. Zatim co u APS-C zrcadlovky automatika ukazala hodnotu expozicniho casu 1/25 vteriny u vetsiho a citlivejsiho senzoru to byla 1/80 vteriny, coz muze v terenu rozhodnou o ostrosti a neostrosti fotografie.

A v cem jsou tedy hlavni vyhody FF zrcadlovky?
- poskytuje kvalitnejsi obraz, coz je pri rozhodovani velmi dulezite.
- poskytuje mensi hloubku ostrosti, coz je vsak nevyhodou napr. pri krajinarske fotografii.
Rozdily vsak nejsou markantni.
- lepsi pouzitelnost kratsich ohnisek.

A samozrejme za nevyhodu musime povazovat cenu FF zrcadlovek. Z vlastni zkusenosti vsak mohu rici, ze se tato investice zcela jiste vyplati, i kdyz predevsim tem, kteri to s fotografovanim mysli vazne a chteji sva dila prezentovat na velkoformatovych fotografiich.

Pokud vsak nemate na FF zrcadlovku, vubec se tim netrapte a naucte se co nejlepe vyuzivat toho co mate. Na kvalitnu vysledne fotografie ma vliv spousta faktoru, a telo fotoaparatu jen jednim z nich.

Zde jsou ctyri fotografie porizene vyse uvedenou sestavou, tedy FF zrcadlovka Canon EOS 5D mark II a objektiv Canon MP-E65 macro.

Po roce je tu opet workshop zamereny na fotografovani zivocichu, ktere muzete potkat v blizkosti vody. Jak asi vsichni tusite, jedna se predevsim o vazky, brouky, jepice, posvatky a dalsi zajimave tvory, ktere jsou velmi casto vhodnymi fotografickymi objekty.

Kurz probehne v krasnem prostredi horske vesnicky Hora svate Kateriny, tentokrat tedy zmena oproti minulym letum, kdy jsme se pravidelne schazeli v Bezrucove udoli. Nove misto nam vsak nabizi nekolik vyhod...tou hlavni je klid, kdy mame cely objekt pro sebe. Priroda je v okoli Hory sv. Kateriny velmi pestra a tak verim, ze i pres odlehlost noveho mista, si fotografove cestu najdou.

Stejne jako v minulych letech navstivime ve dvou dnech zajimava mista v nejblizsim okoli Chomutova. Samozrejme vyuzijeme blizkosti nekolika horskych rybnicku, kde muzete videt nekolik druhu vazek, sidel ci sidelek. Fotografovat bychom meli vazky tmave, vazky ploske, vazky ctyrskvrnne, lesklice zelenave, sidlatky a samozrejme sidla sitinna, ktera jsou na horskych rybniccich pomerne casta. Neopomeneme ani jednu z nejbohatsich lokalit, a to Drouzkovicke rybniky, kde se vyskytuje vice nez 27 druhu vazek. Pokud nam bude prat pocasi uvidime nekolik druhu vazek, vcetne vazky cervene, sidla tmaveho nebo sidla rakosniho. Samozrejme se nebudeme venovat jen vazkam, kolem vody je spousta dalsich tvoru, kteri stoji za zdokumentovani. Jsou to vsudypritomne jepice, posvatky, brouci a pavouci.

Napln kurzu
Cilem kurzu je Vas seznamit s technikami, ktere muzete pouzit pri fotografovani vodnich zivocichu, a to vcetne fotografovani pod vodou...samozrejme s pomoci nadrzek do kterych si nalovene zivocichy umistime. Prave fotografovani v nadrzce ma sva specifika a je potreba znat radu triku, ktere Vam pomohou k dokonale fotografii.

Venovat se budeme nejen tzv. dokumentarni fotografii, ale zkusime poskadlit i svou kreativitu a vyzkousime si trochu toho umeni. K tomu bude slouzit tzv. Patnactiminutova vyzva, kdy se pokusite vyfotografovat nejaky objekt netradicne s cilem dat fotografii umelecky raz, proste neco navic.

Abychom z fotografie dostali to nejlepsi, nebude chybet ani ukazka upravy fotografii. Na upravu fotografii existuji ruzne pohledy, kazdy ma svuj osobity styl a tak se budeme venovat predevsim technikam, ktere pri upravach muzete pouzit. Povime si i o tom jak fotografie upravit pro tisk, pripadne pro webovou prezentaci.

Nedilnou soucasti kurzu je take ukazka fotograficke techniky. Ukazi Vam cim fotim, jake jsem si vyrobil pomucky a proc je dulezite je pouzivat. Velky duraz kladu na osvetleni a take si povime o tom jak spravne vyuzivat denni svetlo a ze neni potreba se bat pouzivat blesk. Prozradim Vam spoustu vyzkousenych triku, ktere Vam dopomohou k lepsim fotografiim.

A v neposledni rade se dozvite spoustu zajimavych informaci o hmyzu a pavoukovcich, coz Vam nemuze mnoho fotografu nabidnout. A prave informace o objektech, ktere fotite, pridaji Vasim fotografiim na hodnote a budete moci o kazde z nich poutave vypravet. Ve vysledku je znalost fotografovaneho objektu velmi dulezita a troufnu si rici, ze nezbytna.

Podrobne informace
Termin kurzu : 22.7. - 24.7.2016
Misto konani: Hora sv. Kateriny
Cena kurzu: 3400,- Kc
V cene je ubytovani vcetne snidane, kava, caj a kolac v dobe prestavek, parkovani v objektu, pripojeni k internetu, lektorovani. Cena za jidlo je resena jednotnym menu, vice informaci zaslu v pripade zajmu. Vino a pivo, ktere bude na miste k dispozici, si hradi ucastnici sami.

Program kurzu
Patek: prednaska, ukazky fotograficke techniky, volna debata.

Sobota: dle pocasi ranni fotografovani na rybnicku u Mezihori, fotografovani v okoli Hory sv. Kateriny a Drouzkovickych rybniku. Vecer ukazky upravy fotografii, volna debata.

Nedele: dle pocasi ranni fotografovani na rybnicku u Mezihori, fotografovani v okoli Hory sv. Kateriny, pripadne odjezd na Drouzkovicke rybniky a ukonceni kurzu na miste. Vse bude zalezet na aktualnim pocasi.

V dnesni uspechane dobe neni vubec snadne najit si volny cas jen pro sebe. Proto se snazim, v ramci jakesi rekonvalescence, aspon jednou rocne opustit tento hekticky svet ve stredu Evropy a zapomenout na vsedni starosti. V minulem roce jsem navstivil Malajsii, presneji receno terenni stanici asi 50 km severne od Kuala Lumpur. V tomto roce jsem se rozhodl navstivit Indonesky ostrov Sumatra, ktery jsem mel vzdy spojen s velkou divocinou, orangutany, levharty oblackovymi a tygry.

Jeste pred tim nez jsem se na Sumatru vypravil bylo nutne zjistit, kdy je na ostrove obdobi destu, ktere muze pobyt i samotny pohyb po ostrove dost zkomplikovat. Volba nakonec padla na prelom dubna a kvetna, a to i presto, ze kveten byva obcas srazkove nadprumerny. Jak se nakonec ukazalo, byla to dobra volba, protoze nam prselo pouze jedno odpoledne a vecer.
Mesice pred samotnou cestou je potreba vse dobre naplanovat. Vzhledem k tomu, ze jsem mel v planu stravit na Sumatre "pouze" dva tydny, nemohl jsem vymyslet nejake velke akce, protoze vzhledem k doprave, resp. hustote dopravy a take ke spatne kvalite silnic, jsou presuny velmi zdlouhave a urcite jsem nechtel stravit nekolik dni prejezdy. Uz samotny dojezd do cilove stanice, ktera byla vzdalena od letiste pouhych 90 km trval vice nez 4 hodiny. Proto jsem hned zavrhnul moznost presunu na vetsi vzdalenosti, a jak mi bylo receno, napriklad 200 km se jede nejakych 10 hodin, a to je vlastne cely den a jen v pripade, ze je cesta bez problemu sjizdna. Na tomto miste je vsak dobre rici, ze neni problem po Sumatre cestovat mistni dopravou, nebo si pujcit auto, ale i s ridicem. Provoz je zde opravdu sileny a bylo neuveritelne, ze jsme ani jednou nenabourali. Na silnicich narazite na nejruznejsi dopravni prostredky, ktere zcela jiste nesplnuji limity pro celkovou hmotnost i s nakladem, a to nemluvim o bezpecnosti. Vidite spousty nejruznejsich motorek bez registracnich znacek, mezi kterymi nezridka zahlednete motorku na ktere jede cela ctyrclenna rodina a jen otec ma na hlave prilbu...proc resit bezpecnost deti a manzelky. Bylo take zajimave sledovat povrch silnice, kdy na useku 5 km byl celistvy asfalt, pak 2 km silnice bez asfaltu se samou dirou, pak 1 km asfalt, 3 km bez asfaltu atd.

Sumatra - Vecerni pohoda ve vesnici. Toto byla hlavni trida, kde to zilo a kudy jsme pravidelne vyrazeli do pralesa.

Sumatra - Aspon na chvilku jsem se mohl citit milionarem...uzival jsem si svych temer 5 milionu.

Ostrov Sumatra, stejne jako dalsi mista v Indonesii a Malajsii, jen tezce odolavaji masivni expanzi plantazi palmy olejne. Od roku 1990 do roku 2010 se celkova plocha neporusenich primarnich pralesu zmensila z 6,39 mil. hektaru na 3,79 mil. hektaru. Pralesy ustupuji jak plantazim palmy olejne, tak porostum kaucukovniku a velke mnozstvi stromu se kaci pro vyrobu reziva. V mnoha pripadech jde vsak o nelegalni tezbu. A v neposledni rade se lesy kaci, aby se uvolnilo misto pro zemedelskou pudu.
Proto bylo pomerne snadne vybrat tu nejlepsi oblast, kde se jeste muzete setkat s puvodnimi druhy zvirat, kde ziji orangutani i sumatersti tygri. Na severu ostrova se rozklada velky narodni park Gunung Leuser. Drive jej tvorilo jen nejblizsi okoli hory Leuser. V poslednich letech se hranice parku rozsirila a chrani tak jeden z nejvetsich lesnich komplexu na Sumatre. Pro navstevu jsem si nakonec zvolil vesnici Bukit Lawang, ktera je vstupni branou do narodniho parku a znamou turistickou destinaci.
Pomerne slozita byla i volba letu, presneji ze ktereho letiste smerovat do Malajsie. V minulosti bych to neresil, ale dnes, kdy nevite co kde a kdy bouchne, je to trochu jine. Proto jsem z vysledku hledani vhodnych letu automaticky vyloucil odlet napr. z Parize. Nakonec vyber padl na cestu smer Praha - Frankfurt - Singapur - Medan. Skvele vysly predevsim prestupy, kde byla doba na prestup max. 3 hodiny, a vetsinou diky zpozdeni to bylo jeste o neco mene. Cesta tak az na misto, tedy do Bukit Lawangu, trvala z Chomutova celkem cca 26 hodin. Volba letecke spolecnosti byla take trochu rizikova, neb jsem vyuzil nemeckou Lufthansu, ktera dva dny pred odletem stavkovala a rusila stovky letu po Evrope a samozrejme i lety z Prahy do Frankfurtu. Nakonec vsak vse dobre dopadlo a jak cesta tam, tak cesta zpatky probihala bez problemu. Pro zajimavost, pripadne pro zajemce o cestu na tento uzasny ostrov, uvadim i cenu za zpatecni letenku z Prahy do Medanu, ktera byla vcetne vsech poplatku 19 800 Kc.

Sumatra - Reka poskytuje obyvatelum i turistum skvele misto pro relax.

Sumatra - Stav vody byl pomerne nizky, ale dle slov domorodcu, to bude za par tydnu jeste mnohem horsi.

Sumatra - Je neuveritelne, ze temer ve dvaceti metrech chybi na moste kus zabradli a nikdo to moc neresi. Cely den po moste chodi lide, vcetne malych deti. Kdyz jsme sli po moste v noci, napadlo nas kolik lidi asi skoncilo v melke rece.

Prvni sok nastane, kdyz v Indonesii menite tvrdou menu za Indoneske rupie (IDR). Mozna Vam mnohem lepe napovi aktualni kurz, kdy za 1 000 IDR zaplatite asi 1,8 CZK. Proto jsem za 400 USD obdrzel neuveritelnych asi 5 460 000 IDR. Byl to skvely pocit byt dva tydny milionarem v chatrci, i kdyz bych se urcite nechtel dotknout ubytovani, ktere jsme v Bukit Lawangu meli a ktere bylo skvele...a to i bez teple vody a televize s obcasnymi vypadky generatoru. Vubec kolem placeni rupiemi byla spousta zazitku. Mistni prodejci meli velky problem vracet na velke bankovky, mineno napriklad bankovku s hodnotou 100 000 IDR. Nikdy jsem v podobnych zemich nepochopil jak funguje ekonomika, presneji receno jak se plati dane, pokud vubec, jak lide priznavaji prijem atd. Nikde nedostanete ucet a pokud si o nej reknete, prodejce Vam ho rad rucne napise. Na Sumatre to vypadalo, ze skoro nikdo z mistnich prodejcu nema hotovost. Jakekoli vraceni penez resili tim, ze museli jit ke kolegum hledat mensi bankovky, pripadne si pujcovat. Proto byly bankovky s nizsi hodnotou (2 000 IDR, 5 000 IDR apod.) velmi ponicene a z naseho pohledu temer nepouzitelne. Ale abych nebyl nespravedlivy, je dobre rici, ze v kazde restauraci byla objednavky poctive zapsana do sesitu s linkami, a to rucne a kazde pismenko, tedy zadne zkraty typu smazak a hr. Pri placeni pak sesit donesli, ukazali Vam utratu a celkovou cenu. V nekterych restauracich jste si listecek psali dokonce sami. Obsluha prisla, donesla jidelni a napojovy listek a s nimi i objednavkovy blocek. Kdyz jste si jidlo vybrali, zapsali jste ho do blocku a obsluha si jej jen vzala a predala informace do kuchyne.
Nakonec jeste v kratkosti zminim ceny. Jidla se pohybovala vetsinou kolem 20 000 IDR az 40 000 IDR, tedy cca od 35 do 80 Kc. Kdyz jste si vsak chteli dat vychlazene pivo znacky Bintang museli jste si vetsinou pripravit 45 000 IDR. Musim rici, ze bylo skvele a az doma jsem se dozvedel, ze jej vyrabi firma PT Multi Bintang Indonesia Tbk, ktera je soucasti zname spolecnosti Heineken. Oproti tomu mne mile prekvapila cena balene pitne vody, ktera byla nejcasteji 8000 IDR, tedy asi 15 korun.

Sumatra - Reka protekala opravdu divokou a zachovalou prirodou.

Sumatra - Lesy byly huste a nebylo snadne objevit nejakou schudnou stezku do pralesa.

Sumatra - V rece muzete videt domorodce, ktery na zadech nese nekolik dusi na kterych po vode vozi turisty do vesmice.

Sumatra - Jedna z nejoblibenejsich zdejsich cinnosti je sjizdeni reky na gumach. Nekdy to byla pouze jedna, jindy treba 6 dusi spojenych dohromady. Cela duse ma vypletene dno provazem, aby mel turista pohodlny posez.

Sumatra - Luxusni obed v pralese. Bylo neuveritelne jak dobre ryze s kuretem chutnala. Vse doplnovaly krevetove krupky, smazene vajicko a samozrejme paliva omacka. Vse uhledne zabalene do bananoveho listu.

Sumatra - Velkym zazitkem byla navsteva netopyri jeskyne. V nekterych mistech byla jeskyne vysoka temer 20 metru.

Sumatra - V nekterych mistech se propadl strop a vytvorila se tak propast.

Sumatra - Stovky netopyru usazenych na stenach a strope jeskyne cekaly na setmeni, kdy vsichni vyrazeji za potravou.

Sumatra - Stale je dost lidi, kteri netusi, ze ananas roste na zemi. Chut cerstve uriznuteho ananasu je neuveritelna.

Pokud se dostanete na Sumatru, temer na kazdem kroku se Vas mistni ptaji, zda jste byl uz v pralese na orangutanech. A pokud ne, tak maji zarucene toho nejlepsiho pruvodce a zarucene za nejlepsi cenu. Ceny treku za orangutany se samozrejme lisi, ale bezne se pohybuji nekde kolem 750 000 IDR az 1 500 000 IDR na osobu, coz je cca od 1 300 do 2 600 Kc. V cene mate pruvodce po celou dobu treku, svaciny ktere tvori predevsim ovoce a i velmi vydatny obed, ktery delaji snad vsichni pruvodci uplne stejne. V bananovem listu dostanete velmi chutnou smazenou ryzi, smazene kure, smazene vajicko (volske oko) a krevetove cipsy. A po jidle pravidelne podavaji cerstvy ananas.

Pokracovani priste...

V prvni casti povidani o Sumatre jsem se venoval samotne ceste na ostrov a take financni strance veci, presneji receno co Vas bude cesta na Sumatru stat, pripadne kolik utratite za vylet za orangutany. V teto casti se pokusim kratce priblizit me fotograficke pocinani, ktere se od me bezne cesty trochu lisilo. Duvodem byl druhy ucastnik, ktery vyuzil spolecne cesty ke zlepseni svych fotografickych dovednosti a cestu jsme castecne pojali jako fotograficky workshop. Proto jsem venoval dost casu hledani vhodnych objektu a samozrejme i lektorovani.

Mozna byste cekali, ze ted budu vypravet jak jsem vsude potkaval stovky exemplaru hmyzu, jak nas vsude obtezoval a ze bylo uplne snadne najit nejaky vhodny objekt pro fotografovani. Opak je vsak pravdou. Pokud bych byl na ceste sam, spokojil bych se s drobnymi tvory, kterych tam byla spousta, ale pokud jsme chteli fotografovat vetsi a napadne druhy hmyzu, a predevsim brouky, bylo zapotrebi vynalozit pomerne velke usili k jejich nalezeni. Vzhledem k tomu, ze jsme se nachazeli v blizkosti narodniho parku, nechtel jsem budit pozornost nejakymi entomologickymi pomuckami a tak bylo treba hmyz hledat pouhym pohledem. Coz samozrejme neni problem, jen tech objektu je podstatne mene.

Mravenci rodu Myrmoteras maji neuveritelna kusadla. Dokazi neprijeme kousnout a rychlost se kterou kusadla otviraji a zaviraji je neuveritelna.

Pavouci rodu Myrmarachne temer dokonale napodobuji mravence rodu Polyrhachis. Kdyz jej vidite v prirode pobihat po listu, nikdy by Vas nenapadlo, ze se jedna o pavouka. K dokonalosti prispiva i to, ze prednimi koncetinami napodobuje tykadla a k chuzi tak vyuziva pouze 6 koncetin, tedy stejne jako mravenec.

Vzacny obrazek brouka celedi Brentidae a mravence rodu Polyrhachis. Dle jejich chovani jsem usoudil, ze maji mezi s sebou pratelsky, mozna symbioticky vztah.

Vetsinu porostu na hranici parku tvorily kaucukovniky a tak jsme se pokouseli hledat tesariky na spadlych vetvich. A jak je to v tropickych oblastech bezne, nachazite spousty vhodnych vetvi na kterych sedi jeden nebo dva brouci, pak najdete jednu vetev stranou a sedi na ni "cely" les. Prave takovou vetev jsme objevili kousek za vesnici a pravidelne jsme ji chodili navstevovat. V prubehu nekolika dni jsme na ni fotili nekolik druhu tesariku, drobnych zastupcu celedi Anthribidae, nosatcu atd. Foceni bylo slozite, protoze se jednalo o vetev, ktera byla cely den zastinena a tak jsme museli pouzivat specialni metody, ktere nam pomohly uvnitr pralesa plnohodnotne fotografovat.
Brouci se v tropickych oblastech vyskytuji vsude a nikde. Najit velke zastupce znamych celedi neni snadne a casto to byva dilem nahody. Proto nebylo prekvapenim, ze jsme objevili pouze jeden druh rohace, zato vsak velmi zajimaveho. Rohaci a nosorozici jsou lakani svetlem, ktere se v tropickych oblastech pouziva pro lov hmyzu asi nejcasteji. Rikal jsem si, ze bude stacit, kdyz nekde na okraji vesnice budou lampy, pod nimiz obcas najdeme nejakeho toho zatoulaneho brouka. Sumatra ujizdi na uspornych LED zarovkach a zarivkach a tak pod jakoukoli zarovkou a zarivkou bylo pusto a prazdno - ani krovka. I kdyz obcas se tam objevil nejaky komar, ci pakomar. Toho vsak ve chvilce bez milosti sezral nejaky maly a stale hladovy gekon.

Vzdy pri zapadu slunce se tato skupinka vcelek usadila na jednom konkretnim steblu travy na kterem travila celou noc.

Drobny kozlicek s nekolika roztoci na stite pospaval mezi korinky na obnazenem brehu nedaleko reky. Puvodne jsem chtel pouze dokumentacni fotografii, ale nakonec jsem se rozhodl pro malinko umelecke zpracovani.

Diky tomu, ze jsem se tolik fotografovani a hmyzu nevenoval, ty vzacne chvilky jsem se snazil vyuzit tim, ze jsem fotografoval mene dokumentacne. V praxi to znamenalo, ze jsem cas, ktery bych normalne venoval napriklad 5 druhum mravencu, venoval jednomu tvorovi, ktereho jsem se snazil vyfotografovat trochu jinak. Samozrejme to neni snadne, ale par fotografii se myslim povedlo.
Fotografovani s sebou prinaselo i jine komplikace, nebylo mozne se napriklad vydat kamkoli clovek chtel. Kdyz jsem se rozhodl vyuzit nejakou stezku do pralesa, nebo jsem se jen trochu odchylil od normalniho turistickeho kurzu, objevili se mistni a zacali vysvetlovat, ze do pralesa nemuzu, ze je to park, ze tam musim s pruvodcem atd. Ptat se na neco, cim to maji podlozene, je v techto zemich uplne zbytecne. Stejne se vzdy dovite, ze jste cizinec, ktery tomu vubec nemuze rozumet. Museli jsme tak hledat nejake dalsi stezky do pralesa a doufat, ze nas nikdo neuvidi odbocovat s bezneho kurzu. Dalsi na co si clovek musel zvyknout bylo neustale dotazovani...samozrejme to nebylo neprijemne, spise vesele. Temer kazdy koho jste potkali se Vas pta: "Odkud jste?", "Kam jdete?", "Kde jste ubytovani a co to delate"? A nezridka byla tato svata ctverice doplnena o dotaz "Uz jste byli na orangutanech?".

Velkym zazitkem bylo pro mne setkani s asi 1,5 metru dlouhym varanem skvrnitym, ktery znacnou cast dne travi ve vode, nebo v jejim okoli.

Jednou z veci, kvuli ktere jezdim do tropickych oblasti je nocni prales. Ta zvlastni atmosfera, tajemne zvuky a vune Vam rychle ucaruji. Samozrejme pokud nepatrite mezi ty, kteri se do lesa v noci boji. V noci se objevuji zivocichove, ktere ve dne nepotkate. Temer na kazdem kroku muzete potkat pavouky a na listi hodujici pakobylky. Mel jsem v planu vyfotografovat nejake nocni plazy, ale temer zadneho jsem behem dvou tydnu nepotkal. A pokud ano, tak nebyl tam, kde bych ho chtel mit. Fotografovani v noci ma sva pravidla a ne vzdy je to snadne. Fotograf si musi poridit dalsi pridavna svetla, pripadne doplnit fotografickou sestavu o LED svetlo, ktere fotografovany objekt v prubehu ostreni osviti atd. Priznam se, ze jsem rezignoval a pokud jsem fotografoval neco jineho nez hmyz, tedy napriklad zaby, sahnul jsem po kompaktnim fotoaparatu Canon Powershot G16. Tuto radu fotoaparatu pouzivaji jiz dlouha leta entomologove pri svych cestach k dokumentovani ulovku a lokalit. Pokud se clovek nauci vyuzivat moznosti tohoto kompaktu, vysledky jsou opravdu neuveritelne.
Nove jsem take zkousel fotografovat objektivem Canon 17-40mm F4 L v kombinaci s mezikrouzkem 12 mm. Touto kombinaci je mozne fotografovat relativne male objekty pri zachovani citelneho pozadi. Samozrejme nedosahuji nejak vyraznejsiho zvetseni, ale mohou i tak vzniknout zajimave fotografie. I pri pouziti tohoto "sirokace" jsem pouzival k nasviceni sceny velky difuzer a externi blesk. Vse je stale ve fazi zkouseni, ale vezim, ze v nekterych pripadech muze byt tato kombinace velmi uzitecna.

S timto drackem jsem stravil take nekolik prijemnych chvil. Nebyl tolik plachy a tak jsem mel moznost docilit takove fotografie, kterou jsem si naplanoval.

Kdyz jsem se chystal na Sumatru, rekl jsem si, ze i presto, ze se chci venovat predevsim bezobratlym, nemohu zapomenout na orangutany. Proto jsme si jeden den vyclenili a vyrazili jsme na celodenni trip za orangutany, gibony a varany. Jiz od rana bylo jasne, ze nam pocasi nebude prat. Pruvodce se me snazil presvedcit, ze je idealni pocasi, modra obloha, krasne sviti slunce a je teplo. To byla sice pravda, protoze jsme cely pobyt museli trpet teploty kolem 35 stupnu, ale fotografovat tmave zvire ve vetvich do kterych prosvita slunce a vsude jsou neuveritelne kontrasty, tak to byla vyzva. Stale jsem si rikal, jak by bylo skvele, kdyby se aspon trochu zatahlo a treba i sprchlo. Nakonec se aspon par fotografii povedlo, a to i presto, ze jsem nakonec nepouzil ani jednou blesk.

Samice orangutana ochotne pozovala, i presto nebylo snadne tmave telo v pritmi pralesa fotografovat.

Potkat v pralese orangutany nebylo az tak obtizne. Nekteri jedinci byli zvykli na pritomnost lidi a tak bylo mozne fotografovat i portrety.

Jednou jsme se vypravili fotografovat svizniky na piscinu nedaleko reky. Bylo horko a sviznici se pohybovali rychlosti blesku. Kdyz jsme si pripravili fotoaparaty a zacali pomalu svizniky nahanet, z dalky byl slyset detsky smich. Jen par vterin a najednou nam pred objektivy stala skupinka malych deti, ktere samozrejme strasne zajimalo co fotime...uz nic, chtelo se rici, ale na deti se v techto pripadech nemuzete zlobit. Snazili jsme si najit jiny kousek pisku, kde bychom mohli svizniky fotografovat, ale jakmile jsme se pohnuli, deti nas nasledovaly. Vzhledem k tomu, ze jsem mel byt jako lektor odpovedny i za klid pri fotografovani, stahnul jsem deti na sebe. Sapaly se ne me, neustale kricely a kdyz jsem zvednul fotoaparat a namiril je na ne, tak se zastavily, zapozovaly a hned se bezeli podivat na nahled jak jim to na fotce slusi. Brzo to bylo jiz tak rychle, ze mezi pozovanim a nahledem uz nebyl skoro zadny prostor na samotne fotografovani. Proto jsem zmenil strategii a zkusil na ne jit s vytvarnym umenim. Vzal jsem si klacik a do pisku jsem nakreslil mravence...hned jak jsem ho dokoncil, ozvalo se hlasite kriceni a jasani a pak jasne naznaceni, ze bych mohl vedle pokracovat. Kreslil jsem tak brouky, motyly, vazky a nakonec jsem zkusil i slona. Pomalu mi dochazely vhodne piscite plochy a zajem deti se vubec nezmensoval. Nakonec jsme museli zbabele uteci a vzdat se pekne fotografie sviznika. Nastesti casu bylo dost a tak se nam podarilo v dalsich dnech par zajimavych fotografii poridit.

Cast skupinky deti, ktere se k nam pridaly v prubehu fotografovani svizniku. Z vyrazu jejich tvari je patrne, ze jsou opravu stastne.

Sumatra je uzasny ostrov a urcite bych jej doporucil kazdemu cestovateli, ktery se chce do Indonesie podivat. Vzpominam na stale usmevave obyvatele, kteri Vas pokazde slusne pozdravili a poprali Vam hezky den.

Na fotografii to nekdy uplne nevynikne, ale tito pavouci meli dokonale mimikry. Pokud jste neznali presne misto, kde pavouk sedi, bylo temer nemozne jej objevit.

Twnto maly dracek si se mnou dlouhe minuty hral na schovavanou.

Kralovna mravence nekolik minut stehovala vajicka do bezpeci v male skuline pod kurou padleho stromu.

Velmi zajimava a dekorativni rostlina, ktera vyrustala ze zeme v hustem podrostu pralesa. Jedna se pravdepodobne o paraziticky rostouci druh.

Trochu netradicne jsem se pokusil vytvorit fotografii motylice, ktera sedela na vetvicce nad malou tunkou s vodopadem. Pouzil jsem kombinaci sirokeho objektivu a mezikrouzku o delce 13 mm.

Historicky poprve jsem usporadal fotograficky workshop zamereny na makrofotografii na jizni Morave, presneji v okoli Mikulova. Vyber lokality nebyl nahodny, protoze jsem do okoli Mikulova v minulosti casto jezdil a vyskytuji se zde atraktivni druhy bezobratlych.

Jizni Morava je uzasny kout nasi zeme, kde muzete obdivovat nekonecne vinice, panonske stepi nebo luzni lesy s prastarymi stromy. Proto jsem ani nemusel dlouho premyslet nad tim, kde prvni moravsky kurz usporadam. Ubytovani jsme byli v penzionu Kiwi, ktery nas nadchnul svou domaci atmosferou a take vyborne vybavenymi pokoji, a co vice, mohli jsme cas travit ve spolecenske mistnosti, coz u podobnych zarizeni neni obvykle.

Vetsinu casu jsme travili v okoli Mikulova, kde jsme navstivili Svaty kopecek a take starou piskovnu v Muslove. V minulosti byl Svaty kopecek rajem pro fotografy a entomology. Dnes diky prilivu turistu se jen obtizne hleda nejake klidne misto. Avsak i to jsem mel dopredu naplanovane a tak jsme vyuzili male loucky, kde nas turiste tolik nerusili.

Sobotni program jsme zakoncili navstevou zameckeho parku v Lednici, kde jsme fotografovali tesariky obrovske a take rohace obecne. Pro radu ucastniku to bylo prvni setkani s temito krasnymi brouky. I presto, ze nam pocasi uplne nepralo a obcas se objevila nejaka ta kapka vody, stravili jsme v parku nekolik hodin a do penzionu jsme se vraceli pred pulnoci plni skvelych zazitku.

Nedelni program jsme zakoncili v piskovne u Muslova, kde jsme hledali, a nakonec i nasli, naseho nejvetsiho a take jednoho z nejhezcich skvoru. Ukazal jsem ucastnikum drobne pisecne cvrcky, krtonozky i zajimave mandelinky a housenky motylu. Vsichni si vyzkouseli jak je to nekdy s hmyzem slozite, a jak se nekteri jedinci nechteji nechat fotografovat...samozrejme hovorim o bezobratlych.

Vzhledem k tomu, ze mel kurz velky ohlas, usporadam jej v pripade zajmu i pristi rok. Pokud byste meli predbezne zajem o kurz na Morave v Mikulove, pocitam opet nekdy kolem poloviny cervna, dejte prosim vedet.

Ukazky fotografii

Ladislav Gzyl(c)2016

Fotografovani tesariku obrovskych - Foto Ladislav Gzyl(c)2016

Gabriel Gabris(c)2016

Rene Brunda(c)2016

Dana Kopecka(c)2016

Na Svatem kopecku se daji pozorovat i skvosty jako zlatenky rodu Holopyga sp.

Ve svych fotografickych zacatcich jsem svou techniku casto testoval a zkousel ruzna nastaveni, kombinace nejruznejsich objektivu, redukcnich krouzku, konvertoru, predsadek apod. Po tom, co jsem si poridil specialni makro objektiv Canon MP-E65, fotografuji temer vyhradne s nim. Samozrejme i v pripade tohoto specialniho objektivu jsem na nej zkousel nasadit temer vse, co mam doma.

Kdyz pominu zakladni pomucky pro makrofotografii, jako jsou mezikrouzky, makro predsadky nebo reverzni krouzky pro otoceni objektivu, existuje i dalsi prislusenstvi, ktere by bylo mozne v kombinaci s objektivem MP-E65 pouzit. Samozrejme Vas to hned nenapadne, protoze chcete pouzivat tento objektiv vyhradne na makro. Ale pokud se oprostite od obecne zazitych predstav a zkusite pouzit v kombinaci s timto objektivem napriklad telekonvertor, ceka Vas velke prekvapeni. Pred mnoha lety jsme to jiz resili s jednim fotografem ze Slovenska a tak me napadlo, ze bych mohl toto tema oprasit.

Mozna si rikate, ze je jasne, ze lze telekonvertor v kombinaci s timto objektivem pouzit, ale mozna Vas nenapadlo jak. Zde si dovolim jednu drobnou vlozku, ktera mne prave napadla, protoze nemohu stale pochopit, proc telekonvertor Canon EF 2x II neni mozne pouzit v kombinaci s makroobjektivem Canon 100/2,8 USM L IS a to i presto, ze jde o vyrobky jedne firmy, ktere by mely byt samozrejme kompatibilni. Ale zpet k objektivu MP-E65. Kdyz potrebuji docilit opravdu velkeho zvetseni, pouzivam tento objektiv jeste s mezikrouzkem 25 mm, pripadne celou sestavu doplnim o cocku Raynox DCR250. Prave o teto kombinaci jsem pred casem psal ve svem clanku, ktery se venoval cockam Raynox.

Pred nekolika lety me vsak napadlo pouzit telekonvertor s objektivem MP-E65 trochu jinak a tak jsem jej pomoci reverzniho krouzku nasadil na predni cocku tohoto objektivu a opticke vlastnosti objektivu se zcela zmenily. Behem par vterin se ze specialniho objektivu pro fotografovani velmi blizkych predmetu stane objektiv, ktery dokaze ostrit na nekonecno. To vsak neni to nejzajimavejsi. Pokud mame objektiv v zakladni poloze, tedy nastavene zvetseni 1:1, objektiv ostri na nekonecno a je s nim mozne fotografovat napr. krajinu. Postupnym zvysovanim zvetseni se rovina ostrosti velmi rychle posouva smerem k objektivu. Puvodne jsem predpokladal, ze se minimalni zaostrovaci vzdalenost zastavi na nekolika metrech. Konstrukce objektivu je natolik specificka, ze se nedalo odhadnout, jak se bude chovat. K memu prekvapeni jsem ostrici vzdalenost, postupnym zvysovanim zvetseni, dostal az temer k objektivu a tak jsem dosahnul vyrazneho zvetseni. Z toho plyne, ze jsem mohl fotografovat temer vse od nekonecna az po zvetseni cca 2,5:1.

Pro zajimavost uvadim zaostrovaci vzdalenosti pri ruznem zvetseni a reverzne nasazenem telekonvertoru

Kdyz jsem zjistil, ze pouhym pridanim telekonvertoru mohu objektivem MP-E 65 fotografovat i vetsi objekty, nejen tedy brouky do velikosti nejakych 2,5 cm, okamzite jsem vyrazil ven. Vzhledem k tomu, ze se jedna o plne manualni objektiv, kde se doostruje pohybem celeho fotoaparatu, pro cloveka, ktery na tento objektiv neni zvykly, chvilku trva nez si uvedomi co vlastne delat. Zkousel jsem fotografovat kvetiny, brouky na kvetinach, ale i male mouchy sedici na rakosu. Rovina ostrosti se pohybuje velmi rychle i pri sebemensi zmene zvetseni. Je proto potreba konecne doostreni provadet posunem celeho fotoaparatu, a to ve chvili, kdy mate vyresenou kompozici.

Zcela jiste si nyni pokladate otazku co kvalita obrazu. Samozrejme k dokonalosti to nejaky ten krucek ma, ale neni to vubec spatne. Dojte k poklesu ostrosti a fotografie jsou mekci. To je vsak hodne zavisle na velikosti clonoveho cisla, ale take tim, ze telekonvertor kvalitu vysledneho snimku vzdy nepatrne ovlivni. Preci jen jde o dalsi opticky clen. Da se vsak rici, ze obraz ma takovy zvlastni nadech a tim nemyslim barevny. Velmi zajimave take vychazi ostrost, resp. neostrost pozadi. I pri pomerne velkem zvetseni je pozadi docela dobre citelne, samozrejme zalezi na velikosti clonoveho cisla, ale i pri nizsich hodnotach je pozadi pomerne dobre citelne, jak je mozne videt na snimku zlatohlavka sediciho na jestrabniku. Pokud vsak na objektivu zvolite zvetseni 1:1 (v nasem pripade objektiv "ostri" na nekonecno) a clonove cislo f/2.8 vyrazne se na fotografii projevi sfericka vada. Ta se da zmirnit zvysenim clonoveho cisla, napr. na f/11.

Fotografie pri zvolenem zvetseni 1:1. Pri nizkem clonovem cisle je po stranach obrazu velmi patrna sfericka vada. ISO 400, f/2.8, 1/1600s.

Canon EOS 5d mark II + reverzne telekonvertor EF 2x II. ISO 320, f/5.6, 1/200s, blesk. Vyrez 1:1 bez uprav.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.2, 1/200s, blesk.

Vyrez 1:1 z originalni fotografie bez uprav. ISO 400, f/3.5, 1/200s.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.5, 1/200s.

Z meho pohledu jde o zajimave vyuziti tohoto specialniho objektivu a urcite se nechci zabyvat optickymi vlastnostmi, nebo resit presne jakeho zvetseni kdy mohu dosahnout, nebo pri jakem ohnisku vlastne fotografuji.

A pokud chcete vyzkouset jeste dalsi zpusob, ktery zapricini vyrazny narust hloubky ostrosti, tak zkuste nasadit telekonvertor na telo fotoaparatu a na nej reverzne objektiv MP-E65, fotografie takto vznikle jsou neuveritelne a hloubka ostrosti vychazi v desitkach centimetru i pri clone f/2.8.

Ukazky fotografii

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.5, 1/1000s.

Canono EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 800, f/5.0, 1/200s, blesk

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/9, cas 1/200, blesk.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 500, f/6.3, 1/160 s, blesk.

Fotografie hvozdiku porizena ze vzdalenosti cca 25 cm. Pri pomerne nizkem clonovem cisle je pozadi dobre citelne. ISO 400, F/5.6, 1/320s.

Bez zmeny objektivu muzeme fotografovat i kvet hvozdiku pri vyssim zvetseni. ISO 800, f/6.3, 1/400s.

Objektiv v kombinaci s telekonvertorem muzeme bez problemu pouzit i na trochu kreativnejsi fotografii. Pokud zvolime na objektivu vetsi zvetseni, sfericka vada se pri nizkem clonovem cisle tak vyrazne neprojevi. ISO 400, f/2.8, 1/800s.

Rad bych Vas pozval do Otrokovic na vystavu velkoformatovych fotografii hmyzu a pavoukovcu. V prubehu jednoho roku jsem vybiral zajimave fotografie a to predevsim z nasi republiky, ktere jsem se rozhodl prezentovat v podobe velkoformatovych fotografii o rozmeru 90x60 cm.

Vystava potrva cely mesic rijen, a tak pokud budete chti vyuzit posledni letosni prilezitosti videt me fotografie, a mate cestu na Moravu, urcite se prijedte podivat. Vystava bude k videni v Otrokovicke Besede. Podrobnejsi informace o otviraci dobe a vstupnem naleznete na strankach mesta Otrokovice.

Jiz tyden uplynul od posledniho letosniho workshopu, ktery byl zameren na pavoukovce. I presto, ze se jedna o skupinu zivocichu, ktera neni u rady lidi oblibena, nic to neubira na jeji atraktivite. Pavouci a samozrejme i pavoukovci, jsou velmi ruznorodou a pocetnou skupinou, ktera je radou fotografu opomijena.

Stejne jako v minulem roce se workshop uskutecnil v okoli Chomutova, tedy na miste, ktere dobre znam. Nekolik poslednich let se krom brouku, venuji okrajove i pavoukum, a tak jsem objevil i nekolik lokalit s radou zajimavych a casto vzacnych druhu. Ziji zde bohate populace stepniku, sklipkanku a samozrejme i drobnejsich pavouku jako plachetnatek, pavucenek atd. A prave nektere z techto pavouku jsme v prubehu vikendu fotografovali.

Jiz tyden pred akci bylo jasne, ze nam nebude prat pocasi. Po dlouhych tydnech bez deste, mel byt prave vikend tim nejdestivejsim vikendem za cele leto. Bohuzel se predpovedi naplnily a tak jsem musel zaimprovizovat, coz se nakonec ukazalo jako velka vyhoda, a mozna prave diky tomu jsme vyfotografovali mnohem vice fotografii. Pro mne to znamenalo vyrazit jiz v patek dopoledne a pokusit se nasbirat nektere druhy pavouku, ktere bychom mohli v prubehu kurzu fotografovat. Pocasi bylo idealni, a i kdyz bylo velmi sucho, spousta pavouku dospela a tak nebyl zadny problem objevit zajimave druhy. Na teplych stranich nad Ohri byly hojne skakavky teplomilne a skakavky znamenane. Diky suchu jsem neobjevil zadne stepniky Eresus kollari, kteri se na stejne lokalite vyskytuji. V jednom sutovem lese jsem objevil silnou populaci sklipkanku hnedych (Atypus affinis).

Patecni vecer jsem ucastnikum priblizil svet pavouku a promitl jim sve fotografie z poslednich let. Ukazal jsem jim zajimave druhy se kterymi se u nas muzete setkat a nezapomnel jsem ani na pavoukovce, ktere jsem potkal na svych cestach po tropech. Sobotni dopoledne jsme stravili venku, a to i presto, ze docela intenzivne prselo. Ukazal jsem ucastnikum metody lovu pavouku a i pres spatne pocasi se nam podarilo nasbirat opet nekolik druhu pavouku, ktere jsme potom fotografovali ve studiu.

Ucastnici se trochu obavali toho, ze nam pocasi cely kurz pokazi, ale jak jsem jiz napsal vyse, vse dopadlo skvele a podarilo se nam vyfotografovat radu zajimavych druhu. Seznamil jsem ucastniky se zpusoby fotografovani ve studiu, jake je potreba mit pomucky a jak nektere druhy zastavit tam, kde chcete. Kazdy si vyzkousel fotografovat pavouky, kteri neustale behaji, druhy, ktere se rychle ukryvaji, ale i druhy, ktere dokazi nehybne sedet na miste dlouhe minuty. V prijemnem prostredi Elixir klubu nam soboty velmi prijemne utikala.

Ani v nedeli se pocasi prilis nezlepsilo, a tak jsem vyrazil do Chomutova pro zaprednice jedovate. Tento druh pavouka je v posledni dobe casto zminovany v mediich jako nas nejjedovatejsi pavouk. Kolem tohoto pavouka se dela zbytecny poprask, coz jsem chtel dokazat i ucastnikum kurzu. Donesl jsem dve dospele samice a musim rici, ze se ucastnikum prave tento druh pavouka libil…a to nejen svymi mohutnymi kusadly, ale i obrannym chovanim a peci o potomstvo.

Dle ohlasu se kurz opravdu vydaril a tak mi nezbyva nez podekovat vsem ucastnikum a take vsem, kteri se o nas v Elixir klubu starali. A nakonec samozrejme nekolik fotografii, ktere v prubehu vikendu vznikly.

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Jiri Vecernik (c) 2016

Jiri Vecernik (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Petr Hammerbauer (c) 2016

Michal Hendrych (c) 2016

Jiri Pichrt (c) 2016

Velmi zajimavym biotopem, ktery velmi rad navstevuji jsou nejruznejsi sute. Avsak ne kazda sut je pro zivot rozmanitejsiho spektra zivocichu vhodna. Zalezi jak na expozici sutoveho pole, tak na puvodu sute a jeji hloubce. Hluboke sute jsou uvnitr schopne udrzovat celorocne temer konstatni teplotu a tak nabizeji podminky pro vyskyt rady specializovanych druhu bezobratlych.

V blizkem okoli Chomutova se vyskytuje nekolik suti, ktere pravidelne navstevuji. Jsou to sute, ktere se nachazeji v Krusnych horach a vetsinou se jedna o sute v udolich, pripadne vrcholove sute, ktere tvori tzv. kamenna more. Prvni ze suti, o ktere se kratce zminim je sut nachazejici se v dolni casti Bezrucova udoli. Jedna se o lesni sut se SZ expozici. Diky castecnemu zastineni se zde udrzuje vlhkost, a to i v dobe nejvetsiho sucha. Mezi kameny je i spousta spadaneho listi, ktere tvori prirozeny humus. A i v nem se vyskytuji velmi zajimave druhy bezobratlych.

Mensi sut nachazejici se v Bezrucove udoli. Povrch je pokryt mechy a drobnymi lisejniky a vse tvori idealni podminky pro zajimave druhy bezobratlych.

Velmi opatrne obracim mensi i vetsi kameny a tak se pomalinku dostavam hloubeji do sute. Kazdy kamen velmi dukladne prohlizim, predevsim jeho spodni stranu, kde se pavouci nejcasteji ukryvaji.

Abyste objevili druhy zijici v suti, musite se dostat do suti trochu hloubeji. Vetsinou se zivocichove zdrzuji na spodni strane vlhkych, ale i sussich kamenu. Dulezite je co mozna nejvice konstantni mikroklima. Pomerne caste jsou v sutich plachetnatky (Linyphiidae). Jednim ze zajimavych druhu je plachetnatka trojuhla (Saaristoa firma). Tato plachetnatka zije v sutovych lesich a patri mezi vzacnejsi druhy. Dalsim neprilis hojnym druhem, ktery jsem v teto suti objevil je pavucenka tenkozoba (Micrargus apertus). Mozna pro zajimavost uvedu vzdy i velikost pavouka, protoze casto jde o velmi male druhy. Napriklad tato pavucenka je velka jen kolem 2 mm. Nejhojnejsim druhem teto suti byla snovacka prekrasna (Rugathodes bellicosus). Jde o 1,5 mm velkeho pavouka, ktery je snadno prehlednutelny. Tento druh najdeme v kamenitych sutich, ale i lesnich cest, pripadne na spodni strane kamenu kolem horskych bystrin.

Saaristoa firma

Saaristoa firma

Saaristoa firma

Micrargus apertus

Micrargus apertus

Micrargus apertus

Rugathodes bellicossus

Rugathodes bellicossus

Centromerus cavernanum

Centromerus cavernanum

Mitostoma chrysomelas

Mitostoma chrysomelas

Predevsim v horni casti suti zde byla hojna plachetnatka kavernova (Centromerus cavernarum). Nejde o typickeho zastupce suti, ale i presto jsem zde objevil nekolik exemplaru. Jde opet o velmi drobneho pavouka dorustajiciho velikosti kolem 1,7 mm. Poslednim druhem pavoukovce, ktery mne potesil, byl sekac zlaznatka cernozlata (Mitostoma chrysomelas). Tento sekac je napadny svymi napadne dlouhymi makadly, ktera jsou navic v tomto nedospelem stadiu pokryta drobnymi kapickami. I presto, ze se jedna o sekace, diky velikosti tela pouhych 2,5 mm casto unika pozornosti.

Uzasna sut na vrcholu Hadi hory. I presto, ze to ze snimku neni patrne, sut tvori pomerne velke balvany a pohyb po ni, neni vubec snadny.

Lisejniky davaji kamenum charakteristike barvy. Predevsim po desti sut hyri sytymi barvami.

Druhou suti, ktera patri mezi nejuzasnejsi sute, ktere se v Krusnych horach vyskytuji. Nachazi se u Jachymova v nadmorske vysce asi 850 metru na vrcholu Hadi hory. Jde o uzasnou sut, ktera v teto dobe hyri barvami. Ziji zde vzacne druhy pavoukovcu, ale napr. i vzacne skakavky nebo brouci z celedi Staphylinidae (drabcici). Nejnapadnejsim druhem, ktery se na teto suti vyskytuje je slidak ostnonohy (Acantolycosa norvegica). Tento asi jeden centimetr velky slidak zije vzacne na otevrenych a oslunenych sutich. Kdyz je teplo a slunecno, slidaci velmi cile pobihaji po vyhratych kamenech. Videt byly predevsim samicky s kokony, ktere vynasely na slunce a tak urychlovaly vyvoj vajicek. Tento druh je napadny svym strakatym zbarvenim a je uzasne jej videt pobihat po kamenech, ktere hyri ruznymi barvami. Je pomerne obtizne tohoto slidaka fotografovat, protoze pri sebemensim vyruseni se velmi rychle ukryje na spodni stranu kamenu, nebo zaleza rychle do suti. Kdykoli jsem nejakeho pozoroval, obdivoval jsem jeho krasu. Ziji zde podobne druhy jako v suti v Bezrucove udoli. Nektere druhy tu vsak byly navic. Jednim z nich je zaprednik horsky (Clubiona alpicola), ktery byl casty na spodni strane sussich kamenu pri okrajich sute. Jeji charakteristicke zapredky byly mezi kameny dobre viditelne. Bohuzel jsem objevil pouze nedospele jedince. Jednim z hojnejsich druhu, ktere jsem v suti potkal, byla i segestra podkorni (Segestria senoculata). Pri prohlizeni kamenu ve stinnych mistech suti jsem narazil na velke kokony. Bohuzel se mi nepodarilo vyfotografovat pavouka, ktery je majitelem kokonu, ale melo by se jednat o metu temnostni (Meta menardi), ktera se vyskytuje jak v jeskynich, nebo hlubsich skalnich dutinach, tak i v kamenitych sutich.

Samicka slidaka ostnonoheho (Acantholycosa norvegica) s kokonem. Samicky vyhledavaly oslunene kameny na kterych zahrivaly sve kokony a urychlovaly tak vyvoj vajicek.

Acantholycosa norvegica

Acantholycosa norvegica

Segestria senoculata

Juvenilni Clubiona alpicola ve svem zamotku na spodni strane kamene.

Kokony mety temnostni (Meta menardi)

Sute jsou velmi zajimava stanoviste a urcite stoji za navstevu a blizsi prozkoumani. Pokud narazim na dalsi zajimave druhy pavouku, nebo bezobratlych rad Vas s nimi opet seznamim.

Makrofotografii se venuje stale vice lidi. Duvodem je predevsim snadna dostupnost fotoaparatu a take skryty miniaturni svet, do ktereho nam makrofotografie umoznuje nahlednout. Za vice nez dvacetiletou fotografickou praxi jsem zjistil, ze k dosazeni lepsich fotografii neni potreba skvele fotograficke vybaveni, ale predevsim pile a take nejruznejsi triky a pomucky, ktere dodaji fotografii na atraktivite, nebo Vam umozni lepe vyslednou fotografii poridit. Casto jsou to velmi jednoduche a levne pomucky, ktere najdete u sebe doma. Rozhodl jsem se, ze Vam nektere z nich predstavim v tomto clanku.

V minulosti jsem casto potreboval nejruznejsi drzaky, uchytky apod. Vzdy jsem se snazil najit nejvhodnejsi reseni, ale ne vzdy to bylo snadne. V posledni dobe velmi casto pouzivam ruzne velke gumicky do vlasu. Oproti beznym gumickam jsou tyto chraneny tkaninou a lepe se s nimi manipuluje. Sve uplatneni u me nasla gumicka napriklad pri uchyceni LED svetla. Pokud se venujete fotografovani velmi malych objektu a fotografujete pri velkem zvetseni, muze se Vam stat, ze je maly objekt v hledacku velmi spatne videt. Jde o to, ze ubyva svetla a tak je vhodne si fotografovanou scenu nasvitit, aby bylo mozne presne zaostrit. Stejne tak potrebujete nejake svetlo v pripade, ze fotografujete v noci, v jeskyni apod. Moznosti jak uchytit male LED svetlo k fotoaparatu je samozrejme spousta, ja Vam ukazu, jak snadno to delam ja.

Pro nasviceni sceny v pripade, ze pouzivam velke zvetseni, nebo fotografuji napr. v noci, pouzivam velmi jednoduchy zpusob upevneni LED baterky primo k blesku. Postaci jen obycejna gumicka do vladu.

Jednu cast gumicky obtocim kolem baterky, nasledne celou kolem blesku a opet ji upevnim na baterku. Takto svetlo velmi dobre drzi a hlavne je jeho uchyceni otazkou par vterin.

Stejne muzeme LED baterku pripevnit i k vetsim systemovym bleskum.

Ukazka cele sestavy s pripevnenou LED baterkou na systemovem blesku.

Detailni pohled z nehoz je uchyceni LED baterky dobre patrne. Velikost gumicky je potreba dobre zvolit, aby svetlo dobre drzelo. Samozrejme je mozne mensi gumicky i spojit dohromady.

Kazdy, kdo se venuje makrofotografii a mysli to vazne, nemuze podcenit silu odraznych a rozptylnych ploch. Pri svych fotografickych kurzech stale vidim, jak spatne, nebo vubec fotografove odrazne plochy a difuzery pouzivaji. A pokud uz vedi, ze jsou odrazky dulezite, casto na ne pri samotnem fotografovani zapomenou. Mnoho lidi pouziva pri makrofotografii velke kruhove odrazky, pripadne vetsi bile desky. Avsak pri fotografovani malych objektu to neni vubec potreba. Kdyz si vezeme, jak velke odrazky pouzivame napriklad pri portretni fotografii, zjistime, ze velikost odrazky vuci fotografovanemu objektu, v tomto pripade modelce, je mala. Stejny pomer nam staci i u makrofotografie. Pri fotografovani proto pouzivam male odrazky o velikosti od formatu A6 a mene. Vyhodou je nejen jejich skladnost, ale predevsim mobilita a pouzitelnost. Daji se snadno pridrzet, pripadne jen oprit. Abych si pomohl v pripade, ze ruce potrebuji napriklad k manipulaci s objektem, vyuzivam mala raminka, ktera na internetu najdete pod nazvem „Magic Arm“. Raminka se daji ruzne kombinovat, spojovat a diky „klasickemu“ zavitu se daji nasroubovat na ruzne fotograficke pomucky, jako jsou napriklad makrosanky, rychloupinaci desticky apod. Raminka pouzivam v kombinaci s rychloupinaci destickou, kterou na internetu najdete pod nazvem „Quick Release Plate“.

Ukazka odrazek, ktere nejcasteji pouzivam. Jejich tvary nejsou nahodne, ale vychazeji z mych dlouholetych zkusenosti.

Mou nejoblibenejsi pomuckou je raminko Magic Arm. Pouzivam jej k mnoha ucelum, a to i k tem, ke kterym nebylo raminko zcela jiste vyrobeno :-)

Raminka pouzivam napriklad k pridrzovani odrazek, nebo fotografovanych objektu. K tomu ucelu jsem si na jeden konec raminka pridelal elektrikarskou svorku pomoci elektrikarskych stahovacich pasek. Samozrejme zuby svorky jsem ohnul, aby nedochazelo k poskozeni pridrzovaneho objektu.

Detail prichyceni svorky pomoci elektrikarskych pasek.

Prakticka ukazka, jak pouzivam drzak na odrazky. Jak jsem jiz psal v clanku, je zcela nesmyslne pouzivat velke kulate odrazky. Pro nasviceni malych objektu postaci odrazka velke pouze nekolik ctverecnich centimetru. Diky raminku mate poznost si ji nastavit tak, jak je potreba. Manipulace je rychla a jednoducha.

Dalsi vyuziti gumicky do vlasu. Lze jej vyuzit k jednoduchemu uchyceni odrazky, napr. u objektivu Canon MP-E65, nebo u jinych objektivu pri fotografovani pri vetsim zvetseni, kdy je ostrici vzdalenost mensi a odrazka tak splni svuj ucel.

Detail uchyceni male papirove odrazky. Gumicka je nasazena na predni cast objektivu, a pod ni je vlozena odrazka. Odrazkou muzete snadno manipulovat, muzete ji rychle posouvat, pripadne ohnutim papiru menit i uhel. Dulezite je zvolit dobrou gumicku...mela by byt docela na pevno.

Dalsi vyuziti raminka „Magic Arm“ je k drzeni blesku. Ja pouzivam pouze jedno raminko, ktere pridelavam do zavitu na stativovem krouzku. Umistit takto blesk je velmi dulezite, protoze mate moznost menit uhel, pod kterym bude fotografovany objekt osvicen. Dulezita je take vzdalenost blesku, pripadne difuzeru od fotografovaneho objektu, nebo blesku od difuzeru. Tato vzdalenost urcuje miru rozptylu svetla, a je to zaklad sviceni nejen v makrofotografii. Samozrejme je potreba se s takto uchycenym bleskem naucit pracovat, protoze muze dochazet k samovolnemu povolovani, a to v pripade, ze bude vaha blesku pusobit proti utahovani zavitu na stativovem krouzku. Dulezite jsou take uhly a vzdalenosti, ktere muzete takto menit. Vysledne svetlo, jeho intenzita a smer, jsou pak ciste na Vas.

Raminko Magic Arm, systemovy blesk a prodluzovaci kabel na blesk jsou tri zakladni pomucky, bez kterych se makrofotograf nemuze obejit.

Aby byla manipulovaci schopnost raminka vetsi, upevnuji jej do zavitu na stativovem krouzku. Proto u vsech svych makro objektivu stativovy krouzek pouzivam. A to nejen pro tento ucel.

Pokud chcete, aby blesk bylo mozno pouzivat z ruznych smeru, idealnim resenim jsou raminka Magic Arm. Samozrejme musite pro spojeni blesku s telem fotoaparatu pouzit bud prodluzovaci kabel, nebo nejaky odpalovac.

Ukazka cele sestavy s raminkem Magic Arm, prodluzovacim kabelem a systemevym bleskem. Pouzivam mensi blesk Canon SpeedLite 270 EX II. Raminko vsak bez problemu unese i vetsi systemeve blesky, jen manipulace je pak ponekud obtiznejsi, protoze muze dochazet vahou blesku k povolovani sroubu a padu blesku.

Na tomto obrazku je velmi dobre videt jak lze blesk pouzit napriklad pro osvetleni zcela zhora. Na blesk muzete umistit difuzer a mate idealni sestavu na fotografovani makra.

Svetlo muze na fotografovanou scenu dopadat i uplne ze strany. Muzete tak dat scene zajimavy vzhled.

Diky raminku se blesk muze dost opravdu hodne vysoko nad fotografovanous cenu. To se hodi hlavne u objektivu s delsim ohniskem, kdy potrebujeme, aby bylo zableskove zarizeni co nejblize fotografovanemu objektu.

V dnesni dobe stale vic lidi zkousi tzv. skladanou fotografii. Je to fotograficky obor, ktery nabizi netradicni pohled na fotografovane objekty, protoze diky teto technice dosahujeme velke hloubky ostrosti a vysledna fotografie tak pusobi velmi netradicne. Ac mam na skladanou fotografii svuj vlastni pohled a nemam rad kycovite, prehnane barevne, fotografie umele aranzovanych mrtvych jedincu, casto orosenych, myslim, ze se da skladane fotografie vyuzit i lepe. Samozrejme nejsem urcite proti fotografovani preparovanych zivocichu, ale pokladat to za nejake extra velke fotograficke umeni to nelze. Preci jen jde o nehybny objekt, kdy si muzete v klidu vse vyzkouset, udelat si serii fotografii, slozit si vyslednou fotografii a kdyz se Vam nelibi, tak se pokusit o novou. Opravdovou vyzvou jsou fotografie v exterieru, tedy venku, kdy diky skladane fotografii muzeme vytvorit velmi zajimave vysledky. Ale vratme se zpet k pomucce, kterou bych Vam rad predstavil. Zakladem skladane fotografie je serie fotografii, pri kterych se posouva rovina ostrosti. To je mozne docilit samozrejme bud ostricim krouzkem na objektivu, coz je ale dost nepresne a je velmi obtizne serii kvalitne pripravit. Druhym zpusobem je posouvat cely fotoaparat, nejlepe po stejnych krocich. I zde je cela rada moznosti a ja Vam predstavim sve levne a rychle reseni jak fotoaparat posouvat po velmi drobnych krocich v radu setin milimetru. Samozrejme to je jiz extrem, protoze pro male objekty staci posun v ramci milimetru, pripadne desetin milimetru. To vsak s mou pomuckou je mozne take. Jde o upraveny mikrometr, kteremu jsem uriznul statickou cast a vyvrtal jsem do ni otvor se zavitem. Takto upraveny mikrometr pak staci jen vhodne pridelat napriklad k makrosankam a nic jineho nepotrebujete. V pripade, ze pouzijete stejne jako ja kvalitni makrosanky od firmy Novoflex, je umisteni mikrometru velmi snadne a rychle. Cely postup muzete videt na prilozenych fotografiich.

Na tomto obrazku muzete videt jak jsem mikrometr upravil. Urizl jsem znacnou cast ramene a do zbyle casti jsem vyvrtal diru a vytocil zavit.

Mikrometr s urizlou spodni casti do ktere jsem vyvrtal diru pro sroub.

Uchyceni mikrometru jsem prvedl pomoci obycejneho sroubu, pro ktery jsem vyvrtal diru se zavitem do tela mikrometru, jak je videt na jedne z prilozenych fotografii. Vyuzil jsem take mensi diru v makrosankach, ktere jsem tak nemusel vubec upravovat.

Mikrometr umisteny v zadni casti makrosanek neprekazi, avsak oproti drahym mikrometrum napriklad od firmy Newport, musim po kazdem posunu pojezd vratit rucne zpet. Nemam vsak rad nejruznejsi automaticke posuvy, a tak mi ani tato drobnost nevadi.

Pro posun fotoaparatu pouzivam tuto velmi jednoduchou sestavu. Vice o mikrometru a jeho uchyceni se dozvite na dalsich fotografiich. Tuto sestavu jsem si vyrobil vyhradne pro makrosanky Novoflex,a tak pokud pouzivate jine makrosanky, budete si muset vyrobu posuvu trochu upravit.

Ukazky fotografii

Vrtavec Gibbium psylloides

Zajimavy nosatec rodu Onyxacalles. Prave u teto fotografie byla pouzita papirova odrazka pripevnena gumickou k predni casti objektivu. Diky tomu doslo k prosvetleni spodni casti vetvicky.

Mlade stepnika Eresus kollari. U teto fotografie jsem pouzil blesk na raminku a zmenil tak klasicky uhel osvetleni.

Velmi vzacny nosatec Pirapion immune. I zde byla pouzita mala odrazka prichycena k predni casti objektivu gumickou na vlasy.

V posledni dobe se stale vice hovori o tzv. bezzrcadlovkach, tedy fotoaparatech, ktere kombinuji vlastnosti kompaktniho fotoaparatu a zrcadlovky. Ja sam jsem o tomto typu fotoaparatu nikdy neuvazoval, ale i presto se v me fotograficke vybave objevil kompaktni fotoaparat se kterym jsem cely rok vyrazel do terenu, a na rade akci mi slouzil jako hlavni fotoaparat.

V jednom ze svych starsich clanku jsem Vas seznamil s kompaktnim fotoaparatem Canon Powershot G16, ktery pouzivam dodnes. A vzhledem k tomu, ze jde o prvni rok, kdy jsem jej pouzival casteji, sverim se Vam se svymi postrehy a samozrejme Vam predstavim nektere fotografie, ktere jsem jim poridil. Pujde vetsinou o dokumentarni fotografie, ktere mi slouzi napriklad pri vyzkumech, a take o fotografie z mych cest po svete, kde ocenuji predevsim jeho hmotnost a take kvalitu vystupu.

Nebudu se rozepisovat o jeho technicke specifikaci, tu si muzete precist v mem starsim clanku zde. Pokusim se Vam kratce nastinit, jak s nim vlastne fotim. Hned na uvod musim rici, ze jej pouzivam predevsim na fotografovani lokalit. Avsak diky velmi kvalitnimu makru jej cim dal casteji pouzivam i na makrofotografii.

Stejne jako u zrcadlovky, pouzivam nejcasteji rezim Av (priorita clony). Mohu tak ovlivnovat hloubku ostrosti a take vysledny expozicni cas, coz je velmi dulezite. Pri fotografovani krajiny nechavam fotoaparat v poloautomatickem rezimu, tedy pouzivam automaticke ostreni, volim clonu a nechavam dopocitavat cas. Nikdy nepouzivam automaticke ISO. Duvodem je predevsim to, ze chci mit pod kontrolou kvalitu snimku, resp. jeho zrnitost. Na tomto miste jeste kratce zminim to, ze i presto, ze je mozne fotografovat do formatu raw, pouzivam format jpeg. Duvodem je, a muze to byt jen muj subjektivni pocit, ze nejsem schopen vyvolanim snimku z formatu raw, dosahnout stejne, nebo lepsi kvality nez v pripade, ze fotografuji do jpegu. Obraz mi pri vyvolani z raw pripada hodne „rozbity“ a proto jsem od tohoto formatu upustil. Dalsim duvodem je i to, ze na kompakt fotografuji predevsim dokumentarni fotografie, u nichz nepocitam s prezentaci na velkoformatovych fotografiich.

Abych vyuzil opravdu toho, co fotoaparat umi, vyuzivam pri makrofotografii manualni ostreni, volbu polohy zaostrovaciho bodu (v menu nastaveni Ramecek AF / volba FlexiZone / Souvisly AF Zap), to vse v rezimu Av. V praxi to znamena, ze si zvolim pozadovane zvetseni a pomoci manualniho ostreni a pohybu ostriciho ramecku objekt zaostrim a finalni ostreni doladim pohybem celeho fotoaparatu. Stejnou techniku pouzivam i u zrcadlovky. Casto take pouzivam kolecko rychle korekce expozice (EV). Je umistene velmi dobre a pri exponovani snimku mohu rychle a bez koukani okamzite menit hodnotu EV.

Abych docilil co nejmene citelneho pozadi, pouzivam nizka clonova cisla a take delsi ohnisko, ktere mi objektiv kompaktu umoznuje (ekvivalent 28 – 140 mm). V rezimu macro, mate moznost videt na displeji minimalni zaostrovaci vzdalenost, na kterou muzete zaostrit, coz velmi pomaha v odhadu co nejlepsiho ohniska. Proto vetsinou od fotografovaneho objektu chodim dal a pouzivam zoom, ktery pomuze vice eliminolvat citelnost pozadi. Samozrejme u takto maleho cipu (7.44 x 5.58 mm) je pozadi vzdy citelnejsi nez u zrcadlovky, ale i presto se da diky manualnimu ostreni a delsimu ohnisku docilit velmi dobrych vysledku.

Protoze jsem obcas fotografoval i makro, poridil jsem si redukcni tubus na filtr 58 mm, na ktery nasazuji cocku Raynox, a tak dosahuji jeste vetsiho zvetseni, ale co predevsim, mnohem mene citelneho pozadi. V tomto pripade je samozrejme velmi mala hloubka ostrosti, s kterou je potreba se naucit dobre pracovat. Avsal s touto pomuckou atraktivita tohoto kompaktu jeste vzroste.

Za posledni rok jsem fotografoval i pohybujici se predmety a musim rici, ze i s temi si fotoaparat poradi velmi dobre. Musite se samozrejme oprostit od myslenek a srovnani se zrcadlovkou, ktera toto zvlada samozrejme lepe. Autofokus by mohl byt rychlejsi, ale v teto cenove relaci ani vic neocekavam.

Velmi casto take pouzivam Full HD kameru, kterou fotoaparat ma. Ocenuji predevsim stabilizaci obrazu, ktera funguje skvele i pri vetsich otresech. Casto si natacim panoramaticke zabery a stabilizace funguje tak dobre, ze zaber vypada, jako by byl natacen ze stativu. Velmi plynule take funguje zoom a ostreni je velmi presne a rychle.

Tato rada fotoaparatu se opravdu povedla a jen mne mrzi, ze model G16 nema zabudovanou GPS a vyklopny displej, coz mi opravdu velmi chybi. Neni to zcela pochopitelne, kdyz jiz model G12 vyklopny displej mel, ale modely G15 ani G16 jej nemaji.

Nyni se muzete podivat na fotografie, ktere jsem timto kompaktem poridil. Nekdy si clovek rika, zda opravdu potrebuje zrcadlovku.

Po roce je tu opet workshop zamereny na fotografovani zivocichu, ktere muzete potkat v blizkosti vody. Jak asi vsichni tusite, jedna se predevsim o vazky, brouky, jepice, posvatky a dalsi zajimave tvory, ktere jsou velmi casto vhodnymi fotografickymi objekty.

Kurz probehne v krasnem prostredi horske vesnicky Hora svate Kateriny, tentokrat tedy zmena oproti minulym letum, kdy jsme se pravidelne schazeli v Bezrucove udoli. Nove misto nam vsak nabizi nekolik vyhod...tou hlavni je klid, kdy mame cely objekt pro sebe. Priroda je v okoli Hory sv. Kateriny velmi pestra a tak verim, ze i pres odlehlost noveho mista, si fotografove cestu najdou.

Stejne jako v minulych letech navstivime ve dvou dnech zajimava mista v nejblizsim okoli Chomutova. Samozrejme vyuzijeme blizkosti nekolika horskych rybnicku, kde muzete videt nekolik druhu vazek, sidel ci sidelek. Fotografovat bychom meli vazky tmave, vazky ploske, vazky ctyrskvrnne, lesklice zelenave, sidlatky a samozrejme sidla sitinna, ktera jsou na horskych rybniccich pomerne casta. Neopomeneme ani jednu z nejbohatsich lokalit, a to Drouzkovicke rybniky, kde se vyskytuje vice nez 27 druhu vazek. Pokud nam bude prat pocasi uvidime nekolik druhu vazek, vcetne vazky cervene, sidla tmaveho nebo sidla rakosniho. Samozrejme se nebudeme venovat jen vazkam, kolem vody je spousta dalsich tvoru, kteri stoji za zdokumentovani. Jsou to vsudypritomne jepice, posvatky, brouci a pavouci.

Napln kurzu
Cilem kurzu je Vas seznamit s technikami, ktere muzete pouzit pri fotografovani vodnich zivocichu, a to vcetne fotografovani pod vodou...samozrejme s pomoci nadrzek do kterych si nalovene zivocichy umistime. Prave fotografovani v nadrzce ma sva specifika a je potreba znat radu triku, ktere Vam pomohou k dokonale fotografii.

Venovat se budeme nejen tzv. dokumentarni fotografii, ale zkusime poskadlit i svou kreativitu a vyzkousime si trochu toho umeni. K tomu bude slouzit tzv. Patnactiminutova vyzva, kdy se pokusite vyfotografovat nejaky objekt netradicne s cilem dat fotografii umelecky raz, proste neco navic.

Abychom z fotografie dostali to nejlepsi, nebude chybet ani ukazka upravy fotografii. Na upravu fotografii existuji ruzne pohledy, kazdy ma svuj osobity styl a tak se budeme venovat predevsim technikam, ktere pri upravach muzete pouzit. Povime si i o tom jak fotografie upravit pro tisk, pripadne pro webovou prezentaci.

Nedilnou soucasti kurzu je take ukazka fotograficke techniky. Ukazi Vam cim fotim, jake jsem si vyrobil pomucky a proc je dulezite je pouzivat. Velky duraz kladu na osvetleni a take si povime o tom jak spravne vyuzivat denni svetlo a ze neni potreba se bat pouzivat blesk. Prozradim Vam spoustu vyzkousenych triku, ktere Vam dopomohou k lepsim fotografiim.

A v neposledni rade se dozvite spoustu zajimavych informaci o hmyzu a pavoukovcich, coz Vam nemuze mnoho fotografu nabidnout. A prave informace o objektech, ktere fotite, pridaji Vasim fotografiim na hodnote a budete moci o kazde z nich poutave vypravet. Ve vysledku je znalost fotografovaneho objektu velmi dulezita a troufnu si rici, ze nezbytna.

Podrobne informace
Termin kurzu : 22.7. - 24.7.2016
Misto konani: Hora sv. Kateriny
Cena kurzu: 3400,- Kc
V cene je ubytovani vcetne snidane, kava, caj a kolac v dobe prestavek, parkovani v objektu, pripojeni k internetu, lektorovani. Cena za jidlo je resena jednotnym menu, vice informaci zaslu v pripade zajmu. Vino a pivo, ktere bude na miste k dispozici, si hradi ucastnici sami.

Program kurzu
Patek: prednaska, ukazky fotograficke techniky, volna debata.

Sobota: dle pocasi ranni fotografovani na rybniku u Mezihori, fotografovani v okoli Hory sv. Kateriny a Drouzkovickych rybniku. Vecer ukazky upravy fotografii, volna debata.

Nedele: dle pocasi ranni fotografovani na rybniku u Mezihori, fotografovani v okoli Hory sv. Kateriny, pripadne odjezd na Drouzkovicke rybniky a ukonceni kurzu na miste. Vse bude zalezet na aktualnim pocasi.

* Nazev kurzu
* Termin kurzu
* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam