V dnesni uspechane dobe neni vubec snadne najit si volny cas jen pro sebe. Proto se snazim, v ramci jakesi rekonvalescence, aspon jednou rocne opustit tento hekticky svet ve stredu Evropy a zapomenout na vsedni starosti. V minulem roce jsem navstivil Malajsii, presneji receno terenni stanici asi 50 km severne od Kuala Lumpur. V tomto roce jsem se rozhodl navstivit Indonesky ostrov Sumatra, ktery jsem mel vzdy spojen s velkou divocinou, orangutany, levharty oblackovymi a tygry.

Jeste pred tim nez jsem se na Sumatru vypravil bylo nutne zjistit, kdy je na ostrove obdobi destu, ktere muze pobyt i samotny pohyb po ostrove dost zkomplikovat. Volba nakonec padla na prelom dubna a kvetna, a to i presto, ze kveten byva obcas srazkove nadprumerny. Jak se nakonec ukazalo, byla to dobra volba, protoze nam prselo pouze jedno odpoledne a vecer.
Mesice pred samotnou cestou je potreba vse dobre naplanovat. Vzhledem k tomu, ze jsem mel v planu stravit na Sumatre "pouze" dva tydny, nemohl jsem vymyslet nejake velke akce, protoze vzhledem k doprave, resp. hustote dopravy a take ke spatne kvalite silnic, jsou presuny velmi zdlouhave a urcite jsem nechtel stravit nekolik dni prejezdy. Uz samotny dojezd do cilove stanice, ktera byla vzdalena od letiste pouhych 90 km trval vice nez 4 hodiny. Proto jsem hned zavrhnul moznost presunu na vetsi vzdalenosti, a jak mi bylo receno, napriklad 200 km se jede nejakych 10 hodin, a to je vlastne cely den a jen v pripade, ze je cesta bez problemu sjizdna. Na tomto miste je vsak dobre rici, ze neni problem po Sumatre cestovat mistni dopravou, nebo si pujcit auto, ale i s ridicem. Provoz je zde opravdu sileny a bylo neuveritelne, ze jsme ani jednou nenabourali. Na silnicich narazite na nejruznejsi dopravni prostredky, ktere zcela jiste nesplnuji limity pro celkovou hmotnost i s nakladem, a to nemluvim o bezpecnosti. Vidite spousty nejruznejsich motorek bez registracnich znacek, mezi kterymi nezridka zahlednete motorku na ktere jede cela ctyrclenna rodina a jen otec ma na hlave prilbu...proc resit bezpecnost deti a manzelky. Bylo take zajimave sledovat povrch silnice, kdy na useku 5 km byl celistvy asfalt, pak 2 km silnice bez asfaltu se samou dirou, pak 1 km asfalt, 3 km bez asfaltu atd.

Sumatra - Vecerni pohoda ve vesnici. Toto byla hlavni trida, kde to zilo a kudy jsme pravidelne vyrazeli do pralesa.

Sumatra - Aspon na chvilku jsem se mohl citit milionarem...uzival jsem si svych temer 5 milionu.

Ostrov Sumatra, stejne jako dalsi mista v Indonesii a Malajsii, jen tezce odolavaji masivni expanzi plantazi palmy olejne. Od roku 1990 do roku 2010 se celkova plocha neporusenich primarnich pralesu zmensila z 6,39 mil. hektaru na 3,79 mil. hektaru. Pralesy ustupuji jak plantazim palmy olejne, tak porostum kaucukovniku a velke mnozstvi stromu se kaci pro vyrobu reziva. V mnoha pripadech jde vsak o nelegalni tezbu. A v neposledni rade se lesy kaci, aby se uvolnilo misto pro zemedelskou pudu.
Proto bylo pomerne snadne vybrat tu nejlepsi oblast, kde se jeste muzete setkat s puvodnimi druhy zvirat, kde ziji orangutani i sumatersti tygri. Na severu ostrova se rozklada velky narodni park Gunung Leuser. Drive jej tvorilo jen nejblizsi okoli hory Leuser. V poslednich letech se hranice parku rozsirila a chrani tak jeden z nejvetsich lesnich komplexu na Sumatre. Pro navstevu jsem si nakonec zvolil vesnici Bukit Lawang, ktera je vstupni branou do narodniho parku a znamou turistickou destinaci.
Pomerne slozita byla i volba letu, presneji ze ktereho letiste smerovat do Malajsie. V minulosti bych to neresil, ale dnes, kdy nevite co kde a kdy bouchne, je to trochu jine. Proto jsem z vysledku hledani vhodnych letu automaticky vyloucil odlet napr. z Parize. Nakonec vyber padl na cestu smer Praha - Frankfurt - Singapur - Medan. Skvele vysly predevsim prestupy, kde byla doba na prestup max. 3 hodiny, a vetsinou diky zpozdeni to bylo jeste o neco mene. Cesta tak az na misto, tedy do Bukit Lawangu, trvala z Chomutova celkem cca 26 hodin. Volba letecke spolecnosti byla take trochu rizikova, neb jsem vyuzil nemeckou Lufthansu, ktera dva dny pred odletem stavkovala a rusila stovky letu po Evrope a samozrejme i lety z Prahy do Frankfurtu. Nakonec vsak vse dobre dopadlo a jak cesta tam, tak cesta zpatky probihala bez problemu. Pro zajimavost, pripadne pro zajemce o cestu na tento uzasny ostrov, uvadim i cenu za zpatecni letenku z Prahy do Medanu, ktera byla vcetne vsech poplatku 19 800 Kc.

Sumatra - Reka poskytuje obyvatelum i turistum skvele misto pro relax.

Sumatra - Stav vody byl pomerne nizky, ale dle slov domorodcu, to bude za par tydnu jeste mnohem horsi.

Sumatra - Je neuveritelne, ze temer ve dvaceti metrech chybi na moste kus zabradli a nikdo to moc neresi. Cely den po moste chodi lide, vcetne malych deti. Kdyz jsme sli po moste v noci, napadlo nas kolik lidi asi skoncilo v melke rece.

Prvni sok nastane, kdyz v Indonesii menite tvrdou menu za Indoneske rupie (IDR). Mozna Vam mnohem lepe napovi aktualni kurz, kdy za 1 000 IDR zaplatite asi 1,8 CZK. Proto jsem za 400 USD obdrzel neuveritelnych asi 5 460 000 IDR. Byl to skvely pocit byt dva tydny milionarem v chatrci, i kdyz bych se urcite nechtel dotknout ubytovani, ktere jsme v Bukit Lawangu meli a ktere bylo skvele...a to i bez teple vody a televize s obcasnymi vypadky generatoru. Vubec kolem placeni rupiemi byla spousta zazitku. Mistni prodejci meli velky problem vracet na velke bankovky, mineno napriklad bankovku s hodnotou 100 000 IDR. Nikdy jsem v podobnych zemich nepochopil jak funguje ekonomika, presneji receno jak se plati dane, pokud vubec, jak lide priznavaji prijem atd. Nikde nedostanete ucet a pokud si o nej reknete, prodejce Vam ho rad rucne napise. Na Sumatre to vypadalo, ze skoro nikdo z mistnich prodejcu nema hotovost. Jakekoli vraceni penez resili tim, ze museli jit ke kolegum hledat mensi bankovky, pripadne si pujcovat. Proto byly bankovky s nizsi hodnotou (2 000 IDR, 5 000 IDR apod.) velmi ponicene a z naseho pohledu temer nepouzitelne. Ale abych nebyl nespravedlivy, je dobre rici, ze v kazde restauraci byla objednavky poctive zapsana do sesitu s linkami, a to rucne a kazde pismenko, tedy zadne zkraty typu smazak a hr. Pri placeni pak sesit donesli, ukazali Vam utratu a celkovou cenu. V nekterych restauracich jste si listecek psali dokonce sami. Obsluha prisla, donesla jidelni a napojovy listek a s nimi i objednavkovy blocek. Kdyz jste si jidlo vybrali, zapsali jste ho do blocku a obsluha si jej jen vzala a predala informace do kuchyne.
Nakonec jeste v kratkosti zminim ceny. Jidla se pohybovala vetsinou kolem 20 000 IDR az 40 000 IDR, tedy cca od 35 do 80 Kc. Kdyz jste si vsak chteli dat vychlazene pivo znacky Bintang museli jste si vetsinou pripravit 45 000 IDR. Musim rici, ze bylo skvele a az doma jsem se dozvedel, ze jej vyrabi firma PT Multi Bintang Indonesia Tbk, ktera je soucasti zname spolecnosti Heineken. Oproti tomu mne mile prekvapila cena balene pitne vody, ktera byla nejcasteji 8000 IDR, tedy asi 15 korun.

Sumatra - Reka protekala opravdu divokou a zachovalou prirodou.

Sumatra - Lesy byly huste a nebylo snadne objevit nejakou schudnou stezku do pralesa.

Sumatra - V rece muzete videt domorodce, ktery na zadech nese nekolik dusi na kterych po vode vozi turisty do vesmice.

Sumatra - Jedna z nejoblibenejsich zdejsich cinnosti je sjizdeni reky na gumach. Nekdy to byla pouze jedna, jindy treba 6 dusi spojenych dohromady. Cela duse ma vypletene dno provazem, aby mel turista pohodlny posez.

Sumatra - Luxusni obed v pralese. Bylo neuveritelne jak dobre ryze s kuretem chutnala. Vse doplnovaly krevetove krupky, smazene vajicko a samozrejme paliva omacka. Vse uhledne zabalene do bananoveho listu.

Sumatra - Velkym zazitkem byla navsteva netopyri jeskyne. V nekterych mistech byla jeskyne vysoka temer 20 metru.

Sumatra - V nekterych mistech se propadl strop a vytvorila se tak propast.

Sumatra - Stovky netopyru usazenych na stenach a strope jeskyne cekaly na setmeni, kdy vsichni vyrazeji za potravou.

Sumatra - Stale je dost lidi, kteri netusi, ze ananas roste na zemi. Chut cerstve uriznuteho ananasu je neuveritelna.

Pokud se dostanete na Sumatru, temer na kazdem kroku se Vas mistni ptaji, zda jste byl uz v pralese na orangutanech. A pokud ne, tak maji zarucene toho nejlepsiho pruvodce a zarucene za nejlepsi cenu. Ceny treku za orangutany se samozrejme lisi, ale bezne se pohybuji nekde kolem 750 000 IDR az 1 500 000 IDR na osobu, coz je cca od 1 300 do 2 600 Kc. V cene mate pruvodce po celou dobu treku, svaciny ktere tvori predevsim ovoce a i velmi vydatny obed, ktery delaji snad vsichni pruvodci uplne stejne. V bananovem listu dostanete velmi chutnou smazenou ryzi, smazene kure, smazene vajicko (volske oko) a krevetove cipsy. A po jidle pravidelne podavaji cerstvy ananas.

Pokracovani priste...

V prvni casti povidani o Sumatre jsem se venoval samotne ceste na ostrov a take financni strance veci, presneji receno co Vas bude cesta na Sumatru stat, pripadne kolik utratite za vylet za orangutany. V teto casti se pokusim kratce priblizit me fotograficke pocinani, ktere se od me bezne cesty trochu lisilo. Duvodem byl druhy ucastnik, ktery vyuzil spolecne cesty ke zlepseni svych fotografickych dovednosti a cestu jsme castecne pojali jako fotograficky workshop. Proto jsem venoval dost casu hledani vhodnych objektu a samozrejme i lektorovani.

Mozna byste cekali, ze ted budu vypravet jak jsem vsude potkaval stovky exemplaru hmyzu, jak nas vsude obtezoval a ze bylo uplne snadne najit nejaky vhodny objekt pro fotografovani. Opak je vsak pravdou. Pokud bych byl na ceste sam, spokojil bych se s drobnymi tvory, kterych tam byla spousta, ale pokud jsme chteli fotografovat vetsi a napadne druhy hmyzu, a predevsim brouky, bylo zapotrebi vynalozit pomerne velke usili k jejich nalezeni. Vzhledem k tomu, ze jsme se nachazeli v blizkosti narodniho parku, nechtel jsem budit pozornost nejakymi entomologickymi pomuckami a tak bylo treba hmyz hledat pouhym pohledem. Coz samozrejme neni problem, jen tech objektu je podstatne mene.

Mravenci rodu Myrmoteras maji neuveritelna kusadla. Dokazi neprijeme kousnout a rychlost se kterou kusadla otviraji a zaviraji je neuveritelna.

Pavouci rodu Myrmarachne temer dokonale napodobuji mravence rodu Polyrhachis. Kdyz jej vidite v prirode pobihat po listu, nikdy by Vas nenapadlo, ze se jedna o pavouka. K dokonalosti prispiva i to, ze prednimi koncetinami napodobuje tykadla a k chuzi tak vyuziva pouze 6 koncetin, tedy stejne jako mravenec.

Vzacny obrazek brouka celedi Brentidae a mravence rodu Polyrhachis. Dle jejich chovani jsem usoudil, ze maji mezi s sebou pratelsky, mozna symbioticky vztah.

Vetsinu porostu na hranici parku tvorily kaucukovniky a tak jsme se pokouseli hledat tesariky na spadlych vetvich. A jak je to v tropickych oblastech bezne, nachazite spousty vhodnych vetvi na kterych sedi jeden nebo dva brouci, pak najdete jednu vetev stranou a sedi na ni "cely" les. Prave takovou vetev jsme objevili kousek za vesnici a pravidelne jsme ji chodili navstevovat. V prubehu nekolika dni jsme na ni fotili nekolik druhu tesariku, drobnych zastupcu celedi Anthribidae, nosatcu atd. Foceni bylo slozite, protoze se jednalo o vetev, ktera byla cely den zastinena a tak jsme museli pouzivat specialni metody, ktere nam pomohly uvnitr pralesa plnohodnotne fotografovat.
Brouci se v tropickych oblastech vyskytuji vsude a nikde. Najit velke zastupce znamych celedi neni snadne a casto to byva dilem nahody. Proto nebylo prekvapenim, ze jsme objevili pouze jeden druh rohace, zato vsak velmi zajimaveho. Rohaci a nosorozici jsou lakani svetlem, ktere se v tropickych oblastech pouziva pro lov hmyzu asi nejcasteji. Rikal jsem si, ze bude stacit, kdyz nekde na okraji vesnice budou lampy, pod nimiz obcas najdeme nejakeho toho zatoulaneho brouka. Sumatra ujizdi na uspornych LED zarovkach a zarivkach a tak pod jakoukoli zarovkou a zarivkou bylo pusto a prazdno - ani krovka. I kdyz obcas se tam objevil nejaky komar, ci pakomar. Toho vsak ve chvilce bez milosti sezral nejaky maly a stale hladovy gekon.

Vzdy pri zapadu slunce se tato skupinka vcelek usadila na jednom konkretnim steblu travy na kterem travila celou noc.

Drobny kozlicek s nekolika roztoci na stite pospaval mezi korinky na obnazenem brehu nedaleko reky. Puvodne jsem chtel pouze dokumentacni fotografii, ale nakonec jsem se rozhodl pro malinko umelecke zpracovani.

Diky tomu, ze jsem se tolik fotografovani a hmyzu nevenoval, ty vzacne chvilky jsem se snazil vyuzit tim, ze jsem fotografoval mene dokumentacne. V praxi to znamenalo, ze jsem cas, ktery bych normalne venoval napriklad 5 druhum mravencu, venoval jednomu tvorovi, ktereho jsem se snazil vyfotografovat trochu jinak. Samozrejme to neni snadne, ale par fotografii se myslim povedlo.
Fotografovani s sebou prinaselo i jine komplikace, nebylo mozne se napriklad vydat kamkoli clovek chtel. Kdyz jsem se rozhodl vyuzit nejakou stezku do pralesa, nebo jsem se jen trochu odchylil od normalniho turistickeho kurzu, objevili se mistni a zacali vysvetlovat, ze do pralesa nemuzu, ze je to park, ze tam musim s pruvodcem atd. Ptat se na neco, cim to maji podlozene, je v techto zemich uplne zbytecne. Stejne se vzdy dovite, ze jste cizinec, ktery tomu vubec nemuze rozumet. Museli jsme tak hledat nejake dalsi stezky do pralesa a doufat, ze nas nikdo neuvidi odbocovat s bezneho kurzu. Dalsi na co si clovek musel zvyknout bylo neustale dotazovani...samozrejme to nebylo neprijemne, spise vesele. Temer kazdy koho jste potkali se Vas pta: "Odkud jste?", "Kam jdete?", "Kde jste ubytovani a co to delate"? A nezridka byla tato svata ctverice doplnena o dotaz "Uz jste byli na orangutanech?".

Velkym zazitkem bylo pro mne setkani s asi 1,5 metru dlouhym varanem skvrnitym, ktery znacnou cast dne travi ve vode, nebo v jejim okoli.

Jednou z veci, kvuli ktere jezdim do tropickych oblasti je nocni prales. Ta zvlastni atmosfera, tajemne zvuky a vune Vam rychle ucaruji. Samozrejme pokud nepatrite mezi ty, kteri se do lesa v noci boji. V noci se objevuji zivocichove, ktere ve dne nepotkate. Temer na kazdem kroku muzete potkat pavouky a na listi hodujici pakobylky. Mel jsem v planu vyfotografovat nejake nocni plazy, ale temer zadneho jsem behem dvou tydnu nepotkal. A pokud ano, tak nebyl tam, kde bych ho chtel mit. Fotografovani v noci ma sva pravidla a ne vzdy je to snadne. Fotograf si musi poridit dalsi pridavna svetla, pripadne doplnit fotografickou sestavu o LED svetlo, ktere fotografovany objekt v prubehu ostreni osviti atd. Priznam se, ze jsem rezignoval a pokud jsem fotografoval neco jineho nez hmyz, tedy napriklad zaby, sahnul jsem po kompaktnim fotoaparatu Canon Powershot G16. Tuto radu fotoaparatu pouzivaji jiz dlouha leta entomologove pri svych cestach k dokumentovani ulovku a lokalit. Pokud se clovek nauci vyuzivat moznosti tohoto kompaktu, vysledky jsou opravdu neuveritelne.
Nove jsem take zkousel fotografovat objektivem Canon 17-40mm F4 L v kombinaci s mezikrouzkem 12 mm. Touto kombinaci je mozne fotografovat relativne male objekty pri zachovani citelneho pozadi. Samozrejme nedosahuji nejak vyraznejsiho zvetseni, ale mohou i tak vzniknout zajimave fotografie. I pri pouziti tohoto "sirokace" jsem pouzival k nasviceni sceny velky difuzer a externi blesk. Vse je stale ve fazi zkouseni, ale vezim, ze v nekterych pripadech muze byt tato kombinace velmi uzitecna.

S timto drackem jsem stravil take nekolik prijemnych chvil. Nebyl tolik plachy a tak jsem mel moznost docilit takove fotografie, kterou jsem si naplanoval.

Kdyz jsem se chystal na Sumatru, rekl jsem si, ze i presto, ze se chci venovat predevsim bezobratlym, nemohu zapomenout na orangutany. Proto jsme si jeden den vyclenili a vyrazili jsme na celodenni trip za orangutany, gibony a varany. Jiz od rana bylo jasne, ze nam pocasi nebude prat. Pruvodce se me snazil presvedcit, ze je idealni pocasi, modra obloha, krasne sviti slunce a je teplo. To byla sice pravda, protoze jsme cely pobyt museli trpet teploty kolem 35 stupnu, ale fotografovat tmave zvire ve vetvich do kterych prosvita slunce a vsude jsou neuveritelne kontrasty, tak to byla vyzva. Stale jsem si rikal, jak by bylo skvele, kdyby se aspon trochu zatahlo a treba i sprchlo. Nakonec se aspon par fotografii povedlo, a to i presto, ze jsem nakonec nepouzil ani jednou blesk.

Samice orangutana ochotne pozovala, i presto nebylo snadne tmave telo v pritmi pralesa fotografovat.

Potkat v pralese orangutany nebylo az tak obtizne. Nekteri jedinci byli zvykli na pritomnost lidi a tak bylo mozne fotografovat i portrety.

Jednou jsme se vypravili fotografovat svizniky na piscinu nedaleko reky. Bylo horko a sviznici se pohybovali rychlosti blesku. Kdyz jsme si pripravili fotoaparaty a zacali pomalu svizniky nahanet, z dalky byl slyset detsky smich. Jen par vterin a najednou nam pred objektivy stala skupinka malych deti, ktere samozrejme strasne zajimalo co fotime...uz nic, chtelo se rici, ale na deti se v techto pripadech nemuzete zlobit. Snazili jsme si najit jiny kousek pisku, kde bychom mohli svizniky fotografovat, ale jakmile jsme se pohnuli, deti nas nasledovaly. Vzhledem k tomu, ze jsem mel byt jako lektor odpovedny i za klid pri fotografovani, stahnul jsem deti na sebe. Sapaly se ne me, neustale kricely a kdyz jsem zvednul fotoaparat a namiril je na ne, tak se zastavily, zapozovaly a hned se bezeli podivat na nahled jak jim to na fotce slusi. Brzo to bylo jiz tak rychle, ze mezi pozovanim a nahledem uz nebyl skoro zadny prostor na samotne fotografovani. Proto jsem zmenil strategii a zkusil na ne jit s vytvarnym umenim. Vzal jsem si klacik a do pisku jsem nakreslil mravence...hned jak jsem ho dokoncil, ozvalo se hlasite kriceni a jasani a pak jasne naznaceni, ze bych mohl vedle pokracovat. Kreslil jsem tak brouky, motyly, vazky a nakonec jsem zkusil i slona. Pomalu mi dochazely vhodne piscite plochy a zajem deti se vubec nezmensoval. Nakonec jsme museli zbabele uteci a vzdat se pekne fotografie sviznika. Nastesti casu bylo dost a tak se nam podarilo v dalsich dnech par zajimavych fotografii poridit.

Cast skupinky deti, ktere se k nam pridaly v prubehu fotografovani svizniku. Z vyrazu jejich tvari je patrne, ze jsou opravu stastne.

Sumatra je uzasny ostrov a urcite bych jej doporucil kazdemu cestovateli, ktery se chce do Indonesie podivat. Vzpominam na stale usmevave obyvatele, kteri Vas pokazde slusne pozdravili a poprali Vam hezky den.

Na fotografii to nekdy uplne nevynikne, ale tito pavouci meli dokonale mimikry. Pokud jste neznali presne misto, kde pavouk sedi, bylo temer nemozne jej objevit.

Twnto maly dracek si se mnou dlouhe minuty hral na schovavanou.

Kralovna mravence nekolik minut stehovala vajicka do bezpeci v male skuline pod kurou padleho stromu.

Velmi zajimava a dekorativni rostlina, ktera vyrustala ze zeme v hustem podrostu pralesa. Jedna se pravdepodobne o paraziticky rostouci druh.

Trochu netradicne jsem se pokusil vytvorit fotografii motylice, ktera sedela na vetvicce nad malou tunkou s vodopadem. Pouzil jsem kombinaci sirokeho objektivu a mezikrouzku o delce 13 mm.

Historicky poprve jsem usporadal fotograficky workshop zamereny na makrofotografii na jizni Morave, presneji v okoli Mikulova. Vyber lokality nebyl nahodny, protoze jsem do okoli Mikulova v minulosti casto jezdil a vyskytuji se zde atraktivni druhy bezobratlych.

Jizni Morava je uzasny kout nasi zeme, kde muzete obdivovat nekonecne vinice, panonske stepi nebo luzni lesy s prastarymi stromy. Proto jsem ani nemusel dlouho premyslet nad tim, kde prvni moravsky kurz usporadam. Ubytovani jsme byli v penzionu Kiwi, ktery nas nadchnul svou domaci atmosferou a take vyborne vybavenymi pokoji, a co vice, mohli jsme cas travit ve spolecenske mistnosti, coz u podobnych zarizeni neni obvykle.

Vetsinu casu jsme travili v okoli Mikulova, kde jsme navstivili Svaty kopecek a take starou piskovnu v Muslove. V minulosti byl Svaty kopecek rajem pro fotografy a entomology. Dnes diky prilivu turistu se jen obtizne hleda nejake klidne misto. Avsak i to jsem mel dopredu naplanovane a tak jsme vyuzili male loucky, kde nas turiste tolik nerusili.

Sobotni program jsme zakoncili navstevou zameckeho parku v Lednici, kde jsme fotografovali tesariky obrovske a take rohace obecne. Pro radu ucastniku to bylo prvni setkani s temito krasnymi brouky. I presto, ze nam pocasi uplne nepralo a obcas se objevila nejaka ta kapka vody, stravili jsme v parku nekolik hodin a do penzionu jsme se vraceli pred pulnoci plni skvelych zazitku.

Nedelni program jsme zakoncili v piskovne u Muslova, kde jsme hledali, a nakonec i nasli, naseho nejvetsiho a take jednoho z nejhezcich skvoru. Ukazal jsem ucastnikum drobne pisecne cvrcky, krtonozky i zajimave mandelinky a housenky motylu. Vsichni si vyzkouseli jak je to nekdy s hmyzem slozite, a jak se nekteri jedinci nechteji nechat fotografovat...samozrejme hovorim o bezobratlych.

Vzhledem k tomu, ze mel kurz velky ohlas, usporadam jej v pripade zajmu i pristi rok. Pokud byste meli predbezne zajem o kurz na Morave v Mikulove, pocitam opet nekdy kolem poloviny cervna, dejte prosim vedet.

Ukazky fotografii

Ladislav Gzyl(c)2016

Fotografovani tesariku obrovskych - Foto Ladislav Gzyl(c)2016

Gabriel Gabris(c)2016

Rene Brunda(c)2016

Dana Kopecka(c)2016

Na Svatem kopecku se daji pozorovat i skvosty jako zlatenky rodu Holopyga sp.

Ve svych fotografickych zacatcich jsem svou techniku casto testoval a zkousel ruzna nastaveni, kombinace nejruznejsich objektivu, redukcnich krouzku, konvertoru, predsadek apod. Po tom, co jsem si poridil specialni makro objektiv Canon MP-E65, fotografuji temer vyhradne s nim. Samozrejme i v pripade tohoto specialniho objektivu jsem na nej zkousel nasadit temer vse, co mam doma.

Kdyz pominu zakladni pomucky pro makrofotografii, jako jsou mezikrouzky, makro predsadky nebo reverzni krouzky pro otoceni objektivu, existuje i dalsi prislusenstvi, ktere by bylo mozne v kombinaci s objektivem MP-E65 pouzit. Samozrejme Vas to hned nenapadne, protoze chcete pouzivat tento objektiv vyhradne na makro. Ale pokud se oprostite od obecne zazitych predstav a zkusite pouzit v kombinaci s timto objektivem napriklad telekonvertor, ceka Vas velke prekvapeni. Pred mnoha lety jsme to jiz resili s jednim fotografem ze Slovenska a tak me napadlo, ze bych mohl toto tema oprasit.

Mozna si rikate, ze je jasne, ze lze telekonvertor v kombinaci s timto objektivem pouzit, ale mozna Vas nenapadlo jak. Zde si dovolim jednu drobnou vlozku, ktera mne prave napadla, protoze nemohu stale pochopit, proc telekonvertor Canon EF 2x II neni mozne pouzit v kombinaci s makroobjektivem Canon 100/2,8 USM L IS a to i presto, ze jde o vyrobky jedne firmy, ktere by mely byt samozrejme kompatibilni. Ale zpet k objektivu MP-E65. Kdyz potrebuji docilit opravdu velkeho zvetseni, pouzivam tento objektiv jeste s mezikrouzkem 25 mm, pripadne celou sestavu doplnim o cocku Raynox DCR250. Prave o teto kombinaci jsem pred casem psal ve svem clanku, ktery se venoval cockam Raynox.

Pred nekolika lety me vsak napadlo pouzit telekonvertor s objektivem MP-E65 trochu jinak a tak jsem jej pomoci reverzniho krouzku nasadil na predni cocku tohoto objektivu a opticke vlastnosti objektivu se zcela zmenily. Behem par vterin se ze specialniho objektivu pro fotografovani velmi blizkych predmetu stane objektiv, ktery dokaze ostrit na nekonecno. To vsak neni to nejzajimavejsi. Pokud mame objektiv v zakladni poloze, tedy nastavene zvetseni 1:1, objektiv ostri na nekonecno a je s nim mozne fotografovat napr. krajinu. Postupnym zvysovanim zvetseni se rovina ostrosti velmi rychle posouva smerem k objektivu. Puvodne jsem predpokladal, ze se minimalni zaostrovaci vzdalenost zastavi na nekolika metrech. Konstrukce objektivu je natolik specificka, ze se nedalo odhadnout, jak se bude chovat. K memu prekvapeni jsem ostrici vzdalenost, postupnym zvysovanim zvetseni, dostal az temer k objektivu a tak jsem dosahnul vyrazneho zvetseni. Z toho plyne, ze jsem mohl fotografovat temer vse od nekonecna az po zvetseni cca 2,5:1.

Pro zajimavost uvadim zaostrovaci vzdalenosti pri ruznem zvetseni a reverzne nasazenem telekonvertoru

Kdyz jsem zjistil, ze pouhym pridanim telekonvertoru mohu objektivem MP-E 65 fotografovat i vetsi objekty, nejen tedy brouky do velikosti nejakych 2,5 cm, okamzite jsem vyrazil ven. Vzhledem k tomu, ze se jedna o plne manualni objektiv, kde se doostruje pohybem celeho fotoaparatu, pro cloveka, ktery na tento objektiv neni zvykly, chvilku trva nez si uvedomi co vlastne delat. Zkousel jsem fotografovat kvetiny, brouky na kvetinach, ale i male mouchy sedici na rakosu. Rovina ostrosti se pohybuje velmi rychle i pri sebemensi zmene zvetseni. Je proto potreba konecne doostreni provadet posunem celeho fotoaparatu, a to ve chvili, kdy mate vyresenou kompozici.

Zcela jiste si nyni pokladate otazku co kvalita obrazu. Samozrejme k dokonalosti to nejaky ten krucek ma, ale neni to vubec spatne. Dojte k poklesu ostrosti a fotografie jsou mekci. To je vsak hodne zavisle na velikosti clonoveho cisla, ale take tim, ze telekonvertor kvalitu vysledneho snimku vzdy nepatrne ovlivni. Preci jen jde o dalsi opticky clen. Da se vsak rici, ze obraz ma takovy zvlastni nadech a tim nemyslim barevny. Velmi zajimave take vychazi ostrost, resp. neostrost pozadi. I pri pomerne velkem zvetseni je pozadi docela dobre citelne, samozrejme zalezi na velikosti clonoveho cisla, ale i pri nizsich hodnotach je pozadi pomerne dobre citelne, jak je mozne videt na snimku zlatohlavka sediciho na jestrabniku. Pokud vsak na objektivu zvolite zvetseni 1:1 (v nasem pripade objektiv "ostri" na nekonecno) a clonove cislo f/2.8 vyrazne se na fotografii projevi sfericka vada. Ta se da zmirnit zvysenim clonoveho cisla, napr. na f/11.

Fotografie pri zvolenem zvetseni 1:1. Pri nizkem clonovem cisle je po stranach obrazu velmi patrna sfericka vada. ISO 400, f/2.8, 1/1600s.

Canon EOS 5d mark II + reverzne telekonvertor EF 2x II. ISO 320, f/5.6, 1/200s, blesk. Vyrez 1:1 bez uprav.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.2, 1/200s, blesk.

Vyrez 1:1 z originalni fotografie bez uprav. ISO 400, f/3.5, 1/200s.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.5, 1/200s.

Z meho pohledu jde o zajimave vyuziti tohoto specialniho objektivu a urcite se nechci zabyvat optickymi vlastnostmi, nebo resit presne jakeho zvetseni kdy mohu dosahnout, nebo pri jakem ohnisku vlastne fotografuji.

A pokud chcete vyzkouset jeste dalsi zpusob, ktery zapricini vyrazny narust hloubky ostrosti, tak zkuste nasadit telekonvertor na telo fotoaparatu a na nej reverzne objektiv MP-E65, fotografie takto vznikle jsou neuveritelne a hloubka ostrosti vychazi v desitkach centimetru i pri clone f/2.8.

Ukazky fotografii

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/3.5, 1/1000s.

Canono EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 800, f/5.0, 1/200s, blesk

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 400, f/9, cas 1/200, blesk.

Canon EOS 5D mark II + reverzne telekonvertor Canon EF 2x II. ISO 500, f/6.3, 1/160 s, blesk.

Fotografie hvozdiku porizena ze vzdalenosti cca 25 cm. Pri pomerne nizkem clonovem cisle je pozadi dobre citelne. ISO 400, F/5.6, 1/320s.

Bez zmeny objektivu muzeme fotografovat i kvet hvozdiku pri vyssim zvetseni. ISO 800, f/6.3, 1/400s.

Objektiv v kombinaci s telekonvertorem muzeme bez problemu pouzit i na trochu kreativnejsi fotografii. Pokud zvolime na objektivu vetsi zvetseni, sfericka vada se pri nizkem clonovem cisle tak vyrazne neprojevi. ISO 400, f/2.8, 1/800s.

Rad bych Vas pozval do Otrokovic na vystavu velkoformatovych fotografii hmyzu a pavoukovcu. V prubehu jednoho roku jsem vybiral zajimave fotografie a to predevsim z nasi republiky, ktere jsem se rozhodl prezentovat v podobe velkoformatovych fotografii o rozmeru 90x60 cm.

Vystava potrva cely mesic rijen, a tak pokud budete chti vyuzit posledni letosni prilezitosti videt me fotografie, a mate cestu na Moravu, urcite se prijedte podivat. Vystava bude k videni v Otrokovicke Besede. Podrobnejsi informace o otviraci dobe a vstupnem naleznete na strankach mesta Otrokovice.

Jiz tyden uplynul od posledniho letosniho workshopu, ktery byl zameren na pavoukovce. I presto, ze se jedna o skupinu zivocichu, ktera neni u rady lidi oblibena, nic to neubira na jeji atraktivite. Pavouci a samozrejme i pavoukovci, jsou velmi ruznorodou a pocetnou skupinou, ktera je radou fotografu opomijena.

Stejne jako v minulem roce se workshop uskutecnil v okoli Chomutova, tedy na miste, ktere dobre znam. Nekolik poslednich let se krom brouku, venuji okrajove i pavoukum, a tak jsem objevil i nekolik lokalit s radou zajimavych a casto vzacnych druhu. Ziji zde bohate populace stepniku, sklipkanku a samozrejme i drobnejsich pavouku jako plachetnatek, pavucenek atd. A prave nektere z techto pavouku jsme v prubehu vikendu fotografovali.

Jiz tyden pred akci bylo jasne, ze nam nebude prat pocasi. Po dlouhych tydnech bez deste, mel byt prave vikend tim nejdestivejsim vikendem za cele leto. Bohuzel se predpovedi naplnily a tak jsem musel zaimprovizovat, coz se nakonec ukazalo jako velka vyhoda, a mozna prave diky tomu jsme vyfotografovali mnohem vice fotografii. Pro mne to znamenalo vyrazit jiz v patek dopoledne a pokusit se nasbirat nektere druhy pavouku, ktere bychom mohli v prubehu kurzu fotografovat. Pocasi bylo idealni, a i kdyz bylo velmi sucho, spousta pavouku dospela a tak nebyl zadny problem objevit zajimave druhy. Na teplych stranich nad Ohri byly hojne skakavky teplomilne a skakavky znamenane. Diky suchu jsem neobjevil zadne stepniky Eresus kollari, kteri se na stejne lokalite vyskytuji. V jednom sutovem lese jsem objevil silnou populaci sklipkanku hnedych (Atypus affinis).

Patecni vecer jsem ucastnikum priblizil svet pavouku a promitl jim sve fotografie z poslednich let. Ukazal jsem jim zajimave druhy se kterymi se u nas muzete setkat a nezapomnel jsem ani na pavoukovce, ktere jsem potkal na svych cestach po tropech. Sobotni dopoledne jsme stravili venku, a to i presto, ze docela intenzivne prselo. Ukazal jsem ucastnikum metody lovu pavouku a i pres spatne pocasi se nam podarilo nasbirat opet nekolik druhu pavouku, ktere jsme potom fotografovali ve studiu.

Ucastnici se trochu obavali toho, ze nam pocasi cely kurz pokazi, ale jak jsem jiz napsal vyse, vse dopadlo skvele a podarilo se nam vyfotografovat radu zajimavych druhu. Seznamil jsem ucastniky se zpusoby fotografovani ve studiu, jake je potreba mit pomucky a jak nektere druhy zastavit tam, kde chcete. Kazdy si vyzkousel fotografovat pavouky, kteri neustale behaji, druhy, ktere se rychle ukryvaji, ale i druhy, ktere dokazi nehybne sedet na miste dlouhe minuty. V prijemnem prostredi Elixir klubu nam soboty velmi prijemne utikala.

Ani v nedeli se pocasi prilis nezlepsilo, a tak jsem vyrazil do Chomutova pro zaprednice jedovate. Tento druh pavouka je v posledni dobe casto zminovany v mediich jako nas nejjedovatejsi pavouk. Kolem tohoto pavouka se dela zbytecny poprask, coz jsem chtel dokazat i ucastnikum kurzu. Donesl jsem dve dospele samice a musim rici, ze se ucastnikum prave tento druh pavouka libil…a to nejen svymi mohutnymi kusadly, ale i obrannym chovanim a peci o potomstvo.

Dle ohlasu se kurz opravdu vydaril a tak mi nezbyva nez podekovat vsem ucastnikum a take vsem, kteri se o nas v Elixir klubu starali. A nakonec samozrejme nekolik fotografii, ktere v prubehu vikendu vznikly.

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Jiri Vecernik (c) 2016

Jiri Vecernik (c) 2016

Rene Brunda (c) 2016

Petr Hammerbauer (c) 2016

Michal Hendrych (c) 2016

Jiri Pichrt (c) 2016

Velmi zajimavym biotopem, ktery velmi rad navstevuji jsou nejruznejsi sute. Avsak ne kazda sut je pro zivot rozmanitejsiho spektra zivocichu vhodna. Zalezi jak na expozici sutoveho pole, tak na puvodu sute a jeji hloubce. Hluboke sute jsou uvnitr schopne udrzovat celorocne temer konstatni teplotu a tak nabizeji podminky pro vyskyt rady specializovanych druhu bezobratlych.

V blizkem okoli Chomutova se vyskytuje nekolik suti, ktere pravidelne navstevuji. Jsou to sute, ktere se nachazeji v Krusnych horach a vetsinou se jedna o sute v udolich, pripadne vrcholove sute, ktere tvori tzv. kamenna more. Prvni ze suti, o ktere se kratce zminim je sut nachazejici se v dolni casti Bezrucova udoli. Jedna se o lesni sut se SZ expozici. Diky castecnemu zastineni se zde udrzuje vlhkost, a to i v dobe nejvetsiho sucha. Mezi kameny je i spousta spadaneho listi, ktere tvori prirozeny humus. A i v nem se vyskytuji velmi zajimave druhy bezobratlych.

Mensi sut nachazejici se v Bezrucove udoli. Povrch je pokryt mechy a drobnymi lisejniky a vse tvori idealni podminky pro zajimave druhy bezobratlych.

Velmi opatrne obracim mensi i vetsi kameny a tak se pomalinku dostavam hloubeji do sute. Kazdy kamen velmi dukladne prohlizim, predevsim jeho spodni stranu, kde se pavouci nejcasteji ukryvaji.

Abyste objevili druhy zijici v suti, musite se dostat do suti trochu hloubeji. Vetsinou se zivocichove zdrzuji na spodni strane vlhkych, ale i sussich kamenu. Dulezite je co mozna nejvice konstantni mikroklima. Pomerne caste jsou v sutich plachetnatky (Linyphiidae). Jednim ze zajimavych druhu je plachetnatka trojuhla (Saaristoa firma). Tato plachetnatka zije v sutovych lesich a patri mezi vzacnejsi druhy. Dalsim neprilis hojnym druhem, ktery jsem v teto suti objevil je pavucenka tenkozoba (Micrargus apertus). Mozna pro zajimavost uvedu vzdy i velikost pavouka, protoze casto jde o velmi male druhy. Napriklad tato pavucenka je velka jen kolem 2 mm. Nejhojnejsim druhem teto suti byla snovacka prekrasna (Rugathodes bellicosus). Jde o 1,5 mm velkeho pavouka, ktery je snadno prehlednutelny. Tento druh najdeme v kamenitych sutich, ale i lesnich cest, pripadne na spodni strane kamenu kolem horskych bystrin.

Saaristoa firma

Saaristoa firma

Saaristoa firma

Micrargus apertus

Micrargus apertus

Micrargus apertus

Rugathodes bellicossus

Rugathodes bellicossus

Centromerus cavernanum

Centromerus cavernanum

Mitostoma chrysomelas

Mitostoma chrysomelas

Predevsim v horni casti suti zde byla hojna plachetnatka kavernova (Centromerus cavernarum). Nejde o typickeho zastupce suti, ale i presto jsem zde objevil nekolik exemplaru. Jde opet o velmi drobneho pavouka dorustajiciho velikosti kolem 1,7 mm. Poslednim druhem pavoukovce, ktery mne potesil, byl sekac zlaznatka cernozlata (Mitostoma chrysomelas). Tento sekac je napadny svymi napadne dlouhymi makadly, ktera jsou navic v tomto nedospelem stadiu pokryta drobnymi kapickami. I presto, ze se jedna o sekace, diky velikosti tela pouhych 2,5 mm casto unika pozornosti.

Uzasna sut na vrcholu Hadi hory. I presto, ze to ze snimku neni patrne, sut tvori pomerne velke balvany a pohyb po ni, neni vubec snadny.

Lisejniky davaji kamenum charakteristike barvy. Predevsim po desti sut hyri sytymi barvami.

Druhou suti, ktera patri mezi nejuzasnejsi sute, ktere se v Krusnych horach vyskytuji. Nachazi se u Jachymova v nadmorske vysce asi 850 metru na vrcholu Hadi hory. Jde o uzasnou sut, ktera v teto dobe hyri barvami. Ziji zde vzacne druhy pavoukovcu, ale napr. i vzacne skakavky nebo brouci z celedi Staphylinidae (drabcici). Nejnapadnejsim druhem, ktery se na teto suti vyskytuje je slidak ostnonohy (Acantolycosa norvegica). Tento asi jeden centimetr velky slidak zije vzacne na otevrenych a oslunenych sutich. Kdyz je teplo a slunecno, slidaci velmi cile pobihaji po vyhratych kamenech. Videt byly predevsim samicky s kokony, ktere vynasely na slunce a tak urychlovaly vyvoj vajicek. Tento druh je napadny svym strakatym zbarvenim a je uzasne jej videt pobihat po kamenech, ktere hyri ruznymi barvami. Je pomerne obtizne tohoto slidaka fotografovat, protoze pri sebemensim vyruseni se velmi rychle ukryje na spodni stranu kamenu, nebo zaleza rychle do suti. Kdykoli jsem nejakeho pozoroval, obdivoval jsem jeho krasu. Ziji zde podobne druhy jako v suti v Bezrucove udoli. Nektere druhy tu vsak byly navic. Jednim z nich je zaprednik horsky (Clubiona alpicola), ktery byl casty na spodni strane sussich kamenu pri okrajich sute. Jeji charakteristicke zapredky byly mezi kameny dobre viditelne. Bohuzel jsem objevil pouze nedospele jedince. Jednim z hojnejsich druhu, ktere jsem v suti potkal, byla i segestra podkorni (Segestria senoculata). Pri prohlizeni kamenu ve stinnych mistech suti jsem narazil na velke kokony. Bohuzel se mi nepodarilo vyfotografovat pavouka, ktery je majitelem kokonu, ale melo by se jednat o metu temnostni (Meta menardi), ktera se vyskytuje jak v jeskynich, nebo hlubsich skalnich dutinach, tak i v kamenitych sutich.

Samicka slidaka ostnonoheho (Acantholycosa norvegica) s kokonem. Samicky vyhledavaly oslunene kameny na kterych zahrivaly sve kokony a urychlovaly tak vyvoj vajicek.

Acantholycosa norvegica

Acantholycosa norvegica

Segestria senoculata

Juvenilni Clubiona alpicola ve svem zamotku na spodni strane kamene.

Kokony mety temnostni (Meta menardi)

Sute jsou velmi zajimava stanoviste a urcite stoji za navstevu a blizsi prozkoumani. Pokud narazim na dalsi zajimave druhy pavouku, nebo bezobratlych rad Vas s nimi opet seznamim.

Makrofotografii se venuje stale vice lidi. Duvodem je predevsim snadna dostupnost fotoaparatu a take skryty miniaturni svet, do ktereho nam makrofotografie umoznuje nahlednout. Za vice nez dvacetiletou fotografickou praxi jsem zjistil, ze k dosazeni lepsich fotografii neni potreba skvele fotograficke vybaveni, ale predevsim pile a take nejruznejsi triky a pomucky, ktere dodaji fotografii na atraktivite, nebo Vam umozni lepe vyslednou fotografii poridit. Casto jsou to velmi jednoduche a levne pomucky, ktere najdete u sebe doma. Rozhodl jsem se, ze Vam nektere z nich predstavim v tomto clanku.

V minulosti jsem casto potreboval nejruznejsi drzaky, uchytky apod. Vzdy jsem se snazil najit nejvhodnejsi reseni, ale ne vzdy to bylo snadne. V posledni dobe velmi casto pouzivam ruzne velke gumicky do vlasu. Oproti beznym gumickam jsou tyto chraneny tkaninou a lepe se s nimi manipuluje. Sve uplatneni u me nasla gumicka napriklad pri uchyceni LED svetla. Pokud se venujete fotografovani velmi malych objektu a fotografujete pri velkem zvetseni, muze se Vam stat, ze je maly objekt v hledacku velmi spatne videt. Jde o to, ze ubyva svetla a tak je vhodne si fotografovanou scenu nasvitit, aby bylo mozne presne zaostrit. Stejne tak potrebujete nejake svetlo v pripade, ze fotografujete v noci, v jeskyni apod. Moznosti jak uchytit male LED svetlo k fotoaparatu je samozrejme spousta, ja Vam ukazu, jak snadno to delam ja.

Pro nasviceni sceny v pripade, ze pouzivam velke zvetseni, nebo fotografuji napr. v noci, pouzivam velmi jednoduchy zpusob upevneni LED baterky primo k blesku. Postaci jen obycejna gumicka do vladu.

Jednu cast gumicky obtocim kolem baterky, nasledne celou kolem blesku a opet ji upevnim na baterku. Takto svetlo velmi dobre drzi a hlavne je jeho uchyceni otazkou par vterin.

Stejne muzeme LED baterku pripevnit i k vetsim systemovym bleskum.

Ukazka cele sestavy s pripevnenou LED baterkou na systemovem blesku.

Detailni pohled z nehoz je uchyceni LED baterky dobre patrne. Velikost gumicky je potreba dobre zvolit, aby svetlo dobre drzelo. Samozrejme je mozne mensi gumicky i spojit dohromady.

Kazdy, kdo se venuje makrofotografii a mysli to vazne, nemuze podcenit silu odraznych a rozptylnych ploch. Pri svych fotografickych kurzech stale vidim, jak spatne, nebo vubec fotografove odrazne plochy a difuzery pouzivaji. A pokud uz vedi, ze jsou odrazky dulezite, casto na ne pri samotnem fotografovani zapomenou. Mnoho lidi pouziva pri makrofotografii velke kruhove odrazky, pripadne vetsi bile desky. Avsak pri fotografovani malych objektu to neni vubec potreba. Kdyz si vezeme, jak velke odrazky pouzivame napriklad pri portretni fotografii, zjistime, ze velikost odrazky vuci fotografovanemu objektu, v tomto pripade modelce, je mala. Stejny pomer nam staci i u makrofotografie. Pri fotografovani proto pouzivam male odrazky o velikosti od formatu A6 a mene. Vyhodou je nejen jejich skladnost, ale predevsim mobilita a pouzitelnost. Daji se snadno pridrzet, pripadne jen oprit. Abych si pomohl v pripade, ze ruce potrebuji napriklad k manipulaci s objektem, vyuzivam mala raminka, ktera na internetu najdete pod nazvem „Magic Arm“. Raminka se daji ruzne kombinovat, spojovat a diky „klasickemu“ zavitu se daji nasroubovat na ruzne fotograficke pomucky, jako jsou napriklad makrosanky, rychloupinaci desticky apod. Raminka pouzivam v kombinaci s rychloupinaci destickou, kterou na internetu najdete pod nazvem „Quick Release Plate“.

Ukazka odrazek, ktere nejcasteji pouzivam. Jejich tvary nejsou nahodne, ale vychazeji z mych dlouholetych zkusenosti.

Mou nejoblibenejsi pomuckou je raminko Magic Arm. Pouzivam jej k mnoha ucelum, a to i k tem, ke kterym nebylo raminko zcela jiste vyrobeno :-)

Raminka pouzivam napriklad k pridrzovani odrazek, nebo fotografovanych objektu. K tomu ucelu jsem si na jeden konec raminka pridelal elektrikarskou svorku pomoci elektrikarskych stahovacich pasek. Samozrejme zuby svorky jsem ohnul, aby nedochazelo k poskozeni pridrzovaneho objektu.

Detail prichyceni svorky pomoci elektrikarskych pasek.

Prakticka ukazka, jak pouzivam drzak na odrazky. Jak jsem jiz psal v clanku, je zcela nesmyslne pouzivat velke kulate odrazky. Pro nasviceni malych objektu postaci odrazka velke pouze nekolik ctverecnich centimetru. Diky raminku mate poznost si ji nastavit tak, jak je potreba. Manipulace je rychla a jednoducha.

Dalsi vyuziti gumicky do vlasu. Lze jej vyuzit k jednoduchemu uchyceni odrazky, napr. u objektivu Canon MP-E65, nebo u jinych objektivu pri fotografovani pri vetsim zvetseni, kdy je ostrici vzdalenost mensi a odrazka tak splni svuj ucel.

Detail uchyceni male papirove odrazky. Gumicka je nasazena na predni cast objektivu, a pod ni je vlozena odrazka. Odrazkou muzete snadno manipulovat, muzete ji rychle posouvat, pripadne ohnutim papiru menit i uhel. Dulezite je zvolit dobrou gumicku...mela by byt docela na pevno.

Dalsi vyuziti raminka „Magic Arm“ je k drzeni blesku. Ja pouzivam pouze jedno raminko, ktere pridelavam do zavitu na stativovem krouzku. Umistit takto blesk je velmi dulezite, protoze mate moznost menit uhel, pod kterym bude fotografovany objekt osvicen. Dulezita je take vzdalenost blesku, pripadne difuzeru od fotografovaneho objektu, nebo blesku od difuzeru. Tato vzdalenost urcuje miru rozptylu svetla, a je to zaklad sviceni nejen v makrofotografii. Samozrejme je potreba se s takto uchycenym bleskem naucit pracovat, protoze muze dochazet k samovolnemu povolovani, a to v pripade, ze bude vaha blesku pusobit proti utahovani zavitu na stativovem krouzku. Dulezite jsou take uhly a vzdalenosti, ktere muzete takto menit. Vysledne svetlo, jeho intenzita a smer, jsou pak ciste na Vas.

Raminko Magic Arm, systemovy blesk a prodluzovaci kabel na blesk jsou tri zakladni pomucky, bez kterych se makrofotograf nemuze obejit.

Aby byla manipulovaci schopnost raminka vetsi, upevnuji jej do zavitu na stativovem krouzku. Proto u vsech svych makro objektivu stativovy krouzek pouzivam. A to nejen pro tento ucel.

Pokud chcete, aby blesk bylo mozno pouzivat z ruznych smeru, idealnim resenim jsou raminka Magic Arm. Samozrejme musite pro spojeni blesku s telem fotoaparatu pouzit bud prodluzovaci kabel, nebo nejaky odpalovac.

Ukazka cele sestavy s raminkem Magic Arm, prodluzovacim kabelem a systemevym bleskem. Pouzivam mensi blesk Canon SpeedLite 270 EX II. Raminko vsak bez problemu unese i vetsi systemeve blesky, jen manipulace je pak ponekud obtiznejsi, protoze muze dochazet vahou blesku k povolovani sroubu a padu blesku.

Na tomto obrazku je velmi dobre videt jak lze blesk pouzit napriklad pro osvetleni zcela zhora. Na blesk muzete umistit difuzer a mate idealni sestavu na fotografovani makra.

Svetlo muze na fotografovanou scenu dopadat i uplne ze strany. Muzete tak dat scene zajimavy vzhled.

Diky raminku se blesk muze dost opravdu hodne vysoko nad fotografovanous cenu. To se hodi hlavne u objektivu s delsim ohniskem, kdy potrebujeme, aby bylo zableskove zarizeni co nejblize fotografovanemu objektu.

V dnesni dobe stale vic lidi zkousi tzv. skladanou fotografii. Je to fotograficky obor, ktery nabizi netradicni pohled na fotografovane objekty, protoze diky teto technice dosahujeme velke hloubky ostrosti a vysledna fotografie tak pusobi velmi netradicne. Ac mam na skladanou fotografii svuj vlastni pohled a nemam rad kycovite, prehnane barevne, fotografie umele aranzovanych mrtvych jedincu, casto orosenych, myslim, ze se da skladane fotografie vyuzit i lepe. Samozrejme nejsem urcite proti fotografovani preparovanych zivocichu, ale pokladat to za nejake extra velke fotograficke umeni to nelze. Preci jen jde o nehybny objekt, kdy si muzete v klidu vse vyzkouset, udelat si serii fotografii, slozit si vyslednou fotografii a kdyz se Vam nelibi, tak se pokusit o novou. Opravdovou vyzvou jsou fotografie v exterieru, tedy venku, kdy diky skladane fotografii muzeme vytvorit velmi zajimave vysledky. Ale vratme se zpet k pomucce, kterou bych Vam rad predstavil. Zakladem skladane fotografie je serie fotografii, pri kterych se posouva rovina ostrosti. To je mozne docilit samozrejme bud ostricim krouzkem na objektivu, coz je ale dost nepresne a je velmi obtizne serii kvalitne pripravit. Druhym zpusobem je posouvat cely fotoaparat, nejlepe po stejnych krocich. I zde je cela rada moznosti a ja Vam predstavim sve levne a rychle reseni jak fotoaparat posouvat po velmi drobnych krocich v radu setin milimetru. Samozrejme to je jiz extrem, protoze pro male objekty staci posun v ramci milimetru, pripadne desetin milimetru. To vsak s mou pomuckou je mozne take. Jde o upraveny mikrometr, kteremu jsem uriznul statickou cast a vyvrtal jsem do ni otvor se zavitem. Takto upraveny mikrometr pak staci jen vhodne pridelat napriklad k makrosankam a nic jineho nepotrebujete. V pripade, ze pouzijete stejne jako ja kvalitni makrosanky od firmy Novoflex, je umisteni mikrometru velmi snadne a rychle. Cely postup muzete videt na prilozenych fotografiich.

Na tomto obrazku muzete videt jak jsem mikrometr upravil. Urizl jsem znacnou cast ramene a do zbyle casti jsem vyvrtal diru a vytocil zavit.

Mikrometr s urizlou spodni casti do ktere jsem vyvrtal diru pro sroub.

Uchyceni mikrometru jsem prvedl pomoci obycejneho sroubu, pro ktery jsem vyvrtal diru se zavitem do tela mikrometru, jak je videt na jedne z prilozenych fotografii. Vyuzil jsem take mensi diru v makrosankach, ktere jsem tak nemusel vubec upravovat.

Mikrometr umisteny v zadni casti makrosanek neprekazi, avsak oproti drahym mikrometrum napriklad od firmy Newport, musim po kazdem posunu pojezd vratit rucne zpet. Nemam vsak rad nejruznejsi automaticke posuvy, a tak mi ani tato drobnost nevadi.

Pro posun fotoaparatu pouzivam tuto velmi jednoduchou sestavu. Vice o mikrometru a jeho uchyceni se dozvite na dalsich fotografiich. Tuto sestavu jsem si vyrobil vyhradne pro makrosanky Novoflex,a tak pokud pouzivate jine makrosanky, budete si muset vyrobu posuvu trochu upravit.

Ukazky fotografii

Vrtavec Gibbium psylloides

Zajimavy nosatec rodu Onyxacalles. Prave u teto fotografie byla pouzita papirova odrazka pripevnena gumickou k predni casti objektivu. Diky tomu doslo k prosvetleni spodni casti vetvicky.

Mlade stepnika Eresus kollari. U teto fotografie jsem pouzil blesk na raminku a zmenil tak klasicky uhel osvetleni.

Velmi vzacny nosatec Pirapion immune. I zde byla pouzita mala odrazka prichycena k predni casti objektivu gumickou na vlasy.

V posledni dobe se stale vice hovori o tzv. bezzrcadlovkach, tedy fotoaparatech, ktere kombinuji vlastnosti kompaktniho fotoaparatu a zrcadlovky. Ja sam jsem o tomto typu fotoaparatu nikdy neuvazoval, ale i presto se v me fotograficke vybave objevil kompaktni fotoaparat se kterym jsem cely rok vyrazel do terenu, a na rade akci mi slouzil jako hlavni fotoaparat.

V jednom ze svych starsich clanku jsem Vas seznamil s kompaktnim fotoaparatem Canon Powershot G16, ktery pouzivam dodnes. A vzhledem k tomu, ze jde o prvni rok, kdy jsem jej pouzival casteji, sverim se Vam se svymi postrehy a samozrejme Vam predstavim nektere fotografie, ktere jsem jim poridil. Pujde vetsinou o dokumentarni fotografie, ktere mi slouzi napriklad pri vyzkumech, a take o fotografie z mych cest po svete, kde ocenuji predevsim jeho hmotnost a take kvalitu vystupu.

Nebudu se rozepisovat o jeho technicke specifikaci, tu si muzete precist v mem starsim clanku zde. Pokusim se Vam kratce nastinit, jak s nim vlastne fotim. Hned na uvod musim rici, ze jej pouzivam predevsim na fotografovani lokalit. Avsak diky velmi kvalitnimu makru jej cim dal casteji pouzivam i na makrofotografii.

Stejne jako u zrcadlovky, pouzivam nejcasteji rezim Av (priorita clony). Mohu tak ovlivnovat hloubku ostrosti a take vysledny expozicni cas, coz je velmi dulezite. Pri fotografovani krajiny nechavam fotoaparat v poloautomatickem rezimu, tedy pouzivam automaticke ostreni, volim clonu a nechavam dopocitavat cas. Nikdy nepouzivam automaticke ISO. Duvodem je predevsim to, ze chci mit pod kontrolou kvalitu snimku, resp. jeho zrnitost. Na tomto miste jeste kratce zminim to, ze i presto, ze je mozne fotografovat do formatu raw, pouzivam format jpeg. Duvodem je, a muze to byt jen muj subjektivni pocit, ze nejsem schopen vyvolanim snimku z formatu raw, dosahnout stejne, nebo lepsi kvality nez v pripade, ze fotografuji do jpegu. Obraz mi pri vyvolani z raw pripada hodne „rozbity“ a proto jsem od tohoto formatu upustil. Dalsim duvodem je i to, ze na kompakt fotografuji predevsim dokumentarni fotografie, u nichz nepocitam s prezentaci na velkoformatovych fotografiich.

Abych vyuzil opravdu toho, co fotoaparat umi, vyuzivam pri makrofotografii manualni ostreni, volbu polohy zaostrovaciho bodu (v menu nastaveni Ramecek AF / volba FlexiZone / Souvisly AF Zap), to vse v rezimu Av. V praxi to znamena, ze si zvolim pozadovane zvetseni a pomoci manualniho ostreni a pohybu ostriciho ramecku objekt zaostrim a finalni ostreni doladim pohybem celeho fotoaparatu. Stejnou techniku pouzivam i u zrcadlovky. Casto take pouzivam kolecko rychle korekce expozice (EV). Je umistene velmi dobre a pri exponovani snimku mohu rychle a bez koukani okamzite menit hodnotu EV.

Abych docilil co nejmene citelneho pozadi, pouzivam nizka clonova cisla a take delsi ohnisko, ktere mi objektiv kompaktu umoznuje (ekvivalent 28 – 140 mm). V rezimu macro, mate moznost videt na displeji minimalni zaostrovaci vzdalenost, na kterou muzete zaostrit, coz velmi pomaha v odhadu co nejlepsiho ohniska. Proto vetsinou od fotografovaneho objektu chodim dal a pouzivam zoom, ktery pomuze vice eliminolvat citelnost pozadi. Samozrejme u takto maleho cipu (7.44 x 5.58 mm) je pozadi vzdy citelnejsi nez u zrcadlovky, ale i presto se da diky manualnimu ostreni a delsimu ohnisku docilit velmi dobrych vysledku.

Protoze jsem obcas fotografoval i makro, poridil jsem si redukcni tubus na filtr 58 mm, na ktery nasazuji cocku Raynox, a tak dosahuji jeste vetsiho zvetseni, ale co predevsim, mnohem mene citelneho pozadi. V tomto pripade je samozrejme velmi mala hloubka ostrosti, s kterou je potreba se naucit dobre pracovat. Avsal s touto pomuckou atraktivita tohoto kompaktu jeste vzroste.

Za posledni rok jsem fotografoval i pohybujici se predmety a musim rici, ze i s temi si fotoaparat poradi velmi dobre. Musite se samozrejme oprostit od myslenek a srovnani se zrcadlovkou, ktera toto zvlada samozrejme lepe. Autofokus by mohl byt rychlejsi, ale v teto cenove relaci ani vic neocekavam.

Velmi casto take pouzivam Full HD kameru, kterou fotoaparat ma. Ocenuji predevsim stabilizaci obrazu, ktera funguje skvele i pri vetsich otresech. Casto si natacim panoramaticke zabery a stabilizace funguje tak dobre, ze zaber vypada, jako by byl natacen ze stativu. Velmi plynule take funguje zoom a ostreni je velmi presne a rychle.

Tato rada fotoaparatu se opravdu povedla a jen mne mrzi, ze model G16 nema zabudovanou GPS a vyklopny displej, coz mi opravdu velmi chybi. Neni to zcela pochopitelne, kdyz jiz model G12 vyklopny displej mel, ale modely G15 ani G16 jej nemaji.

Nyni se muzete podivat na fotografie, ktere jsem timto kompaktem poridil. Nekdy si clovek rika, zda opravdu potrebuje zrcadlovku.

Zimni obdobi je pro radu entomologu casem, kdy planuji sve vypravy na nasledujici rok. V mem pripade to nebylo jine, a tak jsem jiz v zime premyslel, kam opet vyrazim. Na vyber jsem mel nekolik destinaci, a to i presto, ze se lov brouku stava docela adrenalinovym zazitkem. Jednim z duvodu je situace kolem uprchliku, a tim druhym jsou nejruznejsi restrikce a zakazy, ktere znemoznuji sbirat bezobratle v rade evropskych zemich, presneji sbirat je v klidu. Na teto strance http://www.theskepticalmoth.com/collecting-permits/?lang=cs se dozvite, jak to ve ktere zemi vypada, a co vse je potreba udelat proto, aby bylo mozne hmyz sbirat. Mozna Vas prekvapi, kde vsude je to problem, presneji, kde vsude je sber zakazany. Ale zpet k planovani. Nakonec jsme se s kolegou dohodli, ze budeme volit mezi Bulharskymi a Italskymi horami. Rozhodovani bylo z meho pohledu docela snadne, protoze rizikovejsi sbirani, vcetne nasledneho nepovoleneho transferu materialu pres Madarsko, hovorilo jasne pro Italii. Rozhodnuti padlo a nezbyvalo nez zajistit ubytovani a naplanovat presny termin a cil cesty.

Po kratke vymene emailu jsem zamluvil ubytovani nedaleko Modeny. Modena je znama svou entomologickou burzou a take blizkosti k Apeninam. Prave pohori jizne od Modeny se melo stat na jeden tyden cilem nasich vyprav. Ze severnich Apenin je znama cela rada zajimavych druhu brouku a tak jsme byli zvedavi, jake vzacnosti se nam podari ulovit. Vsemu vsak prechazela informace od meho kamarada, ktery mi prelozil zpravu od jeho italskeho kolegy, jenz stravil tyden v italskych horach a diky velkemu suchu a horku temer nic neulovil. Rikal jsem si mistni borec a takto dopadnul? Ale jak je znamo, nejvetsi stouralove a broukobijci jsou Cesi a tak jsme si rekli, ze my tem Italum ukazeme.

Lesni svetlinka na brehu potoka. Misto, kde jsem prosil hmatavce rodu Faronus, drabciky rodu Leptusa a dalsi zajimave brouky

Sterkopiskove brehy hosti celou radu zajimavych strevlicku, drabciku a kovariku. Ve vode jsou hojni brouci z celedi Elmidae a Dryopidae.

Pri pate dubu jsem prosival drobne nosatce rodu Cotaster a take drabciky rodu Geostiba.

Lucanus tetraodon - Mozna nevite, ze v Evrope nezije pouze jeden druh rohace, ale na jihu muzete potkat druh Lucanus tetraodon. Tento rohac je mensi a ma mensi kusadla. Nam se podarilo najit jeho larvy pod hromadou starych klad.

Po jedenactihodinove nocni jizde pres Rakousko jsme dorazili do Modeny. A abychom se nenudili a vyuzili volny cas, nez nas pusti do hotelu, zacali jsme se divat po nejake zajimave lokalite na okraji hor, kde bychom se pokusili nachytat prvni brouky. Cesta nas zavedla az na parkoviste u vetsi travertinove soutesky. Souteskou protekal potok a tak nebylo obtizne najit vlhci mista. I presto bylo hned patrne, ze sucho trapi i tuto oblast. Nicmene malou utechou bylo zjisteni, ze zde v poslednich dnech aspon slabe prselo. V prosevech listi bylo relativne mrtvo, avsak pokud clovek narazil na nejake relativne vlhci misto, brouci byli. Nejcasteji se v prosevech objevovali nosatci druhu Holotrichapion pisi a take nektery z kovove zbarvenych nosatcu rodu Ceutorhynchus. Na vlhcich mistech behali v listi drobni hmatavci rodu Bryaxis a k me radosti se mi podarilo prosit velmi zajimaveho hmatavce rodu Faronus. Tito velmi drobni hmatavci maji napadne trojuhelnikovitou hlavu s radou vtlaku a ryh. Ve vetsich vrstvach listi byli hojni drobni slepi brouci rodu Bathysciola. Asi po dvou hodinach jsme se vratili k autu na male parkoviste a zacali ve stinu mensiho stromu probirat prosevy. Lide, kteri na parkoviste prijizdeli, se na nas s udivem divali a jiste si rikali, copak je to za podiviny, kteri maji piknik a misto na plachtu s nejruznejsimi dobrotami, koukaji na plachtu plnou hliny a listi. Obcas se nas nekdo prisel zeptat, co to provadime. Nakonec prisla mladsi slecna, ktera nemela zajem o nasi plachtu ani o podivnosti, ktere tam provadime, ale o nasi pomoc. Parkoviste bylo pro slecnu asi prilis male a tak z nej vyjela prednimi koly do hlubsi strouhy a jiz nebylo cesty zpet. Dospelcu tam mnoho nebylo a tak vyuzila nasi pomoci a behem par minut jsme auto vytlacili zpet. Nebylo to snadne, protoze si za volant sednul nejaky mladsi muz, ktery pravdepodobne testoval, kolik otacek jeji auto vydrzi a tak se predni kola norila stele hloubeji do piscite pudy. Kdyz jsme mu sdelili, ze by nemel motor tolik trapit, dilo se behem par vterin podarilo.

Langelandia sp. - Tohoto slepeho a vzacneho brouka jsem objevil v hromadce hnijicich vetvicek pri pate stareho parezu. Nejedna se o druh, ktery zije vzacne u nas a tak mne ceka jeho urceni.

Pselaphinae - I mezi drobnymi hmatavci jsou krasni tvorove. Zleva Trissemus antennatus, Faronus sp. a Pselaphus parvus.

Esarcus sp. a Lathrobium (Glyptomerus) sp.

Pselaphogenius cf. fiorii a Leptomastax sp.

Den se prehoupl do sve druhe poloviny a tak jsme vyrazili do hotelu se ubytovat. Po kratke prestavce a nezbytne ociste jsme vyrazili smer jih hledat nejake vhodne misto, kdy bychom mohli opet vyuzit nase prosivadla a dalsi specialni propriety pro sber drobnych sestinozcu. Cesta nas zavedla do malebnych hor s ridkymi porosty mladsich listnatych stromu. Auto jsme nechali auto na okraji lesa a sli zkusit stesti. Hned prvni zkusebni prosev do bile misky ukazal, ze je opravdu sucho. Nicmene se obcas v prosevu objevovali vsudypritomni hmatavci rodu Bryaxis. Hned u cesty byl starsi parez a kolem tlejici listi a drobne vetvicky. Male vlhci mistecko lakalo k prosevu. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem pri pohledu do misky s prosevem zahledl nehybneho podlouhleho tvora, ktery nebyl nic jineho nez vzacny, skryte zijici brouk rodu Langelandia. Povzbuzen uspechem jsem vyrazil dal do lesa. Asi po sto metrech jsme hned u cesty objevili maly potucek, v jehoz okoli byla spousta listi a take stary topolovy parez. I zde se podarilo chytit Langelandie a dalsi zajimave drevni brouky. V listi a detritu byli velmi hojni hmatavci Trissemus antennatus, ktere jsem doposud nesbiral. Obcas se v prosevu objevili hmatavci rodu Trimium nebo Bythinus.

Prvni den se chylil ke konci a tak jsme se vratili do hotelu, do eklektoru umistili prosaty material a vyrazili na veceri. A jak se dalo ocekavat, jidlo bylo skvele. Vecerni posezeni v restauraci a degustace italskych specialit nas provazely temer celym pobytem. A zcela neocekavane jsme zjistili, ze rajcata tu chutnaji lepe, olivovy olej je nejak vic olivovy, spagety jsou dokonale al dente a cisnik se na nas neustale usmiva, neb se obava toho, ze bychom mohli zitra navstivit konkurenci.

Jeste pred samotnym odjezdem do Italie jsem se zeptal italskeho kolegy, zda nam nemuze doporucit nejaka mista v Severnich Apeninach, kde bychom mohli narazit na zajimavejsi brouky, samozrejme predevsim drabciky a hmatavce. Jedno z mist, ktere nam doporucil, byla Madonna dell´Acero, vzdalena asi 80 km od hotelu. Jednalo se o horske lesy ve vysce kolem 1200 m. Nekolikrat jsme tuto lokalitu v prubehu pobytu navstivili, a i pres znacne sucho, ktere se kazdym dnem zhorsovalo, se nam podarilo nasbirat nekolik zajimavych brouku. Vetsinu casu jsem venoval prosevum. V suchem pocasi nebylo vubec snadne najit nejake vlhci misto, kde by se brouci zdrzovali. Nejcasteji jsem tak prosival navate listi u lesnich cest, pri patach stromu, zkousel jsem prosivat stare mrtve drevo, nebo jsem obracel vetsi kameny. A prave u jedne lesni cesty jsem prosil listi, ktere bylo napadane do male strouhy zarostle ostruzinikem. Ostruzinik si nemohl vybrat lepsi misto a tak jsem, i pres pouzite rukavice, za chvilku vytahoval trny z predlokti. V prosevu se to kupodivu hemzilo brouky. Byli zde velmi drobni hmatavci rodu Trimium a Bryaxis, drobni drabcici rodu Leptusa a take napadni hmatavci druhu Pselaphus parvus. Nad cestou v kastanovo-bukovem lese jsem v male prohlubni objevil velky kamen. Bylo jasne, ze bez pouziti specialnich pomucek a sily ziskane dlouholetym huntovanim tela v posilovne, se mi jej nepodari obratit. Nastesti jsem si do batohu pribalil velke pacidlo. Pacidlo pomohlo, ale i tak jsem s kamenem bojoval vice nez 15 minut...on byl opravdu velky, a kdyz uz se mi jej podarilo castecne odklopit, nebyl tu nikdo, kdo by mi ho podrzel a ja mohl pacidlo posunout. Ale proc vlastne venuju tolik radek nejakemu zbytecnemu sutru v lese. Aaaa uz vim! Kdyz se mi jej podarilo obratit, po spodni strane kamene behala spousta drobnych belavych tvoru, nejruznejsich chvostoskoku, stinek a roztocu, coz indikuje zajimave podzemni prostredi, kde by meli zit slepi brouci. Avsak brouk zadny. Nevzdal jsem se a prosil jsem hlinu v jame, ktera po kameni zbyla. Vysledkem bylo nekolik slepych brouku, pravdepodobne rodu Bathysciella, ale hlavne velky a napadny slepy drabcik rodu Lathrobium (sg. Glyptomerus). Tak se nakonec to usili vyplatilo, vlastne pulka usili, neb mne cekal jeste navrat kamene zpet na sve misto.

Leptomastax sp.

Leptomastax sp. - Asi nejbizarnejsimi brouky, ktere jsem si privezl byli zastupci rodu Leptomastax. Maji sirokou hlavu a obrovska savlovita kusadla.

Phaenotherion fasciculatum - Velmi drobny a netypicky kulaty zastupce celedi Anthribidae.

Curimus sp.

Pselaphogenius cf. fiorii - Tito drobni hmatavci jsou napadni svymi extremne dlouhymi makadly. Ziji v listi, nebo vlhkem detritu.

Esarcus sp. - Pomerne vzacny zastupce celedi Mycetophagidae, ktery zije na hnijicich vetvickach, ktere jsou pod zemi, nebo v listi.

Na teto lokalite jsme nekolikrat zastavili na mistech, ktera se nam zdala zajimava. Jednou to bylo v jedlovem lese, jindy na okraji cesty, nebo jsme vyjeli do vrcholove casti ve vysce asi 1500 m. Temer vsechna mista byla beznadejne sucha a skoro bez brouku. Nezbylo nez hledat vlhci mista pod skalnimi previsy, pobliz vody, nebo pri korenech odumrelych stromu. Brouku tak pomalu pribyvalo. Temer jako vsude, objevovali se zde bezne druhy rodu Bryaxis a Trimium. V mechu jsme vzacne nachazeli velmi zajimave brouky rodu Curimus, patrici do celedi Byrrhidae. Obcas se do prosivadla dostali strevlici rodu Trechus, kterych vsak bylo diky suchu velmi malo. Proto mne docela prekvapilo, ze temer v kazdem prosevu bylo mozne najit drobne drabciky rodu Leptusa a Geostiba. Jsou to male druhy s kratkymi krovkami a casto temer slepe. Kdyz jsem se nevenoval prosevum, coz bylo jen velmi zridka, dival jsem se po kmenech, nebo vetvich stromu. Na male hromadce vetvi u cesty se nam podarilo chytit tesariky Parmena unifasciata a velmi drobne a hbite lencovite brouky Abdera quadrifasciata.

Aparopion cf. suturidens - Pomerne bizarni zastupce velmi zajimave podceledi Molytinae.

Curimus sp. - Tito drobni brouci se zivi nejruznejsimi druhy mechu. Objevit je vsak neni uplne snadne, protoze pri vyruseni vytvori malou kulicku a destiky minut jsou nehybni.

Bathyscicola sp. - Tito velmi drobni slepi broucci obyvaji hlubsi vrstvy lesni hrabanky. Na jihu Evropy zije cela rada druhu, ktere se jen velmi malo lisi.

Nebudu se venovat vsem navstivenym lokalitam, ale urcite zminim jeste aspon dve. Obe mely neco spolecneho – stare, castecne odumrele porosty kastanovniku setych (Castanea setiva). Uz na prvni pohled bylo jasne, ze jde o velmi stare porosty. Mnoho kmenu jiz podlehlo cervene hnilobe a tak v nich bylo mozne najit druhy, ktere prave toto drevo vyhledavaji. Jednim z nich je napriklad Prostomis mandibularis. Pri jednom z prosevu jsem prosival hluboke vrstvy listi v blizkosti zcela zetleleho kmene kastanovniku. Listi a drevo bylo vlhke, pod listim byla spousta hnijicich vetvicek a zbytku dreva. Toto misto obyvali drobni drabcici podceledi Scydmaeninae, presneji velmi bizarni zustupci rodu Leptomastax, a take nenapadni brouci rodu Esarcus. Predevsim brouci rodu Leptomastax vypadaji neuveritelne. Maji obrovska kusadla, jejichz velikost hrave predci jejich vlastni hlavu a patri tak k nejbizarnejsim broukum, ktere znam. Jediny handicap je jejich velikost, jsou opravdu drobni a dorustaji velikosti jen nekolik milimetru. Obcas si rikam, jak by dopadl clovek, kdyby tito brouci meli jeden metr. Velmi zajimavy byl take vetevnicek Phaenotherion fasciculatum, ktery ma oproti vetsine druhu teto celedi, netradicne kulate krovky a stit. Samozrejme i na techto mistech se vyskytovali drobni hmatavci rodu Bryaxis, Bythinus, Trimium ad. Ja jsem mel vsak nejvetsi radost ze zastupcu rodu Pselaphogenius, ktre jsem dosud nechytal a ve sbirce jsem mel jen dva exemplare. Tito brouci jsou blizce pribuzni zastupcum rodu Pselaphus, avsak maji napadne prodlouzenou hlavu a mensi oci. Stejne jako u rodu Pselaphus, i tito brouci maji neuveritelne dlouha makadla a vypadaji jak bizarni tropicke druhy.

Pselaphus parvus - Druh velmi podobny nasemu druhu Pselaphus heisei heisei. Brouky jsem prosival ve vrstve listi na okraji lesni cesty.

Onthophilus striatus

Faronus sp. - Tito velmi drobni drabcici se ukryvali ve vlhkem listi.

Prostomis mandibularis - Napadny brouk zijici ve dreve napadenem tzv. cervenou hnilobou.

Nakonec tedy tyden v severni Italii prinesl nekolik zajimavych ulovku, ktere nyni cekaji na zpracovani a zarazeni do sbirky. A protoze se pomalu blizi zima, mohu zacit opet planovat, kam se podivam v pristim roce.

Po nejake dobe jsem byl opet pozvan, abych prezentoval nektere sve fotografie ve Foto Skoda. Nejde o klasickou vystavu fotografii, ale o prezentovani fotografii 40 autoru na velkoplosne obrazovce a take na nekolika webovych serverech. U me se dockate samozrejme makrofotografii a jak vidite na pozvance, uvidite i jednu z mych oblibenych blech. Kdyz budete mit chut, jste srdecne zvani. Ja se tam urcite v pondeli objevim a verim, ze tam stravim prijemne chvile. Pokud si chcete popovidat, klidne se zastavte.

V prubehu poslednich mesicu ve mne uzralo rozhodnuti, ze si po 8 letech opet poridim novou digitalni zrcadlovku. Musim se priznat, ze jsem vubec netusil, jak dlouho uz mam svuj oblibeny Canon EOS 5D mark II. I presto, ze jsem s nim byl vzdy spokojeny, rozhodl jsem se, ze si poridim novy pristroj, ktery nabidne neco vice z novych technologii. Byl jsem rozhodnut, ze zustanu verny digitalni plnoformatove zrcadlovce, a upustim od dnes tolik modernich bezzrcadlovek. A to i presto, ze nabizeji spoustu skvelych funkci a je opravdu jen otazkou casu, kdy klasicke zrcadlovky prevalcuji. Toto neni zadna hloubkova recenze, ale par postrehu z dvoumesicniho uzivani noveho fotoaparatu.

Musim se priznat, ze jsem mel od pocatku hledani noveho tela pomerne jasno, a tak samozrejme hledani samotne nebylo az tak narocne. Vzhledem k tomu, ze se temer vyhradne venuji makrofotografii, nebyly pro mne nektere funkce noveho fotoaparatu dulezite. Vubec jsem pri vyberu neresil rychlost snimani, tedy kolik snimku za vterinu fotoaparat zvladne. Temer zadnou vahu jsem take neprikladal nejvetsi hodnote ISO, kterou fotoaparat umi. Osobne jsem nikdy nevyuzival vysoke hodnoty ISO, protoze vetsinu snimku porizuji bleskem a tak nejvetsi hodnota, kterou jsem pri pouziti blesku pouzil, je ISO 800. Nicmene dulezita pro mne byla kvalita obrazu pri vyssich hodnotach ISO, cimz myslim napriklad i jiz zminenou hodnotu ISO 800. Dalsim kriteriem bylo maximalni rozliseni, kdy jsem chtel alespon 25 megapixelu, tedy pri pomeru fotky 3:2 obraz s delsi stranou vetsi nez 6000 bodu. A nakonec pro mne byla dulezita vaha fotoaparatu a take samozrejme cena. Volba nakonec padla na Canon EOS 6D mark II.

O teto zrcadlovce najdete na internetu uz nyni velke mnozstvi recenzi a hodnoceni. Ja nikdy prilis na recenze nebyl a tak jsem se rozhodoval spise intuitivne. A bylo me rozhodnuti spravne, nebo nakupu 6D mark II lituju? Jeste nez se zacnu venovat samotnemu fotoaparatu, chci jen upozornit na to, jak vyrazne se lisi cena v ramci Evropy. V soucasne dobe se u nas cena pohybuje od 48 do 57 tisic. Ja jsem vsak zvolil nakup pres ebay.com. Pokousel jsem se hledat i na Amazonu, ale v te dobe tam bylo mozne nakoupit pristroje pouze z Ciny a USA, kde vsak dojde k navyseni ceny z duvodu cla a dalsich poplatku. Nasel jsem tedy prodejce ve Francii a konecna cena, vcetne postovneho, byla 37 500 korun. Nasel jsem i kus v Nemecku za 33 tisic, ale nez jsem stacil zareagovat, byl jiz prodany. Ale zpet k samotnemu fotoaparatu.

Jde o novou zrcadlovku, ktera je v prodeji od cervna 2017 a nahrazuje predchozi uspesny typ EOS 6D. Oproti 6D ma 6D mark II vetsi rozliseni (26 Mpx), vyklopny a plne dotykovy displej, coz byl take jeden z duvodu, proc jsem zvolil prave tento pristroj. Novy dotykovy displej je opravdu skvely, autofokus reaguje okamzite po dotyku na displej, je presny a skvele se pouziva pri foceni pres zivy nahled. Dost se novemu 6D mark II vycita, ze takto novy fotoaparat nema 4K video. Bohuzel nema, ale aspon malou utechou muze byt 4K time-lapse video, a pri full HD rozliseni 60 snimku za vterinu, umoznujici velmi kvalitni slow motion zabery. Kdyz zustanu jeste u videa, skvela je Dual Pixel technologie, kterou vyuzijete predevsim pri nataceni videa. Fotoaparat ma take Wifi a Bluetooth pro bezdratove pripojeni externiho zarizeni, napriklad mobilu pro dalkove ovladani fotoaparatu. Velmi mne take potesila integrovana GPS, kterou jsem u sveho 5D mark II velmi postradal. Dalsi zmena, kterou jsem pocitil hned pri prvni foceni, bylo vetsi mnozstvi ostricich bodu. Stale to neni sice zadna velka slava, ale oproti 9 bodum u 5D mark II, je 45 bodu velky posun. Rozsirily se take moznosti volby ostricich bodu a tak je to jedna z veci, kterou u noveho 6D mark II ocenuji. Hovori se take o tom, ze novy 6D mark II ma lepsi dynamicky rozsah, i kdyz napriklad Nikon je na tom stale lepe. Naopak z ceho jsem byl trochu zklamany, samozrejme jsem to vedel jiz pred samotnym nakupem, je absence maleho joysticku pro rychlou volbu ostricich bodu. Ten byl umisten v horni casti zadni strany fotoaparatu a byl snadno pristupny. U 6D mark II je moznost volny pres kolecko u spouste, nebo pres multifunkcni ovladaci kolecko na zadni strane pristroje. Toto je vsak prilis dole a tak je ovladani trochu komplikovane. I presto se na to da pomerne rychle zvyknout. Dalsim rozdilem oproti 5D mark II je mensi hlucnost zaverky a tak i omezeni otresu, ktere mohou negativne ovlivnit vyslednou ostrost snimku. I presto se nejedna o uplne tichy fotoaparat, predevsim pri foceni pres zivy nahled mi prijdou otresy stale dosti silne. To vsak muze byt zpusobeno tim, ze jsem jeste neprisel na to, jak je vice omezit v ramci nastaveni. Pro mne vyraznou zmenou je i jina pozice zapinaciho tlacitka, ktere je u novejsich zrcadlovek rady EOS na vrchni strane pristroje u kolecka volby rezimu. Volic rezimu ma take uvolnovaci tlacitko, ktere jsem u 5D mark II nemel. Zmenila se i pozice tlacitka pro snimani v zivem nahledu a pro nataceni videa. Velmi take ocenuji moznost nastaveni kratsiho expozicniho casu zaverky pri foceni s externim bleskem, ktery nedisponuje HighSpeed rezimem. Nejsem tak omezen pouze 1/180 vteriny, kterou fotoaparat nabizi. Posledni veci, ktera mne trochu prekvapila je, ze fotoaparat nenabizi dva sloty pro pametove karty a oproti memu 5D mark II pracuje jen s SD kartami (SD/SDHC/SDXC). Naopak velmi jsem ocenil baterii, ktera je stejna u obou fotoaparatu. Vyrobce si pravdepodobne lepe poradil s vnitrni spotrebou, protoze baterie ma opravdu velkou vydrz. Dalsim zajimavym doplnkem je 5 osa stabilizace obrazu. Bohuzel ta je funkcni jen v pripade nataceni videa a pouze, kdyz ma objektiv sam stabilizaci. To je asi zhruba vse podstatne, samozrejme vyrazne zmeny doznalo i menu, ale tomu se zatim venovat nebudu.

ISO 800, f/6.3, 1/160 s - Vyrez 1:1.

ISO 3200, f/6.3, 1/640 s - Vyrez 1:1.

ISO 6400, f/6.3, 1/1250 s - Vyrez 1:1.

ISO 6400, f/6.3, 1/500 s - Neupraveny snimek, pouze vyrez z originalu. Vyrez 1:1.

ISO 5000, f/5.0, 1/80 s - Upravena fotografie.

Po dvou mesicich uzivani bych tak rad napsal neco malo ke kvalite snimku. To je pro vetsinu z nas asi to nejdulezitejsi kriterium. O mensim dynamickem rozsahu jsem jiz psal, ale musim rici, ze oproti 5D mark II je zmena vyrazna, samozrejme k lepsimu. Jak jsem jiz psal, vetsinu svych snimku porizuji s bleskem, a tak k hodnoceni kvality snimku musim vyuzit i portretni fotografie, kterym se venuji a u kterych pouzivam nejcasteji prirozene svetlo, a samozrejme vyssi ISO. Hned na zacatku musim rici, ze s kvalitou snimku nejsem uplne spokojen, coz neznamena, ze jsou spatne, ale pokud se divam na syrova data, tedy konverze z raw formatu zcela bez uprav, subjektivne mi pripadaji vystupy z 5D mark II lepsi. Na druhou stranu je znat vetsi rozliseni a tim vice detailu na fotografiich po konverzi do jpegu, pripadne tiffu. Nutno priznat, ze jsem mel vzdy pomerne vysoke naroky na vysledne fotografie a tak jsem k vystupum vzdy vice kriticky. Kazdopadne po plnohodnotne konverzi z raw formatu jsou vysledne fotografie vyborne, coz uvidite i na prilozenych snimcich.

ISO 320, f/2.8, 1/250 s - Bez uprav, pred konverzi z raw. Vyrez 1:1.

ISO 320, f/2.8, 1/250 s - Bez uprav, po konverzi z raw. Vyrez 1:1.

Co se tyka sumu pri vyssich ISO tak i zde zalezi na mnoha faktorech. Chybne exponovany snimek muze sumet i pri ISO 100, naopak vhodne exponovany snimek muze byt bez sumu i pri 3200 ISO. Pokud jsem pouzil napriklad ISO 1600, vysledky byly vyborne. Sum byl minimalni a ostrost snimku nebyla zvysenou citlivosti nijak zvlast ovlivnena. Naopak pri nizsich ISO se projevil mensi dynamicky rozsah senzoru, ktery se zlepsuje se zvysujici se citlivosti. Pri prevodu snimku z raw formatu se po korekci do plusu objevuje sum predevsim ve stinech, a na muj vkus je ho az prilis. Pokud jsem fotil nejakou svetlou scenu v prubehu dne a zvolil jsem ISO 3200, na fotografii temer zadny sum nebyl. I presto hodnota ISO 1600 pro mne zustava hranicni.

Tolik tedy par prvnich dojmu z pouzivani Canon EOS 6D mark II. Nikdy jsem nedelal prilis unahlene zavery a tak si na konecny verdikt jeste pockam.

Po nejake dobe jsem byl opet pozvan, abych prezentoval nektere sve fotografie ve Foto Skoda. Nejde o klasickou vystavu fotografii, ale o prezentovani fotografii 40 autoru na velkoplosne obrazovce a take na nekolika webovych serverech. U me se dockate samozrejme makrofotografii a jak vidite na pozvance, uvidite i jednu z mych oblibenych blech. Kdyz budete mit chut, jste srdecne zvani. Ja se tam urcite v pondeli objevim a verim, ze tam stravim prijemne chvile. Pokud si chcete popovidat, klidne se zastavte.

Pomerne casto dostavam otazku, jak je to dnes s prodejem fotografii. Rozhodl jsem se napsat clanek o tom, jak se situace zmenila za poslednich 25 let, kdy sam fotografie prodavam a k jakym prekotnym zmenam doslo.

Pred dvaceti roky, kdy byla u nas digitalni fotografie teprve v plenkach, se rikalo, ze tato technologie nemuze konkurovat klasicke fotografii. Dnes sami vidite jaka je situace a kolik fotografu zustalo vernych svym klasickym kinofilmovym fotoaparatum. Ono se neni vlastne cemu divit. Technologie kraceji kupredu milovymi kroky a casto se sam sebe ptam, kde je ta pomyslna hranice, kdy uz nebude co vymyslet. Ale zpet do doby pred dvaceti lety, kdy par dobrodruhu presedlalo z klasickeho kinofilmu na digitalni fotoaparat a snazilo se presvedcit zbytek fotograficke obce, ze nastal cas na zmenu. V te dobe se prodejem fotografii zabyvalo jen velmi malo lidi. Stale existovaly obavy, ze digitalni technologie neuspeje a tak se kvalitni fotografove dali spocitat na prstech dvou rukou. Z toho samozrejme plyne, ze pokud mel clovek kvalitni fotografie, nebylo obtizne je prodat. Avsak k tomu, aby kvalitni fotografie vznikla, museli jsme ovladat principy samotne fotografie, tedy jak proces vzniku fotografie probiha. Nebylo mozne se spolehat na kontrolni nahled primo na fotoaparatu a museli jsme presne vedet jak fotoaparat nastavit, aby vysledna fotografie stala za to. A prave moznost kontroly porizenych fotografii ihned v terenu a jejich pripadne okamzite zmazani byly duvody, proc digitalni fotoaparaty postupne prevalcovaly ty klasicke.

Postupne se tak zacal pocet lidi, kteri s sebou do prirody a na cesty vozi fotoaparat, zvysovat. Diky digitalni technologii zacal postupne fotit temer kazdy. Najednou se zacali objevovat neznami fotografove, kteri meli velmi kvalitni snimky, a jejichz praci nebylo obtizne na internetu najit. Zacali vznikat nejruznejsi fotograficke weby a co predevsim, zacalo se darit tzv. fotobankam. Digitalni fotoaparaty byly stale kvalitnejsi, bylo mozne si vybrat kompaktni fotoaparat, ale i digitalni zrcadlovku. Fotobanky se zacaly plnit fotografiemi a prodejem fotografii se zacinalo zabyvat stale vice lidi. A samozrejme jak se zvysoval pocet fotografu, zacaly se menit ceny fotografii. Vetsina amaterskych fotografu, kteri byli schopni poridit velmi kvalitni snimky, byla rada, ze se jejich fotografie objevi v nejakem clanku v casopise a tak casto poskytovali fotografie zdarma, nebo za velmi nizkou cenu. To melo za nasledek, ze zacinal klesat odbyt fotografii profesionalnim fotografum. Najednou se zacalo hovorit o tom, ze se prodejem fotografii neda uzivit, coz vlastne plati dodnes. Jen velmi malo fotografu dokaze pokryt sve zivotni naklady pouhym prodejem fotografii. Dnes je potreba rozsirit sve aktivity o prednasky, kurzy, fotograficke cesty apod.

Ale zpet k prodeji. Jak jsem jiz zminil, vznikla cela rada fotobank. Byly to jak soukrome fotobanky, ktere nabizely fotografie jednoho autora, tak fotobanky, ktere umoznily prodavat snimky temer kazdemu. Fotograf mohl do fotobanky umistit sve fotografie za cenu, kterou stanovil majitel webu, a ktery si samozrejme z prodeje fotografii nechaval provizi. Tim se cena fotografii mirne zvysila, ale nebylo to vzdy podminkou. Kdyz se vse zdalo na dobre ceste, a darilo se fotografie prodavat, tak se v roce 2003 objevil Jon Oringer. Mozna Vam toto jmeno nic nerika, ale jde o zakladatele a generalniho reditele spolecnosti Shutterstock, ktera provozuje stejnojmenny web www.shutterstock.com. Velmi chytrym zpusobem zacal tento web nabizet a prodavat fotografie. Slo o to, ze pokud by se mu podarilo pokryt celosvetovy trh a prodavat tak tisice fotografii denne, muze jit s cenou fotografii vyrazne dolu. A to se take stalo. Diky obrovskemu mnozstvi fotografii (v dnesni dobe, tedy 13.2.2018 je na strankach vice nez 178 milionu fotografii) se ceny na tomto webu pohybuji velmi nizko, samozrejme az na nejake vyhradni licence. Castym argumentem proti prodeji fotografii na tomto webu je cena, kterou za fotografii dostanete. Ta je v pocatecni fazi 0,25 USD za fotografii, tedy asi 5 korun. Kdyz dosahnete celkoveho prodeje 500 USD, cena se zvysi na 0,33 USD, tedy asi na 7 korun. Samozrejme jsou tam ruzne licence a tak se obcas prodaji fotografie za 3 USD, jindy treba i za 30 USD. Ja jsem zacal na tomto webu prodavat fotografie v roce 2016 a hlavnim duvodem byl prechod na cloudovou verzi Adobe Photoshop, kdy jsem zacal platit kazdy mesic 13 USD. Rekl jsem si, ze bych si na platbu za pouzivani APS mohl vydelat prave prodejem fotografii na shutterstocku. Osobne tedy beru prodej na shutterstocku spise jako doplnkovy, protoze mam v galerii pouhych 400 fotografii, coz samozrejme neni mnoho. Kazdy mesic prodam fotografie v hodnote 30–70 USD, coz mi zcela staci na pokryti plateb za graficky software a za rok vydelam na nejakou tu letenku po Evrope. Samozrejme to neni temer nic, kdyz to srovnate s clankem Ondry Prosickeho, kde zverejnil jeho prijmy z tohoto serveru, ale je potreba si uvedomit, ze tam Ondra ma jiz tisice fotografii. Nekdo by mohl rici, ze tam samozrejme take mohu nahrat tisice fotografii, ale ono to u makrofotografie neni az tak snadne, predevsim pokud fotografujete predevsim nasi, nebo stredoevropskou faunu a floru, kde je pretlak fotografu. Dlouha leta jsem fotil predevsim dokumentarni fotografii a tak mam na fotografiich vzacne, nebo netradicni druhy bezobratlych. O ty vsak zajem neni. Kdyz se podivam na to, ktere fotografie jsou u mne nejprodavanejsi, tak budete mozna prekvapeni. Absolutnimi vitezi jsou parazite, a to at uz jde o blechy, vsi nebo stenice. Dale je zajem o fotografie mravencu a vos.

A jak je to s prodejem fotografii u nas? Jak jsem jiz psal, doba se zmenila. Dnes foti temer kazdy a tak neni problem sehnat fotografii od nekoho zdarma. I presto, ze nejsem profesional, tak fotografie zdarma temer nikdy neposkytuji. Musime si uvedomit, ze fotografie zdarma nevznikla. Jsou s ni spojene nejake cestovni naklady, cas a samozrejme dlouholete zkusenosti a znalosti, ktere vedou k tomu, ze najdeme pozadovany druh a vyfotografujete jej v prirozenem prostredi. O to vice nechapu, ze mi pomerne casto pisi lide a dokonce zastupci firem, kteri chteji nejakou fotografii a nemaji na jeji porizeni finance. Tedy aspon tak to tvrdi. Ohaneji se informaci, ze jde o nekomercni pouziti, ze na to nemaji penize atd. Vetsinou se ptam, oc tedy jde, a temer ve 100% dostanu odpoved, ze jde "pouze" o projekt, nebo nejakou publikaci, kterou si vydavaji jen tak sami atd. Ale on nekdo ten projekt vyhlasil a samozrejme ze zistnych duvodu, knizku nekdo musi nasazet a vytisknout a tak je jasne, ze se kolem toho nejake penize toci...dnes temer nikdo neudela nic zadarmo. A tak se nebojte chtit za sve fotografie odmenu. V dnesni dobe neni a nebude snadne se prodejem fotografii zivit, ale pokud Vas fotografovani bavi, muzete obcas nejakou tu korunu vydelat. Jen nezapominejte, ze i prijmy z fotografii podlehaji zdaneni a co vice, pokud prodavate fotografie v digitalni podobe na uzemi EU, musite za kazdy prodej nejpozdeji do 25. dne v mesici podat tzv. Kontrolni hlaseni k dani z pridane hodnoty. Mozna si rikate, ze nejste platci DPH, ale zde jde o to, ze jste osoba priznana k dani a DIC je Vase rodne cislo. A prave zde je vyhodou prodej fotografii napriklad pres www.shutterstock.com, ktery sidli v USA a tak staci prijem pouze zdanit v ramci rocniho vyuctovani.

Tentokrat bych Vas rad pozval na vystavu nazvanou Makrofotografie 3×jinak. Je to spolecna vystava tri autoru, kteri vnimaji svet makrofotografie kazdy trochu odlisne. Muzete tak videt fotografie umelecke, ale i klasickou makrofotografii s pohledy do sveta mravencu, vcel a dalsich bezobratlych. Vystava potrva od 5. dubna do 13. kvetna 2018 a vice informaci najdete na webu www.czechpressphoto.cz a na nize prilozenem letaku.

V letosnim roce jsem se rozhodl navstivit Madeiru, maly ostrov v Atlantskem oceanu, vzdaleny asi 700 km zapadne od brehu Maroka. Tento uzasny ostrov patrici Portugalsku jsem navstivil jiz pred dvema roky, a to spolecne s kolegou entomologem. Tentokrat jsem vsak vyrazil sam a mozna prave proto jsem zazil tolik nepredvidanych veci, ze nemohu jinak, nez o nich napsat par vet.

Vse zacalo zmenou pocasi. Mozna si pamatujete, jak se v prubehu brezna oteplilo. Bylo temer jarni pocasi, lide zacali uklizet zimni bundy a nekteri zahajili jarni prace na zahradkach. Zima vsak nerekla sve posledni slovo a jednoho dne se pres noc pocasi nahle zmenilo. V patek bylo krasnych 10 stupnu, avsak behem noci, kdy napadl snih, teplota klesla na minus tri stupne. Samozrejme silnicari opet zaspali a tak byly silnice prujezdne jen s nejvetsi opatrnosti. Ano, a prave tuto noc jsem odletal. Uz prichod k autu, pred treti hodinou ranni, napovidal, ze se muze cesta zkomplikovat. Letadlo melo z Prahy odletat v sest hodin rano a tak jsem mel tri hodiny na to, abych dolej do Prahy, zaparkoval na hlidanem parkovisti, odbavil se a nasedl do letadla. Vzhledem k teto vyrazne zmene pocasi bylo auto jedna velka ledova koule, navic zasypana snehem. Nez jsem jej radne ocistil, bylo ctvrt na ctyri...vlastne diky chumelenici bylo cisteni auta temer nekonecne. Nakonec jsem tedy po ctvrt na ctyri vyrazil smer letiste. Pocital jsem, ze cesta na letiste bude trvat maximalne hodinu, ale to by musely byt silnice upravene a sjizdne. Diky chumelenici, kdy jsem nemohl pouzit dalkova svetla, neb jsem pak nevidel ani na krok, a diky neprotazenym silnicim jsem nakonec do Prahy dojel az za hodinu a pul. Nez jsem sehnal majitele parkoviste a prehodil vsechny veci, tak bylo temer pet hodin. Na letiste jsem se dostal tesne po pate, rychle si nechal odbavit batoh, protoze letenky jsem mel jiz v mobilu a vyrazil k odletove brane. Vse se zdalo v pohode, i kdyz jsem si stale rikal, ze to venku vypada tak, ze letadla nemohou letat. Letadlo opustilo sve stani a rozjelo se. Za chvilku se vsak zastavilo a pilot oznamil, ze bude na letadlo nanesen protinamrazovy pripravek, ktery je pri startu v mrazivem pocasi nutny. Postrik letadla probihal asi 20 minut, a jiz v te chvili jsem byl lehce nervozni a pokukoval jsem z okenka na auto, ktere na kridla nanaselo nejakou podivnou zelenou hmotu pripominajici rozredene amarouny. Na prestup jsem mel v Lisabonu pouze 45 minut...nyni tedy jen 25. Letadlo bylo osetreno a opet se rozjelo...ale udelalo jen kolecko a pilot oznamil, ze draha neni upravena pro start a ze bude pripravena asi za pul hodiny. Uz bylo jasne, ze pripoj v Lisabonu nestihnu. Nakonec jsme odletali z Prahy v 7:20. Jen jsem si rikal, proc zamestnanci letiste zacali drahu upravovat az po seste, kdyz vedeli, ze letadlo v sest odleta. Mel jsem spoustu vlastnich teorii, ale zadna asi nebyla ta spravna.

Po vice nez trech hodinach letu jsem byl ihned po vystupu z letadla odchycen zamestnankyni letecke spolecnosti a bylo mi oznameno, ze jsem letadlo nestihl a ze poletim za nekolik hodin dalsim spojem. Jako nahradu jsem dostal voucher na 16 EUR a tak jsem si dopral aspon poradnou snidani. A musim rici, ze poradny kus pizzy Hut prisel vhod. Nakonec vse dobre dopadlo a ja byl po treti hodine na Madeire. Vyzvednout batoh a hura pro auto...ale kde je batoh? Na pasu uz nebylo zadne zavazadlo a batoh nikde. Tak jsem se odebral k reklamacim a nahlasit ztratu batohu. Kdyz jsem se blizil k okenku, zahledl jsem zamestnance letiste, jak veze na voziku muj batoh. Duvodem byla hmotnost a velikost batohu...na mensich letistich jsou vetsi zavazadla odbavovana mimo check-in, coz je i pripad letiste ve Funchalu. Batoh je doma a tak jdeme pro auto. Predem zamluvene auto vsak jiz nemeli a tak jsem dostal Citroen C1, coz se nakonec ukazalo jako neprilis dobra volba. V brutalnich kopcich, ktere na Madeire jsou, jsem mel obcas pocit, ze mi chcipne i jednicka, a to jsem byl v aute sam. Tak zaplatim pronajem auta a vyrazim, ...ale nefunguje mi kreditni karta, ze by utrpela neustalym pouzivanim, nebo je problem nekde jinde? Kazdopadne nebylo mozne zaplatit klasickou cestou a tak jsem nabidnul, ze muzeme vyuzit bezpecnostniho kodu na karte, kdy si obchodnik stahne z uctu domluveny obnos penez, samozrejme vse vidite a castku potvrzujete. Ale jak to budu delat cely tyden, kdyz nemam funkcni kartu a jsem sam, tedy nemam nikoho, kdo by me zalozil...no nejak to dopadne.

Kdyz jsem vyrazil z letiste na sever smer Porto Moniz, cesta ubihala velmi prijemne, skvele bylo i pocasi a tak jsem se zacinal tesit do terenu. Kdyz jsem byl asi 20 kilometru od cile u vesnice São Vicente, zacala se objevovat spousta aut, nektera z nich mela zavodni cisla, jina byla plna reklam. Najednou na silnici znacka zakaz vjezdu a informace o tom, ze se zde konaji zavody do vrchu a ze je nekolik silnic uzavrenych...samozrejme se to tykalo i te me do Porto Moniz. Na Madeire zas tak husta sit silnic neni a tak bych musel najet nekolik desitek kilometru, nez bych se dostal na misto. Kdyz jsem se rozhodoval, zda vyckam do ukonceni zavodu, nebo zkusim najit nejakou cestu kolem vesnice, tak mi volal majitel ubytovani, ze maji problem, ze jim vyhorela elektroinstalace v apartmanu, kde jsem mel byt, a ze mi musi najit nove ubytovani. Tak jsem rekl, ze maji cas, neb stojim u São Vicente a nemohu dal. Pan mi poradil, ze kdyz pojedu doprava, projedu tunel, pak zahnu doleva a pojedu podel more a nejakych malych domku, ze bych to mel cele objet...a skutecne, za deset minut jsem uz byl zpet na silnici do Porto Moniz.
Dalsi dva dny probehly bez problemu. Avsak treti den, kdy jsem fotil jednu drobnou skakavku, samozrejme objektivem Canon MP-E65, ktery pouzivam stale, se na displeji objevila hlaska chyba komunikace s objektivem, ocistete kontakty. Tak jsem sundal objektiv, vse radne vycistil a nasadil zpet...chyba vsak nezmizela. Okamzite mi to doslo...jeste 4 dny na Madeire a jsem bez objektivu. Pred tremi roky jsem mel stejny problem a nakonec se ukazalo, ze se prerusil tzv. flex clony a ja musel samozrejme objektiv poslat do servisu. Oprava se jim tehdy prilis nepovedla (vice o oprave zde). Objektiv tak fungoval pouze pri zvetseni 1:1, coz mi nebylo moc platne, protoze jsem s sebou mel i stabilizovany makro objektiv 100/2,8. Tak jsem musel ukoncit foceni sve drobote a zacal fotit trochu vetsi tvory, tedy jen ty na ktere jsem mel techniku.

Dny ubihaly a ja zacal pomalu pomyslet na navrat. Jenze je tu problem...nutnost uhrazeni ubytovani pouze v hotovosti a nefunkcni kreditka. Tak napisu majiteli, at mi vystavi fakturu, pripadne mu poslu take bezpecnostni kod karty a vse se vyresi. Jenze na Madeire mi sms i hovory obcas nechodily a tak jsem po odeslani sms mel za to, ze najdu na emailu fakturu a bude to. V odpolednich hodinach jsem dorazil na letiste a tesil se na let domu. Asi necele dve hodiny pred odletem se ke mne blizi dva policajti a zadaji me, abych sel s nimi. Maji nahlaseno, ze chci ujet z ostrova bez uhrazeni ubytovani...tak jim vysvetluju situaci a policajt, ktery se mnou zustava nekam vola a predava mi telefon s tim, ze na druhem konci je onen majitel ubytovani. Ten me upozornuje, ze nechape, proc jsem neuhradil ubytovani, ze chce hotovost a ze bez zaplaceni nemohu odletet. Opet mu vysvetluju situaci, ale on stale trva na hotovosti. Uz jsem nemel cim argumentovat a tak jsem predal mobil policistovi a ten opet dlouhe vteriny hovoril s majitelem. Polozil to a pta se, zda bych mohl zavolat do sve banky...bylo nastesti patecni odpoledne a tak to bylo mozne. V bance jsem dostal odpoved, ze pokud chci, tak mi poslou novu kartu...samozrejme klasicky do peti dnu. To jsem s diky odmitnul. Tak zkuste Western Union! To by sice slo, kdyby na letisti meli pobocku a take bych musel sehnat nekoho u nas, kdo by v patek odpoledne nasel pobocku u nas a poslal penize. To uz chybelo do odletu 40 minut a reseni v nedohlednu...stale jsem byl v policejni kancelari. Najedou telefon a volal mi majitel ubytovani, ze mu mohu poslat penize na ucet a at udelam kopii obrazovky s informaci, ze penize odesly. Jenze nemam certifikat...zavolal jsem tedy domu sve zene a pozadal ji o zaslani meho certifikatu. Velke stesti bylo, ze jsem mel s sebou notebook, ktery obvykle neberu. V tom ale policista rika, ze musime jit, nebo mi ulitne letadlo. Za pochodu jsem tedy stahnul certifikat a otevrel internetove bankovnictvi. Vzhledem k tomu, ze se za chvilku mela zavirat odletova brana a ja jeste nebyl celne odbaven, policista me doprovodil a pokusil se muj presun urychlit. Rychla pasova kontrola a nyni kontrola zavazadel, tedy foto batohu a dalsich veci....stale jsem v ruce drzel notebook a tukal tam IBAN. U kontroly mi celnici narizuji sundat boty a vse odlozit, rikam, ze provadim platbu a ze nemohu notobook zavrit...tak to zkusili jeste jednou, coz zahledl "muj" policista a sel jim vysvetlit situaci. Najednou se kontrola zrychlila a ja byl za minutu hotov, sednul jsem si na lavicku a provedl platbu. Policista nadiktoval email majitele ubytovny a ja mu poslal kopii obrazovky. Policista se usmal, zavolal to majiteli a ten potvrdil prijem emailu. To uz byla brana do letadla zavrena, ale i zde mi pomohl policista, ktery nekam zavolal a sklenenymi dvermi me pustil primo na letistni plochu, kde jsem na posledni chvili, a samozrejme jako posledni nastoupil do letadla. V Lisabonu jsem jiz v klidu cekal na let do Prahy, ale jeste to nebylo vse.

Kdyz jsem cekal ve fronte u odletove brany, pristoupila ke mne mladsi pani. Znate ten pocit, kdyz se k vam nekdo nakloni a ma neuveritelne silny a pro vas neprijatelny parfem? Nevim, kde ho pani sebrala, ale me jsem pocit, ze musi letet z Moskvy. Nejsem zadna citlivka, kdo me zna, tak vi, ze ani mrsiny, natoz nejaky trus me nemuze rozhazet, ale toto? Snazil jsem se zakryvat nos, abych dopad "zapachu" co nejvice eliminoval. Uz myslim na to, jak nastoupim do letadla a nadechnu se cerstveho vzduchu. V tom k te dame pristupuje pravdepodobne jeji pritel a pta se jake ma cislo sedacky...odpoved zni 15F. Pomoooc to neee, ja mam 15E! Ano, me utrpeni skoncilo az na letisti v Praze :-)

Ale urcite Vas ale vice zajima, co vse jsem na Madeire videl, fotil a co priroda. Tomu vsemu se budu venovat v dalsim clanku, na kterem jiz usilovne pracuji, a brzy se tu objevi.

Pri nedavne navsteve ostrova Madeira jsem natocil pomerne hodne videi a tak by byla samozrejme skoda, kdybych se s Vami o nektera nepodelil. Sestrihal jsem proto kratky film, dalo by se rici skoro relaxacni video. A treba Vam prave toto video pomuze v rozhodovani, zda tento uzasny ostrov navstivit.

Opet jsem se po dvou letech vratil na Madeiru, kouzelny ostrov v Atlantskem oceanu, ktery nenabizi tolik prilezitosti ke koupani, ale pro milovnika prirody je to opravdovy raj. Je to ostrov vodopadu, horskych lesu, strmych utesu a tunelu. Prijmete proto pozvani na kratkou exkurzi na tento portugalsky kousek raje.

Nekolikrat jsem dostal otazku jak se na Madeiru vlaste dostat. Moznosti je samozrejme vice, ale behem dvou cest jsem vyzkousel asi ty dve nejcastejsi. V prvnim pripade jsem zvolil klasicky zajezd, ktery zprostredkovava server www.airstop.cz a ktery casto vyuzivam. Jde o nabidku nemeckych zajezdu, kde jsou vetsinou ceny mnohem priznivejsi, a take mista jsou overena nemeckou klientelou. Avsak v ramci techto zajezdu vyuzivam pouze letenku a ubytovani. I presto, ze je k dispozici delegat a transfer do hotelu, vzdy si pujcim vlastni auto a cely pobyt si resim sam. Jedinou drobnou nevyhodou techto zajezdu jsou mista odletu. V dnesni dobe to vsak neni zadny problem a muzete vyuzivat soukroma parkoviste temer u vsech letist. Na Madeiru se tak nejcasteji leta z Frankfurtu, ale take napriklad z Lipska nebo Drazdan. Druhou moznosti, kterou jsem letos zvolil ja, je zajisteni si zvlast letenky a ubytovani. Na Madeiru letaji predevsim portugalske aerolinky TAP Air Portugal, a to nekolikrat denne primo z Lisabonu. Staci si tedy zajistit letenky Praha – Lisabon – Funchal a muzete vyrazit. Mozna je dobre zminit, ze letiste na Madeire patri mezi 10 nejnebezpecnejsich letist na svete. Draha byla puvodne dlouha jen 1600 metru, a kdyz doslo v roce 1977 k vazne nehode, byla nekolikrat prodlouzena az na soucasnych 2781 metru. Na Madeire vsak velmi casto silne fouka a tak v kombinaci s pomerne kratkou drahou je pristani dobrodruznejsi. Obcas se stane, ze letadla na Madeiru vubec neletaji, nebo maji znacne zpozdeni. Prave pred nekolika tydny byl provoz na letisti kvuli silnemu vetru prerusen.

Na zacatek jeste par udaju o Madeire. Jak jsem jiz zminil, jedna se o portugalsky ostrov vzdaleny asi 580 km zapadne od brehu Maroka a temer tisic kilometru od Lisabonu. Je to maly zeleny klenot v sirem oceanu, ktery ma rozlohu pouhych 750 km² a autem jej cely prejedete asi za hodinu. Co vsak ridice ze stredni Evropy prekvapi, jsou neuveritelne kopce a stoupani, ktera nezridka dosahuji 50%. Auto, presneji brzdy, dostavaji poradne zabrat a nekdy ma clovek pocit, ze ten kopec nemuze auto vubec zvladnout. Na Madeire se samozrejme setkate s mnoha klasickymi jihoevropskymi neduhy jako je nedani prednosti v jizde, nepouzivani blinkru a predevsim nezodpovedne parkovani, kdy mistni parkuji tam, kde je napadne a nikdo neresi, ze se kolem neda projet. Pobavila me napriklad znacka omezeni rychlosti na 40 km/hod. v kopci, ktery mel 40% stoupani, kazde auto tam jelo maximalne 20 km/hod., vic to vlastne ani neslo. A to me, tedy Citroen C1, bylo rado, ze vubec nejaky pohyb do kopce zvladne. Na ostrove je velke mnozstvi tunelu, ktere velmi casto vznikaji vedle silnic vedoucich po utesech. Duvodem je zvetravani skal, kdy kameny a casti skal padaji na silnici. Ta je pak uzavrena a misto ni je vybudovan tunel. Kdyz jsem byl na ostrove pred dvema roky, na jedne takove silnici bylo jen male mnozstvi spadaneho kameni. Kdyz jsem stejne misto navstivil letos, bylo temer nepruchodne a chuze po silnici se jevila jako znacne nebezpecna. Eroze je zde patrna na mnoha mistech a rikam si, za jak dlouho tento krasny ostrov zmizi a skonci na dne oceanu jako hromadka kameni.

Velmi zajimave je na Madeire podnebi, kdy napriklad teplota vody ani v zimnim obdobi neklesa pod 18°C. Na pobrezi az do vysky 200 metru nad morem je mozne pestovat tropicke plodiny. S narustajici nadmorskou vyskou se klima meni na subtropicke a v nadmorskych vyskach kolem 1000 metru se muzete setkat s eukalypty a predevsim vavrinovymi lesy. Na jiznim pobrezi ostrova mene prsi, naopak na vychode a na severu jsou srazky cetnejsi a fouka tam take silny vitr. V roce 2016 cast ostrova zachvatil mohutny pozar. Diky silnemu vetru, horku a drsnemu terenu se pozar nedarilo zvladnout. Shorely tak velke plochy lesa, rada domu a o zivot prisli i tri lide. Samozrejme jsou mista postizene pozarem dobre patrna jeste dnes. Cele svahy jsou bez stromu, a pokud nejake stromy odolaly, tak to byly nepuvodni eukalypty, ktere dokonce pro rozmnozovani pozary potrebuji. A aby toho nebylo malo, tak letos v zimnich mesicich panovalo na Madeire neuveritelne spatne a vetrne pocasi, coz prozrazuji desitky polomu a na mnoha mistech take sesuvy pudy.

Me na ostrov prilakaly nejen jeho krasy, ale predevsim bezobratli. Mym hlavnim cilem bylo najit a vyfotografovat nektere z endemitu, tedy druhu, ktere ziji pouze na Madeire. Nejvice pozornosti jsem venoval slepym broukum zijicim v podzemi, pripadne v odumrele drevni, nebo rostlinne hmote. Na Madeire zije takovych druhu nekolik a vesmes patri mezi velke vzacnosti, ktere casto nevideli ani mistni sberatele, natoz aby je nekdo vyfotografoval. Jde predevsim o nosatce (Curculionidae), zastupce celedi Bothrideridae nebo Colydiidae. Rada techto druhu vyhledava odumrele podzemni casti rostlin, nebo kousky dreva, ktere jsou trvale pod zemi. Z nosatcu se na Madeire vyskytuji zastupci rodu Barretonus, Laparocerus, Amaurorhinus nebo Torneuma. Objevit tyto brouky vsak neni uplne snadne a casto to vyzaduje znacne usili. Asi nejsnadneji se hledaji nosatci rodu Barretonus, kteri ziji casto v odumrelych a tlejicich korenech rostlin. Nektere druhy jsem nachazel na korenech bodlaku, jine na korenech neurcene hvezdnicovite rostliny. Letos jsem objevil vetsi mnozstvi exemplaru druhu Barretonus hinterseheri v kousku fikovnikove vetve, ktera byla v hline pri pate stareho fikovniku. Mnohem obtizneji se vsak hledaji zastupci rodu Torneuma, kteri ziji pod zemi na dreve, nebo korincich stromu, casto opet fikovniku, oresaku, nebo vavrinu. Druh Torneuma korwitzi, ktery byl popsan teprve roku 2015, se mi podarilo najit pri pate stareho fikovniku, asi 10 cm pod zemi na odumrelych korincich. Nejlepsi metodou pro sber techto brouku je tzv. vymyvani hliny. Poridite si nejaky velky lavor, nebo sud, do ktereho nalijete vodu. Do ni nahazite hlinu z okoli stromu, vcetne korinku a vse radne promichate. Hlina klesne na dno, avsak lehke castecky, ktere byly v hline, jako jsou zbytky dreva, korinky a samozrejme hmyz plavou na hladine. Tento material se z hladiny sebere a pak nastava prace, kdy je potreba tento material dukladne prohlednout. Timto zpusobem muzete objevit hmyz, ktery je ukryty v hline, tedy i vyse zminene zastupce rodu Torneuma.

Dalsi druhy slepych brouku muzete najit napriklad v podzemnich castech starych odumrelych pryscu. Casto se tam nachazeji ve velkem mnozstvi a tak pokud narazite na vhodny koren, muzete najit hned nekolik druhu. Takto se mi podarilo najit napriklad druhy Anommatus duodecemstriatus, nebo Prostheca aspera. Druh A. duodecemstriatusse da najit i v korenech odumrelych rostlin a sbiral jsem jej spolecne se zastupci roduBarretonus. Asi nejvetsi radost jsem mel z druhu Laparocerus solifuga, ktery jsem nasel ve vrstve starych vetvi, ktere byly zapadane listim a hlinou pri vstupu do male jeskyne. Hledat tyto slepe brouky neni vubec snadne a casto bylo me usili zcela zbytecne, a to i presto, ze mista jsem vybiral podle predchozich zkusenosti.

Ale nejen slepi brouci me privedli na Madeiru. Zije zde vice nez 900 druhu brouku, z nichz temer 350 je endemickych, tedy takovych, ktere ziji pouze na Madeire. Velmi pozoruhodnou skupinou jsou nosatci endemickeho rodu Madeiracalles. Ziji na ruznych rostlinach i stromech, jako napriklad vavrinech (Laurus azorica), fikovnicich (Ficus carica), mlecich (Sonchus sp.), skardovkach (Tolpis sp.) a dalsich. Nektere tyto nosatce muzete najit v prizemnich castech rostlin, nejcasteji v mistech, kde je vice odumrele rostlinne, pripadne drevni hmoty. Na skardovce Tolpis succulenta zije velky a napadny druh Madeiracalles pulverosus. Radu druhu muzete take nasbirat v noci, kdy posedavaji na odumrelych vetvickach vavrinu, nebo dalsich stromu. Dalsim endemickym druhem, ktery se mi podarilo najit, byla zobonoska Auletobius maderensis, ktera se vyviji na listech stromuMorella faya.

Urcite neni mozne se venovat vsem druhum, ktere jsem pri sve ceste nasel, a tak jsem zminil jen ty nejzajimavejsi, nebo ty, ze kterych jsem mel opravdovou radost. Stale vsak vzpominam na tech par dni, ktere jsem na ostrove stravil, dni plnych slunce, prastarych stromu, stalezelenych lesu, utesu a obrovskych vln, ktere bez prestani narazeji do skal. Urcite to nebyla ma posledni navsteva a uz nyni se tesim, jake dobrodruzstvi prinese ta dalsi.

Madeira je ostrovem vodopadu.

V podvecer byva na pobrezi krasne...

Pobrezi u Porto Moniz.

Velmi znamym mistem, ktere se objevuje na mnoha fotografiich jsou skalni utvary nedaleko Ribeira da Janela. V dobe, kdy jsem tam byl, byly neuveritelne vlny.

Pohled na Porto Moniz, ktere je neustale bicovano obrovskymi vlnami.

Na Madeire je krasne...

Dlouhe minuty jsem se dokazal divat na obrovske vlny, ktere se tvorily predevsim na severnim pobrezi.

Vetsi auto jsem si uz nemohl vybrat :-)

Gennaria diphylla, jediny druh orchideje, ktery se mi podarilo najit. Na Madeire se vyskytuje celkem 5 druhu z nichz tri jsou endemicke.

Na mnoha mistech jsou steny kolem silnic porostle rostlinami.

I presto, ze se vetsi casti Madeiry pozary vyhnuly, o rade mist to bohuzel neplatilo.

Stat zustaly predevsim blahovicniky, ktere jsou ze sve domoviny na pozary zvykle.

Na rade mist byly videt sesuvy pudy. Nektere silnice tak byly nejakou dobu neprujezdne.

Prastary jedinec stromu druhu Ocotea foetens.

Na miste zvanem Fanal muzete videt cele porosty techto uzasnych stromu.

Trava je ve vyssich nadmorskych vyskach temer stale zelena, a tak se tu dari dobytku, ktery muzete casto vidat i na silnicich.

Podobne terasy jsou velmi vdecnym mistech pro lov brouku.

Na nekterych mistech jsem bojoval s tim, zda se mam jen posadit a kochat se okolim, nebo vzit nacini na brouky a venovat se lovu.

Predevsim kolem cest jsem nachazel spoustu krizaku a dalsich pavouku.

Nosatec Styphloderes lindbergi.

Slepy a vzacny nosatec Laparocerus solifuga.

Vzacny slepy brouk Prostheca aspera.

Dosud neurceny nosatec rodu Barretonus z odumreleho korene stromoveho prysce.

Slepy nosatec rodu Barretonus.

I u nas extremne vzacny slepy brouk Anommatus duodecemstriatus.

Na Madeire zije mnoho druhu drobnych vrtavcu rodu Sphaericus.

Strevlik Scarites abbreviatus.

Jeden z druhu skakavek, ktery jsem na ostrove potkal.

Nosatec Rhytideres plicatus na zivne rostline.

Nosatec Rhytideres plicatus pod svou zivnou rostlinou.

Zivna rostlina nosatce Rhytideres plicatus.

Vzacny slepy nosatec Torneuma korwitzi.

Vzacny nosatec Barretonus hinterseheri, ktery zije ve starem dreve, pripadne odumrelych castech rostlin.

Strom, kde jsem sklepaval zobonosky Auletobius maderensis.

Endemicka zobonoska Auletobius maderensis.

Brouk z podceledi Cossoninae.

Dosud neurceny nosatec rodu Laparocerus. Tito brouci jsou aktivni v nocnich hodinach, kdy lezou po stromech, nebo kerich.

Dosud neurceny nosatec rodu Madeiracalles.

Nosatec Rhopalomesites euphorbiae

Nosatec Cathormiocerus curvipes

Nosatec rodu Caulotrupis

Drobny zastupce rodu Tarphius.

Sekac s napadnymi klepitky, ktereho jsem objevil v horskem lese pri pate stromu.

Potesil me take nalez pakobylky, kterou jsem zatim nenasel v seznamu bezobratlych, ktere na Madeire ziji

Pakobylka a umeni...

Endemicka jesterka Teira dugesii.

Kdyz jsem se na par minut zastavil u nejake kamenne zidky, za chvilku se na mnoha mistech vyhrivaly endemicke jesterky Teira dugesii.

Po zdech pobihaly endemicke jesterky Teira dugesii.

Na podzim lonskeho roku jsem se pomerne dlouho rozhodoval, zda nastal ten pravy cas na to, abych si poridil novou zrcadlovku. Vyber nakonec padnul na Canon EOS 6D mark II. Asi mesic po tom, co jsem zrcadlovku koupil, jsem napsal clanek, kde jsem se sveril se svymi prvnimi dojmy z jejiho pouzivani.

Uplynul dalsi pul rok, a po dvou mesicich intenzivnejsiho foceni jsem dospel k jasnemu zaveru - fotoaparat prodam. A zde je par duvodu, proc cinim tento rok. Oproti modelu 6D doslo k navyseni rozliseni na 26,2 megapixelu a tak neni problem delat velkoformatove tisky. Posledni mesic jsem intenzivneji testoval obrazovou kvalitu snimku a bohuzel jsem dospel k zaveru, ktery potvrzuji i novejsi testy na internetu, ze model 6D mark II udelal krok zpet, aspon co se obrazoveho vystupu tyce. Na rovinu rikam, ze se kvalita snimku zdaleka neblizi kvalite u 5D mark II. Temer vsechny snimky po konverzi vyrazneji sumi, a to i pri nizkych ISO. Nedavno jsem se dival na video, kde autor porovnaval zrcadlovku Canon 6D mark II s 6D a take s nizsi radou Canon 80D. Bohuzel model 6D mark II prohral na cele care, ano, dokonce prohral i s modelem 80D. Duvodem byla predevsim obrazova kvalita a snad jedinym pozitivem je vyklopny dotykovy displej a funkce Dual Pixel. Lepsi vysledky mel 6D mark II pouze pri extremne vysokych ISO, coz pro mne neni dulezite, protoze vysoke ISO temer nikdy nepouzivam, a pak take pri nataceni videa.

Urcite nerikam, ze je to spatny fotoaparat, ale pokud mam doma zrcadlovku o 9 let starsi s lepsim obrazovym vystupem, tak to pro mne postrada vyznam. Ja jsem pomerne narocny na obrazovou kvalitu svych fotografii a bohuzel model 6D mark II nenaplnil me ocekavani, a proto jsem se rozhodl jej prodat. Opravdu me mrzi, ze v posledni dobe firma Canon ponekud zaspala a konkurence ji docela valcuje. Jsem zvedav, zda dojde k nejake recesi a objevi se kvalitni a cenove dostupny fotoaparat znacky Canon, ktery nabidne jak kvalitni obrazovou kvalitu, 4K video, plny format, tak i vyklopny displej.

Canon EOS 6D mark II - zakoupen 9/2017, stale v zaruce
Cena - 35000Kc

Makrofotografii se venuje stale vice lidi. Duvodem je predevsim snadna dostupnost fotoaparatu a take skryty miniaturni svet, do ktereho nam makrofotografie umoznuje nahlednout. Za vice nez dvacetiletou fotografickou praxi jsem zjistil, ze k dosazeni lepsich fotografii neni potreba skvele fotograficke vybaveni, ale predevsim pile a take nejruznejsi triky a pomucky, ktere dodaji fotografii na atraktivite, nebo Vam umozni lepe vyslednou fotografii poridit. Casto jsou to velmi jednoduche a levne pomucky, ktere najdete u sebe doma. Rozhodl jsem se, ze Vam nektere z nich predstavim v tomto clanku.

V minulosti jsem casto potreboval nejruznejsi drzaky, uchytky apod. Vzdy jsem se snazil najit nejvhodnejsi reseni, ale ne vzdy to bylo snadne. V posledni dobe velmi casto pouzivam ruzne velke gumicky do vlasu. Oproti beznym gumickam jsou tyto chraneny tkaninou a lepe se s nimi manipuluje. Sve uplatneni u me nasla gumicka napriklad pri uchyceni LED svetla. Pokud se venujete fotografovani velmi malych objektu a fotografujete pri velkem zvetseni, muze se Vam stat, ze je maly objekt v hledacku velmi spatne videt. Jde o to, ze ubyva svetla a tak je vhodne si fotografovanou scenu nasvitit, aby bylo mozne presne zaostrit. Stejne tak potrebujete nejake svetlo v pripade, ze fotografujete v noci, v jeskyni apod. Moznosti jak uchytit male LED svetlo k fotoaparatu je samozrejme spousta, ja Vam ukazu, jak snadno to delam ja.

Pro nasviceni sceny v pripade, ze pouzivam velke zvetseni, nebo fotografuji napr. v noci, pouzivam velmi jednoduchy zpusob upevneni LED baterky primo k blesku. Postaci jen obycejna gumicka do vladu.

Jednu cast gumicky obtocim kolem baterky, nasledne celou kolem blesku a opet ji upevnim na baterku. Takto svetlo velmi dobre drzi a hlavne je jeho uchyceni otazkou par vterin.

Stejne muzeme LED baterku pripevnit i k vetsim systemovym bleskum.

Ukazka cele sestavy s pripevnenou LED baterkou na systemovem blesku.

Detailni pohled z nehoz je uchyceni LED baterky dobre patrne. Velikost gumicky je potreba dobre zvolit, aby svetlo dobre drzelo. Samozrejme je mozne mensi gumicky i spojit dohromady.

Kazdy, kdo se venuje makrofotografii a mysli to vazne, nemuze podcenit silu odraznych a rozptylnych ploch. Pri svych fotografickych kurzech stale vidim, jak spatne, nebo vubec fotografove odrazne plochy a difuzery pouzivaji. A pokud uz vedi, ze jsou odrazky dulezite, casto na ne pri samotnem fotografovani zapomenou. Mnoho lidi pouziva pri makrofotografii velke kruhove odrazky, pripadne vetsi bile desky. Avsak pri fotografovani malych objektu to neni vubec potreba. Kdyz si vezeme, jak velke odrazky pouzivame napriklad pri portretni fotografii, zjistime, ze velikost odrazky vuci fotografovanemu objektu, v tomto pripade modelce, je mala. Stejny pomer nam staci i u makrofotografie. Pri fotografovani proto pouzivam male odrazky o velikosti od formatu A6 a mene. Vyhodou je nejen jejich skladnost, ale predevsim mobilita a pouzitelnost. Daji se snadno pridrzet, pripadne jen oprit. Abych si pomohl v pripade, ze ruce potrebuji napriklad k manipulaci s objektem, vyuzivam mala raminka, ktera na internetu najdete pod nazvem „Magic Arm“. Raminka se daji ruzne kombinovat, spojovat a diky „klasickemu“ zavitu se daji nasroubovat na ruzne fotograficke pomucky, jako jsou napriklad makrosanky, rychloupinaci desticky apod. Raminka pouzivam v kombinaci s rychloupinaci destickou, kterou na internetu najdete pod nazvem „Quick Release Plate“.

Ukazka odrazek, ktere nejcasteji pouzivam. Jejich tvary nejsou nahodne, ale vychazeji z mych dlouholetych zkusenosti.

Mou nejoblibenejsi pomuckou je raminko Magic Arm. Pouzivam jej k mnoha ucelum, a to i k tem, ke kterym nebylo raminko zcela jiste vyrobeno :-)

Raminka pouzivam napriklad k pridrzovani odrazek, nebo fotografovanych objektu. K tomu ucelu jsem si na jeden konec raminka pridelal elektrikarskou svorku pomoci elektrikarskych stahovacich pasek. Samozrejme zuby svorky jsem ohnul, aby nedochazelo k poskozeni pridrzovaneho objektu.

Detail prichyceni svorky pomoci elektrikarskych pasek.

Prakticka ukazka, jak pouzivam drzak na odrazky. Jak jsem jiz psal v clanku, je zcela nesmyslne pouzivat velke kulate odrazky. Pro nasviceni malych objektu postaci odrazka velke pouze nekolik ctverecnich centimetru. Diky raminku mate poznost si ji nastavit tak, jak je potreba. Manipulace je rychla a jednoducha.

Dalsi vyuziti gumicky do vlasu. Lze jej vyuzit k jednoduchemu uchyceni odrazky, napr. u objektivu Canon MP-E65, nebo u jinych objektivu pri fotografovani pri vetsim zvetseni, kdy je ostrici vzdalenost mensi a odrazka tak splni svuj ucel.

Detail uchyceni male papirove odrazky. Gumicka je nasazena na predni cast objektivu, a pod ni je vlozena odrazka. Odrazkou muzete snadno manipulovat, muzete ji rychle posouvat, pripadne ohnutim papiru menit i uhel. Dulezite je zvolit dobrou gumicku...mela by byt docela na pevno.

Dalsi vyuziti raminka „Magic Arm“ je k drzeni blesku. Ja pouzivam pouze jedno raminko, ktere pridelavam do zavitu na stativovem krouzku. Umistit takto blesk je velmi dulezite, protoze mate moznost menit uhel, pod kterym bude fotografovany objekt osvicen. Dulezita je take vzdalenost blesku, pripadne difuzeru od fotografovaneho objektu, nebo blesku od difuzeru. Tato vzdalenost urcuje miru rozptylu svetla, a je to zaklad sviceni nejen v makrofotografii. Samozrejme je potreba se s takto uchycenym bleskem naucit pracovat, protoze muze dochazet k samovolnemu povolovani, a to v pripade, ze bude vaha blesku pusobit proti utahovani zavitu na stativovem krouzku. Dulezite jsou take uhly a vzdalenosti, ktere muzete takto menit. Vysledne svetlo, jeho intenzita a smer, jsou pak ciste na Vas.

Raminko Magic Arm, systemovy blesk a prodluzovaci kabel na blesk jsou tri zakladni pomucky, bez kterych se makrofotograf nemuze obejit.

Aby byla manipulovaci schopnost raminka vetsi, upevnuji jej do zavitu na stativovem krouzku. Proto u vsech svych makro objektivu stativovy krouzek pouzivam. A to nejen pro tento ucel.

Pokud chcete, aby blesk bylo mozno pouzivat z ruznych smeru, idealnim resenim jsou raminka Magic Arm. Samozrejme musite pro spojeni blesku s telem fotoaparatu pouzit bud prodluzovaci kabel, nebo nejaky odpalovac.

Ukazka cele sestavy s raminkem Magic Arm, prodluzovacim kabelem a systemevym bleskem. Pouzivam mensi blesk Canon SpeedLite 270 EX II. Raminko vsak bez problemu unese i vetsi systemeve blesky, jen manipulace je pak ponekud obtiznejsi, protoze muze dochazet vahou blesku k povolovani sroubu a padu blesku.

Na tomto obrazku je velmi dobre videt jak lze blesk pouzit napriklad pro osvetleni zcela zhora. Na blesk muzete umistit difuzer a mate idealni sestavu na fotografovani makra.

Svetlo muze na fotografovanou scenu dopadat i uplne ze strany. Muzete tak dat scene zajimavy vzhled.

Diky raminku se blesk muze dost opravdu hodne vysoko nad fotografovanous cenu. To se hodi hlavne u objektivu s delsim ohniskem, kdy potrebujeme, aby bylo zableskove zarizeni co nejblize fotografovanemu objektu.

V dnesni dobe stale vic lidi zkousi tzv. skladanou fotografii. Je to fotograficky obor, ktery nabizi netradicni pohled na fotografovane objekty, protoze diky teto technice dosahujeme velke hloubky ostrosti a vysledna fotografie tak pusobi velmi netradicne. Ac mam na skladanou fotografii svuj vlastni pohled a nemam rad kycovite, prehnane barevne, fotografie umele aranzovanych mrtvych jedincu, casto orosenych, myslim, ze se da skladane fotografie vyuzit i lepe. Samozrejme nejsem urcite proti fotografovani preparovanych zivocichu, ale pokladat to za nejake extra velke fotograficke umeni to nelze. Preci jen jde o nehybny objekt, kdy si muzete v klidu vse vyzkouset, udelat si serii fotografii, slozit si vyslednou fotografii a kdyz se Vam nelibi, tak se pokusit o novou. Opravdovou vyzvou jsou fotografie v exterieru, tedy venku, kdy diky skladane fotografii muzeme vytvorit velmi zajimave vysledky. Ale vratme se zpet k pomucce, kterou bych Vam rad predstavil. Zakladem skladane fotografie je serie fotografii, pri kterych se posouva rovina ostrosti. To je mozne docilit samozrejme bud ostricim krouzkem na objektivu, coz je ale dost nepresne a je velmi obtizne serii kvalitne pripravit. Druhym zpusobem je posouvat cely fotoaparat, nejlepe po stejnych krocich. I zde je cela rada moznosti a ja Vam predstavim sve levne a rychle reseni jak fotoaparat posouvat po velmi drobnych krocich v radu setin milimetru. Samozrejme to je jiz extrem, protoze pro male objekty staci posun v ramci milimetru, pripadne desetin milimetru. To vsak s mou pomuckou je mozne take. Jde o upraveny mikrometr, kteremu jsem uriznul statickou cast a vyvrtal jsem do ni otvor se zavitem. Takto upraveny mikrometr pak staci jen vhodne pridelat napriklad k makrosankam a nic jineho nepotrebujete. V pripade, ze pouzijete stejne jako ja kvalitni makrosanky od firmy Novoflex, je umisteni mikrometru velmi snadne a rychle. Cely postup muzete videt na prilozenych fotografiich.

Na tomto obrazku muzete videt jak jsem mikrometr upravil. Urizl jsem znacnou cast ramene a do zbyle casti jsem vyvrtal diru a vytocil zavit.

Mikrometr s urizlou spodni casti do ktere jsem vyvrtal diru pro sroub.

Uchyceni mikrometru jsem prvedl pomoci obycejneho sroubu, pro ktery jsem vyvrtal diru se zavitem do tela mikrometru, jak je videt na jedne z prilozenych fotografii. Vyuzil jsem take mensi diru v makrosankach, ktere jsem tak nemusel vubec upravovat.

Mikrometr umisteny v zadni casti makrosanek neprekazi, avsak oproti drahym mikrometrum napriklad od firmy Newport, musim po kazdem posunu pojezd vratit rucne zpet. Nemam vsak rad nejruznejsi automaticke posuvy, a tak mi ani tato drobnost nevadi.

Pro posun fotoaparatu pouzivam tuto velmi jednoduchou sestavu. Vice o mikrometru a jeho uchyceni se dozvite na dalsich fotografiich. Tuto sestavu jsem si vyrobil vyhradne pro makrosanky Novoflex,a tak pokud pouzivate jine makrosanky, budete si muset vyrobu posuvu trochu upravit.

Ukazky fotografii

Vrtavec Gibbium psylloides

Zajimavy nosatec rodu Onyxacalles. Prave u teto fotografie byla pouzita papirova odrazka pripevnena gumickou k predni casti objektivu. Diky tomu doslo k prosvetleni spodni casti vetvicky.

Mlade stepnika Eresus kollari. U teto fotografie jsem pouzil blesk na raminku a zmenil tak klasicky uhel osvetleni.

Velmi vzacny nosatec Pirapion immune. I zde byla pouzita mala odrazka prichycena k predni casti objektivu gumickou na vlasy.