Pred casem jsem na svuj web vlozil clanek o nove porizene zrcadlovce Canon EOS 6D mark II. Nekolik mesicu potom jsem se ji rozhodl prodat, avsak diky neprilis pozitivni recenzi, kterou jsem dal na svuj web, se mi to doposud nepodarilo. Nakonec jsem inzerat stahnul. Rada lidi mi rikala, ze jsem asi moc narocny, ze je to velmi dobry fotak, krasne ostri, je rychly apod. Ja na to mam bohuzel jiny nazor a tak jsem se rozhodl misto nejakych dlouhych a vse vysvetlujicich textu, ukazat Vam par fotografii a kazdy si muze udelat obrazek sam. Prilozil jsem i tri ukazkove fotografie z meho oblibeneho 5 decka, kde jsem vyrazne vytahl stiny.

Jak jsem jiz psal v recenzi, pri nezavislych testech rady fotografu se ukazalo, ze 6DMII ma v mnoha ohledech horsi kvalitu obrazu, nez napriklad o radu nizsi a starsi EOS 80D. Neumi si poradit s horsimi svetelnymi podminkami, resp. s misty ve stinu. Pokud fotim pri horsich svetelnych podminkach ma 6DmII problem s autofokusem a ostreni je velmi slozite. Samozrejme nova 6DMII ma i radu skvelych funkci, ktere vsak pro mne nemaji takovou vahu jako obrazovy vystup. Proto zadna zbytecna slova uvodem a pojdme na vec.

6DMII, ISO 400, f/11, 1/180s, blesk, raw upraveny

6DMII, ISO 400, f/11, 1/180s, blesk, vyrez, original bez uprav - Pokud se pouzije napriklad blesk a fotografie je spravne exponovana, vysledek je velmi dobry. I ve tmavsich mistech neni patrny vyraznejsi sum.

6DMII, ISO 200, f/3.2, 1/2500s, zmenseny original bez uprav

6DMII, ISO 200, f/3.2, 1/2500s, vyrez z originalu 1:1, vytazene stiny - Uz pri ISO 200 je videt, ze se zacina objevovat sum i ve svetlejsich mistech. Zde jsem opravdu jen nepatrne vytahl tmavsi mista.

6DMII, ISO 400, f/9, 1/160s, stativ, original bez uprav

6DMII, ISO 400, f/9, 1/160s, stativ, original, vytazene stiny

6DMII, ISO 400, f/9, 1/160s, stativ, vyrez z originalu 1:1, vytazene stiny - Sum je patrny jiz pri ISO 400. Obraz je navic neostry a bez detailu. Velmi nezretelne jsou napriklad videt lampy, resp. jejich tyce. Pouzil jsem stativ a vidite, ze i cas nebyl nijak dlouhy.

5DMII, ISO 400, f/9, 1/2500s, original, raw bez uprav - Na snimku jsem oznacil vyrezy, ktere vidite dale. Predevsim levy vyrez je ve velmi tmavem miste.

5DMII, ISO 400, f/9, 1/2500s, original, vyrez 1:1, vytazene stiny - Jak videt, sum je zde vyrazne nizsi nez u 6DMII. Lepsi vysledky jsou predevsim v tmavsi oblasti v pravem hornim rohu, kde je sum minimalni. Sum neni patrny ani v miste, kde je rakosi a to i presto, ze spodni cast byla na originale temer cerna.

5DMII, ISO 400, f/9, 1/2500s, original, vyrez 1:1, vytazene stiny - I zde je sum minimalni, a to i presto, ze byly vyrazne vytazene stiny na cele fotografii.

6DMII, ISO 1000, f/7.1, 1/40s, original vytazene stiny

6DMII, ISO 1000, f/7.1, 1/40s, original, vyrez 1:1, vytazene stiny - A opet ukazka jak by nemel vypadat vysledek u plnofomatove zrcadlovky. Obraz je neskutecne rozbity a s vyraznym sumem. Sum se objevuje i ve svetlych mistech, coz je pri ISO 1000 zarazejici.

6DMII, ISO 800, f/3.5, 1/200s, original, vyrez 1:1, bez uprav. - Fotak ma problemy pri horsich svetelnych podminkach. Ztraci se kresba a sum je vyrazne viditelny.

Kdyz jsem tu mel na navsteve fotografa z Japonska, objizdeli jsme lokality, kde se vyskytuji myrmekofilove, tedy brouci zijici u mravencu. Na jedne lokalite jsme u kupoviteho hnizda mravence Formica pratensis objevili drobne lumky, kteri kladli vajicka do mravencu. V te dobe jsem tomu jeste neprikladal velkou pozornost, ale uplynulo par let a ja jsem se s timto zazitkem sveril nasemu prednimu odbornikovi na lumky a on mi sdelil, ze od nas neni znam zadny druh parazitickeho, parazitoidniho lumka od mravencu, a ze by bylo dobre se po nich znova podivat. Mel jsem jednu neprilis povedenou fotku, ale i presto se podarilo urcit, ze se jedna o zastupce celedi Braconidae. Asi je vam hned jasne, ze jsem se v te chvili rozhodl, ze musim nejake ty lumky, presneji lumciky, nafotit v jejich prirozenem prostredi. Tak jsem nevahal a vyrazil hledat tyto drobne parazitoidy mravencu.

Obcas se usadi na vyvysena mista, kam mravenci nechodi. Zde stravi nekolik minut a pak opet vyrazi.

Jako pozorovatelny slouzi napriklad i stebla travy na okrajich hnizda. Nekdy jsem na nich pozoroval i vice exemplaru najednou.

Jen vyjimecne jsem se dostal k sedicimu lumcikovi tak blizko, abych mohl poridit detailnejsi fotografii.

Zatim druh lumcika neni urcen, ale vzhledem k napadne zlutym noham a parazitickemu zpusobu zivota verim, ze se druh podari brzo zaradit.

Zde je dobre videt jak strategicky voli lumcik misto, kde odpociva. Ma dokonaly prehled nad mravenistem a v pripade napadeni muze okamzite uletnout.

Ono to vsak neni az tak snadne, a tak se z foceni lumciku stala poradna drina. Zastupci celedi Braconidae nejsou casto zadni obri a ani ti, ktere jsem nakonec na jednom z hnizd objevil, mezi ne nepatrili. Velikost tela se pohybovala od 4 do 7 mm a vetsinu casu travili v letu nad hnizdem, nebo v jeho nejblizsim okoli. Lumcici jsou pomerne velka skupina lumku, vetsinou parazitoidu, jejichz hostiteli jsou larvy jineho hmyzu, predevsim brouku, much, motylu, ale i mravencu. V soucasne dobe je znamo vice nez 17 tisic druhu lumciku, avsak dalsi tisice druhu stale cekaji na sve objeveni.

Ale abych se vratil k samotnemu foceni. Nejdrive bylo nutne najit vhodne hnizdo, kde by se lumcici vyskytovali. Na okraji Bezrucova udoli se nachazi skupina mravenist druhu Formica pratensis, kde jsem nekolikrat chytal velmi zajimave myrmekofilni brouky. V soucasne dobe panuje venku jiz nekolik mesicu velmi horke a suche pocasi a tak bylo nekolik hnizd na povrchu zcela bez zivota. Jednalo se vsak o hnizda na oslunenych mistech. Proto jsem hledal hnizda, ktera jsou celodenne zastinena a kde mravenci stale pracuji a neukryvaji se hluboko v hnizde. Nedaleko lesni cesty jsem objevil v ridkem porostu hnizdo, ktere bylo pravdepodobne zniceno nejakym zviretem, a mravenci jej zacinali opravovat. Vzhledem k velikosti lumciku neni vubec snadne je objevit. Posadil jsem se k hnizdu a pozoroval, zda nejakeho lumcika neuvidim. Pri velikosti tela kolem 5 milimetru a pri letu nejsou lumcici temer videt. Navic vubec netusite, zda se u hnizda nejaky objevi a tak se musite obrnit trpelivosti a cekat. Ja jsem se dockal asi po peti minutach, kdy jsem na okraji hnizda zaregistroval pohyb. Kdyz jsem se priblizil, zivocicha jsem ztratil a trvalo mi opet par vterin, nez jsem jej znovu objevil. Byl to hledany lumcik, ale hned jsem si rikal, ze to bude opravdu fotograficka vyzva. Mel jsem predstavu o tom, ze vyfotim lumcika v letu nad mravenci. Myslenky na to, ze bych vyfotografoval okamzik, kdy lumcik klade vajicko do tela mravence, jsem rychle pustil z hlavy. 

Pokousel jsem se take vyfotit lumcika zpredu...to byl jiz temer heroicky vykon :-)

Zde je dobre patrne, ze mravenec o lumcikovi vi a snazi se na nej utocit. Pozoroval jsem to nekolikrat a o to bylo podivuhodnejsi, ze byl lumcik tak rychly, ze dokazal mravence infikovat.

Jak vidite, lumcik je o neco mensi nez samotni mravenci a bylo velmi obtizne dostat do jednoho zaberu hostitele i parazita.

Hlavnim mym cilem bylo fotografovani letajicich lumciku. Byl to opravdu slozity ukol a to predevsim vzhledem k jejich velikosti.

Pro foceni jsem pouzil plnoformatovou zrcadlovku Canon 6D mark II a makro objektiv Canon 100/2.8. Vzhledem k tomu, ze jsem chtel fotit lumciky v letu, pouzil jsem i systemovy blesk a difuzer. Po chvilce, kdy jsem se snazil do zaberu dostat nejakeho lumcika, jsem zjistil, ze objektiv nenabizi dostatecne zvetseni a tak jsem poridil jen nekolik zaberu lumciku poletujicich nad hnizdem. Problem byla ostrost objektu, kdy bylo obtizne dostat poletujici lumciky do roviny ostrosti. Lumcici poletovali asi 3 az 5 cm nad mravenci, stale menili pozici a ani s pouzitim ziveho nahledu nebylo snadne je zaostrit. Nakonec se z toho stal asi sestihodinovy maraton, kdy jsem byl neustale naklonen nad hnizdem, odrazel utoky nastvanych mravencu a hledal poletujici lumciky. Fotografii pomalu pribyvalo, avsak vetsina neostrych, nebo zcela bez lumciku. Duvodem nebylo jen to, ze jsem lumcika nedostal do roviny ostrosti, ale take to, ze lumcici okamzite reagovali na blesk a stacili uletnout. A vysledek? Po trech hodinach foceni jedna neprilis ostra fotografie leticiho lumcika a 5 fotografii lumciku sedicich na steblech travy na okraji hnizda. Vse bohuzel pri malem zvetseni. Nakonec jsem se rozhodl, ze zmenim objektiv a pokusim se fotit objektivem Canon MP-E65, ktery vsak ostri pouze od 4 do 10 cm. Hned prvni pokus ukazal na to, ze lumcici reaguji na blizkost objektivu a rychle odletaji. Presto jsem se nevzdal. Lumcici poletovali v mistech s vetsi koncentraci mravencu, napriklad pri vstupech do hnizda, nebo naopak na okrajich hnizda, kde se mohli posadit na nejaky stonek, nebo vetevku ze ktere si vybirali svou obet. Prave na techto mistech je bylo mozne fotit sedici. Nekdy bylo nutne fotit z urovne hnizda a prave v techto chvilich, kdyz jsem se priblizil k povrchu a v nahledu videl idealni kompozici, jsem v zapalu foceni neuhlidal branici se mravence a dotknul se fotoaparatem hnizda...netrvalo to ani dve vteriny a desitky mravencu prebehlo na fotak a nasledne na me...ale zaber byl dulezitejsi a tak jsem musel trpet jejich kousance, kyselinu v ocich a mravence na cocce objektivu. Dalsi tri hodiny v neprirozene poloze nad hnizdem, zvidave dotazy kolemjdoucich a vysledek asi 12 pouzitelnych fotografii, tentokrat i s nekolika lumky v letu.

Priroda a obzvlaste svet bezobratlych pred nasimi zraky ukryva mnoha tajemstvi. Mam takova tajemstvi rad a casto hledam objekty, o kterych lide ani netusi, ze existuji. Mezi ne patri i nejruznejsi parazite a samozrejme i lumcici. Urcite to neni posledni foceni techto podivuhodnych tvoru a verim, ze objevim i dalsi druhy a proniknu hloubeji do tajemstvi jejich parazitickeho zivota.

Je to uz par let, kdy jsem se dozvedel o jednom druhu lumka, ktery by mel zit u mravencu. Avsak nejde u lumka zijiciho u lesnich mravencu, tedy u tech, kteri si buduji znama kupovita hnizda, ale o druh zijici a parazitujici u mravencu cernolesklych (Lasius fuliginosus).

Hledat, pripadne fotografovat parazity mravencu neni nijak snadne. Jde vetsinou o drobne zivocichy, kteri jsou casto velmi hbiti, aby mohli rychle reagovat na pripadny atak sveho potencionalniho hostitele. Jeden druh takoveho parazita jsem fotografoval nedavno, byl to zastupce celedi Braconidae lumcik Neoneurus auctus (clanek zde). Zije u lesnich mravencu a mne se jej podarilo objevit na nekolika lokalitach v nejblizsim okoli Chomutova. 

Ve snaze vyfotografovat dalsi druh parazitickeho lumka, jsem zacal zjistovat, kde a predevsim kdy se druh u nas vyskytuje. Informace byla jasna. Mel by se vyskytovat na podzim a to v blizkosti kolonii mravence cernoleskleho (Lasius fuliginosus). Vzhledem k tomu, ze se jiz dlouha leta venuji myrmekofilnim broukum, tedy druhum, ktere ziji v symbiotickem vztahu s mravenci, vedel jsem, kde hnizda mravencu cernolesklych hledat. Vytipoval jsem si tri lokality a postupne je v jeden den navstivil. Jak to tak ve vetsine prirodovednych, predevsim rybarskych, dokumentu byva, tesne pred tim, nez jsem chtel jit domu a prohlizel posledni kolonii tak…ano, verte neverte, ale uspech se nakonec preci jen dostavil. Posledni navstivenou lokalitou byl starsi dubovy lesik nedaleko Jirkova. V minulosti jsem tam casto chodil na brouky u mravencu. Na teto lokalite jsem vedel celkem o trech vetsich koloniich mravencu cernolesklych. Vsechny byly pri pate stromu, v odumrele casti, nebo v prizemni dutine. Slo o pomerne velke kolonie, kde je mozne na zacatku leta pozorovat stovky mladych kraloven a trubcu, kteri se vydavaji na tzv. svatebni lety. Dve dutiny uspech neprinesly, teprve az ta posledni, asi nejmensi a s nejmene pocetnou kolonii. 

Dutina u paty stareho dubu s kolonii mravencu cernolesklych.

Na okraji dutiny jsou videt jednotlivi mravenci. Na jare a v lete je vsak dutina obalena delnicemi a zije zde i nekolik druhu myrmekofilnich brouku.

Na zacatek rijna bylo neuveritelne teple pocasi a temer po celem nasem uzemi padaly teplotni rekordy. V blizkosti zminene kolonie vsak prilis mravencu nebylo, mozna diky nizkym nocnim teplotam, mozna proto, ze se kolonie pomalu pripravuje na zacatek zimy. Rikal jsem si, ze lumkovi nebude stat tato kolonie ani za navstevu. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem pri pate stromu zahledl vravorave poletujiciho tvora, ktery neomylne smeroval do male dutiny. Byl to hledany lumek druhu Ogkosoma cremieri. Tento druh je od nas znam pouze ze dvou lokalit, tato je tedy treti. Lumek se pomalu vznasel v dutine a bylo patrne, ze velmi pozorne sleduje mravenci stezku, ktera do dutiny smerovala. Poletoval velmi pomalu na malem prostoru a vybiral si vhodne hostitele. Neklade vsak vajicka primo do mravencu, ale do mravencich larev, ktere mravenci prenaseji. Byl jsem ohromen pohledem na toho tvora, kdyz mi doslo, ze jej vlastne chci vyfotografovat. Ale fotit jakehokoli tvora v dutine, kam je spatny pristup s fotakem, ale i s pripadnym difuzerem, nebude snadne. Chtel jsem k foceni vyuzit specialni makro objektiv MP-E65, ale ten do dutiny nedostanu a take bych musel byt velmi blizko poletujicimu lumkovi a mohl bych ho vyrusit. Nakonec padla volba na klasickou makro stovku (Canon 100/2,8 L USM IS). Nejvetsim problemem vsak bylo dostat do dutiny svetlo. Nakonec jsem vse zdarne vyresil a i presto, ze jsem musel rezignovat na klasicke pouziti, presneji umisteni sveho difuzeru, nekolik fotografii se povedlo. Bohuzel jen nekolik, protoze po jednom snimku si lumek rekl, ze ten divny tvor, ktery zakryva vchod do dutiny je nejaky divny a tak se rozhodl uletet. Rikal jsem si, ze kdyz priletel jednou, prileti i po druhe. Posadil jsem se pred strom a cekal…marne. Po vice jak hodine a pul jsem se rozhodl misto opustit. 

Lumek Ogkosoma cremieri v dutine dubu, kde si vybira hostitele pro sve larvy. Samicka lumka sledovala stezku mravencu vedouci v horni casti dutiny.

Zde je videt jak samicka pozorne sleduje mravence a ceka na nejvhodnejsi okamzik k nakladeni vajicka. Vajicka klade do larev, ktere mravenci prenaseji.

Povazuji to vsak za uspech, protoze fotit podobne tvory mi prinasi radost a vzruseni z noveho poznani. I presto, ze se hmyzu venuji vice nez 30 let, neprestava me udivovat, jaci pozoruhodni tvorove, se specialnimi naroky na zivot u nas ziji. A neprestavam doufat, ze u nas mohu potkat dalsiho mravenciho parazita, ktery doplni nasi jiz tak bohatou faunu bezobratlych.

Od me posledni autorske vystavy v Chomutove uplynulo mnoho let. Proto jsem se rozhodl, ze je cas se predstavit i zde v rodnem meste. Domluvil jsem se tedy s galerii Lurago, jmenovite s Romanem Krelinou a tak Vas privitam na sve sestnacte autorske vystave. Ta bude zahajena vernisazi ve ctvrtek 6. prosince v 17.00 v prostorach Galerie Lurago v Chomutove. Galerie se nachazi vedle mestske knihovny v ulici Palackeho 85.

A mozna jeste par slov co vlastne na vystave uvidite. Jako makro fotograf Vam predstavim na velkoformatovych fotografiich 90x60 cm svet tech nejmensich tvoru. Pokud se bojite pavouku, stitite blech a nemate radi mravence, tak musite urcite prijit a pokusit se zmenit svuj nazor.

V dnesni dobe je na trhu nepreberne mnozstvi digitalnich fotoaparatu, a neni snadne si vybrat ten, ktery nam bude nejlepe vyhovovat. Pred par lety se vsak zacalo casteji sklonovat slovo bezzrcadlovka a bylo jasne, ze to nebude jen vystrel do tmy, ale mala revoluce, ktera jednou zasahne mnoho fotografu, a to jak amaterskych tak profesionalnich. Sam jsem byl vzdy spokojen se zrcadlovkami, ale v letosnim roce jsem si rekl, ze vyzkousim neco jineho a uvidim, zda se prechod na jiny system vyplati, ci nikoli. Proto jsem svuj oblibeny EOS 5D mark II doplnil o bezzrcadlovku.

Jako dlouholety uzivatel znacky Canon jsem mel hned nekolik moznosti, ktere jsem samozrejme peclive zvazoval. Prvni moznost byla prejit ke zcela jine znacce. Samozrejme moji jedinou volbou byl Nikon a jejich skvely plnoformatovy Nikon D850. Duvodem byla jak obrazova kvalita, tak funkce, ktere Canon zatim nema. Pro me asi tou nejzajimavejsi je moznost skladane fotografie, tedy fotografovani serii snimku, kdy fotoaparat sam softwarove posouva rovinu ostrosti a nejsou tak potreba zadne mikrometry a jina specialni udelatka. Avsak prejit na Nikon a ztratit moznost pouzivat specialni objektiv Canon MP-E65 nakonec rozhodlo o tom, ze jsem k Nikonu nepresel. Velmi zajimave reseni se vsak nabizelo prechodem na znacku Sony, ktera na zacatku roku 2018 prisla s modelem Sony a7 III. Soucasne nabidla i konvertor, ktery umoznuje pouzivat objektivy Canon, Sigma nebo Tamron a to s temer 100% kompatibilitou. Zde bych mohl vyuzivat svuj objektiv MP-E65 a samozrejme bezzrcadlovku, ktera za cenu necelych 60 tisic nabizi opravdu hodne. Jiz od zacatku roku 2018 se vsak hovorilo o tom, ze Canon chysta nejakou plnoformatovou bezzrcadlovku a tak jsem se rozhodl pockat. Kdyz se nakonec v srpnu objevila, zacalo pomerne slozite rozhodovani, zda si ji poridit ci nikoli. Preci jen jde o investici presahujici 60 tisic. Nutno rici, ze me konecne rozhodnuti bylo podlozene prvnimi srovnavacimi testy, ktere se na internetu zacaly objevovat. Velmi dulezite je, ze jsem si vybiral fotoaparat vyhradne pro makrofotografii pripadne portretni fotografii. Ani v minulosti jsem u svych fotoaparatu temer nikdy nepouzival seriove foceni, servo a dalsi vymozenosti, ktere oceni predevsim fotografove akcnich scen. V testech EOS R se na youtube.com zacala objevovat prvni kriticka hodnoceni, ktera se tykala predevsim absence slotu pro dve karty, oriznuteho 4K videa a s tim souvisejici moznost, presneji nemoznost snimat rychlosti 50 snimku za vterinu v rozliseni 4K. Tuto moznost mate pouze pri FHD, coz samozrejme muze stacit, ale mohlo by to byt i lepsi. Dalsi veci, ktera se dost resila, je zruseni velmi praktickeho joysticku, ktery nahradilo multifunkcni kolecko. Zde bych takovy problem nevidel a po nejake dobe jsem si na jeho pouzivani zvyknul. Na druhou stranu se pozitivne hodnotil rychly autofocus a kvalita obrazu. Nutno vsak priznat, ze zde i tak Canon trochu zaspal, protoze v EOS R najdete „pouze“ cip, ktery je v EOS 5D mark IV, tedy nic prevratneho, co by clovek od noveho modelu ocekaval. Na druhou stranu jde o to nejlepsi, co v dane cenove kategorii Canon nabizi. Ale pojdme se jiz podivat na me poznatky s nekolikatydenniho pouzivani. Toto urcite neni plnohodnotna recenze, ale soupis poznatku, ktere jsem za dobu pouzivani EOS R nashromazdil a ktere jsem si poznamenal.

ISO 320, f/11, 1/200 s, MP-E65 + blesk

ISO 400, f/10, 1/200 s, MP-E65 + blesk

Jako prvni vec, kterou musim napsat je, ze se fotoaparat velmi dobre drzi a krasne padne do ruky. Zapomente, ze se jedna o nejaky maly a lehky digital. EOS R vazi vcetne baterie 660 g. Jen pro predstavu Canon EOS 5D mark IV vazi 890 g vcetne baterie, naopak napriklad Olympus OM-D E-M1 Mark II vazi i s baterii 574 g, coz uz je o neco lepsi. Kdyz na EOS R nasadim svuj objektiv Canon MP-E65 je to poradna sestava, ktera me ruce prilis nesetri. Velkym pozitivem je, ze v EOS R muzete pouzivat baterie LP-E6N, tedy stejne jako jsou napriklad u 5D mark IV, nebo 6D mark II. Vydrz baterie mi prijde dostacujici, preci jen neustale bezi displej. Je to vsak jen subjektivni pocit, neprovadel jsem zadne presne testy. Novinkou je pak clona, ktera se pri vypnuti fotoaparatu zatahne a brani pristupu prachu k cipu. To je opravdu vyborna vec a jeji pouzivani a funkce se daji nastavit v menu. Chvilku mi vsak trvalo, nez jsem si na tuto novinku zvykl a tak jsem menil objektiv pri zapnutem fotoaparatu a stacilo malo a prach se mi na cip dostal. Nikdy jsem to vsak prilis neresil a vzdy jsem si cip cistil sam, neni to nic sloziteho.
Stejne jako u 6D mark II i zde je pouzit vyklopny displej, ktery je mozne vyklapet i do boku, coz postradaji uzivatele mnoha konkurencnich znacek. Musim se priznat, ze trochu bojuji s jinou veci. U EOS R je nejen vyklopny displej, ale displej je samozrejme i v hledacku, kde se zobrazuji veskere dulezite informace, ktere potrebujete. Pokud pouzivam zivy nahled na displeji a chci se podivat na snimanou scenu pres hledacek, displej se automaticky zhasne a mohu pouzivat hledacek. Jiste vyborna vec, ale cidlo, ktere je umistene pod hledackem ma tak velky dosah, ze mi zhasina displej i pri bezne praci jako je treba prohlizeni fotografii, nebo zmena nastaveni, ktere provadim nekterym ovladacim prvkem na zadni strane a pri tom se mi prst nebo ruka nebezpecne priblizi k cidlu. Neni to nic zasadniho, ale nekolikrat jsem se pristihl, ze jsem nadaval na to, ze se mi displej zhasnul ve chvili, kdy jsem na nej potreboval videt. Lide se me take ptaji, jak jsem si zvykl na to, ze koukam v hledacku na displej. Musim se priznat, ze mi chvilku trvalo, nez jsem si zvykl, ale rozliseni uctyhodnych 3 690 000 bodu je skvele a navic hledacek pokryje 100 % snimane sceny. Vyhodou take je, ze pokud fotim napriklad nejakeho roztoce v hline, obraz v hledacku je jasny a celou scenu dobre vidim. Kdyz stejnou scenu budu fotit zrcadlovkou, budu si muset prisvecovat, nebo obtizne objekt hledat. Pravdou ale je, ze pokud displej v hledacku, nebo samozrejme displej na zadni strane, snima nejakou opravdu hodne tmavou scenu, obraz je trhavy a pozde reaguje ne pohyb fotoaparatu. Obcas je pak obtizne objekt spravne zaostrit. A pokud se hybe, je to skoro nemozne. Toto se projevi i pri foceni pri zhorsenych svetelnych podminkach. Na druhou stranu je pravda, ze EOS R zaostri na staticky predmet i v opravdu spatnych svetelnych podminkach a tak mu to sekani displeje samozrejme odpustim. Pokud jste fotograf zvirat a chteli byste fotografovat napriklad letovky pri zhorsenych svetelnych podminkach, mate smulu. Stejne tak, pokud byste fotili napriklad nejaky koncert a chteli udrzet ostrici bod na pohybujici se osobe, bude to boj a myslim, ze z vetsi casti prohrany. Pokud tedy nebude jeviste dokonale osvetlene. Jak funguje EOS R napriklad pri fotografovani letovek, tak na to bude muset odpovedet nekdo jiny. Ja jsem si vsak EOS R porizoval vyhradne na makro a jiz dopredu jsem vedel o techto omezenich.
Co naopak opravdu velmi ocenuji je pocet ostricich bodu (Canon uvadi, ze je jich 5655), resp. moznost zvolit si jakykoli bod na plose. I presto, ze pouzivam temer vyhradne manualni ostreni, nebo primo manualni objektiv, pri portretech volim jednobodovy AF. Ten je velmi presny a rychly, ale muzete si zvolit i mezi nekolika dalsimi rezimy, ktere obcas take vyuzivam (Rozsireni AF oblasti nebo Rozsireni AF oblasti: Okoli). Pri portretni fotografii jsem take zkousel volbu AF detekce oci, resp. obliceje, ktere funguji vyborne a oceni je predevsim portretni fotografove. Pokud nahle zmenite kompozici, AF zmenu rychle vyhodnoti a opet zaostri na oko, resp. tvar (pouzil jsem objektiv Canon 100/2,8 L USM IS). Samozrejme opet presnost klesa v zavislosti na zhorsujicich se svetelnych podminkach.

ISO 250, f/8.0, 1/200 s, MP-E65 + blesk - Vosicka o velikosti 1,5 mm

ISO 400, f/11, 1/200 s, MP-E65 + blesk

ISO 1000, f/1.8, 1/50 s, Canon 50/1.8, denni svetlo

Ovladani neni uplne idealni, ale neni to ani zadna tragedie. Pokud jste zvykli na klasicke rozmisteni ovladacich prvku u zrcadlovek Canon, budete si muset zvykat na jine. Po par dnech uzivani jsem byl vsak schopen rychle menit jednotlive rezimy, i kdyz napriklad prepnuti z fotoaparatu na kameru by mohlo byt jednodussi, napriklad jen prepinacem. U EOS R se musi nejdrive zmacknout tlacitko Mode a pak tlacitko info. Uplne dobre se mi take neotaci volicem u tlacitka Mode. Vzdy si musim tak trochu vykloubit palec. Uplne jsem si take nezvykl na pouziti lupy. Pokud si chci zvetsit objekt a zaostrit, musim nejprve zmacknout tlacitko se symbolem lupy a misto toho, abych si rovnou obraz zvetsil, musim navic zmacknout tlacitko info. Pak uz si jen staci dotykem zvolit misto, ktere ma byt ostre a autofokus to udela za vas, pripadne si zaostrit rucne. Tady musim rici, ze dotykovy displej funguje opravdu skvele a rychle jsem si zvykl fotit pres zivy nahled. Jeste nesmim zapomenout na rychlost zaverky. U Canon EOS 6D mark II jsem byl zdesen, kdyz jsem videl, ze maximalni rychlost zaverky je jen 1/4000 s. Casto jsem tak byl pri fotografovani omezen, predevsim u more, nebo pri pokusech fotit na nizsi clonova cisla pri jasnem pocasi. U EOS R je situace lepsi a nabizi maximalni rychlost zaverky 1/8000 s. Skvela funkce je ticha zaverka. I presto, ze funguje vyborne a diky ni dokazete zcela eliminovat otresy fotoaparatu, nebo budete naprosto neslysni pri foceni zvirat, ma bohuzel i sva omezeni. Nefunguje totiz pri pouziti blesku, pri nasobne expozici, HDR nebo pri kontinualnim snimani. Dalsi novinkou je tzv. touchbar, tedy jakesi dotykove soupatko. Na to jsem si prilis nezvykl, ale i presto jej zkousim a pouzivam ke zmene ISO. Tento touchbar si muzete zcela prizpusobit svym potrebam, nebo jej proste vypnout a nepouzivat.

Jeste jedna drobna rada. Nesetrete prilis na pametovych kartach. Rychlost zapisu je velmi dulezita a eliminujete tak dlouhe prodlevy pri foceni a nasledne kontrole snimku. Pri nahravani videa v rozliseni 4K dokonce pomalejsi karty nefunguji a fotoaparat nahlasi, ze ma karta prilis pomaly zapis. Doporucuji tak karty s rychlosti zapisu 100 MB/s nebo jeste lepe 300 MB/s. Rychlost ocenite take pri sekvencnim snimani, kdy dojde rychleji k vyprazdneni bufferu fotoaparatu.

Nyni je cas se podivat asi na to nejdulezitejsi, a to je kvalita obrazu. Prave kvalita obrazu byla duvodem, ze jsem se zbavil modelu EOS 6D mark II, i kdyz opet rikam, ze to nebyla zadna tragedie. U EOS R neni vlastne ani o cem psat, protoze ma shodny cip s rozlisenim 30 megapixelu jako je v EOS 5D mark IV. Samozrejme se i presto u kvality obrazu zastavim. Vsude se pise o tom, ze digitalni zrcadlovky Canon zaostavaji v dynamickem rozsahu za konkurenci, ale ani to jsem prilis neresil, i kdyz vim, ze pokud bych delal vice napriklad krajinarskou fotografii, byl bych lehce handicapovan. S dynamickym rozsahem ale souvisi i pouzite ISO a u EOS R jsem potesen, protoze je mozne pouzit ISO 50. Naopak nejvyssi citlivost, kterou EOS R umi je 102400, coz je podle meho nazoru naprosto zbytecne. Sam pouzivam nejcasteji ISO 200 az 400 a jen vyjimecne ISO 800. Mezi testovanymi obrazky vsak dam i ukazky s vyssi citlivosti pro ty, kteri vyssi hodnoty pouzivaji. A musim rici, ze i kdyz vyssi hodnoty nepouzivam, byl jsem prekvapen, jak nizky sum pri nich je. A pokud vyuzijete redukci sumu pri vysokem ISO, vysledky jsou opravdu vyborne. Samozrejme cim vyssi ISO, tim vice je ohrozena kresba a prave proto u makrofotografie pouzivam jen male hodnoty. Sum je take zavisly na snimane scene, presneji zda je scena dobre osvetlena nebo jsou svetelne podminky zhorsene (viz nize testovaci obrazky). Tam pak sum vyrazne stoupa a to i u nizsich hodnot ISO. S tim jsem mel velky problem u EOS 6D mark II, kde jakekoli zesvetleni stinu v nich zpusobovalo vyrazny sum.
Dalsi dulezitou veci je software, ve kterem budete snimky upravovat. Pokud fotografujete do formatu jpeg tak neni problem. Pokud vsak fotografujete do raw (u EOS R koncovka souboru .CR3) musite mit aktualni verze programu. Vetsina vyrobcu dnes presla na tzv. cloudove verze, kde mate nejnovejsi aktualizace ihned k dispozici. Dnes jiz bez problemu fotografie z EOS R upravite jak v Adobe Photoshop CC 2018 tak v Adobe Lightroom Classic CC, ktere nyni pouzivam i ja. Pokud nemate tyto programy, muzete si stahnout Adobe DNG converter, ktery Vam prevede soubory do formatu .DNG, ktery jiz ve vetsine programu otevrete.

Tak to je prvni strucne seznameni s novou bezzrcadovkou EOS R. Zatim jsem vyfotografoval asi 1200 snimku a jsem s vysledky spokojen. Objevil jsem take nove moznosti a vyhody bezzrcadlovek a je jasne, ze prave tudy vede cesta. Jen skoda, ze prvni model od firmy Canon zcela nenaplnuje me predstavy. Snad druhy model, ktery je jiz nyni avizovan, nabidne neco vic a Canon si vezme k srdci nejruznejsi recenze nebo hodnoceni lidi a nove modely uspokoji verne uzivatele teto znacky a zabrani masivnimu odchodu ke konkurenci.

Obr. 1: EOS R + Canon 100/2.8 macro, f/2.8, 1/200 s, ISO 3200 - Fotografovano z ruky v mistnosti pri dennim svetle.

Lustr, ISO 3200, stahnout jpeg bez uprav

Lustr, ISO 6400, stahnout jpeg bez uprav

Obr. 2: EOS R + Canon 100/2.8 macro, f/10, 1/250 s, ISO 3200 - Fotografovano ze stativu, LED svetlo.

4 strevlici, ISO 3200, stahnout jpeg bez uprav

Obr. 3: EOS R + Canon 100/2.8 macro, f/11, 1.6 s, ISO 50 - Fotografovano ze stativu, LED svetlo. Nize si muzete prohlednout neupravene fotografie s ruzne vysokym ISO.

Strevlik, ISO 50, stahnout jpeg bez uprav

strevlik, ISO 25 600, stahnout jpeg bez uprav

Obr. 4: EOS R + Canon 100/2.8 macro, f/8.0, 32 s, ISO 100 - Velmi dlouha expozice, stativ a LED osvetleni.

Koberec, ISO 100, stahnout jpeg bez uprav

Obr. 5: EOS R + Canon 100/2.8 macro, f/11, 0.6 s, ISO 100 - Fotografovano ze stativu, prirozene svetlo, odrazka.

Maloocka, ISO 100, stahnout jpeg bez uprav

V posledni dobe se na me stale vice lidi obraci s otazkou, proc se nezucastnuji fotografickych soutezi. A ja vzdy s usmevem a trochou nadsazky odpovidam „protoze jsem v porote“. Samozrejme nejsem v porote vsech soutezi, ale ono staci byt napriklad v jedne a dojde Vam, ze to s temi soutezemi neni uplne jednoduche.

Pokusim se tedy ve strucnosti nastinit duvody, proc se soutezi nezucastnuji. Fotografickych soutezi je dnes velke mnozstvi a staci si jen vybrat, kam sve fotografie poslete. Souteze si muzeme rozdelit na dve kategorie, a to souteze, kde je nutne uhradit ucastnicky poplatek a pak ty, kde to nutne neni. Ty bez poplatkove poradaji napriklad ruzne vedecke instituce, weby nebo casopisy. Odmenou je Vam snimek otisteny v casopise nebo na webu, pripadne visici nekde na stene univerzity nebo skoly. Na druhe strane jsou fotograficke souteze, kde je potreba uhradit vstupni poplatek, ktery ma ruznou vysi a nejcasteji se pohybuje od 10 do 30 EUR. Poplatek je naprosto pochopitelny, protoze je pouzit na odmeny pro viteze, zaplati se z nej foto knihy s viteznymi snimky a v neposledni rade jsou v nem zahrnuty i odmeny pro poradatele.

Vratim se vsak trochu do historie. Je to jiz mnoho let, kdy jsem byl na pocatku vzniku fotografickeho serveru www.fotoaparat.cz. Byl to jeden z prvnich webu, kde byla mozno sdilet fotografie s dalsimi fotografy a take si je vzajemne hodnotit. Samozrejme jsem mel na tomto webu svou galerii, a mam pocit, ze tam jeste nejaka ta fotka bude. Uz v te dobe se daly me fotografie pomerne snadno odlisit, a to nejen zpusobem sviceni, ale take tim, ze se na nich objevovaly ruzne druhy hmyzu, ktere nebyly uplne bezne. Navic v te dobe bylo makrofotografu jako safranu. Obcas jsem vlozil nejakou fotografii do souteze, ktere na tomto webu probihala. A co myslite, ze se stalo. Jakmile se objevila ma fotografie v soutezi, vetsina lidi ji i bez podpisu poznala, a nehodnotila s komentarem „To je Krasensky, tomu da hlas kazdy, tak ja nemusim“. Ano, nikdy jsem v soutezi neuspel, coz me asi trapilo ze vseho nejmene. Duvod, proc toto pisi je, ze je velmi dulezite, kdo soutez hodnoti. A to je take jeden z duvodu, proc se soutezi nezucastnuji. Nemyslim hned, ze porotci jsou nejaci neschopni lide, ale jde o to, ze jsme kazdy uplne jiny a pokud jsme kazdy jiny, znamena to, ze i na fotografie mame rozdilny pohled. Ja jsem napriklad v porote souteze Veda je krasna (www.vedajekrasna.cz), kterou porada Prirodovedna fakulta Univerzity Karlovy. V ni jsem spolecne s dalsimi prednimi fotografy jako napriklad Ondrou Prosickym, Petrem Janem Jurackou, Frantiskem Weydou nebo Janem Valentou. Kdyz hodnotime snimky a mame vybrat ten vitezny, temer nikdy nezvolime stejneho viteze, kdyby jen viteze, i prvni tri mista pro nas byvaji nekdy oriskem. Ano, rikate si to je preci naprosto jasne! Pak se ale nabizi otazka, je skutecne vitezny snimek ten nejlepsi? Rozhodne neni! Je to jen snimek, ktery se libi nejvice lidem, nebo, ktery je pro nektere porotce jako vitezny pouze prijatelny. Hodnoceni fotografii je velmi slozite a zcela subjektivni. Ja jsem pred nejakou dobou publikoval clanek, kde popisuji, jak fotografie v soutezich hodnotim. Pristupuji k tomu trochu vedecky a po letech jsem zjistil, ze mi to vyhovuje asi nejvice. Diky tomu vsak me hodnoceni byva casto velmi odlisne od hodnoceni ostatnich porotcu.

Kdyz tedy vim, ze ten vitezny snimek neni pravdepodobne ten nejlepsi, proc se tedy souteze ucastnit? Duvody mohou mit fotografove ruzne. Jednim z nich muze byt pouze vydelek. Ano, pokud v soutezi uspejete, muzete nekdy ziskat velmi slusnou odmenu. Ta muze byt financni nebo vecna. Cestnou vyjimku tvori fotografove, kteri se ucastni souteze proto, aby zjistili, zda jejich fotografie maji hodnotu a uspeji v konkurenci fotografu z celeho sveta, a kdyz z toho kapne nejaka odmena je to bonus navic. Jsou i taci, kteri se chteji proste jen pochlubit, ze nekde uspeli, coz samozrejme neni nic spatneho. Pokud Vas nekdo ocenil, je dobre se o to podelit s ostatnimi. A nereste, ze jsme narod zavistivcu a neprejicich lidi.

Pokud se chcete zucastnit nejake souteze, je dobre vedet, jake fotografie maji sanci na uspech. To zjistite z vysledku predchozich rocniku. Bohuzel, a je to muj osobni nazor, velmi casto vyhrava kyc, ktery k smrti nenavidim. Hledam za fotografii neco navic, neco co fotografii odlisuje od ostatnich. Obrovskou vyhodu maji napriklad fotografove, kteri foti tropickou prirodu. Samozrejme bez talentu a citu jsou Vam tropy k nicemu, ale uvedomme si jak ruznoroda je v tropickych oblastech priroda a na co vsechno tam muzete narazit. To samozrejme neznamena, ze v Evrope nic zajimaveho neni. Jen tech motivu je o neco mene. Podivejme se napriklad na posledni rocnik asi nejprestiznejsi fotograficke souteze Wildlife Photographer of the Year. Vitezem se stal portret dvou languru cinskych. Pro me je to jen zajimavy portret dvou opic. Je k tomu samozrejme i pribeh, ale je pravdivy? Kdyz jsem byl na Sumatre, fotil jsem nekolik druhu opic a vsechny byly zvykle na lidi. Pruvodce je byl schopen prilakat ruznymi zvuky nebo pamlsky. Kdybych nekterou z techto fotografii doplnil poutavym pribehem, kdo vi, o kolik vice by mela priznivcu. Samozrejme netvrdim, ze to bylo i v pripade tohoto snimku, ale to vi jen autor sam. Dale je tam napriklad lenosici leopard, dle mne opet obycejne foto, ktere by asi poridil kazdy slusny fotograf, ktery by sedel v aute s pruvodcem. Jsou tam samozrejme i velmi dobre fotografie, ale temer zadna, ktera vznikla v Evrope. Zajimave jsou dnes fotografie vznikajici pomoci dronu, nebo foto pasti. Kdyz jsem se dival na vsechny ocenene snimky, jen tezko hledam nektery, ktery by se mi po vsech strankach libil. Jsou tam snimky velmi netradicni jako napriklad „The Ice Pool“, i kdyz fotky z dronu nemusim. Dale napriklad „Kuhirwa Mourns Her Baby“, ktery na nas spolecne s komentarem pusobi velmi emotivne. Jako makrofotograf ocenuji snimek kutilek sbirajici bahno pro stavbu sve komurky, nebo snimek ostnohrbetky hlidajici mladata, kde je pouzito i lepsi nasviceni, coz snimek velmi zatraktivnilo.

Zaverem jeste dluzim vlastne dalsi duvod, proc neobesilam souteze svymi fotografiemi. Je to zamerenim mych fotografii. Temer nikoho nezaujme dokonale technicky provedena fotografie nejakeho super vzacneho pavouka, mouchy na lidskem trusu, nebo skryte zijici blechy, kterou nikdo nikdy nevyfotil. Porota hleda neco navic, nejakou zajimavou situaci, klasicky motiv v netradicnim provedeni, umelecky az kycovity vzhled apod. A to jsou veci, ktere sice umim, ale uprednostnuji dokumentacni foto. Nejsem fotograf, ktery by mohl venovat foceni veskery svuj volny cas. Ten venuji poznavani prirody a predevsim entomologii, ktera je mym hlavnim konickem a nyni dokonce i skvelym zamestnanim.

Par fotografii, ktere povazuji za netradicni a ktere nevznikaly snadno, presneji musel jsem na jejich vytvoreni vynalozit o neco vetsi usili nez u ostatnich :-) 

Pri svych vypravach za brouky casto narazim i na dalsi zastupce bezobratlych, a nezridka se jedna o tvory, kteri vypadaji jako by byli z jine planety. Pred nejakou dobou jsem na svem webu publikoval clanek o podivne obrovske msici, ktera se pysni titulem nejvetsi msice na svete. Aspon tak se hovori o msicich rodu Stomaphis, presneji o nosalce dubove (Stomaphis quercus). Nosalky rodu Stomaphis, stejne jako vsechny msice, patri do radu Hemiptera (polokridli). V palearkticke oblasti zije vice nez 25 druhu tohoto rodu a nejcasteji se vyskytuji na nejruznejsich listnatych, vzacne i jehlicnatych stromech. Temer vzdy se nachazeji ve spolecnosti mravencu. Druh S. quercus zije u mravence Lasius fuliginosus, S. wojciechowskii  a S. graffii u mravence Lasius brunneus. Nosalka S. wojciechowskii je navic uvadena take od mravencu Lasius platythorax a L. umbratus. Nosalky jsou napadne nejen svou velikosti, ale take neuveritelne dlouhym sosakem, ktery je temer 2x tak dlouhy jako telo msice.

Zde muzete porovnat tri druhy nosalek, ktere jsem dosud fotografoval. Zleva nosalka Stomaphis wojciechowskii, S. quercus a S. graffii.

Kdyz jsem na svem webu publikoval clanek o nosalce dubove, jeste jsem netusil, ze jsem se dopustil omylu a skutecnou nosalku dubovou jsem objevil poprve az o dva roky pozdeji v Zoo Praha, kde jsem fotografoval volne zijici bezobratle. Jaky druh jsem to vlastne fotografoval jako prvni? S tim se poji kratky pribeh. Na zacatku tohoto roku jsem psal clanek do naseho muzejniho casopisu Pod Hnevinem, na jehoz vydavani se podilim. Psal jsem vsak o skutecne nosalce dubove, kterou jsem fotografoval na podzim lonskeho roku v Jezerskem arboretu nedaleko Mostu. Kdyz jsem hledal fotografie, kterymi clanek doplnim, narazil jsem na fotografie te prvni msice, kterou jsem objevil pri pate mohutneho dubu nedaleko Hradce Kralove. Nekolik msic tehdy sedelo pod kurou v kolonii mravencu druhu Lasius brunneus a mylne jsem se domnival, ze jde o nosalky dubove (ty se vsak vyskytuji temer vyhradne u mravencu Lasius fuliginosus). Rozhodl jsem se, ze se pokusim tento druh urcit. Ale urcovat msice, to neni ma silna stranka a kdo vi, k jakemu jmenu bych se dopracoval. Vedel jsem, ze se polsti entomologove msicim venuji a tak jsem si nasel jejich vedecky clanek, ktery se tyka prave rodu Stomaphis. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem podle fotografii urcil, ze druh, se kterym jsem se setkal u Hradce Kralove, byl popsan teprve v roce 2012 a byl pojmenovan Stomaphis wojciechowskii. Nyni nezbyvalo nic jineho, nez nalez potvrdit. Samozrejme jsem polskym kolegum ihned napsal a poslal nekolik fotografii, aby muj nalez potvrdili. Na odpoved jsem necekal prilis dlouho a druh byl potvrzen. Polsti kolegove vsak ihned zareagovali, ze se jedna o velmi vzacny druh msice, ktera nebude z Ceske republiky dosud znama. A skutecne, nosalka Stomaphis wojciechowskii je novym druhem msice pro nasi faunu.

Nosalky dubove nachazim ve spolecnosti mravencu cernolesklych, kteri se o ne vzorne staraji a na oplatku ziskavaji sladkou medovici.

Nosalka dubova (Stomaphis quercus) je na rozdil od dalsich dvou druhu leskla a pomerne tmava. Avsak dlouhy sosak ji samozrejme nechybi. V klidu ho sklada pod telo.

Pomerne vzacny okamzik, kdy se na obrovske samicce vozi mensi samecek...samozrejme za ucelem pareni.

Stejne jako ostatni msice, i nosalky produkuji sladke kapicky medovice, kterou vyhledavaji mravenci.

Nosalky maji neuveritelny dlouhy sosak, kterym se zavrtavaji do lyka. Na hlave je take patrny maly nos, diky kteremu ziskaly nosalky ceske jmeno.

Nosalka Stomaphis wojciechowskii v oblezeni mravencu Lasius brunneus.

Kdyz jsem byl pred nekolika dny v Bezrucove udoli, narazil jsem na stary javor mlec s odlupujici se kurou. Vsiml jsem si, ze po kmeni pobihaji mravenci druhu Lasius brunneus. Dival jsem se, kam mravenci miri, a brzy jsem nasel misto, kde mizi pod kurou. Kuru jsem proto velmi opatrne odloupl a pod ni sedelo nekolik jedincu podivne, zcela bile nosalky, ktera se vsak nepodobala zadnemu z druhu, ktere jsem dosud videl. Diky tomu, ze nosalky mely sve dlouhe sosaky zanorene do lyka, nebyly schopne ihned zmizet a tak jsem mel spoustu casu je vyfotografovat. Pozoroval jsem mravence, jak se snazi co nejrychleji nosalky „uklidit“ do bezpeci. Bylo legracni pozorovat mravence, jak se pokousi jednu nosalku odnest ve chvili, kdy mela stale zanoreny sosak do lyka. Mravenec za ni tahal tak dlouho, az se mu ji podarilo utrhnout. Nastesti nosalka zustala cela. Po nekolika minutach byly vsechny msice uklizene a ja mel spoustu dokumentacnich fotografii z tohoto uzasneho setkani. Jak jste asi poznali, ani nyni jsem netusil, jaky druh nosalky jsem to vlastne fotografoval. Opet pomohli polsti kolegove, kterym jsem poslal jednu fotografii. Tentokrat odpoved dorazila behem nekolika minut, a jak jsem predpokladal, slo o dalsi druh. Nosalka Stomaphis graffii patri mezi beznejsi druhy, ale diky skrytemu zpusobu zivota, unika nasi pozornosti. Tento druh zije temer vyhradne na javoru mleci, coz potvrdil i tento muj nalez.

Zde je dobre videt, jak dlouhy sosak nosalky maji. Avsak pro me je nejzajimavejsi to snehove bile zbarveni, ktere nosalky ihned prozradi.

Zde muzete videt nekolik generaci nosalky Stomaphis graffii. Vlevo vidite mravence, ktery jednu nedospelou nosalku odnasi do bezpeci.

Opravdu krasnou nosalkou je druh Stomaphis graffii, kterou jsem objevil na javoru. Je napadna bilym zbarvenim a take dvema cernymi teckami na konci zadecku.

Nikdy jsem si nemyslel, ze se budu vice zajimat o msice, ale jejich vztah s mravenci me k nim stale pritahuje. Nyni me ceka najit dalsi druhy nosalek, ktere se u nas mohou vyskytovat a zdokumentovat jejich podivuhodny zpusob zivota, ktery zustava pred nasimi zraky velmi dobre ukryt.

V letosnim roce jsem mel jiz nekolik cestopisnych prednasek a na jednu z nich bych vas rad pozval. Pristi tyden, tedy ve ctvrtek 15. srpna se objevim na Hvezdarne v Teplicich, kde budu povidat o svych dvou cestach do Indonesie a Malajsie. Vypravime de do pralesu a seznamim vas s temi nejroztodivnejsimi tvory, ktere jsem tam potkal a samozrejme vyfotografoval. Jako entomolog jsem se venoval predevsim bezobratlym, ale nekolik noci jsem venoval i plazum a obojzivelnikum. Pokud mate pristi ctvrtek cas, rad vas uvidim.

Chtel bych vas pozvat na povidani o bezobratlych, a samozrejme nejen o nich, do foyer kina Sokol v Nymburce. Opet vam predstavim uzasny svet bezobratlych nasich, ale i vzdalenych koncin. Jako na vetsinu svych prednasek, ani na tuto nezapomenu prinest nejake ukazky hmyzu, ktery jsem na svych cestach potkal. Akce zacina v 18:00 a budu rad, kdyz se tam potkame.

Mezi nejznamejsi pavouky patri drobne skakavky z celedi Salticidae. Duvodu muze byt nekolik, ale lide je znaji jako ty pavouky s velkymi ocima a schopnosti skakat. Stejne jako vsude, i mezi skakavkami jsou druhe bezne a pak velke rarity, ktere se vyskytuji velmi vzacne, nebo ziji pouze na jedinem miste u nas, mysleno v Ceske republice. Navic skakavky nepatri mezi nejake obry, jejich velikost kolisa od 2 do 12 mm, tim myslim velikost dospelcu. Rada druhu je beznych, i presto se s nimi clovek prilis casto nesetka. Pokud vsak znate zpusob jejich zivota, zacnete skakavky nachazet mnohem casteji. Trochu vam pri jejich hledani muze pomoci clanek, ktery jsem pred nejakou dobou napsal a precist si jej muzete zde.

Jako entomolog travim v prirode hodne casu a na skakavky narazim velmi casto. Jsou vsak druhy, ktere patri mezi rarity a jejich hledanim muzete stravit mnoho dni, v nekterych pripadech i let. Naopak nekdy pomuze nahodny nalez nektereho z kolegu, ktery vas nasmeruje spravnym smerem. Podobne to bylo i s jednou z nasich nejvzacnejsich skakavek. A ze se jedna o opravdu vzacnou skakavku ukazuje i to, ze se jeji fotografie neobjevila ve velmi povedene knize Pavouci Ceske republiky, kterou vydalo nakladatelstvi Academia v roce 2015.

Biotop skakavky N. levis. Podobne sutove lesy s ridkymi porosty nejsou na Chomutovsku prilis bezne. Vyskytuji se zde i velmi zajimave druhy brouku jako napriklad vzacni drabcici Leptusa sudetica ci Homoeusa acuuminata.

Mechem porostla sut a drobnejsi kameny jsou skvelym utocistem pro radu zajimavych druhu bezobratlych. Jednim z nich je i skakavka N. levis.

Vse zacalo v kvetnu letosniho roku, kdy kolega arachnolog chytil nekolik drobnych skakavek rodu Neon. Kdyz si je doma prohledl pod mikroskopem, nemohl uverit svym ocim. Mezi jedinci bezneho druhu Neon reticulatus byli i dva exemplare velmi vzacne skakavky Neon levis. Skakavka hladka, jak zni jeji cesky nazev, byla dosud znama pouze z Krivoklatska, kde bylo v poslednich 30 letech chyceno jen par jedincu. Jakmile jsem se o nalezu teto skakavky dozvedel, vyrazil jsem spolecne s kolegou na lokalitu, zkusit stesti. Lokalita se nachazi v Bezrucove udoli u Chomutova. Jedna se o castecne zastinenou lesni sut a xerotermni svah s ridkym porostem dubu, briz a borovic. O bionomii tohoto druhu jsme toho prilis nevedeli a tak jsme zkouseli prosivat listi a mech v okoli sute. Netrvalo dlouho a zacali jsme nachazet drobne zastupce rodu Neon. Vsichni vsak patrili k beznemu druhu N. reticulatus. Prvni pokus tedy nedopadl a vraceli jsme se domu bez vytouzeneho druhu. Nasledovala dalsi navsteva a stejny vysledek. Publikovane nalezy ukazovaly na to, ze se druh na Krivoklatsku chytal v kvetnu a v cervenci. Usoudili jsme, ze je asi prilis pozde. Navic sucho, ktere u nas v poslednich letech panuje, mohlo s dobou vyskytu take zahybat. Proto jsem se rozhodl, ze se na lokalitu podivam na konci leta, nebo na podzim. Leto bylo pomerne vlhke, a tak kdyz jsem se v rijnu na lokalitu vypravil, sutovy les byl krasne vlhky a vsude byla spousta jiz spadaneho listi. Z udaju v literature jsem vedel, ze se ma skakavka hladka vyskytovat na otevrenych sutich. Proto jsem sve kroky smeroval rovnou na malou lesni sut. Nez jsem zacal prosivat listi, zkousel jsem obracet mensi i vetsi kameny primo na suti. Asi po pul hodine jsem na spodni strane mensiho kamene nasel drobnou pavucinku, ve ktere byla zapredena drobna skakavka. Na prvni pohled byla jina nez bezny N. reticulatus. Skakavku jsem vyfotografoval primo v pavucince a poradne si ji prohledl na displeji sveho fotoaparatu. Bylo jasne, ze se jedna o hledanou skakavku hladkou. Tak jsou skutecne tady! Povzbuzen nalezem jsem jeste nekolik minut otacel kameny na suti, ale bez uspechu. Ten den jsem dalsi nechytil.

Drobnou skakavku prozradi predevsim napadna pavucinka. Tato byla na spodni strane kamene ve stredni casti suti.

Skakavka N. levis ukryta v pavucince na spodni strane kamene uprostred suti. Na manipulaci s kamenem vubec nereagovala. Bylo pomerne chladno a teplota na suti byla 6 stupnu.

Bezna skakavka Neon reticulatus, ktera se vyskytuje v mechu na suti i v jeji tesne blizkosti.

O nekolik dni pozdeji jsem se rozhodl prosit nejake listi primo na suti. Ani to neprineslo uspech. Pri sberu brouku casto prosivam listi, ktere nedopadne na zem, ale uvizne napriklad mezi kminky ruznych keru. Na suti zadne takove kere nebyly, avsak primo na suti a v blizkem okoli byla spousta boruvci. A prave v nem bylo napadane listi. Zkusil jsem tedy prosit listi, ktere bylo nad zemi a relativne suche. Ze zkusenosti vim, ze prave takova mista jsou hojne navstevovana bezobratlymi, kteri se tam chystaji stravit zimu. Uspech se dostavil velmi brzo. Hned druha varka listi prinesla hledanou skakavku. Byla to krasna samicka s typickym zbarvenim. O nekolik minut pozdeji se mi stejnym zpusobem podarilo chytit take samecka. Sice nebyl uplne dospely, ale byl to muj prvni samecek. Celkem jsem ten den chytil ctyri exemplare. Vyuzil jsem idealniho pocasi a fotografoval je primo na suti, nebo na listech, ktere jsem si pripravil. Druh Neon levis patri mezi nase nejvzacnejsi skakavky a mam velkou radost, ze zije nedaleko Chomutova v sutovem lese a v blizkosti xerotermnich strani, kde se nam podarilo najit dalsi velmi zajimave a vzacne druhy pavouku. Ale o tech zas nekdy priste.

Samicka skakavky Neon levis na kameni v sutovem lese

Nedospely (subadultni) samecek skakavky Neon levis, ktereho jsem nasel v suchem listi v porostu boruvci.

Samecek N. levis ukryvajici se na spodni strane uschleho listu.

Opet bych vas rad pozval na fotograficky workshop zamereny na fotografovani bezobratlych a rostlin. Stejne jako v predeslych letech se kona na jizni Morave v okoli Mikulova. Opet se muzete tesit na rohace obecne nebo tesariky obrovske. Jako entomolog vas seznamim se zajimavostmi ze sveta bezobratlych a jako fotograf vam ukazu nejruznejsi pomucky figle, ktere vam pomohou k lepsim fotografiim. 

Misto konani: Mikulov - Penzion Kiwi (GPS: 48°48´1.555"N, 16°38´30.253"E)
Termin: 19.6. - 21. 6. 2020
Cena: 3800 Kc - v cene je 2x ubytovani, 2x snidane, lektorovani, wifi, parkovani u penzionu.
Castku prosim uhradte nejpozdeji do 5.6.2019 na ucet 35-5573750207/0100. Do poznamky pro prijemce napiste Vase jmeno. Pokud se nemuzete kurzu zucastnit, dejte mi prosim co nejdrive vedet.

Obedy a vecere si ucastnici hradi sami. Na jidlo se chodi do Bowling sport centra, ktere je asi 200 metru od ubytovani (48°48´5.032"N, 16°38´34.690"E). Muzete si take nakoupit v nedaleke Bille (48°48´1.322"N, 16°37´53.559"E).

Patek 19.6.
18.00 ‒ 19.00 sraz ucastniku v penzionu Kiwi, ubytovani.
20.00 zahajeni kurzu, prednaska o fotograficke technice a pouzivanych metodach. Probehne primo v penzionu.

Sobota 20.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 prakticka ukazka fotografovani v exterieru, seznamim Vas se vsim, co pri makrofotografii pouzivam, specialnimi pomuckami i technikami.
12:00 ‒ 13:30 obed
14:00 ‒ 17:00 vystup na Svaty kopecek, spolecne foceni rostlin a zivocichu. Budeme hledat kudlanky, tesariky, motyly a dalsi druhy, ktere obyvaji toto uzasne misto. Mam povoleni od spravy CHKO Palava, tak toho muzeme vyuzit.
17:30 ‒ 19:00 vecere
20:00 ‒ 23:30 vecerni a nocni fotografovani v Lednickem parku. Budeme fotografovat rohace obecne, tesariky obrovske, mravence luzni a dalsi zajimave a vzacne druhy bezobratlych.

Nedele 21.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 fotografovani bezobratlych a rostlin v PP Skalky u Sedlece, pripadne v piskovne u Muslova. Uvidime zajimave motyly, brouky, blanokridle a samozrejme vzacnejsi druhy rostlin.
12:00 ‒ 13:00 ukonceni kurzu

Casy berte spise jako orientacni, i kdyz se vzdy snazim harmonogram dodrzovat.

Doporucene vybaveni
Digitalni fotoaparat, makro objektiv, stativ, dalkova spoust, odrazka, blesk a poznamkovy blok. Samozrejme muzete si vzit vse, co mate. Pokud budete mit nejake upresnujici dotazy, nevahejte me oslovit jeste pred samotnym kurzem. Doporucuji take repelent proti bodavemu hmyzu, predevsim vecer v parku na nas budou utocit komari.

mobil: 602 976 216
email: krasensky.pavel@volny.cz
web: www.macrophotography.cz

foto#1337

* Nazev kurzu
* Termin kurzu
* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam (zapis pozpatku!)

Informace o ochrane osobnich udaju

Mnoho lidi se me pta, jak a cim fotim a jake pouzivam pomucky. I kdyz slysim casto, ze lze fotit snadno a rychle, u makrofotografie to tak snadne neni. Pokud se tedy chcete podivat na to, jak fotim primo v terenu, mame pro vas spolecne s Markem Velechovskym jedinecnou nabidku.

Vyuzijeme krasneho prostredi Ekocentra Huslik a take nejblizsiho okoli, kde si spolecne zafotime. Na patek 5. cervna vecer jsem si pro vas pripravil povidani o makrofotografii a v sobotu 6. cervna vyrazime spolecne do prirodni pamatky Louky u Chotanek, kde vam ukazu, jak hledam a fotim bezobratle. Velmi rad vam take zodpovim vsechny vase dotazy. Pokud mate zajem, muzete se prihlasit pomoci formulare nize. Verim, ze to bude prijemne a neformalni setkani, kde se dozvite spoustu zajimaveho.

Termin: 5. a 6. cervna 2020.  Sraz v patek 5. cervna v 18:00 hod. v ekocentru. Konec v sobotu kolem 15:00 hod.

Misto konani: Ekocentrum Huslik, http://ekocentrumhuslik.cz/

Maximalni pocet ucastniku: 10      Volnych mist: 10

Cena kurzu, vcetne ubytovani je 1400 Kc.  Platba v hotovosti na miste. Dulezita informace je, ze prespani je mozne pouze ve vlastnim spacaku. Kdyby chtel nekdo prijet az v sobotu, pripadne by nechtel vyuzit ubytovani, cena kurzu je 1300 Kc.

Jidlo a piti si kazdy doveze sve, na ekocentru je mala kuchynka, kterou je mozne vyuzit. Nejake piti na vecerni prednasku se vsak pokusime take zajistit. Verim, ze si patecni vecer a sobotni foceni uzijeme :) 

Kazdy rok se vydavam hledat zajimave druhy bezobratlych. Nekdy je hledani dlouhe, jindy je setkani se zajimavym zivocichem dilem nahody. A prave takova setkani mam rad. Vse necekane a neplanovane ma sve kouzlo. Jedno takove setkani jsem zazil pred nekolika dny v byvalem vojenskem prostoru Vroutek nedaleko Podboran, kam jsem se vypravil za vzacnou zlatenkou Hedychridium purpurascens.

Byl horky a bezmracny den, slunce jiz od sameho rana hralo, a proto jsem se na cestu vypravil velmi brzo. Me kroky smerovaly k pomerne velke piscine na okraji boroveho lesa, kde zije nekolik druhu zlatenek a take mnoho dalsich blanokridlych. Podobnych mist tu mnoho neni a tak se vzdy tesim, co zajimaveho tam objevim. Po ceste jsem v hlinitopiscite lesni ceste objevil kaluze vody a ihned me napadlo, ze bych se mohl podivat po listonozich…proc by tu nemohli byt? Nekolik kaluzi jsem prohledl, ale uspech se nedostavil. Obcas jsem v kaluzi zahledl nejakeho potapnika a po hladine ladne klouzaly bruslarky. Na okraji lesa byla velka jama, ktera pravdepodobne slouzila jako palebne misto pro tank. I presto, ze tu prilis neprselo, bylo v ni pomerne dost vody. V melcine jsem zpozoroval nejaky pohyb…byl to opet maly potapnik. O par centimetru dal se vsak v jemnem bahne pohyboval podivuhodny tvor, ano, byl to hledany listonoh…a dalsi, a dalsi. V kaluzi jich byla spousta. Nekteri byli drobni, jini zcela dospeli a filtrovali jemny detrit na dne kaluze, kde hledali nejruznejsi organicke zbytky, kterymi se zivi. U nas patri listonoh letni ke vzacnym druhum a je zarazen mezi kriticky ohrozene druhy nasi fauny. Ohrozuje ho predevsim ubytek vhodnych biotopu, a tak prave opustene vojenske prostory mohou listonohum poskytovat vhodne misto pro preziti.

Na suchych stoncich posedavaly vretenusky. Canon EOS R+ Canon 100 mm f/2,8, skladana fotografie.

Listonoh letni (Triops cancriformis). Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 - ISO 800, 1/250 s, f/10.

Nosatci Cyphocleonus dealbatus se hojne vyskytovali na kvetech vratice obecneho (Tanacetum vulgare).

Pomalu jsem se dostal na piscinu a zacal pozorne prohlizet na zemi spadane borovicove sisky. Prave kolem nich jsem v minulych letech pozoroval hledany druh zlatenky. Minuty ubihaly a krome nekolika mensich kutilek jsem na zadnou zlatenku nenarazil. A jak to jiz byva, trpelivost prinasi ruze. Asi po 20 minutach jsem zpozoroval rychle leticiho tvora tesne nad siskami…byla to bezna zlatenka Hedychrum gerstaeckeri. Za chvilku dalsi letajici drahokam, zlatenka Hedychrum rutilans. Sice je to bezny druh, ale diky velikosti a napadnemu zbarveni, patri mezi me nejoblibenejsi. Po pul hodine jsem se nakonec dockal…vytouzena zlatenka H. purpurascens. Tento druh se u nas vyskytuje velmi vzacne a lokalita u Vrtouku hosti asi nasi nejsilnejsi populaci. I presto neni snadne tento druh chytit. Pred mnoha lety jsem na zacatku cervence pozoroval desitky jedincu tohoto druhu, prave na tomto miste. Tentokrat to bylo mnohem horsi. I pres vyborne pocasi a vhodne obdobi, jsem behem dopoledne pozoroval jen 5 jedincu, z nichz se mi podarilo 4 chytit. Coz je slusny vykon, kdyz si uvedomite, jak hbiti jsou to tvorove. Navic zlatenka H. purpurascens neni zadny obr a dorusta velikosti jen kolem 5 mm. 

Velmi vzacna zlatenka Hedychridium purpurascens. Canon EOS R + Canon MP-E65 - ISO 250, 1/200 s, f/9.0.

Zlatenka Chrysis leachii. Canon EOS R + Canon MP-E65 - ISO 200, 1/200 s, f/9.0

Cas ubihal a ja jsem se pomalu chystal na cestu zpet k autu. Na jednom vyvysenem piscitem miste jsem zahledl velkou kutilku, jak hbite pobiha po zemi. A jak jsem za ta leta naucen, sel jsem se podivat blize a kutilku nasledoval. A vyplatilo se. Nebyla to uplne obycejna kutilka, i kdyz tento druh se v poslednich letech siri a muzete se s nim setkat na mnoha lokalitach. Rec je o kutilce obecne (Sphex funerarius). Pozorovat tento napadny druh, jak si hloubi v pisku komurku a nasledne do ni uklada ruzne druhy kobylek, je uzasne. Mel jsem stesti a prave na jednu takovou kutilku jsem narazil. Po par minutach sledovani, jak kutilka preletuje s koristi sem a tam, se zastavila a zacala budovat komurku. Prace ji sla od ruky…spise od prednich nozek. Byl to fofr…zmizela pod zemi a behem dvou vterin se vratila s „naruci“ plnou pisku. Kdyz byla pod zemi a hloubila komurku, bylo slyset hlasite bzuceni. Jako by pouzivala priklep…vibrace ji asi pomahaly v hrabani. Asi po 30 minutach se kutilka rozhodla, ze je komurka dostatecne hluboka a zatahla kobylku dovnitr. Byl to ale takovy fofr, ze jsem nestacil zareagovat a nez jsem se vzpamatoval, koukala z komurky jen tykadla. Vim, ze kdybych si jeste pockal, kutilka by si do komurky dotahla dalsi korit, obvykle do jedne komurka uklada tri az ctyri kobylky, ale musel jsem bohuzel odjet a tak jsem se spokojil aspon s timto zazitkem. Podobne si hloubi komurky mnoho dalsich druhu kutilek nebo hrabalek. Ale pozorovat kutilku obecnou, ktera tu jeste pred nekolika lety byla vzacna, byl velky zazitek.

Hnizdni komurka byla umistena tesne v blizkosti borove sisky. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Nyni se kutilka rozhodla zatahnout kobylku do komurky. Byla to velmi rychla akce. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Kdyz se kutilka zdrzovala v komurce, kobylka byla snadnou koristi pro jine kutilky. Cekal jsem, zda se nejaka neobjevi a neukradne ji. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Nyni kutilka chvili odpocivala. Bylo to asi jen 5 vterin. Pak se otocila a pokracovala v hrabani. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Zde je dobre videt kulicka pisku, kterou kutilka drzi v prednich nozkach. Pisek vzdy odhodila dale od vchodu a stale upravovala okoli. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Kutilka obcas jako by kobylku premerovala, zda je komurka dostatecne siroka a hluboka. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Muzete si vsimnout dlouhych chloupku, ktere ma kutilka na prednich holenich. Ty ji slouzi k vynaseni pisku z komurky. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Pri hrabani kutilka vynasela z hnizda vetsinou pisek. Nekdy i drobne kaminky, ktere se v komurce objevily. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Hnizdni komurka byla umistena tesne v blizkosti borove sisky. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Kutilka si kontrolovala svou korist, delala to vzdy v prubehu hrabani komurky. Dokonce s ni nekolikrat odletla a opet se vratila. Canon EOS R + Canon MP-E65 + blesk - ISO 200, 1/200 s, f/10.

Behem dopoledne jsem tak videl nekolik zajimavych druhu, ktere obyvaji piscite bory. Vojensky prostor u Vroutku zcela jiste neodkryl vsechna sva tajemstvi, a tak nezbyva nez se vrhnout do prace a nektera dalsi pomalu odkryvat.

Cely zivot me fascinuje svet mravencu. A nejen tech tropickych, ale i nasich, se kterymi se setkavame temer dnes a denne. Pred par lety jsem nedaleko Chomutova objevil v dutine stareho dubu velkou koloniimravence cernoleskleho (Lasius fuliginosus). Je to jeden z nasich nejhojnejsich mravencu a je znamy tim, ze se u nej vyskytuje mnoho myrmekofilu. Myrmekofilove jsou bezobratli zivocichove, kteri ziji v koloniich mravencu, nebo k nim maji blizky vztah. Od te doby k tomuto stromu pravidelne chodim, fotim a natacim mravence a jejich hosty. Letosni rok byl vsak v necem vyjimecny. Poprve od doby, kdy deni kolem hnizda natacim, se tam v hojnem poctu objevily branenky cervene (Clitellaria ephippium). Tato velka a napadne zbarvena moucha s trny na hrudi, se vyviji v hnizdech mravencu cernolesklych. Je povazovana za vzacny druh a setkat se s ni v prirode neni snadne. Takove setkani byva casto dilem nahody.

Pata stareho dubu s dutinou, kde hnizdni mravenci. V odpolednich hodinach sviti na vchod do hnizda slunce. Trva to jen nekolik desitek minut a prave v teto dobe se tu objevovaly branenky.

Velke mnozstvi larev branenek se nachazi v mazlave hmote ve vstupu do hnizda. Tato hmota se zde drzi po cely rok a tak poskytuje branenkam idealni misto pro vyvoj. Jak jsem vypozoroval, larvy se zivi prave touto hmotou. Mravencum tak nijak neskodi.

Canon EOS R + MP-E 65 1-5x macro | ISO 640, 1/180 s, f/10 - Larva branenky v oblezeni mravencu pomalu opoustela dutinu. Prave v teto dobe jsem nachazel prazdne kukly branenek mimo dutinu. Dole si muzete vsimnou i msice nosalky dubove (Stomaphis quercus), ten nejasny obraz ve spodni casti snimku.

Pribeh zacina v breznu, kdy jsem poprve vyrazil k probouzejici se mravenci kolonii. Dny byly jeste velmi chladne a slunce na obloze pomalu ohrivalo kmen dubu. Mravenci se po dlouhe zime velmi opatrne vydavali posbirat do svych cernych telicek trochu toho tepla. Opatrne jsem prohlizel okoli hnizda, zda nenarazim na neco zajimaveho. V dutine bylo uschle listi a pod nim byla videt tmava mazlava hmota, kterou znam z podobnych dutin. Zde jsou ale mravenci, co kdyby tam bylo neco zajimaveho. Listi jsem proto odhrnul a cekalo na me mile prekvapeni. Hmota byla plna drobnych musich larev. A na prvni pohled to nebyly jen tak ledajake larvy, ale larvy branenek. Ihned me napadlo, co kdyz to jsou larvy branenky cervene, to by bylo skvele. Jakmile me prepadla tato myslenka, rozhodl jsem se larvy zdokumentovat. Byly jich tam desitky. Mezi nimi se jako drobne autobusy pohybovali ruzni chvostoskoci, stinky, drabcici a dalsi tvorove. Bylo rozhodnuto. Budu sem chodit pravidelne, a kdyz budu mit stesti, treba se tu nejake branenky pozdeji objevi. Branenka cervena je napadna moucha, ktera muze dorustat velikosti tela az kolem 14 mm. Zije v hnizdech mravencu a v prirode se s dospelci muzete setkat od kvetna do cervence. Vyhlizel jsem proto slunny a teply kvetnovy den, kdy se k hnizdu opet vypravim. Ten den prisel asi v polovine kvetna. S napetim a lehkym ocekavanim jsem se pomalu blizil k hnizdu. Jiz z dalky jsem hledal nejaky pohyb, nebo naznak pritomnosti velke cerno-cervene mouchy. Zatim vsak nic. Mraveniste jiz zilo svym hektickym a na druhou stranu zcela usporadanym zivotem. Delnice nosily do hnizda velke mnozstvi potravy, kterou tvorily predevsim ruzne housenky, drobni i vetsi brouci, stinky apod. Bohuzel jsem zadnou branenku nevidel. Rozhodl jsem se tedy zkontrolovat larvy, ktere byly v breznu ukryte pod uschlym listim. Pohled pod listi vystridalo prekvapeni. Jsou tu jen same drobne larvy a velke nikde. Ze by se jiz premenily v kukly. Zkousel jsem prohlizet okoli vstupu do hnizda, zda je nekde neuvidim. Nezbyva nic jineho, nez doufat, ze se brzo dospele branenky objevi. Dalsi navstevu jsem provedl na zacatku cervna, kdy bylo nekolik dni teple a pomerne vlhke pocasi. Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem jiz z dalky videl kolem hnizda poletovat nejake velke cerne mouchy – ano byly to branenky cervene. V jednu chvili tam byly ctyri samicky, ktere velmi pomalu a s hlasitym bzucenim poletovaly kolem vstupu do hnizda. Vstup je pri pate stromu a je cely porostly mechem. Zajimalo me, do jakych mist budou branenky klast vajicka. Po dvou hodinach pozorovani bylo jasne, ze si kazda samicka voli jine misto a ty nejodvaznejsi kladou vajicka dale do hnizda. Kladeni probihalo velmi obezretne a branenky hledaly vzdy vhodne misto, kde nebylo mnoho mravencu. Jakmile se k ni nejaky mravenec priblizil, branenka rychle zareagovala a odletla o kousek dal. Proto mely samicky jen pomerne malo casu na kladeni vajicek a zdrzovaly se pomerne dlouho kolem vstupu do hnizda. Nektere samicky vletaly dale do vchodu do hnizda a kladly vajicka do mechu tesne nad mazlavou hmotu, ve ktere se jejich larvy vyviji. Vajicka budou pravdepodobne velmi drobna, aby je mravenci tak snadno nenasli. Misto jsem navstivil v cervnu jeste nekolikrat a vzdy se tam nejaka samicka objevila…posledni tyden v cervnu vsak nebylo po branenkach ani vidu, ani slechu.

Canon EOS R + MP-E 65 1-5x macro | ISO 400, 1/200 s, f/9 - Branenka cervena (Clitellaria ephippium) kladouci vajicka v blizkosti vstupu do hnizda mravencu Lasius fuliginosus.

Canon EOS R + MP-E 65 1-5x macro | ISO 400, 1/200 s, f/8 - Samicka branenky kladouci vajicka do mechu.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/8 - Samicka branenky tesne pred pristanim na mech. I kdyz branenka neletala prilis rychle, zachytit ji v letu byl pomerne slozity ukol, protoze velmi casto menila smer.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Branenka si hleda nejvhodnejsi misto pro nakladeni vajicek. Tato samicka se odhodlala vletet primo do vchodu do hnizda.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Samicka branenky cervene (Clitellaria ephippium)klade vajicka do mechu v blizkosti mravenci stezky. Idealni misto, protoze mravenci se drzi svych vyznacenych cesticek a branenka ma tak klid na kladeni.

Avsak pri jedne navsteve, kdyz jsem fotografoval branenky poletujici nad mravenci a hledajici vhodne misto pro nakladeni vajicek, jsem zahledl nejakeho podivneho tvora poletovat nizko nad mravenci. Nechal jsem tedy branenky branenkami a svou pozornost zameril na druhy vchod do hnizda. V letu nebylo uplne jasne, o jakeho zivocicha se jedna, jakmile se vsak posadil do blizkosti mravencu, bylo hned vse jasne. Jednalo se o nejaky druh nesytky. Ale proc leta nad mravenci a proc vypada, jako by ji mravenci zajimali. Ze by u nas byl nejaky myrmekofilni druh nesytky, ktera je vazana na hnizda mravencu? Ocividne se ji nechtelo misto opustit a neustale naletovala na mravence, sedala do blizkosti jejich stezek, a kdyz byla napadena, jen podletla o kousek dal, kde se opet posadila. Byl to zvlastni pohled na motyla, ktery se ocividne zajima o mravence. Ale jaky vztah k nim ma? Na to jsem dostal odpoved az po zverejneni jedne me fotografie na socialni siti. Dozvedel jsem se, ze tento druh mravence, tedy mravenec cernoleskly, pouziva pro vyznaceni svych stezek urcite chemicke latky, presneji oktadecenyl acetat, ktery je obsazen i v sexualnim feromonu nekolika druhu nesytek rodu Synanthedon. To vsak prilis mou zvedavost neukojilo, protoze jedinec, ktery naletoval na mravence, resp. na mista v tesne blizkosti mravencu, byla samicka. Otazkou tedy stale zustava, co presne tam nesytka pohledavala. Jeste jsem zapomnel uvest, ze se jedna o nesytku dubovou (Synanthedon conopiformis). Ta neni u nas prilis hojna a vyskytuje se v teplych dubovych lesich. Jeji vyskyt na pate dubu tak nebyl prekvapenim. Avsak jeji aktivni a cileny pohyb v kolonii mravencu a jejich aktivni vyhledavani prekvapive bylo.

Canon EOS R + MP-E 65 1-5x macro | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Nesytka dubova (Synanthedon conopiformis) v blizkosti mravenci stezky.

Canon EOS R + MP-E 65 1-5x macro | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Nesytka dubova (Synanthedon conopiformis)

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Nesytka poletovala kolem kmene v blizkosti mravencu desitky minut.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Samicka nesytky si sedala primo mezi mravence, kteri pobihali v okoli vstupu do hnizda. Odletla, az kdyz byla vyrusena nekterou z delnic. Po par vterinach se vsak posadila o kousek dal.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Na prvni pohled to vypadalo, jako by nesytka hledala kam naklast vajicka. Avsak pravdepodobne je, ze sledovala nejakou chemickou stopu...vysvetleni asi nebude snadne najit.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Na prvni pohled to vypadalo na nejakeho mravenciho parazita. Opatrny pohyb kolem mravencu a naletovani na jejich stezky.

Canon EOS R + Canon 100 mm f/2.8 L USM IS | ISO 400, 1/200 s, f/11 - Nebylo snadne nesytku zachytit v letu. A jeste s mravenci v pozadi. Nakonec se mi par zaberu podarilo udelat.

Je neuveritelne, kolik zajimavych tvoru se da potkat hned za barakem. Ano, onen strom je asi 400 metru vzdusnou carou od meho bydliste, kousek od frekventovane cesty, kde me s udivem pozoruji pejskari, kteri se tu hojne vyskytuji. A jiste to nejsou posledni uzasna pozorovani, protoze me navstevy kolonie mravencu cernolesklych nekonci. Kdo vi, co prinesou dalsi dny, tydny, mesice...

Je to jiz nekolik mesicu, co jsem zde publikoval clanek o pozoruhodnych msicich, ktere nesou ceske jmeno nosalky. Do te doby jsem u nas pozoroval a fotografoval tri druhy. Pred par dny jsem pri podvecernim foceni objevil kolonii mravencu cernolesklych, ktera obyvala starou vrbu. Pod kouskem kury, kterou jsem odloupl, bylo nekolik nosalek. Jaky druh to ale je? Na vrbe jsem dosud zadne nosalky nenasel.

I presto, ze nosalky na prvni pohled vypadaly jako odreni jedinci druhu Stomaphis graffii, nesedela mi k nim ta vrba. Nosalka S. graffii zije vetsinou na javorech ve spolecnosti mravencu rodu Lasius. To byl i pripad meho prvniho nalezu tohoto druhu v Bezrucove udoli u Chomutova. Druh z vrby vypadal preci jen trochu jinak. Nebyl tak vyrazne bily a celkove byl o neco uzsi. Nakonec jsem se ukazalo, ze jde o druh Stomaphis longirostris. Vzhledem k tomu, ze byl zacatek rijna, byly v kolonii msic nejen dospele samice, ale take drobni samecci. Jiz nekolikrat jsem pozoroval na zacatku podzimu kopulujici nosalky. Prave v tomto obdobi jsou msice pohlavne dospele a mate tak moznost pozorovat jejich pareni. Samecka nosalky poznate na prvni pohled. Jde o maleho, jeste vice nemotorneho tvora, nez je samicka. Neustale se snazi na samicku vylezt. To se mu vetsinou podari, protoze samicka je zabrana do prijmu potravy a v pohybu ji omezuje dlouhy sosak, ktery je temer permanentne zabodnut do lyka. 

I presto, ze se neda s jistotou rici, jak se bude soucasna situace vyvijet, verim, ze v druhe polovine cervna jiz bude mozna fotograficky workshop usporadat. V pripade jakekoli zmeny vas budu vcas informovat. Proto bych vas rad pozval na workshop zamereny na fotografovani bezobratlych a rostlin. Stejne jako v predeslych letech se kona na jizni Morave v okoli Mikulova. Opet se muzete tesit na rohace obecne, tesariky obrovske, skakavky a samozrejme mnoho dalsich zajimavych bezobratlych a rostlin. Jako entomolog vas seznamim se zajimavostmi ze sveta bezobratlych a jako fotograf vam ukazu nejruznejsi pomucky a figle, ktere vam pomohou k lepsim fotografiim.

Makro WS Mikulov 2021
Termin: 18.6. - 20. 6. 2021
Cena: 3800 Kc

POCET UCASTNIKU 10
OBSAZENO

Misto konani: Mikulov − Penzion Kiwi (GPS: 48°48´1.555"N, 16°38´30.253"E).

V cene je 2x ubytovani, 2x snidane, lektorovani, wifi, parkovani u penzionu. Castku prosim uhradte nejpozdeji do 20.5.2021 na ucet 7700890237/0100. Do poznamky pro prijemce napiste Vase jmeno. Pokud se nemuzete kurzu zucastnit, dejte mi prosim co nejdrive vedet, aby bylo mozne uvolnene misto co nejdrive obsadit. Duvodem je rezervace presneho poctu mist v penzionu.

Obedy a vecere si ucastnici hradi sami. Na jidlo se chodi do Bowling sport centra, ktere je asi 200 metru od ubytovani (48°48´5.032"N, 16°38´34.690"E). Muzete si take nakoupit v nedaleke Bille (48°48´1.322"N, 16°37´53.559"E). Verim, ze se i pres soucasnou situaci, budeme schopni vsichni najist najednou.

Patek 18.6.
18.00 ‒ 19.00 sraz ucastniku v penzionu Kiwi, ubytovani.
20.00 zahajeni kurzu, prednaska o fotograficke technice a pouzivanych metodach. Probehne primo v penzionu.

Sobota 19.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 prakticka ukazka fotografovani v exterieru, seznamim Vas se vsim, co pri makrofotografii pouzivam, specialnimi pomuckami i technikami.
12:00 ‒ 13:30 obed
14:00 ‒ 17:00 vystup na Svaty kopecek, spolecne foceni rostlin a zivocichu. Budeme hledat kudlanky, tesariky, motyly a dalsi druhy, ktere obyvaji toto uzasne misto. Mam povoleni od spravy CHKO Palava, tak toho muzeme vyuzit.
17:30 ‒ 19:00 vecere
20:00 ‒ 23:30 vecerni a nocni fotografovani v Lednickem parku. Budeme fotografovat rohace obecne, tesariky obrovske, mravence luzni a dalsi zajimave a vzacne druhy bezobratlych.

Nedele 20.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 fotografovani bezobratlych a rostlin v PP Skalky u Sedlece, pripadne v piskovne u Muslova. Uvidime zajimave motyly, brouky, blanokridle a samozrejme vzacnejsi druhy rostlin.
12:00 ‒ 13:00 ukonceni kurzu

Casy berte spise jako orientacni, i kdyz se vzdy snazim harmonogram dodrzovat.

Doporucene vybaveni
Digitalni fotoaparat, makro objektiv, stativ, dalkova spoust, odrazka, blesk a poznamkovy blok. Samozrejme muzete si vzit vse, co mate. Pokud budete mit nejake upresnujici dotazy, nevahejte me oslovit. Doporucuji take repelent proti bodavemu hmyzu, predevsim vecer v parku na nas budou utocit komari.

mobil: 602 976 216
email: krasensky.pavel@volny.cz
web: www.macrophotography.cz

V pripade zajmu vyplnte formular 

* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam (zapis pozpatku!)

Informace o ochrane osobnich udaju

Dlouhe roky ve mne uzravala myslenka na jednu konkretni fotografii. Jejim hlavnim akterem mela byt samicka komara, ktera si bude pochutnavat na cerstve krvi. Pocital jsem, ze modelku nebude problem sehnat, horsi to vsak bude s jeji obeti. Kdyz se hovori o komarech, vetsine lidi se hned vybavi jemne bzuceni, ktere nam dokaze zneprijemnit celou noc. Marne jsou casto snahy komara zabit, jako by mel nejaky sesty smysl. Cekate na okamzik, kdy se komar posadi ne nejake vhodne misto na tele, a pak nasleduje uder. Casto se hon na komara zmeni ve fackovanou, kdy komar jednoznacne vyhrava. A kdyz uz si myslite, ze mate vyhrano, bzuceni je zpet a vse zacina znova. A prave tyto zazitky v nas vybudovaly reflex, ze kdykoli na nas usedne komar, ihned se ho snazime zneskodnit. Prave to byl duvod, proc nebylo snadne najit vhodny objekt, na kterem budu fotit sajici samicku. Nakonec jsem si rekl, ze si na obet zahraju sam.

Na zacatku bychom si mohli rici o komarech neco blizsiho. Komari patri mezi dvoukridly hmyz, stejne jako mouchy. Jak samci, tak samicky maji bodave savy sosak, avsak jeho pouziti je zcela odlisne. Zatim co samci jej vyuzivaji k sani nektaru z kvetu, samicky saji krev obratlovcu, nejcasteji teplokrevnych. Avsak jsou zname i druhy, ktere saji pouze na plazech a obojzivelnicich. Samicky komaru kladou vajicka do blizkosti vody, nebo primo na vodni hladinu. Larvy ziji ve vode a zivi se drobnym organickym detritem, nebo drobnymi vodnimi organismy. U nas je nejbeznejsim druhem komar pisklavy (Culex pipiens). V nekterych letech dojde k jeho premnozeni a pobyt napriklad v luzni lese se stava temer nesnesitelnym. Mozna jste nekdy videli komara v zime, napriklad ve sklepe. To byvaji samicky, ktere preckavaji zimu ve stavu hibernace. Na jare pak zimni ukryt opusti a nakladou vajicka do vody.

Ale vratme se zpet k fotografovani. Mozna se to nezda, ale docilit toho, aby vam komar sedl na urcite misto na ruce, neni uplne snadne. Abych mohl komari samicku vyfotit, bylo potreba, aby sedla na vrchni stranu ruky v oblasti od lokte k dlani. Prave na tuto cast ruky jsem byl schopen s fotoaparatem pohodlne zamirit. Jenze, jak primet komara, aby sedl presne do teto oblasti. Vypada to na prvni pohled slozite, ale je to pomerne snadne. Staci si cele telo zakryt, pripadne nastrikat repelentem, a odkrytou nechat jen cast ruky, kde se bude fotit. Ted nezbyva nic jineho, nez najit misto s vetsi koncentraci komaru a tim tak zvysit pravdepodobnost, ze nejaka modelka prileti. Ani tak nemate vyhrano. Kdyz uz si na vas sedne, dokonce na vybrane misto, otoci se k vam treba zadeckem. Ale jak se rika, trpelivost prinasi ruze. Jen to v pripade komaru trochu boli. Kdyz jsem fotografoval samicku, kterou vidite na fotografiich, chtel jsem, aby bylo videt, jak se ji zadecek plni krvi. Ve chvili, kdy fotografujete a divate se skrz hledacek na komari samicku, ktera nori sosak do vaseho tela, musite uplne ignorovat ostatni komary, ktere napadne vyuzit toho krasne odkryteho mista na vasi ruce. Citil jsem, jak v prubehu foceni samicky, nekolik dalsich komaru zanorilo sosaky do kuze a zacalo hodovat. Abych samicku nevyplasil, nesmel jsem se ani hnout. Pozoruhodne bylo, ze samicka naplnila svuj zadecek krvi behem nekolika malo desitek vterin. Ihned vsak vyuzila meho zaujeti pro fotografii a misto toho, aby padla za obet me ruce, v klidu a s plnym brichem odletla.

Jak vidite, vyfotografovat samicku komara hodujici na vlastni krvi neni uplne snadne. Kdyz se vsak odhodlate, muzete mit zajimavou a dokonce vedeckou fotografii.

I v letosnim roce se muzete tesit na kurz venovany makrofotografii. Stejne jako v predeslych letech, bude se i letos konat na jizni Morave v okoli Mikulova. Jizni Morava je krasny kout nasi zeme a tak pokud si chcete uzit spolecny vikend plny fotografovani, nevahejte a prihlaste se. Jako vzdy na nas ceka spousta zajimavych bezobratlych a rostlin.

Makro WS Mikulov 2022
Termin: 17.6. - 19. 6. 2022
Cena: 3800 Kc

KURZ JE JIZ PLNE OBSAZEN

Misto konani: Mikulov − Penzion Kiwi (GPS: 48°48´1.555"N, 16°38´30.253"E).

V cene je 2x ubytovani, 2x snidane, lektorovani, wifi, parkovani u penzionu. Castku prosim uhradte nejpozdeji do 20.5.2022 na ucet 7700890237/0100. Do poznamky pro prijemce napiste Vase jmeno. Pokud se nemuzete kurzu zucastnit, dejte mi prosim co nejdrive vedet.

Obedy a vecere si ucastnici hradi sami. Na jidlo se chodi do Bowling sport centra, ktere je asi 200 metru od ubytovani (48°48´5.032"N, 16°38´34.690"E). Muzete si take nakoupit v nedaleke Bille (48°48´1.322"N, 16°37´53.559"E). Verim, ze se i pres soucasnou situaci, budeme schopni vsichni najist najednou.

Patek 17.6.
18.00 ‒ 19.00 sraz ucastniku v penzionu Kiwi, ubytovani.
20.00 zahajeni kurzu, prednaska o fotograficke technice a pouzivanych metodach. Probehne primo v penzionu.

Sobota 18.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 prakticka ukazka fotografovani v exterieru, seznamim Vas se vsim, co pri makrofotografii pouzivam, specialnimi pomuckami i technikami.
12:00 ‒ 13:30 obed
14:00 ‒ 17:00 2 mozne alternativy: Vystup na Svaty kopecek nebo prejezd do Pouzdran na Pouzdranskou step (cca 18 km). Spolecne foceni rostlin a zivocichu.
17:30 ‒ 19:00 vecere
20:00 ‒ 23:30 vecerni a nocni fotografovani v Lednickem parku. Budeme fotografovat rohace obecne, tesariky obrovske, mravence luzni a dalsi zajimave a vzacne druhy bezobratlych.

Nedele 19.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 fotografovani bezobratlych a rostlin v PP Skalky u Sedlece, pripadne v piskovne u Muslova. Uvidime zajimave motyly, brouky, blanokridle a samozrejme vzacnejsi druhy rostlin.
12:00 ‒ 13:00 ukonceni kurzu

Casy berte spise jako orientacni, i kdyz se vzdy snazim harmonogram dodrzovat.

Doporucene vybaveni
Digitalni fotoaparat, makro objektiv, stativ, dalkova spoust, odrazka, blesk a poznamkovy blok. Samozrejme muzete si vzit vse, co mate. Pokud budete mit nejake upresnujici dotazy, nevahejte me oslovit. Doporucuji take repelent proti bodavemu hmyzu, predevsim vecer v parku na nas budou utocit komari.

V pripade zajmu vyplnte prihlasovaci formular

* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam (zapis pozpatku!)

Informace o ochrane osobnich udaju

Stejne jako v nekolika predchozich letech, i v roce 2023 probehne makro workshop zamereny na fotografovani bezobratlych a rostlin. Opet se bude konat v Mikulove a jeho nejblizsim okoli. Navstivime zajimava mista a budeme fotografovat radu vzacnych a atraktivnich druhu bezobratlych a rostlin, ktere nam jizni Morava muze nabidnout. Chybet nebude ani nocni vylet do Lednickeho parku. Dozvite se jak fotim hmyz, jake pomucky a triky pouzivam a predevsim se dozvite zajimavosti ze zivota bezobratlych, ktere vam jako entomolog mohu nabidnout.

Makro WS Mikulov 2023
Termin: 16.6. - 18. 6. 2023
Cena: 3800 Kc

Misto konani: Mikulov − Penzion Kiwi (GPS: 48°48´1.555"N, 16°38´30.253"E).

OBSAZENO

V cene je 2x ubytovani, 2x snidane, lektorovani, wifi, parkovani u penzionu. Castku prosim uhradte nejpozdeji do 20.4.2023 na ucet 7700890237/0100. Do poznamky pro prijemce napiste Vase jmeno. Pokud se nemuzete kurzu zucastnit, dejte mi prosim co nejdrive vedet.

Obedy a vecere si ucastnici hradi sami. Na jidlo se chodi do Bowling sport centra, ktere je asi 200 metru od ubytovani (48°48´5.032"N, 16°38´34.690"E). Muzete si take nakoupit v nedaleke Bille (48°48´1.322"N, 16°37´53.559"E).

Patek 16.6.
18.00 ‒ 19.00 sraz ucastniku v penzionu Kiwi, ubytovani.
20.00 zahajeni kurzu, prednaska o fotograficke technice a pouzivanych metodach. Probehne primo v penzionu.

Sobota 17.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 prakticka ukazka fotografovani v exterieru, seznamim Vas se vsim, co pri makrofotografii pouzivam, specialnimi pomuckami i technikami. Probehne v lomu nad Mikulovem. Jiz nyni budou k videni zajimave druhy brouku, predevsim tesariku a krascu a take se pokusime najit nosoroziky, kteri tu pravidelne jsou.

12:00 ‒ 13:30 obed
14:00 ‒ 17:00 2 mozne alternativy: Vystup na Svaty kopecek nebo prejezd do Pouzdran na Pouzdranskou step (cca 18 km). Spolecne foceni rostlin a zivocichu na stepnich loukach.

17:30 ‒ 19:00 vecere
20:00 ‒ 23:30 vecerni a nocni fotografovani v Lednickem parku. Budeme fotografovat rohace obecne, tesariky obrovske, mravence luzni a dalsi zajimave a vzacne druhy bezobratlych, kteri jsou pres den ukryti pred nasimi zraky.

Nedele 18.6.
8:00 ‒ 8:45 snidane v penzionu Kiwi
9:00 ‒ 12:00 fotografovani bezobratlych a rostlin v PP Skalky u Sedlece, pripadne v piskovne u Muslova. Uvidime zajimave motyly, brouky, blanokridle a samozrejme vzacnejsi druhy rostlin.
12:00 ‒ 13:00 ukonceni kurzu

Casy berte spise jako orientacni, i kdyz se vzdy snazim harmonogram dodrzovat.

Doporucene vybaveni
Digitalni fotoaparat, makro objektiv, stativ, dalkova spoust, odrazka, blesk a poznamkovy blok. Samozrejme muzete si vzit vse, co mate. Pokud budete mit nejake upresnujici dotazy, nevahejte me oslovit. Doporucuji take repelent proti bodavemu hmyzu, predevsim vecer v parku na nas budou utocit komari.

Prihlasovaci formular

* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam (zapis pozpatku!)

Informace o ochrane osobnich udaju

mobil: 602 976 216
email: krasensky.pavel@volny.cz
web: www.macrophotography.cz

Stejne jako v nekolika predchozich letech, i v roce 2023 probehne makro workshop zamereny na fotografovani bezobratlych a rostlin. Nove se bude konat v krasnem prostredi Ceskeho stredohori nedaleko Litomeric. Navstivime zajimava mista, ale co hlavne, opet nahledneme do taju makrofotografie. Ukazu vam jak fotim hmyz, jake pomucky a triky pouzivam a predevsim se dozvite zajimavosti ze zivota bezobratlych, ktere vam jako entomolog mohu nabidnout.

Makro WS Kocourov 2023 (Ceske stredohori)
Termin: 19.5.−21.5.2023
Cena: 3800 Kc

OBSAZENO

Misto konani: Kocourov – Penzion Kocourov (GPS: 50°31´29.962"N, 13°56´36.952"E).

V cene je 2x ubytovani, 2x snidane, lektorovani, wifi, parkovani u penzionu. Castku prosim uhradte nejpozdeji do 31.3.2023 na ucet 7700890237/0100. Do poznamky pro prijemce napiste Vase jmeno. Pokud se nemuzete kurzu zucastnit, dejte mi prosim co nejdrive vedet. V pripade, ze potrebujete fakturu, prosim o zaslani fakturacnich udaju na nize uvedeny e-mail.

Obedy a vecere si ucastnici hradi sami. Na jidlo se chodi do restaurace primo v objektu Penzionu. 

Dulezite upozorneni. V restauraci neni mozne pouzit platebni kartu…nezapomente si proto vzit s sebou hotovost.

Patek 19.5.
18.00 ‒ 19.00 sraz ucastniku v penzionu Kocourov, ubytovani.
20.00 zahajeni kurzu, prednaska o fotograficke technice a pouzivanych metodach.

Sobota 20.5.
8:00 ‒ 8:45 snidane
9:00 ‒ 12:00 prakticka ukazka fotografovani v exterieru, seznamim vas se vsim, co pri makrofotografii pouzivam, specialnimi pomuckami i technikami. Probehne na male louce v arealu penzionu.
12:30 ‒ 13:30 obed
14:00 ‒ 18:00 Odjezd na Radobyl u Litomeric. Fotografovani na stepich a sutovistich v prirodni pamatce Radobyl. Budeme fotografovat skakavky, housenky lisaju pryscovych, kutilky, motyly, cvrcky polni a dalsi druhy bezobratlych a rostlin.

18:30 ‒ 19:30 vecere
od 20:00 rekapitulace celeho dne, uprava fotografii, dotazy, pripadne prednaska dle vaseho vyberu. Volna zabava.

Nedele21.5.
8:00 ‒ 8:45 snidane
9:00 ‒ 12:00 prejezd asi 3 km na kvetnatou louku, kde budeme fotografovat jeji obyvatele. Tesariky, ruzne druhy pavouku, plostice a samozrejme lucni kvety.

12:00 ‒ 13:00 ukonceni kurzu

Casy berte spise jako orientacni, i kdyz se vzdy snazim harmonogram dodrzovat.

Pokud mate jakekoli dotazy, piste na nize uvedeny e-mail.

Prihlasovaci formular

* Jmeno
* Prijmeni
* Email
Telefon
Dotazy
* Antispam (zapis pozpatku!)

Informace o ochrane osobnich udaju

mobil: 602 976 216
e-mail: krasensky.pavel@volny.cz
web: www.macrophotography.cz